Esej: Jak se projídá biosféra - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Esej: Jak se projídá biosféra

,
Esej: Jak se projídá biosféra
Zdroj: Vojtěch Velický

Václav Smil a další světoví vědci se snaží vypočítat, kolik biosféry už jsme jako živočišný druh „sklidili“ a kolik nám ještě zbývá ke konzumaci.

Při pokusech zachytit naše hospodaření s biomasou Země v čase se nabízí jen málo měřítek, navíc většinu těch názorných se učíme používat teprve krátce. Lapidárně řečeno se Země až do konce 60. let v očích většiny obyvatel jevila jako nekonečná, její zásoby nevyčerpatelné a naprosto převládala „kovbojská etika“ – což je výraz Kennetha Bouldinga z roku 1966, kdy v knize The Economics of the Coming Spaceship Earth popsal chování americké populace jako „rabování, bezmyšlenkovité plýtvání zdroji ve stylu – vyříznout jazyk bizona a zbytek těla nechat ležet“.

Víceméně náhodně pořízená fotografie Země z oběžné dráhy Měsíce, kterou poslala o Vánocích 1968 do Houstonu posádka kosmické lodi Apolla 8 a kterou americké deníky nazvaly Východ Země, ukázala lidstvu realitu v naprosto nové perspektivě. Poprvé jsme se viděli v zrcadle. A nespatřili jsme nekonečno ani nebesa s příslibem věčnosti, nýbrž ubohou modrou skleněnou kuličku s tenkou vrstvou atmosféry, která bojuje o přežití uprostřed nicoty. Všichni náhle viděli, že biosféra je slupka křehkého bytí v mrazivém tichu sevřená nepřátelskými elementy.

Kosmická loď sama o sobě s velmi omezenými zdroji. Něco v kolektivním vědomí se hnulo a od té doby tato refl exe hledá prostředky k sebevyjádření.

Dnes jsme nejtěžší (svobodní) obratlovci

A také hledá vhodnou perspektivu. Jednou z častých a oblíbených kognitivních pomůcek bývá slovní spojení „in the single lifetime“. Za jeden padesátiletý život, spočítal nedávno Jonathan Foley z…

Článek je součástí sekce Premium a je dostupný jen pro předplatitele

Už máš předplatné?