Normalizační krásnej mužskej - Euro.cz

Přihlášení

Normalizační krásnej mužskej

, Martin Mašek,
Normalizační krásnej mužskej
Zdroj: Euro.cz

Přední slovenský herec zemřel 26. srpna

Ten Michal Dočolomanský, to je krásnej mužskej, říkávala moje sousedka, tehdy již téměř sedmdesátiletá vdova paní Hořejšová. Těch „krásnej mužskejch“ ze Slovenska měla víc, Štefana Kvietika, Ladislava Chudíka i Juraje Kukuru, a každé pondělí v osm večer kvůli nim zasedala před televizi, protože „dávali“ slovenskou inscenaci, v níž se obvykle některý z těch jejích mužských objevil, když byl velký svátek, tak i dva či tři nebo všichni čtyři. Paní Hořejšová sledovala každé pondělí slovenské televizní inscenace, i když (jak si často stěžovala) „té slovenské hatmatilce“ moc nerozuměla. Ale jí zjevně nešlo o nakašírované příběhy nevýslovně čestných hrdinů práce bydlících v luxusně zařízených rozlehlých bytech, které měly s tehdejší socialistickou realitou asi tolik společného jako kosmodrom s řetízkovým kolotočem. Paní Hořejšová chtěla vidět „své krásné“.

Ano, Michal Dočolomanský byl idolem, a to nejen téměř sedmdesátiletých vdov. Na pondělní slovenské televizní inscenace sice již vzpomene málokdo (ostatně citelně se zužuje i počet těch, kteří na ně vzpomenout mohou, protože neumírají jen herci, ale i jejich diváci), ale jméno Michal Dočolomanský spojené s noblesním hercem přitažlivého zjevu a inteligentního projevu stále oslovuje mnoho českých diváků. Přestože společný stát se Slováky je již minulostí relativně dosti dávnou a přestože po jeho rozpadu Dočolomanský nepatřil ke skupině slovenských herců, kteří byli doma spíše v Praze než v Bratislavě. Zahrál si již jen jedinou výraznější roli, a to ve Šteindlerově Perníkové věži. Navíc český divák téměř neznal jeho hlavní práci, tedy tu na scéně Slovenského národního divadla,…

Článek je součástí sekce Premium a je dostupný jen pro předplatitele

Už máš předplatné?