Před volbami je třeba zapnout mozek

12. září 2013, 12:00 - Miroslav Zámečník, Euro
12. září 2013, 12:00

Ačkoli následující řádky na volebním výsledku zhola nic nezmění, je třeba držet prapor a bránit se proti všeobecnému předvolebnímu třeštění. V rámci této profylaxe vyjde v příštím číslu týdeníku Euro v rubrice Makro porovnání Česka s Německem a Polskem. Obě země je třeba brát vážně, Německo vnímáme jako arbitra elegantiarum fiskální zodpovědnosti, navíc je to motor evropského růstu, zatímco Polsko si zaslouží pozornost díku tomu, jak a proč se od roku 2009 jako jediná země vyhýbá recesi.

Rozpitváním časových řad – a tentokrát se díváme i na sérii dat v monetárních jednotkách v běžných cenách – se dostáváme k závěru, který je pro Česko nelichotivý. Porovnáte-li si veřejné výdaje v běžných cenách v čase, vidíte českou fiskální restrikci velmi dobře, zejména v jejím investičním řezu. Od roku 2009 totiž Češi dokázali kontinuálně každoročně seškrtnout investiční rozpočet o více než půl procenta HDP, což vygenerovalo celkový pokles veřejných investic o více než 70 miliard do roku 2012, vše měřeno srovnatelnými daty Eurostatu.

A to je podle mého názoru téměř určující vysvětlení toho, proč Česko zažilo hlubší propad, než muselo. Vždy a všude je třeba připomínat, že veřejné investice v zemi, která je třeba v dopravní infrastruktuře ale opravdu hodně podinvestovaná, mají smysl – tedy pokud nejsou doprovázeny vskutku patetickým rozkrádáním.

Standardní keynesiánský argument

Když soukromé investice a spotřeba z jakýchkoli důvodů klesají a úrokové sazby jsou na technické nule, těžko můžete někoho vytěsňovat, což je standardní argument proti fiskální expanzi. Pokud země zároveň není omezována v přístupu na finanční trhy, není logický argument proti veřejným – a podotkněme, že soukromou produktivitu zvyšujícím – investicím. Jestliže zvýšení privátní produktivity přesahuje náklady na kapitál, a to i s přihlédnutím k jeho nákladům obětované příležitosti, co je na tom špatně? Máme takové? A kolik! Praha postrádá kvalitní napojení na dálniční síť, infrastrukturní projekt celostátního významu se zdaleka nejlepší návratností. Zácpy kamionů na Spořilově nejsou ve skutečnosti pouze a převážně iritací obyvatel Prahy a okolí. Jsou důkazem neschopnosti stanovení priorit a přizpůsobení se jim, zejména v časech recese a makroekonomických omezení. Totéž platí pro fakt, že z Norimberka a Mnichova do Drážďan přes Česko narážíte v Praze na úzké hrdlo, protože neexistuje ani severozápadní část obchvatu.

Není však znakem pragocentrismu řešit tyto věci nejdříve, neboť úzká hrdla kolem Prahy podvazují významným způsobem konkurenceschopnost celé republiky. Nikdo nikde na světě při zdravém rozumu nestavěl infrastrukturu jinak, než aby vyřešil hlavní aglomerace.

Rekonstrukce D1 – aniž bych zpochybňoval potřebnost zprůchodnění tohoto tankodromu – je hluboce suboptimální investicí, neboť zároveň vytváří další úzká hrdla, jež HDP snižují, a to nejen ve srovnání s obchvatem Prahy, ale i ve srovnání se „severní dálnicí“ na Moravu coby vhodným rozložením dopravní zátěže. I tak je D1 s jejími zácpami neskonale lepší než nějaké kanály, jež nelze obhájit žádným intelektuálně přijatelným způsobem. Jeden žasne, s jakou blbinou lze ve 150 let gramotné zemi přijít.

Míra veřejných investic je v Česku vachrlatým ukazatelem, neboť tradičně jsme investovali hodně, ale – měřeno růstovým impulzem – každopádně nevhodně. Teď investujeme mnohem méně (ale dvakrát tolik co Německo) a také špatně. Nedivte se potom, že Česko neroste, když ještě k tomu šetří na nesprávných místech. Bohužel se prokazuje, že česká fiskální konsolidace neměla se selektivními „chytrými“ úsporami v řádu velkých čísel skoro nic společného. Na makroekonomické úrovni to každopádně platí, jen se na ta čísla příští pondělí podívejte.

Spravíme tohle nějakou „infrastrukturní státní bankou“? Dobrotivý bože, kdo na tohle přišel? Česko je zemí, jejíž bankovní systém má přebytek depozit nad úvěry, jinak řečeno, i při mizerných sazbách banky raději ukládají peníze do vládních cenných papírů, než aby půjčovaly soukromému sektoru, zejména podnikům. Ty pro změnu nevědí, na jaké ziskové projekty by si půjčovaly, když doma nevidí růstový potenciál a „světáci“ to – čest výjimkám – také nejsou…

To je koncentrát naší lahodně zamřelé stability, jež je bezděčným přiznáním nemohoucnosti. Najdete jinou ekonomiku, jež by se nám podobala? Jistěže ano. A dokonce velkou – jenže Tomio Okamura opravdu nebude náš Šinzó Abe.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Dobré a špatné zprávy

Co s přebytkem kapacit?

Světlo na konci HDP tunelu?

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Daňová poradna
Předdůchod a daně: kdo, co, jak a kolik?
Sever proti Jihu I: ekonomické srovnání Korejí
Kdy musí studenti odevzdat daňové přiznání?
10 příkladů, kdy můžete, nebo nemůžete uplatnit slevu na manželku
Auta
Nové generace Porsche 911 budou mít volant a udrží si…
Škoda Kodiaq vs. Hyundai Santa Fe: Zatopí korejská novinka českému bestselleru? Asi ne
Diesel se do Porsche Cayenne přeci jen vrátí. Zatím se ale neví, kdy
Život po životě: 70 let repasí a výroby výměnných náhradních dílů (nejen) na škodovky
Mitsuoka Himiko je japonské retro postavené na prodloužené Mazdě MX-5
Technologie
Cnews FM: Jaké české služby preferujeme nad zahraničními? [podcast]
Sony za tři dny ukáže revoluční Xperii XZ2: opustí hranatý design, Compact zvětší na 5″ a zruší 3,5mm jack
Asus vydává VR brýle. Mají sklápěcí hledí a k snímání pohybu nepotřebují majáky
Airbank spustí mobilní NFC platby „v nadcházejících týdnech“
Z Opery Max je teď Samsung Max. Nový šetřič vám už možná nepojede
Hry pro příležitostné hráče