Požehnaný markrabě Jindřich - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Požehnaný markrabě Jindřich

, Milan Ballík,
Požehnaný markrabě Jindřich
Zdroj: Euro.cz

Odhalené tajemství klášterních sklepení

Ač se o Velehradě hovoří především v souvislosti se soluňskými bratry Cyrilem a Metodějem, kteří přišli na Moravu šířit křesťanství již někdy před polovinou devátého století, pro místo samé je veledůležitým datem rok 1205. Tehdy ve Velehradě z popudu markraběte Vladislava Jindřicha vznikl klášter cisterciáků, mimochodem první na území Moravy. Od toho času se začalo rozvíjet i vinohradnictví a vinařství, iniciované právě řádovými bratry. Cisterciáci zpracovávali hrozny z klášterních vinic v blízkém i vzdálenějším okolí až do konce 18. století, kdy byl klášter zrušen. O sto let později se na Velehrad nastěhovali bratři Tovaryšstva Ježíšova, kteří na něm, s výjimkou let 1950 až 1990, hospodaří dodnes.
Významnější pozici získalo vinaření na Velehradě ke konci 17. století, kdy v rámci barokní přestavby celého areálu byly vedle původních sklepů zbudovány nové, takzvané desátkové. Jejich klima drží uložená vína ve formě po dlouhou dobu.
Když byli v roce 1950 jezuité „vytěsněni“, ujalo se sklepů družstvo, vzniklé ještě rok před zrušením řádu. Sdružení tří zemědělských subjektů pod názvem JZD Zlechov drželo sklepní hospodářství až do roku 1992. Tehdy bylo dokoupeno společností Abart. V širokém záběru aktivit firmy se po dobrém startu načas usadilo vinařství na okraji zájmu. Velehradská vína se z nabídky vinoték a restaurací částečně vytratila – alespoň v Praze.
Ovšem znamenitý potenciál někdejších klášterních sklepení, úžasné mikroklima a jedinečné dubové sudy společně s novými trendy ve vinařství přivrátily pozornost managementu společnosti Abart zpět k vinohradnictví a vinařství. Vědomi si toho, že kvantem své produkce (tehdy asi 250 000 litrů ročně) neprorazí, zaměřili se na produkci vín predikátních s delší dobou ležení. Modernizovali technologii, soustředili se na nákup hroznů jednotlivých odrůd z oblastí, kde se jim nejlépe daří a zaměřili se jen na mimořádné ročníky. Vína vybraných sort – nyní se produkuje sedm bílých a čtyři modré – zrají ve velkokapacitních dubových sudech po dobu dvou až čtyř let. Potom si ještě krátce poleží v „inoxu“ a teprve pak se lahvují a expedují. Právě dlouhé ležení v dřevěných sudech dává vínům možnost „nadýchnout se“ blahodárného vlivu staletých sklepení.
Díky všem těmto počinům se „vína Abart“ vracejí – zprvu nenápadně, nyní však stále důrazněji – na své někdejší pozice v regálech vinoték i do dobrých a lepších restaurací.

Ryzlink vlašský 1997, jakostní. Již intenzita barvy, dosahující odstínu ryzího zlata, předpovídá bohatou nazrálost. Brilantní jiskra a obsáhlá, časem „nabobtnalá“ kytka potvrzují fenomén velehradského podzemí. Odrůda nepříliš výrazná a určená spíše do kupáží se rozvila do bohatých ovocitých tónů až citrusového charakteru. Naležení se projevilo i v chuti. Ta nabízí nečekanou noblesu díky zrání ve dřevě. Celkový dojem, opřený o dozvuk kyselin, nebývale dlouhý a nečekaně mladistvý, je podtržením pověsti o vlivu středověkých sklepů na jakost a vyzrání vín v nich uložených. S přihlédnutím k vlastnostem odrůdy, které ji nepředurčují k dlouhému ležení, je výsledný dojem potěšujícím zážitkem.