Pohrdali, přesto jedli. V minulosti stejně jako dnes bývalo pojídání psů hanebným počínáním - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Pohrdali, přesto jedli. V minulosti stejně jako dnes bývalo pojídání psů hanebným počínáním

,
Pohrdali, přesto jedli. V minulosti stejně jako dnes bývalo pojídání psů hanebným počínáním
Zdroj: Profimedia.cz

Stačí se podívat do Ženských listů z roku 1908, které v článku Črta z Horácka tlumočily hlas lidu: „Psí, jakož i kočičí sádlo jest hledaným lékem, ač se říká, že kdo užívá psího sádla a jí psí maso, zvykne každé ostudě.“ A stejně jasně to o 40 let dříve napsal Nowý pražský kalendář pro město i wenkow, když konstatoval, že „ani nejíme psí maso a nezapřahujeme kočky“.

Prostřednictvím „psožroutství“ se dal dokonce vyjádřit názor na sousední – nepříliš milovaný – národ, přesně tak, jak to roku 1909 učinil Opavský týdeník, když v zábavné rubrice informoval o fiktivním reklamním sdělení jisté hospody: „Pro německé hosty budeme míti vždy potravu starých Germánů: žaludy, bukvice, syrové psí maso a nefalšovanou medovinu ze starých podpatků připravenou.“ Tfujtajxl.

Přesto se psi jedli a psí sádlo škvařilo. Stačí hledat ve starých novinách. Tak třeba „v jednom hostinci pod strahovskou branou“, servírovali podle Pražského denníku v únoru 1867 psí maso, a to ke smůle jistého učitele z Břevnova, jenž do lokálu zabrousil s velkým psem, který „byl do kuchyně vlákán“. Roku 1902 ukradl prozměnu tkadlecký učeň Jan Šubert v Cukmantli (Zlatých Horách) tamnímu obchodníkovi „bernardinského psa, kterého si majetník cenil na půltřetího sta korun“. Odvedl jej pak ke známým, kde ho upekli a snědli, za což dotyčný od zemského soudu v Opavě vyfasoval tři měsíce těžkého žaláře.

Nejhůře však psům bývalo v době hladu.

Psí jatka

První světová válka netrvala ještě ani půl roku a noviny už psaly o jedení psů. „Stává se nyní v Prostějově psí maso potravinou, jejíž odbyt vzrůstá. Krmiti většího psa přijde draho a majitelé tohoto zdomácnělého zvířete zbavují se ho prodejem, nebyl-li jim pes ještě jinak potřebný než jako pouhý hlídač,“ vysvětloval Český deník v lednu 1915.


Psovská historie. Se psy kšeftoval už spisovatel Jaroslav Hašek

 Jaroslav Hašek


O měsíc později odhalilo četnictvo podle Národní politiky v Židenicích „psí jatka“ ukrytá v domě „Františka Koudelky, jinak Divokého a též Devátého zvaného“. Zabil prý asi „30 psů, z nichž maso ve svém okolí asi 20 odběratelům prodával“. V létě toho roku byla pak psí jatka nalezena i jinde – v Trnovanech u Teplic, v Moravské Ostravě či v Komíně u Brna, kde jistý muž kupoval větší psy a „maso vysekával“. Jen v červenci jich prý zabil asi 70: „Kilogram psího masa prodával za 2 k 40 h, sádla za 4-5 k, podle kabátu kupujícího.“

Těšit nás však může, že zjevně kruté zacházení se psy bylo nepřípustné už tehdy. Když v říjnu 1909 holičský mistr Josef S. střelil v Plzni psa kvůli sádlu (užívalo se na plicní neduhy včetně tuberkulózy) flobertkou tak nešikovně, až „děsně vyl“, vyvolalo to podle Plzeňských listů „velkou nelibost v obecenstvu“ a dotyčný kruťas „byl oznámen pro týrání zvířat“.

Čtěte také:

Zlatý chlup. Jak čeští byznysmeni vydělávají na čtyřnožcích

Hi-tech obojky, psí Airbnb. Nové technologie oslovují i pejskaře

Pramáti všech krizí. Krach vídeňské burzy z roku 1873 pocítil celý svět

Máme maso a zas maso. Za první republiky bylo statusovou záležitostí

Ohodnoťte tento článek
Diskuze