Zkouška trpělivosti - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Zkouška trpělivosti

, Milan Ballík,
Zkouška trpělivosti
Zdroj: Euro.cz

Pokrmy na pohled odrazující nechutnají špatně

Kdybych měl použít přirovnání ze světa velkých vín, potom se dá říci asi tolik: stejně jako třeba Château Pétrus není pití pro každého i podniky Top gastro mají úzce omezenou klientelu. I restauranty mají svoji střední třídu, ve které se odehrává největší část gastronomického dění. Jejich úroveň však není vždy taková, aby dokázala uspokojit klientelu netoužící po michelinových hvězdách a cenách. Většinou je to stále ještě spíše výjimka než pravidlo.
Nedávno jsem objevil jednu mně neznámou. V místech, kam člověk často pěšky nechodí, v polosuterénu rohového domu na nábřeží prokoukla dlouho tmavá okna a za nimi je nyní možné spatřit zajímavý interiér. Skromný nápis hlásá, že zde své služby nabízí restaurant Vltava. Nedalo mi to, a protože jsem měl chvilku, vstoupil jsem dovnitř.
První pocit byl překvapivě příjemný. Bar a pianino v první místnosti – prostor je nosnými stěnami přirozeně dělen na tři části – navozují sympatickou atmosféru někdejších honky-tonk klubů. Ovšem v novém, ultramoderním pojetí. Celek při vší své minimalistické strohosti nepostrádá hřejivý, svým zvláštním způsobem podmaňující projev. Dřevo nahých desek stolů spolu s podlahou protepluje barevným tónem celý prostor a žlutá barva stěn je tím posledním odstínem před kousavou poněkud jedovatostí. Takto ještě dobře harmonizuje se dřevem a do modra laděným světlem svítidel, spuštěných s konzole nízko nad stoly. Velká okna umožňují přístup všem valérům denního světla, navíc je jimi – ač je podnik částečně utopen pod úrovní komunikace – poměrně široký a jen málo omezený výhled. Na vnadné ženské postavy lze rozhodně popatřit v celé jejich kráse. Mělký vlys na stropě a proklenutí nadokenních oblouků propůjčuje místnostem něco z historie a poněkud osvěžuje modernisticky strohý celek. Nečekaně příjemné posezení.
Naladěn zdejším konejšivým prostředím zahloubávám se do lístku. I jeho úprava je nápaditá, avšak provedení a sem tam se objevivší chybička degradují jeho efekt na úroveň nižší, než si lokál zaslouží. Výběr je ale dostatečný a představuje průřez tím nejžádanějším ze současných gastronomických trendů. Z čiré zvědavosti volím kombinaci sice hodně kacířskou, avšak k poznání kvality zdejší kuchyně určitě optimální. Z Francie (čočkový salát s dijonskou hořčicí, balsamikem a olivovým olejem) se díky sicilské tresce přesunu na italský ostrov. Tedy chody z vyhlášených labužnických zemí, které budou prubířskými kameny umu šéfa kuchyně.
Objednal jsem si, upíjím aperitiv a čekám. Čekám daleko více, než je slušné, čekám až nestydatě dlouho. Tím spíše, že v lokále není ani potucha po „zájezdu“, mimo mne se zde „bojí“ dvě dvojice cizinců. Ani ujištění se o stejném osudu nás všech mne neuklidňuje. Pohodová fasáda dostává drobné trhlinky. Dokonce jsem se chtěl již zvednout a odejít hladový, když se objevila servírka se salátem. Ona i její kolega jsou velmi sympatičtí a vstřícní, ale jen prostředně pohotoví. Nicméně se, trošku uklidněn, pouštím do předkrmu. Salát nevyhlíží příliš vábně, ani nemůže. Zrnka čočky zalitá olejem a octem tvoří díky hořčici poměrně lepivou masu přizdobenou růžicí z listů obou barevných verzí rucoly. Ovšem v chuti má pokrm jisté kouzlo. Je připraven systémem „chytrá horákyně“. Tedy čočka není ani tvrdá ani rozvařená, zálivka nikoliv kyselá, přitom však nesladká, celkový výraz není mdlý, ovšem stejně tak ne ostrý či panovačný. Zlatá střední cesta. Nejásal jsem sice freneticky úžasem po požití větší části porce, ale spokojen jsem obsluze odpustil nějakou tu minutku z její liknavosti. Ovšem předčasně. Na debaras jsem si počkal také drahný čas a stejně tak potom i na předložení hlavního chodu. Dočkal jsem se však a odměnou mi bylo cosi na pohled velice zvláštního. Na talíři se tyčila jakási mohyla, pahorek. Celé to bylo zalité červenou pastou podivné konzistence a dokonalých krycích vlastností. Co bylo pod tím, zcela zmizelo pod nánosem oné hmoty. Teprve po odstranění rudého nánosu jsem objevil filátka ryby a lupínky brambor, vše vyskládané do tvaru oválné pyramidy. Omáčka však vykonala své – maso i příloha byly celé mokvavé, poslepované a rozbředlé – to z toho, jak nedokázaly odolat ataku všudepronikajícího a všeleptajícího sosu. Od pohledové gastronomie byl pokrm vzdálen na světelné roky, kupodivu však – jako všechno zde, určené k jídlu – lépe chutnal, než vypadal. Maso tresky si podrželo svou jednoduchou sice, ale mořem znatelně prodchnutou chuť. Směs zeleniny, sice rozmydlená tak, že jednotlivé její komponenty nebyly okem k poznání, dokázala udržet všechny ty kouzelné vjemy jižního charakteru pokrmů ze Středomoří. A co víc, ač na pohled anonymní, podložila bohatě složeným výrazem každé sousto, podržela esprit chuťové kompozice, a zachránila tak krmi před fiaskem, očekávaným při pohledu na ni. Z brambor vznikla podivná narůžovělá kaše, i ta však byla jedlá.
Dlouho jsem, opět po drahnou dobu při čekání na obsluhu, přemítal o dezertu. Podlehl jsem šarmu servírčinu i jejím ujištění o nedostižné dobrotě zdejších moučníků a dopřál si smaženou zmrzlinu v mandlovém těstíčku s likérovou omáčkou. Doufal jsem v dobrý konec, leč marně. Z polotovaru připravený dezert byl nepropečený, těsto směrem ke středu téměř syrové a zmrzlé, vše přeslazené a likérová omáčka, na kterou jsem se těšil, plytká. Rčení o všem dobrém při dobrém konci se tentokrát neprosadilo. Další čas čekání, tentokrát dlouhý tak, až jsem si pomyslel, že zavřeli a zapomněli na mne, jsem hledal slova pro tenhle večer. Přišlo mi škoda, že podnik, který v řešení interiéru dokázal maximum možného a vkusnou, útěšlivou atmosférou předstihuje běžnou úroveň své třídy, „neumí“ bohužel koncovku. Příprava pokrmů a obsluha jen kopírují střední hodnotu restaurantů tohoto zařazení a spíše se potácejí kdesi pod ní. A stačilo by málo. Špetku invence při úpravě talíře a sem tam se projít po place.
Placení jsem si odbyl „à la bufet“, tedy došel jsem k baru, byv předtím vším personálem vehementně přezírán. 471 korun, na které zněl účet, není suma přehnaná. Ale mohl-li bych, věnoval bych ji celou tvůrci interiéru. Ostatní se o mou vůbec ne úplnou spokojenost postarali pramálo.

Vltava Café – Restaurant
Masarykovo nábřeží 22, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 224 932 203, e-mail: info@vltavacafe.cz

  • Otevírací doba: denně 11:00 – 23:00
  • Počet míst: 85
  • Kuchyně: mezinárodní
  • Platební karty: ano, všechny obvyklé
  • Jídelní lístek: čeština, angličtina
  • Jazyková vybavenost personálu: angličtina
  • Původ nabízených vín: Austrálie, Česká republika, Chile

Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20

Celkem: 46 bodů ze 60

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku:
Nachos Grande – Křupavé kukuřičné tortily, pasta z chilli fazolí, tomatová salsa, guacamole, jalapeños 118 Kč
Špenátová – Jemná smetanová polévka se špenátem a strouhaným permesanem 35 Kč
Couscous – Kombinace sušených rajčat, rucoly, česneku a couscousu s olivovým olejem a šťávou z limet 95 Kč
Penne al Pomodoro – Kuřecí maso, tomatová omáčka, sypané parmesanem 105 Kč
Steak z tuňáka s omáčkou z červeného vína a rozmarýnu a domácími spatzlemi 175 Kč
Pečené stehno z kuřete, plněné špenátem s omáčkou roquefort a šťouchanými bramborami 120 Kč
Tiramisù podle pravé italské receptury 55 Kč

Výběr z vinného lístku:
Bohemia Regia red 0,75 l 205 Kč
Moēt Chandon Impérial brut 0,75 l 1490 Kč
Chardonnay – Moravia 0,5 l 55 Kč
Cabernet sauvignon – Chile 0,5 l 60 Kč
Cabernet shiraz – Australia 0,5 l 80 Kč
Sangria 1 l 150 Kč