Ze Salcburku do Prahy přes Asii - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Ze Salcburku do Prahy přes Asii

, Pavel Hanslíček,
Ze Salcburku do Prahy přes Asii
Zdroj: Euro.cz

Rakouský bankéř rád spolupracuje s Čechy

Salcburský rodák Udo Szekulics (44) se v září minulého roku stal členem představenstva HVB Bank Czech Republic a je zodpovědný za řízení rizika české pobočky německorakouského bankovního domu. Jeho cesta do byznysu však nebyla přímá. Szekulics promoval počátkem osmdesátých let na univerzitě v Salcburku jako doktor právních věd a stal se vědeckým pracovníkem rakouského Ústavního soudního dvora ve Vídni. Teorie práva ho ale neuspokojovala a chtěl své znalosti více rozvinout i v ekonomické oblasti. Navíc státní rakouský aparát trpěl stejným neduhem jako všechny ostatní, a to nedostatečným platovým ohodnocením. Když počátkem roku 1986 oslovila Szekulicse rakouská Zentralsparkasse, neváhal. Po dvou letech práce na investičních modelech pro investování a daňovou optimalizaci bonitních klientů se stal Szekulics vedoucím Mezinárodního komerčního výzkumu dceřiné společnosti Zentralsparkasse a věnoval se studiím proveditelnosti projektů, plánovaných pro střední a východní Evropu Světovou bankou či Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj. V roce 1992, když v důsledku fúze dvou rakouských bank vznikla Bank Austria, se musel vrátit z analytického oddělení zpět do vyššího managementu nově vzniklého subjektu. Zprvu dohlížel na rizika zahraničních obchodů filiálek banky v New Yorku, Londýně a Hongkongu. Pak přišel čas expanze filiálek Bank Austria-Creditanstalt (BA-CA od roku 1998) do střední a východní Evropy. U nově vzniklých dcer opět bylo třeba řídit úvěrová rizika, protože přísná vnitrobankovní pravidla stanovila nutnost schvalovat každý obchod nad patnáct milionů šilinků. Takže se Szekulics stal členem dozorčích rad některých dceřiných společností například ve Slovinsku, v Miláně, Glasgowě či Handelsbank ve Vídni.

Královská kolonie.

V roce 1999 dostal Szekulics exotickou nabídku, pozici zástupce vedoucího filiálky BA-CA v Hongkongu nešlo odmítnout. Pro Szekulicse to byla i osobní výzva, je totiž vášnivým vyznavačem indické sahaja jógy a meditace. Díky józe našel i svoji životní partnerku. „S manželkou jsme se poznali před osmnácti lety v Indii, když jsem tam studoval jógu,“ vzpomíná. Szekulics přiznává, že si jeho indická žena hůře zvykala na chladné podnebí střední Evropy, což byl další důvod hovořící pro přesun do Asie.
Szekulicsovým úkolem byla restrukturalizace místního portfolia klientů banky. „Hlavně bylo nutné zpřísnit pravidla pro soukromé účty, problémem je, že pro Evropany jsou čínská jména těžko pochopitelná.“ Číňan si například vezme jméno své matky, a gwai-lo bankéř se nikdy nedoví, s kým má tu čest.“ Gwai-lo je čínské hanlivé označení pro bílé cizince. Ovšem jinak byl Szekulics s asijskou mentalitou velmi spokojen. V jeho pobočce bylo 90 Číňanů, tři Rakušané a několik Angličanů. „Asijští zaměstnanci jsou v mnoha ohledech jiní, ale pracuje se s nimi příjemně. Jsou pilní a rychle plní úkoly,“ říká. „Problém však nastane, chcete-li po nich kreativitu a vlastní iniciativu,“ dodává. Szekulics konstatuje, že společnost je totiž velmi silně ovlivněna hierarchií. Takže dobře vychovaní Číňané řeknou to, co si myslí, že chce šéf slyšet, ne svůj názor. Hlavním rysem Asiatů je jejich spolehlivost.

Telefon na počkání.

Kromě loajálních zaměstnanců si Szekulics nemůže vynachválit také rychlost hongkongských služeb. „Praha se v tomto ohledu podobá Vídni – dlouho trvá, než se něco vyřídí,“ říká. Rozdíl s Asií dokumentuje na příkladu: „Po přistěhování do Hongkongu jsem si potřeboval zařídit přípojku na telefon. Pracovník místních telekomunikací chtěl vědět, kdy mají přijít. Zeptal jsem se, myslíte během čtrnácti dnů? Jeho odpověď byla: Ne, dnes.“
Navíc připomíná, že Asiaté jsou velmi přátelští a pro přátele udělají všechno. „Zřídka jsou nemocní a nikdy ve špatné náladě, vždy jsou příjemní a ochotní, i když mají své osobní problémy.“
Szekulics byl dva roky v Hongkongu a rok svého asijského působení strávil v Singapuru. Tam se přestěhoval po převzetí BA-CA německou HVB Bankou a stal zodpovědným za řízení rizika operací skupiny v celé Asii. Obě města jsou prý kulinářským rájem, můžete si vybrat z různých druhů číny, ale nabízí se i evropská, hlavně italská kuchyně.

Těžká volba.

„V Asii jsme plánovali zůstat ještě další dva až tři roky. Ovšem pozice v představenstvu je nabídka, která se neodmítá. Chtěli někoho s dobrou znalostí řízení rizika,“ uvádí Szekulics. Navíc se mu dobře spolupracuje i s Čechy. „Jsou vysoce kvalifikovaní, mají dobré jazykové i odborné znalosti,“ tvrdí.
Zdá se, že sympatie jsou vzájemné. „Při prvním setkání s panem Szekulicsem mě překvapil jeho klid, nadhled a milá atmosféra, kterou rychle dokázal vytvořit. Spolupráce s ním je příjemná a věcná, jeho profesionální zdatnost ihned patrná. Pan Szekulics rychle směřuje k řešení úkolů, i když nerad mění své názory a pro spolupracovníky bývá obtížné jej přesvědčit o svém alternativním řešení,“ říká vedoucí oddělení controllingu a řízení úvěrového rizika banky Antonín Fikrle. Jeho názor sdílí i vedoucí odboru řízení úvěrového rizika korporátní klientely Alois Bartlhuber: „Doktor Szekulics přijel do Česka jako zkušený expert v oblasti riskmanagementu a trvalo mu jen velmi krátce, než se ve své nové pozici zorientoval. O něco déle si zvykal na středoevropské počasí, zvláště zima musela být po teplé Asii šok. Samozřejmě mu tady chybí i oblíbená jídla, jako třeba Vídeňské vafle, ale jinak si myslím, že je v Praze docela spokojený.“
Szekulics navštěvuje jednou týdně kursy češtiny. „Ve srovnání s kantonštinou není čeština složitá,“ konstatuje. V Česku mu chutná i kuchyně a chystá se navštívit významné české památky. Plánuje si výlety do Brna, Olomouce, Českého Krumlova i na Karlštejn.