Podle Langera kvůli aktivitám zmíněných přestávají platit základní mechanismy fungování právního státu, které říkají, že nemůže být pravomoci bez odpovědnosti.
„Došlo to až k nestandardním policejním metodám a přístupům pod dohledem a někdy i za přímého řízení a vyšetřování státním zastupitelstvím, ze kterých vzešly podivné kauzy poslední doby. Když jsem na začátku takzvané kauzy Nagyová u velkolepého policejního zásahu řekl: „žalovaní budou žalobci a žalobci žalováni“, mnozí mi nevěřili; má slova se potvrdila,“ prohlásil Langer. A za čas v síti uvízl také.
Jste politickým penzistou, nebo si jen dáváte pauzu?
Nejsem aktivním politickým sportovcem, ale aktivním členem politického fanklubu. Jsem homo politikus, politika mě zajímá, zajímat mě bude, zejména v souvislostech s tím, jaké má konkrétní dopady na život mé rodiny, přátel a věcí a do oblastí, které mě teď naplňují.
Platíte si členské příspěvky, na rozdíl od Mirka Topolánka?
Příspěvek jsem zaplatil. Je mi velmi líto, že Mirek přestal být členem ODS. A znovu a znovu si kladu otázku, jestli jsme stranou, která si může dovolit ztrácet takové osobnosti, jakou Mirek bezesporu je. A jestli jsme stát, který má tolik výrazných politických postav, že je máme nechat, obrazně řečeno, ležet ladem. Nicméně Mirek neleží hladem (opravdu to s úsměvem vyřkl), ale jeho potenciál je stále ještě velký a dá se využít. Nejen ve prospěch strany, ale i celé republiky.
Byl jste politikem s obrovskými ambicemi, na vstup na vnitro jste se dlouho připravoval, moc času jste tam ale nakonec nestrávil. Navíc byť jste byl politickým průkopníkem IT technologií, ve svém regionu na Olomoucku jste příliš oblíbený nebyl. Čím si to vysvětlujete?
Je dobré se k tomu vrátit. Vše pramení z nekompromisní předvolební kampaně z roku 2010, která se vyznačovala vysokou mírou negativních sdělení, a já jsem se stal jednou z ústředních postav a terčem útoků politických oponentů. V kombinaci se všemi možnými fámami a pověstmi, a to říkám s hořkým úsměvem, které kolovaly a kolují o mé osobě dodnes, se není čemu divit, že kampaň dospěla do takového konce.
Například se traduje, že vám patří půlka Olomouce...
Jsem, v uvozovkách, vlastník několika zámků, jednoho hradu, půjčovny automobilů, sítě čerpacích stanic a vrcholem toho všeho je jeden místní nevěstinec. A teď do reality: v Olomouci mi patří řadu let jeden dům, na který jsme si vzali hypotéku a opravili ho. K hypotéce mi ještě můj dlouhodobý přítel a klient Ivan Kyselý půjčil další potřebnou sumu. V loňském roce jsem pak akceptoval jeho návrh a díky úvěru z banky jsem navýšil základní jmění společnosti IES Moravia Real a stal jsem se jejím menšinovým spoluvlastníkem. Ta společnost se zabývá pronájmem a správou primárně několika nemovitostí v centru Olomouce.
To je jeden z dalších vymyšlených příběhů, jak jsem zázračně zbohatl; tentokrát si ho vymyslely „Biolihové noviny“ z vydavatelství Mafra. Ve skutečnosti je to jen dlouhodobá, strategická investice a do doby, než úvěr splatím, jsem pouze papírovým milionářem.
A co hotelově-sportovní komplex Véska u Olomouce? Delší dobu se probírala role vaší maminky, spekulovalo se, že zakrývá vaši investici.
Zase spousty báchorek a nánosů. Příběh začal naprosto prozaicky. Maminka díky restituci koupila ve Vésce statek. Přátelé tam stavěli golfové hřiště a další přátelé pak vystavěli z bývalého zdevastovaného JZD krásný sportovní areál, otevřený veřejnosti. A pravdou je, že jsem svého přítele a následně spoluakcionáře Ivana Kyselého přesvědčil, aby tam postavil hotel. Tak tam vznikl a já mám tu čest být spolumajitelem.
V politických i policejních kuloárech se čas od času objeví informace, že jste skrytým vlastníkem i jiných firem. Které to jsou?
Jsem partnerem advokátní kanceláře, akcionářem IES Moravia Real a společníkem konzultační firmy CI Consult & Research. Vedle toho mám řadu jiných aktivit, které mají spíš veřejně prospěšný, neřkuli filantropický charakter. CEVRO, nejstarší liberální pravicový think thank, založený před 15 lety, Vysoká škola CEVRO Institut založená před devíti lety, dvacet let oslavila Nadace Bezpečná Olomouc a sedm let spolek Muzeum Olomoucké pevnosti.
Exministr obrany Martin Barták se v současné době soudí s vydavatelstvím Mafra kvůli údajné pomluvě. Vám, a nezlobte se, že použiji tento termín, „přirostla“ přezdívka Íčko v souvislosti s údajným spojením se zastřeleným kmotrem Františkem Mrázkem. Také se s Mafrou soudíte. V jaké fázi jste?
Je to až symbolické, jak snadno je možné někoho pošpinit a jak těžce probíhá snaha jméno očistit. Spor trvá sedmý rok. Městský soud v Praze rozhodl, že se mi má Mafra omluvit. Probíhá odvolací řízení u vrchního soudu, ale rozsudek zatím nebyl vynesen. Od prvního okamžiku je to absurdní virtuální svět podle Jaroslava Kmenty. U soudu Kmenta to, co napsal, nazval beletrií…
Přezdívka „Íčko“ mi ale zůstala a já bych poprosil všechny, kdo ji používají, aby se zamysleli nad tím, jestli se má věřit povídačkám, nebo faktům.
Ale mezi vámi panoval do kauzy Íčko korektní vztah mezi politikem a novinářem...
Ano, měli jsme korektní vztah, jako s každým novinářem profesionálem. Ale toto nebylo ze strany zmiňovaného média korektní. Někdo na základě toho, co slyšel jenom on a četl jenom on, vytvořil virtuální svět a spousta lidí je přesvědčených, že František Mrázek byl mým téměř nejbližším kamarádem, obchodním partnerem, zatímco realita je naprosto odlišná. Na rozdíl od jiných politiků či byznysmenů jsem se s Mrázkem nikdy nesetkal.
Dokonce i policista, který o tom v médiích v náznacích mluvil, musel u soudu jako svědek přiznat, že neexistuje jediný důkaz o přímém kontaktu mezi mnou a Mrázkem. Přesto tady vznikla obludná zkratka, kdy si dva lidé o někom povídají, a proto jsou v úzkém spojení, a ve skutečnosti je to úplně jinak.
O vás v telefonu s Mrázkem mluvil developer Luděk Sekyra. Toho ale znáte, ne?
Pracoval jsem v advokátní kanceláři a klientem byl už zmiňovaný Ivan Kyselý, který se účastnil prodeje IPS (dnes Skanska) jako potenciální akcionář. Já jsem projekt znal, Luďka Sekyru jsem znal a pokus o zachování velké české stavební firmy v českých rukou jsem podporoval. O tom, že by si Sekyra povídal s Mrázkem, jsem netušil a bylo to pro mě velké zklamání. Přezdívka mi ale zůstala a já bych poprosil všechny, kdo ji používají, aby se zamysleli nad tím, jestli se má věřit povídačkám, nebo faktům.
A co fenomén Andrej Babiš, který se s Mrázkem několikrát velmi tvrdě střetl. Pokud si dobře vybavuji, byl na vaší svatební hostině...
Ano, byl naším svatebním hostem, známe se dlouho. V tomto smyslu jsem ten vztah považoval za přátelský. Pokud šlo o politiku a obchod, nepřekročil profesionální rámec. Vztah ale vyprchal primárně z Andrejovy strany. Nicméně v situaci, kdy on vytvořil politicko-mediální agrokomplex, kterému říkám ANOfertPress, kdy propojuje politiku, byznys a média a je v největším střetu zájmů od roku 1989, by se naše cesty musely logicky tak jako tak rozejít. Taková koncentrace ekonomické, mediální a politické moci je největším ohrožením svobody u nás od listopadu 1989. Takovou moc měli naposledy komunisté, když nám vládli.
O Babišovi je známo, že měl léta velký vliv na některé politiky ČSSD. Pokoušel se o něco podobného ve vašem případě?
Ne, ten vztah nikdy nepřekročil tu hranici, o které jsem mluvil.
V době, kdy Babiš začal ochutnávat politickou moc a hovořil o státu jako o Palermu, začali šéfové policie a státního zastupitelství s Babišem komunikovat a spouštět velké kauzy s politickým podtextem, které se podařilo dobře mediálně prodat. Jak jako bývalý ministr vnitra nahlížíte na tento nový způsob vyšetřování?
Při hodnocení toho stavu není možné nejít do minulosti. Samozvaní očišťovatelé společnosti, protikorupční bojovníci v uvozovkách, delší dobu vytvářejí atmosféru negace, podezíravosti, nenávisti. A kvůli tomu přestávaly platit základní mechanismy fungování právního státu, které říkají, že nemůže být pravomoci bez odpovědnosti. Došlo to až k nestandardním policejním metodám a přístupům pod dohledem státního zastupitelství, a někdy i za jeho přímého řízení a vyšetřování. Z toho vzešly podivné kauzy poslední doby.
Můžete být konkrétnější?
Když jsem na začátku takzvané kauzy Nagyová u velkolepého policejního zásahu řekl: Žalovaní budou žalobci a žalobci žalovaní, mnozí mi nevěřili; má slova se potvrdila. Plíživé omezování naší svobody bedlivě sleduji. V jednotlivostech to mnohdy uniká, ale jako celek to již všem svobodomyslným lidem musí nahánět hrůzu: rostoucí počet odposlechů, nové – gumové – skutkové podstaty trestných činů, registr bankovních účtů, rozšíření kompetencí zpravodajských služeb, registrační pokladny, elektronická evidence tržeb, více moci státnímu zastupitelství.
To vše dohromady je hrubý útok na naši svobodu, na naše soukromí s názvem „Více moci bez odpovědnosti“. Svoboda bez odpovědnosti je anarchie. Moc bez odpovědnosti je totalita. Každý nechť si řekne, kterým směrem se naše společnost ubírá.
Co tedy s odposlechy, které jsou nadužívány? Policie 6500, celníci 1500 za rok...
Proto jsem jako ministr vnitra zavedl systematiku vyhodnocování práce s odposlechy. Ta vedla k tomu, že se vede evidence, dělají se analýzy a z toho zásahu do soukromí se musejí zpovídat. To platí bohužel jen u policie a ministerstva vnitra, státní zastupitelství a ministerstvo spravedlnosti této reflexe nebylo schopno.
U „očišťování společnosti“ se teď razí heslo: účel světí prostředky. A cokoli, co je možné použít, nechť je použito. Jestli tím zasáhneme do životů nevinných osob, není podstatné, když přece bojujeme ve jménu dobra. S tím bytostně nesouhlasím a ti, kteří využili svá oprávnění, způsob, jakým toho využili, a čeho docílili, musejí nést odpovědnost! Má-li stát fungovat, každý se musí zpovídat z toho, co činí.
Tyhle procesy se ale nevyhýbají ani vám. Slyšel jsem, že se o vás zajímají kvůli vlivu na Českou poštu, jeden čas se hovořilo o tom, že jste byl neoficiálním pokladníkem ODS...
Kdybych neexistoval, asi by si mě museli vymyslet. Kdysi dávno jsem říkal, že kdyby existovalo klasické zobrazení ďábla, musel bych po ulici chodit s metrovými rohy, kopytem a dlouhým ocasem. Vracím se k první větě.
Ministr vnitra Milan Chovanec nyní oprašuje vaše občanky s elektronickým čipem. Před časem jste vystoupil na konferenci k e-Governmentu. Jak se elektronizace státní správy vyplácí?
Bylo by domýšlivé říct, že vše bylo jen díky tomu, že jsme na vnitru byli my. Ale za mého působení vznikl úžasný tým lidí, který dokázal zrealizovat projekty, na kterých dodnes stojí česká veřejná správa. Kdybych si chtěl foukat na staré rány, mohl bych říct, že od té doby se nic neděje a žije se z podstaty.
Čas od času se ozývají zlé jazyky, že místo úspory se do systému sype zbytečně mnoho peněz a investice se nevyplácejí...
Byla to doba, kterou symbolizoval krásný panáček eGON a kterou tvořily čtyři projekty. A to Komunikační infrastruktura veřejné správy: udělal se první kompletní audit datového připojení a plateb a vedlo to ke dvacetiprocentnímu zlevnění všech služeb. Druhým projektem byl CzechPOINT.
Dnes si málokdo vzpomene, jaký to byl, jak to říct slušně, jaký to byl „ojeb“, získat na Pankráci výpis z rejstříku trestů, jaké se stály fronty, kupovala se místa. To samé výpisy z katastru a dalších registrů a podobně. Marketingově a brandově je CzechPOINT neúspěšnější projekt státní správy od dob Rakouska-Uherska.
Nezní to příliš velkohubě?
Zní, ale jinak to říct neumím, protože to je pravda. Data začala patřit všem! Týká se to i třetího projektu, datových schránek. Díky nim veřejná správa ušetřila více než šest miliard korun na poštovném. A to pomíjím efekt zrovnoprávnění elektronického dokumentu oproti papíru. Do té doby se nakupovaly počítače, softwary, datová úložiště, ale vždycky platilo to, co bylo na papíru.
A začtvrté základní registry veřejné správy. V zahraničí je dnes největším tématem elektronická identita, s tím souvisí i projekt elektronických občanek. Ale ten je díky mobilům a dalším technologiím téměř vyprázdněný. Problém dneška jest, že pokud nedodáváte organismu živiny, nevychováváte jej, zakrní a jednoho dne zahyne, eGON naštěstí žije, přežívá. Jen jsme mohli být podstatně dále, než jsme teď. Proto jsme o tom napsali knížku.
Vás muselo hrozně trápit, když jste byl vykroužkován, že?
V první chvíli ano, bral jsem to jako nespravedlnost. Ke konci už jsem si promítal pocity po prohraném sportovním zápase, o němž platí: Co tě nezabije, to tě posílí! Porážky jsou inspirací a poučením do života a v tuto chvíli jsem šťastný. Dělám práci, která mě baví, jsem obklopen lidmi, kterých si vážím, které mám rád a oni mají rádi mě. Můžu se věnovat rodině, práci, obchodním, profesním a filantropickým projektům. Až na stav české politiky jsem opravdu šťastný.
S politikou je tedy definitivní konec?
Obecně platí, nikdy neříkej nikdy. Ale já s návratem nepočítám a ani ho neplánuji. Chci naplňovat své životní krédo: Dělám, co mi dává chléb, přináší radost a zanechává stopu. A pokud se toto člověku daří a přidá se k tomu i zdraví, nemá si na co stěžovat.
Čtěte také:
Exministr Langer je na svobodě. Žádné obvinění zatím nepadlo
Ištvan: Policejní zásah pokračuje, chystají se další domovní prohlídky
Policie přivezla Langera do Olomouce, zadržela ho kvůli údajné korupci
ČLÁNKY DO MAILU