Budeme tleskat, nebo brečet? - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Budeme tleskat, nebo brečet?

,
Budeme tleskat, nebo brečet?
Zdroj: Euro

Vývoz zbraní do Ázerbájdžánu odkryl reálné možnosti českého zbrojního průmyslu. O vyspělých armádách si stále může nechat jen zdát.

“Kdybychom tam ty zbraně nedodali my, poslal by je tam někdo jiný.” Anebo: “Budeme se bičovat i za tenhle úspěch?” Reakce podobného vyznění si vysloužila zpráva, podle níž se na fotografiích z velkého zářijového cvičení ázerbájdžánské armády objevily zbraně, které vyrábí firmy koncernu Czechoslovak Group. Konkrétně tedy samohybné houfnice Dana M1M a raketomety RM 70 Vampir.

Sama společnost odmítla cokoliv komentovat. I přestože nejspíš chtěla původně zbraně do Baku vyvézt sama, což jí ministerstvo zahraničí nepovolilo s odkazem na embargo. Děla a raketomety do země zabředlé v dlouhodobém konfliktu se sousední Arménií dodala nejspíš izraelská společnost Elbit Systems. Do systémů Dana M1M a RM 70 Vampir na podvozcích Tatra měla montovat elektroniku a pravděpodobně figurovala i jako dodavatel.

Vyčítat Czechoslovak Group se toho moc nedá. Stejně jako každá jiná firma potřebuje vydělávat a hledá všechny příležitosti, které se v dnešním světě pro její zbraně nabízejí. A navíc ji fotky z Ázerbájdžánu ani příliš tížit nemusí. Houfnice a raketomety prodala do Izraele a nad jejich dalším osudem si může umýt ruce.

Co ale vývoz systémů vycházejících z mentality studené války odkryl, jsou skutečné možnosti českého zbrojního průmyslu. A není to hezký pohled. Firmy, které vyrábějí či montují velké zbraňové systémy, ani 28 let po revoluci nemají na to, aby vlastní produkcí zaujaly vyspělá vojska západního střihu.


Zbrojař v úzkých. O Strnadovu firmu se zajímá NBÚ

 Jaroslav Strnad


Jejich lovišti zůstávají postsovětská území a státy patřící původně k východnímu bloku nebo do sféry moskevského vlivu. Tedy země dodnes obtěžkané pověsti zaostalých a jednoduchých armád vyžadujících “blbuvzdorné” technologie s jednoduchým ovládáním.

Tam všude mají velkou výhodu firmy sázející na modernizace starších systémů. Nepřichází s kdovíjak ohromující přidanou hodnotou nebo vylepšeními. Nabízí desítky let zkoušené zbraně vyprojektované inženýry Varšavské smlouvy.

Hlavní otázkou teď není, jak se vlastně houfnice a raketomety do Ázerbájdžánu dostaly. Zajímat by nás spíš mělo, proč se fotkami s moderní těžkou technikou označenou razítkem “Made in Czech Republic” nechlubí vyspělejší západní země.

Čtěte další komentáře Ondřeje Stratilíka:

Dohoda z Letné

KSČM aneb Když Se Černý Mýlí

Pane ministře, na slovíčko

Krátká paměť pana generála

Hodonínský zázrak. Městem se procházel voják tmavé pleti

Už jste to podepsal, pane náměstku?

Česká ruleta

Máte transportér? A mohl bych ho vidět?


Ohodnoťte tento článek
Diskuze