Do Bellevue jsme si šly po pravdě řečeno spravit chuť po nedávné sérii gastronomických protivenství. V pátek večer tam bývá živo. Zamilované i vystřízlivělé dvojice, firemní večeře, pražští cizinci s vytříbeným citem pro dobré jídlo, turisté. A pak také malebný výhled na Vltavu a Hradčany, odmyslíme-li si nevyhnutelnou dopravní špičku na nábřeží.
Ujímá se nás skvělý číšník, milý a pečující. Vypadá to, že dnes večer to konečně proběhne hladce. Na úvod jsme si usmyslely krevetové millefeuille a zapečený kozí sýr Crotin. Z kuchyně mezitím přichází pozdrav v podobě tataráčku z tuňáka. Nonšalantně přehlížíme, že amuse bouche nemá v podstatě žádnou chuť: nasekané kousky rybího masa jsou jednoduše posypané černým sezamem, přičemž jedinou zajímavostí je (až příliš) kyselá nota maracujové omáčky okolo.
Millefeuille vyhlíží svěže: sestává z tenkých plátků avokáda, vyloupaných tygřích krevet a lístků salátu. Na první rýpnutí vidličkou vše předem a trefně ochuceno, snad jen dresink je příliš hutný a mastný. O to větší podpásovka náš čeká vzápětí. Kadeřavý salát byl v kuchyni naprosto nedostatečně omyt, takže při každém soustu nám mezi zuby skřípe písek. Ten mezitím stačil prolnout všemi vrstvami (zaplaťpánbůh, že jich opravdu není inzerovaných mille, tisíc…) a činí jej naprosto nepoživatelným. Druhý obří bílý hranatý talíř obsahuje pohlednou kompozici rozpečeného kozího sýra na kolečku čehosi, co připomíná jablko, po ochutnání však zjišťujeme, že se jedná o lilek (v nasládlé kombinaci zcela disharmonický). Dále tu máme pár pekanových ořechů v cukrové krustě (příšerně tvrdé), pár kapek balsamika, listy světlého lolla a červeného radicchia, tenoulinké plátky fenyklu, kousky jablka (místo inzerované hrušky), pár kousků pokrájených datlí a … starý dobrý písek.
Něco takového se prostě nedá jíst. Servírka poloplné talíře s omluvou odnáší a my takřka automaticky předpokládáme, že nám tento vydařený chod nebude zahrnut do konečného účtu. Jaký omyl!
Po tomto fiasku máme všechny smysly opět pracovně zbystřené. Připlouvá mořský vlk v bílém kloboukovitě proláklém talíři, to aby pod ním mohla zašplouchat capuccinovitě vyšlehaná fenyklová omáčka. Pastva pro oči to zrovna není, nahá rybina a kolem ní béžová kapalina. Ještě že se mezi plátky bezbarvých artyčoků a kostičkami brunoise zeleniny občas mihne červená, to ovšem až po odvalení filetu. Teď by bylo fajn napsat, že chuťový zážitek zcela převálcoval prvoplánově nespolehlivý vizuální dojem a vše by skončilo happy endem. Zatímco jemná pěnová emulze má opravdu skvělou fenyklovou chuť s vtipnou vánočně badyánovou pointou a zelenina ve spodních vrstvách také nic nepokazila, ryba je nenapravitelně přesolená a celou kreaci zoufale kazí. Mimochodem, kdybyste zaváhali nad termínem brunoise, je to zeleninová či ovocná příloha pokrájená na kostičky zvíci 1–2 mm, takže pamatujte – ani o milimetr víc!
Doufáme, že porce perličky přece jen na vše vrhne trochu lepší světlo. V menu uvedená kombinace se studeným salátem, fazolemi fava a pecorinem nás neláká (v ledovém dni potřebujeme už konečně něčím zahřát), a tak po poradě s číšníkem volíme poněkud neinspirativní, nicméně teplé bramborové pyré. Jaké je však naše překvapení, když nám na stůl nesmělý mladík – patrně učedník – pokládá perličku se salátem. Po našem upozornění, že se stala chyba, talíř nechává bezradně na stole a odchází! Situaci napravila teprve servírka, kterou se nám podařilo přivolat až po dobrých pěti minutách. Otrava na kvadrát. Nicméně na několik plátků pokrájené pečené stehýnko a prsíčko z perličky, ochucené citronem a bylinkami, má alespoň hezky křupavou kůžičku. Hladké bramborové pyré je hodně smetanové, což v kombinaci s dietní perličkou vůbec nevadí, a chutná jako základní bramborová kaše, která sama o sobě člověka k extázi nepřivede, s původní přílohou bychom si však určitě nepomohly: odmyslíme-li zdejší písek, který by ji jistojistě neminul, neboť obsahovala i náš známý kadeřavý salát, kombinace pečené perličky a studeného salátu, nota bene se sýrem, nám připadá docela praštěná.
Za předchozí problémy nám obsluha slíbila sladkou odměnu na účet podniku, volíme tedy na její radu čokoládový puk a pak i z vlastního úsudku citronový krém, nad nímž se nicméně ani jeden z našich číšníků netváří dvakrát nadšeně. Při pokládání talířů na náš stůl mu dokonce uklouzne, že „ten čokoládový je rozhodně lepší“. Prý ho vyráběl francouzský cukrář. Tak se na to podíváme: citronový krém, označený obsluhou za „takový tužší pudink“, v sobě kuriózně skrývá mnoho k objevování. Jeho základnu tvoří miniaturní podezdívka mandlového piškotu odborně zvaného Janovský chlebíček (Pain de Gènes, vyznačující se více než dvojnásobným množství mletých mandlí v poměru k mouce), na němž je navršena solidní vrstva hmoty, kterou člověk obvykle nachází na klasické francouzské „tarte au citron“, tudíž opravdu jakýsi tužší citronovo-žloutkový krém. Na něm pak trůní kopeček až neuvěřitelně chuťově obsažné pomerančovo-marcipánové zmrzliny, lupínek pusinkového těsta plus další roztomilé karamelové ozdobné vychytávky. Kreace předznamenaná v tónech citrusů, mandlí, marcipánu a vody z pomerančových květů. Hm, zní to skoro jako odmaskování tajeného složení parfému, ale okouzlení je opravdu silné. Zvlášť proto, že k této lahůdce střídavě uždibujeme z tak velebeného čokoládového puku, který má zelenou přilbici z mátového sorbetu i s vikingskými (čokoládovými) rohy. Dezert je posazen na tenoučkou vrstvu křupavého těsta, na níž spočívá onen „puk“ vláčného, smetanově hladkého fondantu, pokrytého tenkou vrstvou tmavé čokolády. Celé je to naprosto skvělé, inspirativní – takhle nás dezerty už dlouho nikde nenadchly – a originální. Pro příště navrhujeme, aby se oba dezerty podávaly současně, třeba v podobě oblíbených miniaturních mignons.
Večer se nachyluje a my žádáme o účet, který tentokrát zní na 2860 korun. Za ně se nám dostalo hodně písku, soli, zmatků a navrch pár fantastických dezertů. Není divu, že si připadáme ošizené. Závěrečná frustrace je stylová: ačkoliv dezerty měly jít na účet podniku, byly nám normálně naúčtovány stejně jako písečné předkrmy. Ani skutečnost, že sklenička vína je v Bellevue za 295 korun, nám nepřipadá adekvátní. Může nás hřát alespoň pomyšlení, že na vodě tu tolik rýžovat nechtějí, mattonka totiž překvapivě stojí 30 Kč…
Restaurant Bellevue
Adresa: Smetanovo nábřeží 18, 110 00 Praha 1
Tel.: 222 221 443
www.bellevuerestaurant.cz
Otevírací doba: po–ne: 12.00–15.00
17.30 - 23.00
Druh kuchyně: francouzská, středomořská
Cena vody: Mattoni 0,33 l/ 30 Kč
Hodnocení restaurace:
jídlo 36 bodů z 50
obsluha 15 bodů z 20
nápoje 8 bodů z 10
prostředí 10 bodů z 10
Kvalita/cena 4 bodů z 10
Celkem 73 bodů z 100
VALUE FOR MONEY 4/10
• + skvělé dezerty
• - naprosto nepřesvědčivý poměr výkon/cena
Výběr z jídelního lístku:
Degustační menu
Millefeuille z tygřích krevet, avokáda a mladého salátu, limetkový a koriandrový dresink
Zapékaný kozí sýr Crotin v balsamicové krustě, salátek s hruškou, fenyklem a datlemi
Pomalu pečený mořský vlk – fenyklová emulze s badyánem – brunoise jarní zelenina
Citronem a bylinkami ochucená pečená perlička, podávaná se salátem z fava fazolí a sýra pecorino
Čokoládový puk z Manjari čokolády, mátový sorbet a malinové coulis
Vyšlehaný citronový krém s tymiánem podávaný na Pain de Gènes, zmrzlina z pomerančového konfitu a marcipánu
4 chody 1290,–
3 chody 1090,–
2 chody 990,–
Vína (0,15)
4 chody 890,–
3 chody 790,–
2 chody 590,–
Výběr z nápojového lístku:
Blanc de Pinot Noir, 2006, Znojmo (Dobrá Vinice) *1390,–
Chablis 2006, Grand Cru, Vaudesir (William Fevre) *3390,–
Blanc Fumé De Pouilly, 2007, Pur Sang (Dagenau) *3890,–
Gavi di Gavi, 2008 (Villa Sparina) *1190,–
Frankovka, 2005, Premier (Vinselekt Michlovský) *1690,–
Chateau Margaux 1997 *13 990,–
Brunello di Montalcino, 2001, Biondi-Santi, (Franco Biondi Santi) *4690,–
Rioja, 2001, Gran Reserva 150 Anniversario (Marqés de Riscal) *3190,–
ČLÁNKY DO MAILU