Večeře s přáteli - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Večeře s přáteli

, Milan Ballík,
Večeře s přáteli
Zdroj: Euro.cz

Za kvalitu je nutné draze zaplatit

Není nad večeři s přáteli. A co víc, jsou-li to vzácní přátelé, báječní lidé, veselé kopy. Třeba ti, kteří na nás shlížejí z plakátů hned ke třem dílům filmu Amici miei na stěnách restaurace stejného jména. Ugo Tognazzi a Philippe Noiret, jména těch ostatních už si nevybavím. Zašel jsem si na večeři okusit něco z atmosféry podniku, jenž k nim má, soudě podle toho, že si vzal titul jejich filmů do názvu, zřejmě velmi blízko.
Vstupuji tedy nenápadným vchodem do restaurace, která patří k tomu lepšímu, co italská gastronomie v Praze nabízí. Vysoká místnost, celá až septicky bílá, velice noblesní založení. Prostor rozbíjejí hluboko od stropu spuštěné pestrobarevné lustry, vnášející – společně se svítidly nástěnnými, stejně veselými – do sanitní běli něco vzruchu. Pod sníženým stropem je vtipně umístěný bar, na prvý pohled pojednaný v ušlechtilém dřevě. Za ním, na celé boční stěně, jsou od země ke stropu police zarovnané lahvemi dobrého alkoholu. Skvělých apeninských vín tam stojí nespočet. Spodní, sklepní část restaurace je podobně strohá. Oživení obstarávají již popsané plakáty, ze kterých se šibalsky usmívají a do talířů zvědavě nahlížejí „Moji přátelé“.
Zatím nijak mimořádně neuchvácen volím malý stolek a usednuv probírám se lístkem, který se objevuje v ten moment, kdy dosedám. Nabídka není mimořádně bohatá, záběr pokrmů je ovšem volen velice obmyslně, je slibující. Diktuji svou „sestavu“ vrchnímu a když odchází vyřídit objednávku, mám čas se porozhlédnout a zamyslet. A teprve teď, v tom zvláštním podmanivém shonu, kterým jsou italské restaurace proslulé, začínám přicházet na chuť chvějivé atmosféře večera. Není to ani tak povykem ode všech stolů, odkud staccatem kulometné palby znějí nesrozumitelná slova, není to ani pozřeným vínem. Nejpůsobivější je zde styl práce a vůbec komplexní projev personálu. Veskrze milí lidé pohybující se s nonšalantní lehkostí, vždy usměvaví, i když zrovna „plavou“ v kvantu objednávek. Sněhobílé košile jsou dalším znamením ducha středomořských restaurací.
Již naladěn na tu správnou vlnu, rozradován z vůně prvního chodu, který mi byl předložen, ač jsem to téměř nezaregistroval, chystám se umocnit prožitek dobrým soustem. Trochu jsem pro sebe poopravil nabízenou variantu pokrmu, kterým se mi zachtělo odstartovat večer s Tognazzim a Noirettem. Gnocchetti alla sexy – to byla původní varianta, kterou jsem změnil tak, že místo nočků jsem zvolil tagliatelle. Aniž bych věděl, co vlastně „alla sexy“ znamená. Přede mnou se na hlubokém talíři pnul do výše oblý pahorek takové té typické tomatově rudé změti širokých nudlí, drobných válečků masa, mocně skropený hustou, vonnou omáčkou. V podstatě šlo nejspíše o jakousi variantu ragú bolognese, kde se o avizovaný „sexy“ part měly postarat na teninké prstýnky pokrájená tělíčka chilli papriček. Tím dostal pokrm – vzácně vyladěný s dokonale vyhranou souhrou, kdy nudle nabídly vůni obilného lánu – pikantnější, ostřejší, snad i trochu afrodiziakální nádech, nevím. U mne se erotické choutky jaksi nedostavily, možná to bude věkem. O to více jsem ocenil kvalitu a péči, s jakou bylo jídlo přichystané. Omáčka vzácně pasovala k prosté zemité chuti správně uvařených těstovin, vůně bylinek a přítomnost rajčat obstaraly tu pravou míru nenapodobitelné, tak jednoduché a přitom tolik komponent obsahující chuti jihu. V dohře každého sousta si uhrál svou roli i nezbytný česnek, maso přispěchalo se silou a důrazem. Vypracovaná ukázka toho, jak sladit celý babylon nejrůznějších, často si vzájemně oponujících chutí ve stejně znějící, čistý tón.
Stále více propadající brebentivé náladě, zaplnivší mezitím celý prostor lokálu, jsem v poklidu čekal na další strofu téhle mediteránní kulinářské básně a když přišla, jal jsem se ji bez ostychu likvidovat. Coda di rospo al rosmarine to bylo. Jídlo napohled prosté, na rozlehlé ploše talíře ležela na sebe navršená alabastrová filátka mořského ďasa. Ryzí běl narušil tu a tam ostrůvek lehkého jantarového odstínu, to se na povrchu objevil lehce osmahlý poprašek mouky, kterým byla ryba „oděna“. Celou garnituru obstaralo pár svěžestí dýšících lístků salátu, nejspíš to byla čekanka frisée. A ještě něco se hemžilo po dně talíře, podivné tmavé smotky. To se teplem zkroutily a temný hnědý valér nabyly lístky rozmarýnu. Chutnalo to báječně. Každé sousto ryby, která se lámala jako ledovec při oblevě, vonící čerstvým mořem a chaluhami, doplněné o aromatické rozmarýnové „doutníčky“ a ozvláštněné nahořklou živostí salátového listu, to byl zážitek pro každičký chuťový pohárek, který se s ním potkal. Jemné, se širokou škálou chutí, ovšem nijak panovačných, jen lehce „nahozených“. Bylo třeba po nich pátrat, odhalovat je. Díky tomu se tento chod stal malým dobrodružstvím.
Dolci dal carello byl závěr mého večera. Přijela slečna s vozíkem plným nejrůznějších dezertů. Maně jsem ukázal na jeden, zcela již nasycen, navýsost spokojen, přesto ale notně zvědavý, jak jde zdejšímu mistru kuchyně cukrařina. Ač jsem nevěděl, co volím, zvolil jsem dobře. Klínek krémové hmoty, pevně konzistentní, byl jako předešlé chody chuťově vyrovnaný, nenatěžkaný přílišným přeslazením. Dal vyniknout přírodním vlastnostem surovin, byl hebký, sametově hladící. Korunoval průběh večera, byl jeho hodně oblažujícím zakončením.
„Přátelé“ nejsou levní, ani při vší předvedené virtuozitě. 1910 korun rozhodně není cena pro každodenní návštěvy. Jde o sebevědomý podnik, vědomý si svých kvalit a to „dělá cenu“. My potom musíme sami zvážit, jak moc jsme ochotni takovou částku do večeře, byť znamenité, investovat.

Amici miei Ristorante
Vězeňská 5, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 224 816 688, fax: +420 224 812 577
e-mail: ristorante@amicimiei.cz, www.amicimiei.cz

  • Otevírací doba: Po-Ne 11.00–24.00
  • Počet míst: restaurant 65, sklep 35
  • Kuchyně: italská
  • Platební karty: všechny běžné
  • Jídelní lístek: čeština, angličtina
  • Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina, italština
  • Původ nabízených vín: Itálie

Hodnocení restaurace
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 10 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 10 bodů z 10
Chování personálu 10 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem: 57 bodů ze 60

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku
Carpaccio z mečouna s piniovými oříšky 100 g 280 Kč
Livornská polévka ze sépií 200 g 290 Kč
Kalamáry plněné krevetami a moscardini 200 g 560 Kč
Kambala v mořské vodě (ogni 100 g) 180 Kč
Telecí kolínko po milánsku s rizotem na šafránu 200 g 410 Kč
Kačeří prsa na víně Chianti 160 g 470 Kč
Salsiccia s fazolemi 180 g 370 Kč
Tournedos Amici miei 200 g 420 Kč
Dolci dal carello – dezert dle vlastního výběru z vozíku 170 Kč

Výběr z vinného lístku
Ferrari Brut Metodo Classico 1350 Kč
Pommery Brut Royal 3100 Kč
Pinot Bianco – Classica, St. Michel-Epan 850 Kč
Benefizio-Pomino Bianco, Marchesi De Frescobaldi ´01 1800 Kč
Sicilia – Ben Ryé, Passito di Pantelleria, Donnafugata 1650 Kč
Barbaresco, Marchesi di Barolo ´98 1400 Kč
Rosso la Fabriseria. Tedeschi ´99 1450 Kč
Chianti Classico Barrique, Lamole di Lamole ´99 1050 Kč
Selve di Luoti – Taurasi, Feudi di St. Gregorio ´98 1750 Kč
Brunello di Montalcino, Biondi Santi Riserva ´97 17 500 Kč