Bez kompasu

Těžké dilema pravicového voliče Milion chvilek nevyřeší.

Máme za sebou dva týdny komentářů, v nichž lidé více či méně moudří hodnotí bezpochyby velkolepou demonstraci Milionu chvilek na Letné. Fascinace početní silou odpůrců Andreje Babiše a Miloše Zemana vede zpravidla k podivování se nad neschopností opozičních partají zvednout tuto rukavici a postavit se zlému tandemu jako rovný rovnému a vymést ho od moci.

Jenže takový přístup je veden představou, že politiku určuje dělení společnosti na babišovce a antibabišovce. Ten příkop vede úplně jinudy. K všeobecnému překvapení opět na pravolevé, nebo jak se dnes říká konzervativně-liberální ose. A tudíž pochopitelně vede i středem toho davu na Letné. Což vodňanský student Mikuláš Minář chápe zřejmě lépe než většina politických komentátorů, a tak se nepokouší ze svých podporovatelů udělat nějaké volební hnutí, protože by se mu rozpadlo dříve, než by ho stačil zaregistrovat.

A tohoto pochopení je opozičním stranám třeba více než vzývaného charismatického vůdce, kterého fakt v apatyce nekoupíš.

Babišovy střety zájmů, Čapí hnízdo a další kauzy, stejně jako všechny úlety Miloše Zemana zpochybňující jeho mentální schopnosti vykonávat úřad hlavy státu jsou sice společným jmenovatelem, který přivede tři sta tisíc lidí na Letnou, ale nedodá dva miliony hlasů k jasnému volebnímu vítězství.

Zjednodušeně řečeno v příštích volbách nepůjde o střet všech tzv. demokratických stran s hnutím ANO, ale především mezi nimi navzájem. To zásadně limituje všechny dnes populární úvahy o spojování opozice do jednoho volebního bloku a ve své výzvě se v tom mýlí i Mikuláš Minář.

Čtěte komentář: Letná 2.0: občanská společnost s technologiemi v zádech

Společnost je rozdělená. Jedni jsou přesvědčeni, že existuje čtyřicet pohlaví, úkladné tisícileté spiknutí mužů proti ženám za účelem jejich poroby a vykořisťování všeho druhu, že národy a národní státy jsou jen zpátečnická fikce, že miliony Afričanů je třeba zachránit před jejich způsobem života a že nastává klimatická katastrofa, kdy se usmažíme jak volské oko na rozpálené plotně, pokud se nevzdáme svobody a kapitalismu. Tento krajně levicový spasitelský aktivismu u nás reprezentují Piráti, ale inklinují k němu i Starostové a část Topky.

Na druhé straně obhájců svobody, soukromého vlastnictví a trhu by měla stát ODS, kdyby se zmateně nemotala v jakémsi ideovém středu a nevyklidila místo, které hbitě obsadil právě Babiš a svůj dílek koláče tam nyní hledá i Václav Klaus mladší. I proto ztracená část pravicového elektorátu Babišovi odpouští jeho kauzy i socialistickou rozdávací a nezodpovědnou vládní politiku.

ODS kvůli vyhýbání se jasné pozici začala stagnovat a ztrácet na Piráty. Ti se sice tváří jako městská středová pravice, ale skutečná orientace je zřejmá z jejich členství v zelené frakci europarlamentu i z dnes skoro zapomenutého koketování s mezinárodním neokomunistickým hnutím Janise Varufakise DiEM, stejně jako z řady jejich politických kroků v domácím parlamentu či chování na pražském magistrátu (např. kauza Klinika).

Pokud se na pravém břehu něco zásadního neodehraje, čeká na pravicového voliče docela těžká volba.

Babiš dostal ultimátum, Prahu čeká horký protestní podzim, píší v Německu

Čtěte další komentáře Pavla Párala