Nápady z helikoptéry

18. listopadu 2014, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
18. listopadu 2014, 00:00

Z pětiseteurového šeku by se snadno mohla stát poslední kapka, která Němcům chybí k tomu, aby seznali, že takhle to opravdu dál nejde

Pokaždé, když vyjdou nová čísla o inflaci v eurozóně, která naznačují, že ECB nesplní svůj dvouprocentní inflační cíl, vycházejí komentáře jako ten Johna Muellbauera. Oxfordský profesor ekonomie se však opírá do problémů s důkladností, jež stojí za pozornost. Hned na začátku říká, že je třeba opustit nápady, které ECB dostávají do konfiiktu nejen s nejdůležitější centrální bankou eurozóny – německou Bundesbank, ale rovnou s celým Německem. Bundesbank přitom v odporu oproti navrhovaným opatřením nezůstává osamocena a přidávají se k ní další centrální banky ze severního křídla od Nizozemska přes Rakousko až po Finsko a Estonsko. Když si přečtete komentáře jednoho z nejcitovanějších německých ekonomů Hanse­Wernera Sinna, je vám jasné, že značná část německé odborné veřejnosti v kritice navrhovaných, případně již uplatňovaných nástrojů hned tak nepoleví, neboť za nimi vidí skryté fiskální financování, navíc oslabující vůli vlád se konečně pustit do reforem.

John Muellbauer na to jde z úplně jiného konce. Předně upozorňuje na strukturální rozdíly mezi evropskými finančními trhy, které rotují kolem bank, a Spojenými státy, kde je podíl bank na financování firemní sféry nepoměrně nižší. Takže masivní nákupy vládních a korporátních dluhopisů a sekuritizovaných nástrojů americkou centrální bankou Fed (a v menším měřítku federálním ministerstvem financí v rámci někdejšího programu TARP) měly pro „reálný sektor“ podstatně větší význam, protože mu přes pokles finančních nákladů zlepšily cash flow.

Když dva dělají totéž, není to totéž a Evropská centrální banka nemůže počítat se stejnou účinností svých intervencí.

Druhý kanál, kterým lze uvolňovat měnové podmínky v eurozóně, oslabení kurzu eura, také naráží na svoje limity. Eurozóna jako celek má nejen výrazný obchodní přebytek, ale od třetího čtvrtletí 2009 má i přebytek běžného účtu, který v letošním druhém čtvrtletí dosáhl 2,5 procenta HDP eurozóny.

Takže cílené oslabování měny by se zcela jistě nesetkalo s kladnou odezvou hlavních obchodních partnerů, hlavně Spojených států, které se na vývoj v eurozóně dívají s rostoucími obavami.

Další důležitý rozdíl, na který Muellbauer upozorňuje, je rozdílné působení intervenčních nákupů sekuritizovaných aktiv s hypotékami jako podkladovými aktivy na ceny nemovitostí, čistý majetek domácností a jejich psychologii. V Německu, kde bydlí ve vlastním mnohem menší část obyvatel než v USA, ale také v Itálii a ve Francii je reakcí na vzestup cen nemovitostí zvýšený sklon k úsporám, protože ti, kteří si chtějí nemovitosti pořídit, musejí zvýšit svoji spoluúčast, zatímco lidé s nájemným bydlením se připravují na zvýšení nájemného. Navíc v tradičně spořivých zemích, kde mají lidé vysoký podíl fi­ nančních aktiv v bankách a spořitelnách, klesají úrokové výnosy v důsledku mizivých depozitních sazeb, což pro změnu snižuje jejich disponibilní příjem. Muellbauer připomíná i dopad nízkých výnosů u dluhopisů pro podnikové penzijní plány a konzervativní metody uplatňované pojistnými matematiky v Evropě, což snižuje ochotu firem investovat (protože mají nekryté závazky v penzijních fondech vůči zaměstnancům).

Další věc je, že kvantitativní uvolňování má i distribuční efekty, neboť největší přínos má pro příjmově silné domácnosti, jež mají finanční aktiva alokována ve větší míře v akciích a zároveň mají nižší sklon ke spotřebě než domácnosti chudé.

Tohle všechno jsou dobré a zapamatováníhodné postřehy, ale současně jsou jenom předehrou, od níž se profesor Muellbauer odpichuje k velkému finále v podobě doporučení, aby ECB přestala kopírovat Fed a přišla s vlastním řešením, které bude účinnější a nenarazí na institucionální a legislativní problémy. Říká tomu „kvantitativní uvolnění pro lidi“ a neskrývá se za tím nic jiného než stará myšlenka Miltona Friedmana, a sice že natištění dostatečného objemu peněz distribuovaných obyvatelstvu musí z definice stimulovat hospodářství a zamezit deflaci. Jistěže je tady docela velký technický problém s distribucí peněz, protože Miltonovo „shazování peněz z vrtulníků“ je pouze nadsázkou.

Precedens najdete opět v USA v podobě vratky sociálního pojistného ve výši 300 dolarů na osobu z roku 2001, což sice tehdy šlo k tíži federální vlády, ale teoreticky nic nebrání tomu, aby stejný krok udělala Evropská centrální banka a pouze použila národní vlády jako poštovní doručovatele. Muellbauer kalkuluje, že by poukázka či šek ve výši 500 eur i při pouhém čtvrtinovém přetavení do netto navýšení poptávky (lidé si mohou peníze vybrat a nechat na horší časy, čímž samozřejmě celé cvičení postrádá smysl) mohla zvednout spotřebitelské výdaje o ekvivalent 1,4 procenta HDP. Další výhodou prý je, že lidé v zemích typu Řecka, kde se ECB těší jako součást „trojky“ upřímné nenávisti, by takový dar z nebes přivítali s povděkem. Ani profesor z Oxfordu není tak odtržený od reality, aby si nedovedl představit, jakou nelibost by tohle rozdávání ze společného asi vyvolalo v zemích s protestantskou etikou, kde se celé generace vychovávají v duchu, že nic není zadarmo.

Je sice pravda, že tomu z právního hlediska nic nebrání, ale výsledné „politické saldo“ bych v žádném případě nepodceňoval. Možná by se z pětiseteurového šeku mohla snadno stát poslední kapka, která Němcům chybí k tomu, aby seznali, že takhle to opravdu dál nejde.

Euroinflace Celková míra inflace v eurozóně HICP (v %)

Zdroj: www.ecb.europa.eu

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Když za škodu může sport...
O dědictví IV: Dědit, či darovat?
3 věci, na které není dobré zapomínat před odjezdem na služební cestu
Daňové přiznání za rok 2017: Změny u daňového zvýhodnění na děti a daňového bonusu
Bez potřebné doby pojištění vám důchod nedají
Auta
Retro: Kolik stála nová auta v listopadu 1989 a o kolik…
Kvíz: Víte, co se děje, když se na přístrojové desce rozsvítí tyto kontrolky?
Arrivo je systém, díky kterému pojede i Dacia Duster nebo Fabia 1.2 HTP 320 km/h
Škoda Superb 2.0 TSI 4×4 vs. BMW M760Li xDrive: Přesné porovnání neporovnatelného
Že je elektrická nákladní Tesla revoluční? Kdeže, elektrická Avia tu byla už dávno
Technologie
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Že je elektrická nákladní Tesla revoluční? Kdeže, elektrická Avia tu byla už dávno
Procesory ARM proráží už i v superpočítačích. Na ThunderX2 s jádry Vulcan sází sám Cray
Parádní akce: Samsung Galaxy S7 za 8200 Kč a S7 Edge za 10 600 Kč
Mlácení dělníků, smrt v kantýně aneb Jak se dělá iPhone X
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít