Menu Zavřít

Proč by to lordi měli umět?

16. 2. 2010
Autor: Euro.cz

Návrat do osmdesátých let, trochu milý, dosti nešťastný

Restaurace, kterou zapomněl čas. Dvacet let dynamického vývoje pražské gastronomie kolem ní prošlo jako anděl smrti kolem jehněčí krví ošmouhovaných příbytků hebrejských otroků v Mojžíšově exodu. Tak v ní přežila nerušeně osmdesátá léta minulého století prakticky ve všem – kromě cen, které už jsou někde ve vysněné zemi zaslíbené, mlékem a strdím oplývající.
Je na té restauraci něco až téměř staroanglicky roztomilého, což je jen přibližný slovníkový překlad anglického slůvka „endearing“, které mě napadlo jako první. Znamená něco, co se vám samo od sebe a mnohdy překvapivě vloudí do srdíčka, aniž si lámete hlavu proč – a to vloudění zatlačí do pozadí racionální kritiku chyb a závad, které začnete brát jako nedílnou a nezbytnou součást té roztomilosti. Taková bývala ještě v osmdesátých letech stará Anglie. Roztomile a dobrosrdečně nemotorná a amatérská, v níž každou chvíli něco chybí, nefunguje nebo se porouchalo, na opravu není ani spěch ani opravář a nějak se tím vším už propackáme. Zkombinujte si ji s trochou staré packavosti české a jste v obraze.
Tou klasickou českou je anglický text internetové stránky, který z už dostatečně nemotorného textu českého nějaký středoškolák přeložil podle slovníku v domnění, že mu Angličané budou rozumět. Vytvořil něco „endearingly“ komického. Tak se dozvíte (zpětným překladem do češtiny, abychom viděli, jak roztomile se to jeví Angličanovi), že skleněný lustr „hlídá francouzskou restauraci od začátku“, restaurant podává „kulinární oceňované obědy a večeře“, jeho „stylově romantická atmosféra je zvýrazněna nápěvy dvacátých let“, jeho bar „si pamatuje opravdový anglický klub minulých dob“, kuchaři „vám steaky laskavě připraví“ a uvaří vám „gnocchi s knoflíky“ (s hříbky v českém originále). Kdyby si tento pětihvězdičkový hotel za pár stovek na pár hodin najal rodilého Angličana nebo Ira (jimiž se Praha hemží), aby text poangličtil, ztratil by polovinu svého šarmu.
Uvnitř už je ta packavost ryze anglická a „endearingly“ vás vytáhne z velkoměsta 21. století do jakoby anglického venkovského hotelu přestavěného z části zámečku zchudlého lorda, který si musí něčím přivydělávat, aby měl na zaplacení daní ze svého vlastního majetku. Neumí to, samozřejmě (co kdy už nějaký lord uměl a koho by taky napadlo to od něho očekávat, že), ale na svižné profesionální italské číšníky se přece chodí jinam. Uklidňující prostor noblesně dekorovaný mramorovými sloupky, velkými zrcadly a křišťálovým lustrem z opravdového Murana (chybí jen krb s praskajícím dřevem) je najednou jako pěst do oka narušen prázdnou kovovo-skleněnou vitrínou od samoobslužné snídaně. U večeře člověka ruší, ale přece ji nebudou každý den po snídani odsouvat do kouta a přikrývat nějakým vkusným hávem, aby ji každé ráno museli vláčet zpět.
Při našem příchodu jsou z asi tuctu stolů prostřeny jen tři, odpovídající třem rezervacím. Vítá nás stařičce, laskavě a moudře vypadající lordův butler (nebo že by lord sám?), usazuje ke stolu (dámě židli odsouvám sám), nechává vybrat víno. Z docela zajímavého, ale předraženého vinného repertoáru, v němž průměrné barbaresco stojí patnáct stovek, nakonec raději volím jen o čtyři stovky dražší hodně dobré dvanáctileté Bordeaux, château mně dosud neznámé. Navrhuji jeho dekantování. Restaurace pětihvězdičkového hotelu nemá karafu, butler se omlouvá. My už se nad tímto vzácným zážitkem jen vesele usmíváme, necháme víno chvíli dýchat ve sklenicích a začítáme se do jídelního lístku.
Zaplaťpánbůh, žádné potrhlé novoasijské fúze, nýbrž opět Anglie 80. let: totiž francouzská a italská kuchyně v tehdejším anglickém (a o deset let pozdějším českém) podání. Chlácholivě nevynalézavá až nezáživná. Mezi carpacciem, uzeným lososem a mozzarellovým salátem se nám přece jen daří v předkrmech vybičovat zvědavost na grilovanou chobotničku po katalánsku, kterou nám (jako všechny další chody) ochotně podávají na dvou talířích už v kuchyni na dvě porce rozdělenou. Je vínově, česnekově a papričkově marinovaná, šikovně prudce ogrilovaná tak, že pod křupavě opečeným povrchem skrývá měkce žvýkatelné masíčko, nepřepečená do gumovita a chutnající mořem. Provázená citronem, jednoduchým míchaným salátem a třešničkovými rajčátky tvoří důstojný vstup do čtyřchodové ochutnávky. V té jsou podivuhodným ač mile chutnajícím překvapením gnocchi v husté smetanové a parmazánové omáčce s několika sousty šťavnatých dovedně (al dente a nemazlavě) rozmražených hřibů. To překvapení spočívá v tom, že balíček vakuově konzervovaných noků takto připravených by mohl vycházet ještě dráž než pěkná porce čerstvé chobotničky.
Z rybí palety (od lososa a po krevety) volíme mořského vlka (sea-bass, zde v anglickém jídelníčku přeložený jako sea wolf) „v kabátku“. Kabátkem jsou plátky šunky obepínající uprostřed rybí filátka jako šerpa a upečené do křupava. Filátka jsou dobře propečená do šťavnata, jednoduše ochucená, neobohacovaná o žádné zbytečné příchutě. Šunka kvalitní rybě na noblese nepřidává, spíš ubírá, ale to je možná jen můj předsudek. Pečená zelenina „ratatouille“, kterou k rybě přibíráme, jsou dobře proolejované a chutně propečené kostičky středomořské zeleniny, ale ratatouille to není, to se nepeče, nýbrž dusí v rajčatech, kéž by si čeští kuchaři pořád nevymýšleli bludy.
Telecí skalopíny jsou lahodně prosmahlé přírodní plátky v nasládlé světlehnědé smetanové omáčce a plátcích žampionů. Kdyby byly tenčeji vytepované, hodně by připomínaly klasické scaloppine alla marsala, zde dušené na sladkém sherry. Dezert denní nabídky je čtvereček čerstvého, hutně smetanového, kokosového a kakaového řezu hotelové paní cukrářky, dostatečně chutný, takže se zcela zapomínám a místo pouhého ochutnání ho jím celý.
S menu je prý na internetu i vinný lístek, ujišťuje nás butler. Jo, kozla. Takže tam musím v třeskutých mrazech chodit znovu z něho opisovat a dát si přitom kafe za 95 korun. Jak říkával můj stařeček v Troubelicích na Hané, „poctivé člověk se při jídle zapotí“.

Jídlo – 41/50, servis 17/20, prostředí 8/10, nápoje 8/10, value for money 7/10, celkem 79

+ solidní ač nevynalézavá klasická evropská kuchyně
- přehnané ceny předkrmů a vín, zpackané potenciálně noblesní prostředí

Restaurant Hotel Esplanade
Washingtonova 19
Praha 1
Tel. 224 501 175
Email: esplanade@esplanade.cz
www.esplanade.cz

Výběr z jídelního lístku:
Mozzarella caprese s čerstvou bazalkou - 199
Grilovaná mozzarella v kabátku z pražské šunky s lístkem bazalky – 199
Sicilská rybí polévka s kousky ryb a mořskými plody – 149
Skotský uzený losos na ledovém salátu s kapary - 219
Carpaccio z hovězí svíčkové marinované v čerstvých bylinkách, rukola a hoblinky parmezánu - 229
Medailonky z vepřové panenky s brusinkovou omáčkou a vůní tymiánu – 389
Grilovaná kukuřičná kuřecí prsíčka se šalotkovým ragú, kapkou balzamika a červeného vína - 379
Grilované královské krevety s aioli - 399
Papardelle s ragú z hovězí svíčkové s cherry rajčátky, čerstvou rukolou a parmezánem - 325
Risotto s pečenými krevetami se španělským šafránem, zeleným chřestem a hoblinkami parmezánu - 339

Výběr z vinného lístku:

BRAND24

Veltlínské zelené pozdní sběr Habánské sklepy - 490
Pinto Grigio Valdadige - 990
Chablis Laroche - 1090
Chablis les Montmains 1er cru Laroche - 1890
Sauvignon Kabinet Valtice 96 - 2.120
Rulandské modré pozdní sběr Habánské sklepy - 490
Bordeaux Réserve Spéciale Barons de Rothschilde - 790
Chianti Classico Reserva Lamole di Lamole - 1390
Barbera d´Alba Sorito Mosconi superiore 2004 - 1490
Château Rozier Saint-Emilion Grand Cru - 1790
Barolo Rocche dei Manzoni - 2290
Château Lascombes Margaux 2éme Grand Cru Classé - 4490

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).