Vážené dámy, vážení pánové!

26. června 2017, 00:00 - Petr Holec
26. června 2017, 00:00

Uběhl další rok a my vám znovu předkládáme gastronomickou ročenku týdeníku Euro Top restaurace.

Skoro se zdá, že se párkrát dobře (a samozřejmě i hůř) najíte a celý rok je pryč – přinejmenším ten náš gastronomický. Jaký byl? Nebudu jej hodnotit michelinskými hvězdami ani jinými oceněními, protože o ně primárně v jídle nejde.

Ostatně naše špičková gastronomie má nejspíš právě tolik hvězd, kolik si zaslouží. Jestli ale něco opravdu potřebuje, pak spoustu nových dobrých restaurací bez michelinských ambicí, které u nás pořád zoufale chybějí.

Rád bych proto uplynulý gastronomický rok hodnotil jiným pohledem. Naši malou gastronomii jako by poslední dobou sevřela módní modla lokálnosti, která nikdy moc nepřeje rozmanitosti ani svobodnému výběru. Zvlášť u nás, kde se pořád ještě vzpamatováváme z gastronomického temna. Menu mnoha tuzemských restaurací se proto nápadně podobala stejně jako nabídková tabule v McDonald’s: skoro všude jste viděli kapra, jihočeské kuře nebo jehněčí z farmy. Jakákoli zahraniční hereze jako by byla téměř nevlastenecká.

Nyní se ale zdá, že se od diktátu lokálnosti, což byl v Česku vždycky trochu vtip, znovu vracíme k bohatšímu výběru a svobodě, byť by samozřejmě mohlo ubýt všudypřítomného telecího brzlíku. Někteří špičkoví šéfkuchaři, jejichž restaurace v našem exkluzivním výběru najdete, otevřeně mluví o tom, že se prostě nenechají svázat lokálností, která navíc často zdegenerovala do obyčejného PR pokrytectví. Držím jim nejen palce, ale všechny prsty.

Každý milovník dobrého jídla i vína si samozřejmě přeje, aby i v Česku existovalo co nejvíc kvalitních farmářů a vinařů. Jejich produkci ovšem nikdy nevylepší nějaké vlastenectví, ale vždycky jen konkurence a volná soutěž. Pouhý původ surovin by proto nikdy neměl automaticky určovat náš výběr jídla, nakonec gastronomickou autarkii mnozí z nás dostatečně ochutnali už za komunismu. A co si budeme nalhávat: byl to hnus.

I nejlepší gastronomii totiž nejvíc přeje co nejširší výběr ingrediencí, jejich kombinací, kulinářských postupů a receptů. Doufejme proto, že za sebou nadobro máme také éru jídla „jako od babičky“, protože ani našim babičkám doba moc nepřála.

Dobře to vědí nejen přední šéfkuchaři nebo restauratéři Jan Krajč, Jan Punčochář a Zdeněk Pohlreich, kteří se netají tím, že naše domácí produkce bývá omezená, horší, a tu a tam dokonce i dražší než ta zahraniční. Někdy se říká, že by člověk měl jíst to, v čem se narodil a vyrůstal. Buďme rádi, že už to nějaký čas není povinné. Přinejmenším ne v naší nové ročence Top restaurace 2017.


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Finance
Zdražil váš dodavatel? Právě teď můžete bezplatně odejít
Jak si vyřídit výpis z katastru nemovitostí online?
Příspěvek na péči může měsíčně dělat i přes 15 000 Kč. Kdo má na něj nárok?
Lucemburčané si odchodem do penze pohorší nejméně
Jak banka rozhodne, jestli vám dá, nebo nedá půjčku?
Auta
Elektrobusy EKOVA Electron s ultrarychlým nabíjením
Seat Tarraco není čistý klon Kodiaqu. K Allspace má blíž (první dojmy)
Srovnání tříválců: Ford Focus 1.0 EcoBoost vs Opel Astra 1.0 Turbo vs Peugeot 308 1.2 PureTech
BMW představuje prototyp nového boxeru s oldschoolovým designem
V Německu na zemní plyn bez mýta
Technologie
Telegram zlepšil jazykovou podporu. Jak aktivovat komunitní český překlad?
Telefony porostou. Příští rok bude nejvíce těch s 6″ displeji a většími
GTA V nikdy nebylo levnější. Hru pro PC můžete mít za hubičku
Honor má nové logo. Podobné jako Huawei, ale v barvách Twilight
Prosincové záplatovací úterý přineslo řešení poškozeného Windows Media Playeru
Hry pro příležitostné hráče