Svět podle Brina - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Svět podle Brina

, Pavel Procházka,
Svět podle Brina
Zdroj: Euro.cz

Opravdu musíme volit mezi bezpečností a naprostou ztrátou soukromí?

Budoucnost podle Davida Brina je pořád ještě optimističtější nežli budoucnost podle George Orwella. Vize totalizujícího Velkého bratra má jistou protiváhu v Brinově ideji „průhledné společnosti“, kde je sice všechno prošpikováno sledovacími systémy, ale přístup k nim má každý. Tento text neaspiruje na to, vést polemiku mezi oběma pohledy. Zamýšlíme shrnout, co všechno je nyní technologicky možné či rovnou funkční.

Přítomnost

Zatím není tak horko. Zvědavých očí a uší, jež sledují naše každodenní kroky, je mnoho, ale navzájem nespolupracují. Proto samotné množství informací vlastně vylučuje jejich efektivní využití. I zneužití. Politická debata se vede v intencích dilematu: Pokud jsou vymoženosti 21. století zaměřeny „proti teroristům a kriminálníkům“, musíme být sledováni i my, kdo se považujeme za „slušné občany“? Relativně neškodná přítomnost se ale může brzy změnit.

Velký bratr kapku vyrostl. Připomeňme si jeho nynější fyziognomii. Centrum kteréhokoli většího města, i těch českých, je dnes zcela neskrývaně osazeno krabičkami s čočkou. Totéž v bankách, pojišťovnách, nákupních střediscích. Při současných nízkých pořizovacích nákladech se není čemu divit. Kamerový systém objednávají majitelé firem, aby kontrolovali své zaměstnance (ať už je to legální, nebo ne). Občas to zajde do extrému a kamerka je instalována i na veřejných toaletách. To už si ale obvykle neuvědomujeme. Obdobné situace se dají předpokládat v převlékárnách, hotelech, nočních klubech (a že těch afér už bylo). Jsme ale dobře připraveni a skoro smířeni; obliba reality show ukazuje na psychologické rozpoložení společnosti.

Jenže kamera má jednu nevýhodu. Nevidí přes zeď. V nepřeberném množství lokálů byl proto už implementován systém termokamer, jež snímají obraz podle teploty sledovaného objektu. Tak se postupně dostávají do civilního sektoru původně vojenské technologie. S tím koresponduje skutečnost, že lze docela snadno zjistit pozici dotyčné osoby přes mobilní telefon nebo monitoringem výběru peněz v bankomatu. Že administrátor firemní sítě vidí každý náš úkon v počítači a ústředna zaznamená číslo každého hovoru, je běžně známá skutečnost. Zcela nenápadně se ale navíc místo „píchaček“ rozšířily pracovní magnetické karty, takže náš pohyb je zaznamenáván na magnetický pásek přes kontrolní body. Sofistikovanější variantou je magnetická karta s inteligentním klíčem, určujícím jednotlivé uzly vstupu. Používaným vrcholem je Asset Locator, který jak osoby, tak i předměty monitoruje permanentně.

V soukromí bychom se neměli cítit ani doma. Už jen mobilní telefon je „vidět“ neustále; například T-Mobile nabízí lokalizaci osoby jako komerční službu. Totéž platí pro internet. Lze velmi přesně sledovat, na jakých stránkách brouzdáme, a přístup k e-mailovému účtu je pro hackery maličkostí. Ale logicky nejen pro ně – i oficiální servery mají zájem zjistit o klientovi co nejvíce. Sledování přístupů na webové stránky a monitorování komunikace v síti lze z jednoho úhlu nazírání kvalifikovat jako ohrožení osobní svobody. Z jiného úhlu lze ale totéž vyložit jako do důsledku dotažené motto „Informace mají být free“. Tedy motto, které bylo základní nosnou myšlenkou internetu. A je trochu paradoxem, že ti, kteří nejvíce volají po svobodě projevu a po „free“ informacích, jsou nejčastěji titíž, kdo jsou nejvíce znepokojeni otázkou monitorování. Má-li internet zůstat svobodným médiem, je třeba ho přijmout se všemi možnostmi, které přináší. Tedy i s vědomím toho, že každá naše akce zanechá stopu, informaci, a že takovou stopu je možné svobodně sledovat.

Cílem nemusí být nutně snaha státní moci vědět o každém nadechnutí, ale také zcela prozaický hospodářský zájem dosáhnout maximálního zisku – prostřednictvím zacílené, osobní reklamy. Vzpomeňme na scénu z Minority Report, kdy John Anderson utíká a všudypřítomné billbordy jej oslovují jménem. To je už dnes do určité míry technicky možné. Nepředstavitelně drahé, takže v podstatě nerealizovatelné, ale možné. Uvědomíme-li si, že stále větší díl lidské činnosti se přesouvá z reálného světa do toho virtuálního, do světa dat, stane se zřejmým: Je jen otázkou času, kdy bude naplno využito potenciálu virtuální reality.

Využití zmiňovaných technologií je samozřejmě dvojsečné. Například ekologičtí aktivisté mohou díky mobilním telefonům a nabourání do veřejně nepřístupných sítí úspěšně sledovat pohyb nebezpečných nákladů. Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných látek po silnici stanovuje pravidla, jakým hlášením a sledování takový náklad podléhá, což vytváří právě tuto příležitost.

Anonymita kontra bezpečnost

Kamerový systém je ze své podstaty obtížně zneužitelný. Pořízený obraz lze jen komplikovaně zfalšovat. Rovněž vyvozovat závěry z často zcela náhodného až chaotického chování uživatelů na internetu a ze získaných dat vytvářet různé profily, je podnik ještě méně jistý, než sázet na výhru v ruletě. Samotné monitorování nepředstavuje ani právní problém, je-li chápáno pouze ve smyslu sledování chování, nikoli jako sledování obsahu komunikace. Pokud něco má budit znepokojení, pak až kroky vyvozené ze získaných údajů. Ale právě v tomto směru už skýtá technologický vývoj rizika.

Vyhodnocovat veškeré pořízené videozáznamy je práce, která by zaměstnala půlku populace. Anebo znamenala další astronomické náklady na vyhodnocovací programy. To ovšem neznamená, že se možnosti vyhodnocování časem nezmění. Například projekt Total Information Awareness (TIA), připravovaný americkým ministerstvem obrany, Information Awareness Office a agenturou DARPA, počítá s vytvořením centralizované znalostní databáze, kde se budou sbíhat všechny dostupné informace o počínání občanů na internetu, ve veřejném prostoru i v soukromém životě. TIA představuje soubor technologií, které umožní porozumět záměrům osob tvořících sítě, odhalit jejich úmysly a definovat teoretické možnosti pro jejich narušení nebo eliminaci hrozícího nebezpečí. TIA má být de facto prototypem systému, který bude zahrnovat následující technologie a postupy:

• propojení počítačových sítí mezi jednotlivými agenturami,

• vytvoření velkého distribuovaného datového skladu s dynamickým schématem a s možností interaktivní změny schématu,

• zařízení pro automatický překlad a rozpoznání řeči (projekt Babylon),

• využití lidské biometriky, učení se v reálném čase a rozpoznání obrazců včetně detekce anomálních vzorů,

• vytvoření prostředků pro analýzu vztahů a sítí mezi osobami, pro předpověď možných událostí,

• systém pro prověřování důvěryhodnosti informací,

nové algoritmy řízení agentů inspirované biologickým světem a další pomůcky pro podporu poznávání a dedukce.

Hlavním podnětem k vytvoření tohoto „centrálního mozku lidstva“ byly události z 11. září 2001. Kvůli roztříštěnosti a neprovázanosti informačních zdrojů americkým bezpečnostním službám uniklo, že na území Spojených států trénují extremisté pilotování letadel a připravují útok na místní cíle. Pokud bude projekt dotažen do konce, jeden opravdu velký Velký bratr vznikne. A bude mít doposud nevídanou moc nad našimi osudy. Nemusí být přitom primárně děsivé, že nás někdo bude sledovat na letištních terminálech a získaná data porovnávat s databázemi. Znepokojení spíše vyvolává nutná chybovost celého systému, která může být příčinnou neoprávněné perzekuce… A to už Velký bratr je.

Špionáž = identifikace

Jestliže postupuje špionážní systém tak rychle kupředu, zákonitě s ním drží tempo také systém identifikační. Od 90. let začala být vytvářena databáze DNA, do níž se může dobrovolně zařadit každý, kriminálníci povinně. Ve Velké Británii je už rok projednáván zákon o celonárodní databázi DNA, povinné pro všechny občany. Sloužila by ale pouze pro policejní účely? Vědci se učí z jednotlivých genů číst stále víc a víc a předpokládá se, že zanedlouho bude právě díky DNA možné zjistit profil, potažmo „osobnost“ určitého člověka, aniž bychom jej kdykoli předtím viděli. Dnes to možná zní jako sci-fi, ale důsledky pro lidské společenství by v případě běžného užití takové databáze byly nedozírné: od podmínek pro získání práce přes uzavírání smluv se zdravotními pojišťovnami až po běžné seznamování či uzavírání sňatků…

Dalším prostředkem pro špionáž je satelit. Jako by moderní a technicky vyspělé státy chtěly mít zbytek zeměkoule nepřetržitě pod kontrolou. Po válce v Perském zálivu USA investovaly do vesmírné pozorovací techniky stamiliony dolarů. Dnes je možné z třicítky takových hraček vidět golfový míček nebo přečíst titulek novin. Když vás chytne potřeba uprostřed golfového hřiště, neohlížejte se přes rameno, ale raději nad sebou otevřete deštník.

Budoucnost

Nejednoznačný vývoj v oblasti sledovacích technik a technologií nahrává optimistům stejně jako spekulacím a konspirativním teoriím. První proud věří, že budeme absolutně ovládat techniku a že nebude zneužívána. Druhý vidí budoucnost jako strojovou monarchii ovládanou úzkou skupinou lidí. V této souvislosti stojí za pozornost kniha o projektu L.U.C.I.D, údajně vyvíjeném americkou NSA. V knize, vytvořené podle scénáře „za všechno zlo mohou tajné lóže, ovládající firmy i státy světa“, je popisováno postupné sjednocování světa a měny. Dalším krokem má být univerzální digitální karta, jež jednak obsahuje informace o člověku, jeho infrastruktuře a vlastnostech, a jednak má zastoupit i zdravotní či řidičský průkaz. Kartu pak může vlastnit, kdo chce – nicméně kdo ji vlastnit nebude, nesmí sednout za volant ani nakupovat v supermarketech. Mimochodem – s takovouto kartou lze přesně určit polohu člověka, protože jeden biočip by měl být zašitý pod lidskou kůži od okamžiku narození. Texe Marrs, autor knihy Produkt L.U.C.I.D.: The Beast 666 – Universal Human Control System (Šelma 666 – Univerzální systém kontroly lidí) – jinak fundovaný počítačový odborník – se také zmiňuje o tom, že by měl celý svět sdílet jednu informační databázi. Shody s projektem TIA jistě nejsou náhodné.

Prozatím však strach ze ztráty anonymity není tak silný, aby zásadně ovlivnil běžné chování, zejména konzumní návyky. Člověk se ovšem vždy dokázal přizpůsobovat ohrožení. Proto jednou budeme pro přihlášení k internetu používat složité programy zaručující anonymitu. Monitorování obchodů uskutečňovaných prostřednictvím platebních karet může vést k vytvoření trhu s platebními kartami – v případě, že si zákazník bude přát, aby jeho nákupy zůstaly anonymní, prostě si od obchodníka kartu koupí. Je docela logické, že tento vývoj bude probíhat podobně jako souboj mezi oficiálními hudebními vydavatelstvími a piráty. Žádná ochrana proti kopírování nikdy nevydrží dlouho a cédéčka či dévédéčka jsou s úspěchem přehrávána a šířena ještě před oficiálním uvedením na trh.

Triků, kterými lze monitorovací systém oklamat, bude jistě přibývat. Že by volný trh a technologický rozvoj ještě jednou ubránily Západ?

Jak získat osobní profil přes internet
Existují tři základní – nebo nejpoužívanější – způsoby, jak zjistit vaše osobní návyky, preference, zájmy a záliby prostřednictvím stránek, které navštěvujete.

1. Špionáž.

Při takzvaném indexování je z navštívené webové stránky pořízen extrakt klíčových slov. Pokud by vyhledavač měl možnost monitorovat uživatele, mohl by z extraktů sestavit škálu obvyklých klíčových slov a jejich významový kontext. Poté může vytvořit poměrně přesný obraz našich „webových“ zájmů. Srovnáním historie navštívených stránek u více uživatelů se pak dá dovodit, které další stránky jsou pro člověka s podobným profilem zajímavé. Tato metoda je náročná, a pokud k ní některý vyhledavač sáhne, patrně nasadí distribuovaný systém, který pro výpočty osobních profilů bude využívat přímo výpočetní kapacitu počítače uživatele. Jinak řečeno – my sami, s vlastním počítačem, budeme pomáhat vyhodnocení dat o své osobě.

2. Statistika.

Vyhledavač nemusí uživatele sledovat neustále. Osobní profil lze odvodit z klíčových slov, která uživatel zadává k vyhledávání v průběhu času, a z výběru stránek, na něž z vyhledavače odchází. Takový postup tvorby osobních profilů má smysl u uživatelů, kteří vyhledavač využívají často, aby mohla vzniknout statisticky významná množina vstupních dat.

3. Dotazník.

Nejjednodušší a také nejrozšířenější a nejlevnější metoda. Lidé toho na sebe stále řeknou víc, než by museli. Uživateli je předložen dotazník, v něm označí svoje koníčky, záliby, věk, pohlaví, vzdělání a obor, rodinný stav, majetkové poměry, bydliště a tak dále. Přesné a rychlé.

Angličané mají „mobilního“ Velkého bratra
Policie Spojeného království Velké Británie a Severního Irska vlastní speciální skenovací vozy, které prostřednictvím až čtyřiceti kamer průběžně nahrávají a vyhodnocují dění v ulicích měst. Odpadá tak problém staticky umístěných systémů, tedy přetrvávajícího množství „neviditelných“ míst, kam kamera nedohlédne.

Minimální variantou je systém užívaný v Česku především ve městech nad deset tisíc obyvatel, která přistoupila na systém kamer, umístěných na otočných ramenech. Sice tím není dosaženo anglického efektu, ale i tak se sledovaný prostor významně zvětšil.

Filtrace videozáznamu
• Filtrace prvního stupně: videodata jsou tříděna podle času pořízení, zadané konkrétní události anebo již podle hledaného portrétu, kdy je sledovaný obraz převeden do modelu s identifikačními body a pak porovnáván s databází.

• Filtrace druhého stupně: identifikace dle různých modelů chování na pořízeném záznamu. Takový systém je schopen zaznamenat a rozpoznat položení a opuštění kufříku jako rizikové či podle „specifických pohybů“ odhalit potenciální sebevrahy. Pořízení této „vyhodnocovací nadstavby“ však může až zdvojnásobit pořizovací cenu celého systému.

Asset Locator
je vlastně karta s miniaturním radio- a infravysílačem. Komunikuje prostřednictvím sítě radarů a skenuje to, co má naprogramováno: zda sledovaná osoba míří do zasedačky anebo na WC, jak dlouho postává s kávou na chodbě, jak dlouho pracujete přesčas a zda ten notebook, který právě nesete přes vrátnici, máte povoleno brát na víkend domů. Pro někoho firemní Velký bratr, pro jiného skvělý systém, který uživatele neobtěžuje, naopak pomáhá mu: ústředna „vidí“, že jste u kolegy v kanceláři, a telefonní hovor automaticky přesměruje tam; a ještě firmě pomůže snížit krádeže dražších přístrojů. Využití už nalézá v nadnárodních firmách nebo v nemocnicích. V České republice jej instalovalo přibližně deset firem.