Jmenování Jana Sadila (35) generálním ředitelem Českomoravské hypoteční banky (ČMHB) přišlo jako dárek pod stromeček. Den před Štědrým dnem to Sadil pro týdeník EURO komentoval: „Mým jmenováním dal akcionář (ČMHB patří do skupiny ČSOB - poznámka redakce) najevo, že chce, aby banka byla obchodněji orientovaná. Konkrétní plány, co dělat jinak, ale představím až po Novém roce. Těším se, že si vše během dovolené na chalupě v Jizerských horách v klidu rozmyslím.“ V jednom ale má jasno již teď: „Chci posílit komunikaci a marketing banky.“ Nový generální ředitel byl během předchozího působení ve funkci náměstka nejviditelnějším představitelem banky a pro česká média jedním z nejcitovanějších odborníků v oboru hypotečního financování.
Jak od základu předělat komunikaci banky, uvést na trh její nové logo a prosadit marketingovou strategii se může Sadil přiučit ve své rodině. Jeho sestra – Dana Dvořáková – se v minulosti zapsala do povědomí především jako ředitelka marketingu a komunikace Telecomu, který pod jejím vedením změnil jméno z SPT na Český. V posledním roce a čtvrt pracovala ve Všeobecné úvěrové bance (VÚB) v Bratislavě. Také tam byl její úkol podobný: oživit značku banky a definovat novou marketingovou komunikaci po příchodu strategického investora – italské bankovní skupiny Intesa.
Nechci se zabít na dálnici.
Svůj úkol v Bratislavě považuje Dana Dvořáková za splněný. „Když jsem v říjnu 2002 do VÚB nastoupila, pracovali v marketingu dva lidé, tiskový mluvčí a jedna paní pro všechno. Až koncem ledna odejdu, předám své nástupkyni fungující útvar se čtrnácti zaměstnanci pracujícími ve čtyřech týmech,“ říká Dvořáková. Připouští však, že když nabídku od nových italských vlastníků VÚB přijala, myslela, že to bude na delší dobu než jeden a čtvrt roku. „Během podzimu jsme dokončili rebranding banky a mně se začalo dařit odcházet z práce dříve než v deset hodin večer. Začalo na mne doléhat, že tu jsem sama a rodina zůstala v Praze. Myslela jsem si, že když jsme oba s manželem (zástupce šéfredaktora MF Dnes - poznámka redakce) pracovně vytížení a během pracovních dní jsme se i v minulosti vídali jen málo, nebude takový rozdíl, když budu jezdit domů jen na víkendy. Ale byl,“ konstatuje Dvořáková.
Profesionální sportovec.
Dvořáková i Sadil jsou si v mnohém podobní a i ve středním věku stále blízcí. O důležitých životních rozhodnutích se oba sourozenci společně radí. Za nejvýznamnější považuje mladší Jan sestřinu radu, aby dokončil vysokou školu. Nechybělo mnoho a Sadil by se místo bankéře stal profesionálním sportovcem. V osmdesátých letech se účastnil juniorského mistrovství světa ve vodním slalomu a sjezdu, byl členem reprezentačního týmu a několikanásobným mistrem republiky na divoké vodě. „Škola mne nebavila, zcela vážně jsem přemýšlel o tom, že ji opustím a půjdu do Dukly na vojnu. Myslel jsem si, že tím získám dobrý základ, abych se v budoucnu probojoval na olympiádu.“ Nakonec obor vodní stavby a vodní hospodářství na ČVUT v Praze v polovině devadesátých let úspěšně dokončil. Ani potom však o kariéře bankéře neuvažoval.
„Nedokázal jsem si představit, že bych chodil denně do práce. Chtěl jsem jen na čas vyzkoušet, zda jsem něčeho takového schopen,“ vzpomíná Sadil na dobu, kdy spolu se svým otcem oceňovali nemovitosti. Oslovil ho ale inzerát Komerční banky, která do nově vznikajícího hypotečního týmu hledala specialistu na oceňování. „Myslel jsem si, že pro takovou pozici nemůže existovat vhodnější kandidát než já, dodnes nechápu, že mne nepřijali,“ říká. Nakonec Janu Sadilovi nabídla Komerční banka místo úvěráře. Přijetí této nabídky v roce 1995 zřejmě rozhodujícím způsobem předurčilo jeho profesionální cestu, ačkoli více než bankovní kariéra ho k nástupu do Komerční banky přimělo lákadlo, že bude mít čas na sport. „Blízký kamarád v té době v bankovnictví pracoval, říkal, že má spoustu volného času a každý den v pět odpoledne již trénuje na kole. Tato vidina mne nakonec přesvědčila přijmout práci za 6500 hrubého, byť jsem měl i lépe honorovanou nabídku ze stavebnictví.“
Sedm let a dost.
Poté, co se smířil s tím, že na olympiádu pojede nanejvýš jako divák, již stoupala profesionální hvězda Jana Sadila přímo. Na konci devadesátých let dostal v Komerční bance kromě hypoték na starost celý odbor úvěrů občanům, tedy šéfování kontokorentům, kreditním kartám, spotřebitelským úvěrům i hypotékám. „Po bezmála sedmi letech v Komerční bance jsem však měl pocit, že bych měl změnit zaměstnavatele. Jinak bych tam asi už zůstal v lepším případě do smrti, v horším byl třeba v padesáti zaskočen, až by mne už nepotřebovali. Navíc nabídka stát se členem představenstva banky se podle mého neodmítá,“ vysvětluje Sadil, proč v září 2001, kdy vrcholila privatizace Komerční banky, přijal nabídku z konkurenční ČSOB na místo náměstka a člena představenstva ČMHB.
Sedmi lety v jedné firmě a změnou jejího vlastníka (odchod konsorcia TelSource) argumentuje i Dvořáková, když odpovídá na otázku, proč na podzim 2002 odešla z Českého Telecomu. „Práce mě strašně bavila, zároveň jsem ale před sebou neviděla žádnou velkou výzvu. Lákalo mne všechno od nuly vybudovat znovu.“ I ona se o svém rozhodnutí odejít do Bratislavy radila s mladším bratrem. Ten ji ale od bratislavského angažmá spíše zrazoval. „Určitě bych si v budoucnu chtěl vyzkoušet práci v zahraničí, nedovedu si ale představit, že bych kamkoliv na další dobu odjel bez rodiny. Jsem rád, že to sestra pochopila, dnes mi už dává za pravdu,“ říká Sadil a nezastírá radost ze sestřina návratu.
Po dovolené se uvidí.
Zatímco Jan Sadil má o kariéře pro nejbližší léta jasno (chce ČMHB vrátit na první místo mezi tuzemskými hypotečními bankami, z kterého ji před časem sesadila Česká spořitelna), Dana Dvořáková zatím neplánuje nic: „Chci si odpočinout. V březnu odjíždíme na měsíční dovolenou do Jižní Ameriky, pak se uvidí. Ráda bych nadále dělala komunikaci, čím dál tím více mne baví i marketing.“
„Jsem rád, že je Dana znovu v Praze, určitě k ní přijdu na radu,“ konstatuje Sadil, kterému jako meta, čeho lze v hypotékách dosáhnout, slouží anglosaské bankovnictví. „Banky tu nezvýhodňují zájemce o první hypotéku a hypotékami zatím nelze financovat nic jiného než pořízení nemovitosti,“ naznačuje směr, kterým se jeho úvahy ubírají.
Dana a Jan bydlí se svými rodinami v jednom domě, společně strávili i Štědrý večer. V čem se liší? „Bratr je určitě daleko pečlivější, já jsem proti němu nepořádná,“ říká Dvořáková. „Myslím, že Dana je dobrodružnější povahy, já jsem zatím nikdy nesebral odvahu odjet na měsíční dovolenou, ona takto jede již po několikáté,“ kontruje Sadil.
A v čem jsou si nejvíce podobní? „Rodiče si myslí, že se práci věnujeme víc, než je zdrávo. Druhá sestra, která pracuje jako psycholožka v nadaci Drop In, je nám příkladem, že jde žít i jinak než prací. Jako jediná z nás zůstala aktivní sportovkyní,“ shodují se oba starší sourozenci.
Dana Dvořáková
Kariéru začala jako novinářka v Hospodářských novinách a MF Dnes, pracovala jako tisková mluvčí a později ředitelka marketingové a korporátní komunikace v Českém Telecomu a Všeobecné úvěrové bance. Vystudovala VŠE v Praze. V roce 1999 získala po dvouletém studiu titul „Master of Corporate Communication“ na Erasmus University v Rotterdamu. Od roku 2002 je držitelkou titulu MBA. V minulosti závodně lyžovala na běžkách. Je podruhé vdaná, z prvního manželství má devatenáctiletého syna.
Jan Sadil
Po dokončení ČVUT v Praze pracoval v oblasti oceňování nemovitostí. V únoru 1995 nastoupil do Komerční banky na pozici úvěrového pracovníka. V roce 1998 se stal vedoucím oddělení hypotečních úvěrů. V roce 2000 byl jmenován ředitelem odboru úvěry občanům. V září 2001 přestoupil na pozici člena představenstva na náměstka generálního ředitele do Českomoravské hypoteční banky. V prosinci 2003 byl jmenován předsedou představenstva a generálním ředitelem. Mezi jeho hlavní zájmy patří lyžování, cyklistika, běh a vodní slalom. Je ženatý, má patnáctiletého syna.
ČLÁNKY DO MAILU