Esej: Jak topit a nekouřit - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Esej: Jak topit a nekouřit

Přemysl Souček,
Esej: Jak topit a nekouřit
Zdroj: Vojtěch Velický

Zelený úděl pro Evropu, tedy cesta k uhlíkové neutralitě, přináší daleko víc otázek než odpovědí.

Než prodáte svůj byt, víte, kolik za něj dostanete, kam se odstěhujete, kdy a kolik za to zaplatíte. Nic z toho však neví nikdo v Evropské unii v případě přechodu na bezemisní zdroje energie, jak to vyžaduje Green deal. Tedy program schválený Evropským parlamentem i Evropskou radou, ve které zasedají premiéři členských zemí. Půl miliardy lidí tedy jde úplně do neznáma a má tam dojít už za 30 let. Ví se jediné. Do cílové stanice „uhlíkové neutrality“ mají Evropané dorazit s úplně jiným životním stylem, jinými prioritami a bez jistot, na kterých stojí jejich životy nyní. O ty jistoty jde především.

Z českých ani evropských médií není znát, jak zásadní proměnu života na starém kontinentě Unie uzákonila. Proskakují jen zprávy o tom, že bude potřeba jíst méně masa, bude potřeba mít méně oblečení, že Češi si v bytech příliš topí, že ukončení používání fosilních paliv má být spravedlivé (?). Ale o tom, co to pro lidi bude celé znamenat, vládne zatím decentní ticho. „Neexistují studie proveditelnosti, ani impact assessmenty čili posouzení dopadů,“ popsal europoslanec Alexandr Vondra (ODS), na základě jakých informací hlasují poslanci Evropského parlamentu o plánech na zastavení globálního oteplování. Podívejme se tedy, co je o tomto „velkém skoku“ zatím známo.

Co nevíme

Celkem jednoduše můžeme shrnout, že nevíme téměř nic. Nevíme například, čím budeme v roce 2050, kdy mají být členské státy Evropské unie „uhlíkově neutrální“, v Česku vytápět byty. V současnosti jsou…

Článek je součástí sekce Premium a je dostupný jen pro předplatitele

Už máš předplatné?