Derniéra v Tančícím domě - Euro.cz

Přihlášení

Derniéra v Tančícím domě

, Benjamin Kuras,
Derniéra v Tančícím domě
Zdroj: Euro.cz

Kvalitní restaurace s pohádkovým majitelem už neexistuje

Jsem na restaurace příliš shovívavý a boduji je zbytečně štědře. Na toto téma se mnou uspořádal šéf rubriky pracovní poradu v restauraci, kterou ještě týdeník EURO nenavštívil, ačkoli existuje se špičkovou pověstí už deset let. Přesně řečeno ji kdysi náš recenzent navštívil, nakoukl do ní a rozhodl, že v tak prosté jídelně jíst nebude. S interiéry restaurací mají mnozí nóbl Češi problémy. Aby se dokázali dobře najíst, potřebují okolo sebe renesanci, baroko, rokoko nebo aspoň secesi. Nábytek dostatečně opulentní, aby mu mohli říkat mobiliář. Stěny oplývající obrazy a zrcadly. V kubismu, futurismu nebo funkcionalismu jim nechutná, i kdyby to bylo totéž jídlo. La perle de Prague patří mezi restaurace vizuálně nejstřídmější a jejímu stylu by se určitě říkalo minimalismus. Nachází se v horním poschodí ocelovo-skleněné věže nejmodernějšího povltavského domu. Jejím jediným obrazem je široký panoramatický výhled na Hradčany. Zbytek restaurace zeje bělotou. Ale snažme se na interiéry dívat trochu kunsthistoricky. V dějinách estetického vkusu najdeme krásu opulentní i krásu střídmou. Krásu plnosti i krásu prázdna. Krásu obézní i krásu hubenou. Pohrdat střídmým interiérem ve prospěch opulentního je jako se hádat, zda je Rubens lepší než Boticelli. Člověk se může radovat z oplácanosti i štíhlosti. Jednu je zač drapnout, s druhou se líp žongluje. Čím to ale je, že jsem k restauracím tak shovívavý. Znám je zevrubně zevnitř. Jako čerstvý emigrantík jsem si na podzim 1968 několik měsíců odumýval nádobí v italské restauraci Topo Gigio v londýnské čtvrti Notting Hill. Tam jsem italské…

Článek je součástí sekce Premium a je dostupný jen pro předplatitele

Už máš předplatné?