Smutek nad městem - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Smutek nad městem

, Milan Ballík,
Smutek nad městem
Zdroj: Euro.cz

Prodávat atraktivní umístění s ne často viděnými panoramaty nestačí

Pohled na televizní věž, párající svou špicí oblaka nad metropolí, nebudí příliš nadšení. Ze všech světových stran strmí nad stovky pražských věží a svou kosmickou architekturou mění romantické panorama Města. Varovně vztyčený „robotický“ prst stavby se dokáže – při určitém úhlu pohledu – vměstnat i mezi dvé sesterských věží Týna a dokonale pocuchat jejich staletou pýchu.
Znalí však tvrdí, že pohled zevnitř věže zcela opodstatňuje – když pomineme její účel technický – existenci trojitého, zvláštními gondolami ověšeného tubusu. Pochvalné řeči jdou i o údajně značně se vylepšivší úrovni služeb a kuchyně ukryté v nejnižším patře věže. Nepřesvědčen příliš o nakadeřené chvále podniku Tower, nicméně dychtiv zvědět, co je na nich pravdy, jsem se rozhodl do šestašedesát metrů nad zemí „pověšené“ restaurace zavítat.
Hned zpočátku mne rozladila povinnost zaplatit vstupné – nijak nízké – za to, aby mne vyvezli do podniku, kde hodlám konzumovat – za své! Chtěl jsem se dokonce, vědom si rizika tohoto počinu pro svou více než chabou fyzičku, vydat vzhůru po schodech a ušetřený obol vrazit do aperitivu, ale taková možnost neexistuje. Tedy – utratit stopade za „apéro“, to lze, jít zadara pěšky nikoli. Oželel jsem tedy vstupní poplatek a nechal se do restauračního patra vyvézt. Dlužno říci, že ze sto padesáti korun „výtažného“ se vyklubalo šedesát. Je to méně, přesto za tu sumu leckde v hospodách základní kategorie dostanete dvouchodové meníčko.
S rozpaky vstupuji do kabiny lokálu, lépe řečeno do jedné z kabin, jsou zde tři, a čekám na dění příští. Přesně ve znění „návodu“ pro hosty čekám, až budu uveden. Stalo se, mohl jsem si dokonce sám zvolit některou ze slušně založených „dvojek“. Všechny samozřejmě s ojedinělým výhledem na – trochu z té výšky ušlápnuté – panoráma Prahy. Zatím však výhled příliš nezkoumám, věnuji se bryskně předloženému lístku. Vzhledově zajímavý, svým obsahem však se zdá být prvním drobným úskalím, kterých – jak ukáže nejbližší budoucnost – má být pohříchu ještě několik. Snahou šéfa kuchyně jistě bylo sestavit zajímavou nabídku se záběrem, jež by vyhovoval rozmanité mezinárodní klientele. Ovšem všechny snahy zůstaly snahami. Kuřecí prsa s broskví nebo Císařský řízek už dnes opravdu nestačí. Nicméně se dobírám výsledku a diktuji pořadí svých krmí. Po předání objednávky mám minutku na obhlídku metropole z bezmála sedmdesáti metrů. Je to zajímavý pohled. Pyšné věže ztrácejí monumentalitu, jakou oslňují, viděny z člověčí perspektivy. Z vyvýšeninek a pahorků se stává placka, dech beroucí dominanty se ztrácejí na pozadí sídlišť v druhém plánu. Velezvláštní je pohled přímo dolů na bizarní barevné střechy žižkovských činžáků s prapodivnými nástavbami.
Ve chvilce jsem vyrušen číšníkem, který mi servíruje první chod, smaženou šunkovou rolku s křenem, jeden z mála pokusů o inovaci „fousatých“ receptur. Na první pohled vyhlíží trochu chaoticky. Pokus vytvořit kreativní kompozici nevyznívá příliš šťastně. Na zbytečně veliké kopici natrhaných listů salátu se rozvalovaly zlatavé trámce s puchýřovitou krustou, kterou obstarala do panýru přimíchaná semínka sezamu. Zbytek garnitury sestával z růžičky červeného salátu lollo a srpečku rajčete. Co do chuti se překvapení rovněž nekonalo, salát byl svěží a čerstvý, nijak nedochucený. To je v případě takového množství, jaké mi bylo „naděleno“, trochu málo, po pár soustech je sebeživější chuť stokrát opakovaná nezajímavá. Pod trochu přetaženým obalem – ten mimochodem příjemně překvapil neotřelou chutí – se ve srolovaném plátku šunky styděl miniaturní „bobeček“ křenu, což se ale ukázalo být výhodou. Byl totiž v nálevu, který coby matný potůček vyvěral z hloubi „šunkové jeskyně“. Až nepřístojně navinulá příchuť zcela ovládla projevy ostatních vstupů – mimochodem nijak výrazné, a vzala naději na příjemnou harmonii v závěrečné dohře.
Pokouším se chvíli mezi debarasem a dalším pokrmem vyplnit prohlídkou interiéru. Spousta kovu a skla, nachový strop a lila koberec a ostění. Až příliš prostá svítidla dotvářejí atmosféru do nepotěšující, trochu omšelým dojmem působící nálady. Mobiliář vyhlíží poněkud bufetově, zpracování baru postrádá nápad. Všechny věže světa, a že jich pár je, se snaží interiér podřídit jistému trendu, dát mu charakter pokud možno nadčasový. Berlínská kavárna, ač už sedmatřicetiletá dáma, má stále svěží styl, ať už ve vzhledu prostor nebo v nabídce. Zde jakoby se čas zastavil v den otevření restaurace, když už ani tenkrát nebyl design nijak převratný.
Opět se mi do úvah „vkradl“ číšník, tentokrát jiný. Na adresu personálu je třeba říci tolik: pracoval bezchybně, s vysokou dávkou profesionality, ovšem i v jejich projevu bylo možné vycítit cosi jako odevzdanost, slabý náboj. Jakoby se nakazili notně odřeným již leskem. Francouzské telecí filé potvrdilo už vzhledem to, že vyšlo od téhož autora jako předkrm. Talíř, přeplněný neuváženým množstvím zeleniny – tu jsem si objednal coby přílohu – a vedle se tísnící jezírko tmavé šťávy s řadou vystupujících útesů, jimiž jsou kostičky jater a tenké plátky šunky. Na tomto loži se kříží dva kusy lesknoucího se masa. A aby všeho nabylo málo, jediné zbylé místo vyplnila – opět výrazně předrevoluční – garnitura, salát, rajče, mrkev. Pokus o ozvláštnění výzdoby květem „karotkové růžičky“ vyšel naprázdno – titěrná ozdůbka zcela zmizela v ostatní nadílce.
Chuti byl pokrm povýtce nešťastné. Maso, houževnaté a přežvýkavé, připomínalo nejspíš špatně uvařený kus z telete, jež dávno překročilo „telecí“ věk. Více kalorií, než mohlo přinést, stálá námaha na jeho rozžvýkání. O chuťové barvě se nedá příliš hovořit – slušně okořeněný kartonový proklad by nechutnal hůře. Celý dojem vylepšovala zručně připravená játra, která si zachovala svou jedinečnou, krvavě nasládlou příchuť. Šunka se neprojevila a zelenina nepřekročila meze průměru.
Snad dezert, říkal jsem si, čekaje naň. Mezitím se venku odehrálo kouzlené představení. Kontury města zvolna tonuly do modravého šírání a Praha se zvolna zdobila náhrdelníkem z tisíců korálků lamp večerního osvětlení. Do této smířlivé atmosféry jsem dostal dezert. Citronový sorbet, efektně servírovaný ve vydlabaném plodu, měl drobný defekt. Byl zmražen tak, až zvonil. Z lahodného závěru večeře se tak stal souboj o každé sousto – tedy než po delší době hmota povolila. Ovšem odměna byla tentokrát na výši. Uvyklí mnoha uměle vytvořeným „zaručeným“ chutím rádobycitronovým již pomalu nepoznáme ten pravý ryze přírodní valér. Díky této jinak trochu kýčovité úpravě jsem si ho po čase opět rád vychutnal.
669 korun, které jsem byl restauraci povinován, bylo již zredukováno o desetiprocentní slevu. Tím se vyrušil nelibý aspekt vysokého vstupného. Nepříliš – vzhledem k umístění restaurace a možnostem, které nabízí – vysoká suma. Ovšem ve světle úrovně podniku a kvality kuchyně přece jen neodpovídající. Prodávat atraktivní umístění s ne často viděnými panoramaty samo o sobě nestačí. Věže jinde ve světě toto považují za samozřejmý výtěžek lokace svých restaurantů -a ten dobrou krmí, vzácnými víny a dokonalým servisem dále umocňují. K mé malé potěše tomu na Žižkově tak nebylo.

Value for money: 5/10
+ na dlani máte skoro celé Čechy
– daleko za výhledem z věže se nachází „omšelá“ úroveň vlastního lokálu

Restaurace Tower
Mahlerovy sady 1, 130 00 Praha 3
tel.: +420 242 418 778, fax: +420 222 724 014
e-mail:info@tower.czm www.tower.cz

  • Otevírací doba: Po – Ne 11:00 – 23:00
  • Počet míst: restaurace 52, kavárna 54, salonek 30
  • Druh kuchyně: mezinárodní se záběrem do české
  • Přijímané platební karty: všechny obvyklé
  • Jídelní lístek: čeština, angličtina
  • Jazyková vybavenost personálu: angličtina
  • Země původu nabízených vín: Česko, Francie, Chile, Španělsko

Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 6 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 7 bodů z 10
Chování personálu 9 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 15 bodů z 20

Celkem: 45 bodů ze 60

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku:
80g Uzený losos s islandskou omáčkou a toasty(med, majonéza, hořčice, kopr) 230 Kč
Rybí vývar „Karibik“ (uzený losos, mušle, mořské plody, zelenina, koňak) 80 Kč
70g Restovaná drůbeží játra na cibulce 85 Kč
250g Vegetariánský talíř (špenátové rizoto, císařská zelenina, sázená vejce s chřestem) 179 Kč
200g Grilovaný pstruh na mandlích nadívaný jablky a švestkami 225 Kč
400g Mix gril z ryb a krevet (losos, platýz, treska, krevety) 545 Kč
150g Krůtí nudličky „Sombrero“ (krůtí prsa, zeleninová směs, cibule, česnek, chilli papričky) 199 Kč
150g Vepřová panenka po myslivecku (lesní plody, brusinky, červené víno) 245 Kč
200g Jehněčí kotletky plněné balkánským sýrem 460 Kč
200g Pánev TOWER (svíčková, vepř. kýta, kuř. prsa, žampiony, kapie, pórek, česnek, sojová omáčka) 290 Kč
Palačinky s lesními plody a čokoládou 85 Kč

Výběr z vinného lístku:
0,75 l Gosset Excellence Brut 1350 Kč
0,75 l Žernosecký Mopr 240 Kč
0,75 l Grand Ardeche Chardonnay 680 Kč
0,75 l Chateau Cousteau (sweet) 780 Kč
0,75 l Pinot grigio IGT 480 Kč
0,75 l 2002 Denis d or Barrigue, jakostní suché 390 Kč
0,75 l Chateau Camarsac 480 Kč
0,375 Clos La Rose Grand Cru 780 Kč
0,75 l Chianti Classico Peppoli 960 Kč

Ohodnoťte tento článek
Diskuze