Pozlacená dvojka - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Pozlacená dvojka

, Milan Ballík,
Pozlacená dvojka
Zdroj: Euro.cz

Skvělá krmě zvítězila, nedojedli jsme

Ten kout Prahy neslyne mimořádným věhlasem. Nevýrazné bloky domů bez líbivých dominant. O to více potěší oáza vybrané gastronomie, která zde, obklopena řadou ponurých „čtyřek“, působí až nepatřičně. Řeč je o restauraci na Kodaňské ulici ve Vršovicích, restauraci známého, i když nedávno lehce pozměněného jména.
V poklidném velikonočním čase jsem využil příležitosti a přijal pozvání na oběd. Protože se mi dostalo možnosti volit podnik, bez dlouhých úvah jsem navrhl restaurant U zlaté lípy.
Zamčené dveře nebyly vizitkou pohostinnosti. Teprve, když jsme objevili zvonek a můj hostitel stiskl tlačítko, začalo se uvnitř cosi dít. Došlo mi, že vstup, předem avizovaný zvonkem, má vlastně své výhody. Pro obě strany. Personál se může připravit a uchystat milé entrée, host tak získá pocit, že vše je aranžováno jen pro něho. Tak jsme byli přivítáni a uvedeni i my. Hlavní sál, secesní místnost s bohatě štukovanými stěnami a stropem, kde přílišnou výšku dobře eliminují mohutné, nízko spuštěné lustry. Zlatavý koberec, dvojí barva stěn, vysoká okna. V časně popoledním slunci, které – rozptýleno předivem záclon – vytvořilo v prostoře zvláštní atmosféru světla a stínu připomínající srst bengálského tygra. Do těchto zlatavě hnědých tónů přesně zapadlo i prostření. Kakaové ubrusy, vkusně kombinované s čokoládovými naprony a jehlanovitě vzpřímenými ubrousky, opět v barvě kakaa. K tomu bohatě založené blyštivé sklenice, baterie příborů a na zdech galerie působivých obrazů. Tento umně namíchaný koktail navodí uklidňující dojem a pocit důvěry. Snad jen otevřené tlamy čtyř nevzhledných klimatizačních zařízení u stropu až příliš připomínají přetechnizovaný svět za okny.
V takto vybuzené pohodové náladě nám elegantní vrchní předložil jídelníčky. Nebylo lehké si vybrat. Tradiční české pokrmy se střídaly se škálou nejrůznějších úprav ryb, to vše doplněno o slušný výběr steaků z mnoha druhů masa. Během aperitivu jsme se nabídkou prokousali a složili svou objednávku. Úvod obstarala pozornost kuchaře – avokádo plněné krabím masem a přizdobené krevetkou – to pro mne. Partner se rozhodl odstartovat sýrovou koulí. Lahodné, chuť akcentující „maličkosti“, dobře připravené a vzhledné, byly katalyzátorem, který probudil naše senzory. Žádostiv, kam se bude ubírat další vývoj dnešního oběda, jsem čekal na vybraný předkrm. Nebyl jsem zklamán. Zapečené tomaty plněné listovým špenátem korespondovaly s mojí představou docela přesně. Pikantní, lehce nakyslá chuť rajských jablíček – oloupaných, což nebývá všude k vidění – uměřeně oponovala kořennému, ve výrazu stejně intenzivnímu špenátu. Ten přidal do chuťové škály jadrnou nahořklost, vylepšenou o ráznou stopu česneku. Celek působil učesaným, rafinovaným dojmem. Také tatarák z lososa, úvodní chod páně kolegův, vyhlížel lákavě. Růžový kopeček voňavého křehkého masíčka, přizdobený hrotitými konci pórkové nati a aromatickým, lehce ochmýřeným lístkem šalvěje. Na jazyku se prý jen rozplýval. Po rychlém, pečlivém sklizení následovaly poměrně brzy hlavní chody. Zapečený filet z candáta na špenátu s mozarrellou a kuřecí prsa na rajčatech opět zapečená mozarrellou, která se objevila před mým protějškem, to byla další kapitola oběda. A je třeba říci, že šlo o kapitolu povedenou. Předcházela jí ale ještě krátká porada nad vinným lístkem, která skončila objednávkou lahve Rulandského z vinařství Kovacs. Bylo lehce narůžovělé, kořenitě voňavé s důraznou obsažnou chutí a dlouhým dozvukem. Jak se ukázalo, dobře se dokázalo zařadit do chuťových variací obou našich krmí. Candát, lehký, vláčný a čistého rybího výrazu se krásně podvolil zdánlivé dominantě špenátu, oproti předkrmu jen lehce kořeněnému a česneku prostému, aniž by se však v konci vjemových požitků vytratil. Působivé zdobení, kdy na lůžku z dvoubarevných listů salátu lollo rosso ležely vedle sebe povařená karotka s čupřinou zbytku nati, svěže oranžová, společně se seříznutým vrškem jarní cibulky včetně trubkovitých stonků, opticky dotvořilo na talíři komplexní výraz jídla. K tomu vařené brambory, zlaté jako mladá kuřátka, horké a vonící, barevně evokovaly jarní velikonoční náladu. Steak na protějším talíři, dozlatova opečený, položený na kolečkách rajčat, přetékal šťávou a hýřil spektrem chutí, dobalancovaných různorodým kořením. Sousto masa, podpořené řízným důrazem tomatové chuti, umravněné a obohacené mozarrellou, vyvolalo v ústech koncert jemných vjemů. Tak alespoň popsal svůj chod přítel.
Všechno bylo chutné, jen jsem se nedokázal vyrovnat s porcemi, doslova mohutnými. Po „čtyřjablíčkovém“ předkrmu a pozornosti kuchaře v úvodu oběda byl candát „na tři sta“ opravdu velkým soustem. Jen těžko jsem se loučil s poslední porcí masa, když ji úslužný číšník odnášel při debarasu nedotčenou. Ale nedalo se. Jen málokdy se mi stane, že nezvládnu vše, co je mi předloženo. Zde tomu – bohužel – tak bylo.
Neuváženě jsme si zpočátku objednali zmrzlinový pohár s čerstvými jahodami jako tečku. Nyní, když před námi přistál pohár téměř litrový s třemi kopci zmrzliny a plantáží jahod, jen jsme vzdychli. Ale jahody, vonící, sladké a červené daly zapomenout na to, že už vlastně nemůžeme nic pozřít. Se zmrzlinou tří druhů vytvořily takovou kombinaci chutí, které nešlo odolat. Zdecimováni množstvím, ale potěšeni úrovní jídel jsme zakončili výtečný oběd stejně výtečnou kávou a razantním digestivem. Rád jsem zaznamenal, že z někdejší Lípy II, kde vládla profesionalita Miroslava Růžičky, zůstalo hodně. Zdobný interiér, profesionální obsluha i nápaditá kuchyně. Jako by zde byl stále přítomen potají přihlížel, kam se podnik po změně názvu a pod novým vedením ubírá. Je-li tomu tak, a senior rodu skutečně potají vše sleduje, může být spokojen.
Oběd, kde jen drobnosti „uletěly“ jinak přesnému obsluhujícímu – otevření lahve v plném sále by patrně nevyvolalo žádný ohlas, v poloprázdném interiéru a tichém šumění hovorů působilo však jako výstřel. A také – promiňte mi mentorování možná přílišné – již dávno je možné bílé víno dolévat. Takový oběd, i s uvedenými prasklinkami na jinak dokonalé fasádě, zvládnete U zlaté lípy za 2270 korun.

Restaurant U zlaté lípy
Kodaňská 29, 101 00 Praha 10 – Vršovice
Tel.: 71 74 09 08, 71 74 39 70, tel./fax: 71 74 39 71
http://www.u-zlate-lipy.cz
Otevírací doba: pondělí – sobota 11.00–15.00 a 18.00–24.00
Počet míst: sál 50, salonek I 20, salonek II 10
Druh kuchyně. Internacionální s orientací na ryby a podílem tradiční české
Přijímané platební karty: všech renomovaných bank
Jídelní lístek: angličtina, italština, němčina, ruština
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, italština, němčina, ruština
Země původu nabízených vín: Austrálie, Česká republika, Francie, Chile, Itálie

Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 10 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 19 bodů z 20

Celkem: 55 bodů ze 60

Výběr z jídelního lístku:
Zvěřinová paštika s brusinkovou omáčkou 80,-
Tomatová polévka s krevetami 79,-
Kajunské smažené ústřice s chilli majonézou 180,-
Závitky z platýse s jemnou citronovou omáčkou 285,-
Jelení medailonky na jalovci 330,-
Selátko pečené, bílé zelí 225,-

Výběr z vinného lístku:
Bohemia Brut 250,-
Veltlínské zelené Kobylí 140,-
Chateau la Roche Bel Air – ´97, Bordeaux 990,-
Sauvignon Blanc – Chile 1490,-
Svatovavřinecké ´99, Kovacs Mikulov 300,-
Chateau Gloria ´95, St. Julien 1900,-
Shiraz Austrálie 1590,-
Clos René – ´94, Pomerol 3400,-
Chateau Pavie – ´95 1er Grand Cru Classe, St. Emilion 7500,-