Vážené dámy, vážení pánové!

26. června 2017, 00:00 - Petr Holec
26. června 2017, 00:00

Uběhl další rok a my vám znovu předkládáme gastronomickou ročenku týdeníku Euro Top restaurace.

Skoro se zdá, že se párkrát dobře (a samozřejmě i hůř) najíte a celý rok je pryč – přinejmenším ten náš gastronomický. Jaký byl? Nebudu jej hodnotit michelinskými hvězdami ani jinými oceněními, protože o ně primárně v jídle nejde.

Ostatně naše špičková gastronomie má nejspíš právě tolik hvězd, kolik si zaslouží. Jestli ale něco opravdu potřebuje, pak spoustu nových dobrých restaurací bez michelinských ambicí, které u nás pořád zoufale chybějí.

Rád bych proto uplynulý gastronomický rok hodnotil jiným pohledem. Naši malou gastronomii jako by poslední dobou sevřela módní modla lokálnosti, která nikdy moc nepřeje rozmanitosti ani svobodnému výběru. Zvlášť u nás, kde se pořád ještě vzpamatováváme z gastronomického temna. Menu mnoha tuzemských restaurací se proto nápadně podobala stejně jako nabídková tabule v McDonald’s: skoro všude jste viděli kapra, jihočeské kuře nebo jehněčí z farmy. Jakákoli zahraniční hereze jako by byla téměř nevlastenecká.

Nyní se ale zdá, že se od diktátu lokálnosti, což byl v Česku vždycky trochu vtip, znovu vracíme k bohatšímu výběru a svobodě, byť by samozřejmě mohlo ubýt všudypřítomného telecího brzlíku. Někteří špičkoví šéfkuchaři, jejichž restaurace v našem exkluzivním výběru najdete, otevřeně mluví o tom, že se prostě nenechají svázat lokálností, která navíc často zdegenerovala do obyčejného PR pokrytectví. Držím jim nejen palce, ale všechny prsty.

Každý milovník dobrého jídla i vína si samozřejmě přeje, aby i v Česku existovalo co nejvíc kvalitních farmářů a vinařů. Jejich produkci ovšem nikdy nevylepší nějaké vlastenectví, ale vždycky jen konkurence a volná soutěž. Pouhý původ surovin by proto nikdy neměl automaticky určovat náš výběr jídla, nakonec gastronomickou autarkii mnozí z nás dostatečně ochutnali už za komunismu. A co si budeme nalhávat: byl to hnus.

I nejlepší gastronomii totiž nejvíc přeje co nejširší výběr ingrediencí, jejich kombinací, kulinářských postupů a receptů. Doufejme proto, že za sebou nadobro máme také éru jídla „jako od babičky“, protože ani našim babičkám doba moc nepřála.

Dobře to vědí nejen přední šéfkuchaři nebo restauratéři Jan Krajč, Jan Punčochář a Zdeněk Pohlreich, kteří se netají tím, že naše domácí produkce bývá omezená, horší, a tu a tam dokonce i dražší než ta zahraniční. Někdy se říká, že by člověk měl jíst to, v čem se narodil a vyrůstal. Buďme rádi, že už to nějaký čas není povinné. Přinejmenším ne v naší nové ročence Top restaurace 2017.


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Zdražil vám dodavatel elektřinu? Máte právo bezplatně odejít
Na co si dát pozor při pojištění auta před cestou do zahraničí
Co obnáší práce finančního poradce? Doba prodejová skončila
Konstantní symboly: co který znamená a proč je už nepotřebujeme?
V práci se řeší problémy v kuchyňce. Začátek konce
Auta
Závodní Tesla Model S definitivně míří na okruhy. Na jedno…
Co s emisemi CO2? ArcelorMittal z nich bude vyrábět palivo pro auta
J.D. Power: Nejkvalitnější nové auto je Porsche 911, ze značek vedou Kia a Hyundai
Smrtelné nehodě Uberu se podle policie dalo zabránit, kdyby se operátor nedíval „na televizi“
Elektrický Volkswagen je teď absolutně nejrychlejší na Pikes Peak. Slaví také Bentayga
Technologie
Tip: Google Earth na webu a v mobilu změří vzdálenost i plochu
Katapult do vesmíru. Startup chce na orbitu vystřelovat rakety bez paliva
Šachy v čipsetech. Intel prý možná zruší či odloží Z390, AMD také svůj Z490 zapíchlo
Odvážný krok. Edge pro Android v základní výbavě obsahuje Adblock Plus
Tohle je nejmenší počítač na světě. Vejde se vám za nehet
Hry pro příležitostné hráče