Na cestě k Jižnímu kříži - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Na cestě k Jižnímu kříži

, Milan Ballík,
Na cestě k Jižnímu kříži
Zdroj: Euro.cz

Jídla potěšila, zachutnala, ale nenadchla

Setkávají se tam světy. Záměrně říkám světy, protože pod restaurací v rohovém domě na Starém Městě je podepsán přepestrý „autorský“ tým. Mexiko, Peru, Argentina, Španělsko a Chile jsou země, které najdeme vepsány v pasech spoluzakladatelů a provozovatelů podniku La Casa Blů. A ovšem Češi. Zvláštní, při pohledu zvenčí bezstarostný život iberoamerické části světa má v sobě jisté kouzlo. Byť třeba jen to, že je nám na hony vzdálený, je prozářen sluncem, prodchnut hudbou. To z něj činí lákavý cíl, pro mnohé stejně tolik kýžený jako málo dosažitelný. Proto jsem, zaregistrovav existenci podniku s tak různorodým „rodičovským“ původem, využil první možnosti, abych jej navštívil.
Vstupuji tedy jednoho podvečera do dveří hospody, těše se, kterak mi hned na zápraží bude nutno rozrážet hutnou jižanskou atmosféru, brodit se kouřem doutníků a konzumovat melodické akordy. Nic z toho se však neděje. Podnik je tichý, více než poloprázdný, u baru pospává kdosi nad novinami a ve vlastním lokále je snadné usednout. Zeje prázdnotou. Vybírám si v členitém prostoru takový stůl, odkud přehlédnu valnou část rozsáhlé místnosti a jímám se pozorovat to málo, co se zde zrovna teď děje. Rozhlížím se kolem, vstřebávám shlédnuté – a váhám. Váhám, protože zjišťuji, že stěny v barvě krvavého slunce Inků, ověšené tu a tam bubínky, kastanětami, vlajkami či plakáty, samy o sobě nestačí. V levném mobiliáři, jakoby nahodile sesbíraném na „Libeňáku“, je jen za nehet autenticity. Vidím hospodu padesátých let kdesi na českém venkově, jen odvážněji vymalovanou. Pominu-li detaily, potom opravdovým punktem jižního světa je zdejší bar. Rozsochatý, z dobrého dřeva, vyzdoben ornamenty dávných civilizací je přitažlivou dominantou lokálu.
Probírám se v „umakartu“ zalitým lístkem. Ten zřejmě slouží i jako prostírání – a je to znát. Nicméně nabídka je dosud čitelná, ustavuji si výběr a pořadí krmí. Slečna mne po chvíli registruje, objednávku konzultuje a odchází ji zrealizovat. Jako mládě pandy mi přijde, tak je neohrabaná – v dobrém míněno. Ale i stejně roztomilá.
Tomatová polévka – první na pořadu – potěšila vůní stoupající z bujónky. Rázem se vám skrze nos přiblížila ona směs všeho možného pod taktovkou příjemně nakyslého odéru rajčátek, jak ji dokážou vykouzlit jen z jižních plodů pod horkým sluncem. V ústech se po požití rozlije silná, přece však jemná směsice. Hutná konzistence, daná množstvím zeleniny, je daleko bohatší, než jsme uvyklí u těchto polévek, připravených v našich končinách. Tahle je výrazná, svěží s doběhem do kysela, ovšem jen tolik, aby nesklouzla do monotónního jednoprvkového charakteru. Česnek, vyvařený a sám již zcela indiferentní, přidal do mozaiky všechnu svou sílu a rozšířil balíček chutí o nezaměnitelný vjem. Paprika i chilli pozvedly ducha pokrmu až k prahu pálivosti. Ovšem těsně předtím se celé spektrum srovnalo, ostrost ustoupila a konečného pohlazení se ujala opět rajčata. Jejich uvolněné slupky na dně bujónky však dojem z celé polévky trochu pokazily. Znamenám, jak se sál plní a éterem se nesou první španělská slova. Hned se cítím o schůdek blíž k té hledané všeprostupující radosti ze života. Lokál šumí hovorem, poslouchám, aniž bych věděl co a vůbec mi nevadí delší a delší prodlevy mezi návštěvami číšnice. Všichni zde totiž, krom mne, jsou jak se zdá spíše jejími kamarády než hosty.
Přece však na mne nezapomněla a dorazila s mým dalším chodem. Tím jsou enchilladas plněné chilli con carne. Talíř vyhlíží malebně – tedy to, co je na něm naloženo. Dva trojúhelníky kukuřičných placek, nadité a břichaté, proti nim v opozici na jedné čtvrtině mladě vyhlížející salát, na druhé potom plachetky křupavých lupínků. Uprostřed pak kopeček salsy a jako pupík naditých bříšek placek hrudky smetany. Chutě, nelze tu hovořit o jednolitém spojení, se doplňují, dohánějí a předhánějí ve chvilkovém vedení. Maso, sem tam proložené černou fazolí, má tendenci být ostré až zlé. Podporováno salsou, složením podobnou obsahu polévky, ale chladnou a s kovovým ostřím, vzbouří pohárky až ke známému momentu. Až tam, kde se vám zapotí čelo a v koutech nad vnějšími oblouky očí vám naskáčou krůpějky potu. Pak vstoupí do hry těsto. Neutrálním výrazem obrousí růžky dravým projevům masové směsi a díky smetaně zjemní celý projev pokrmu do mezí přijatelných. Možná až příliš přijatelných. Ona trocha štiplavého projevu přece jen k jídlům zpod rovníku patří. Trojhránky lupínků neovlivní příliš celkový výsledek. Snad jen zvukovým efektem, jadrným zakřupáním při skousnutí. Salát doručí nezbytnou dávky čerstvosti, aromatických šťav a bylinných tónů.
Nakonec jsem se popral ještě s banánem v čokoládě a dobrou kávou. Hustá, tmavá a uměřeně hořká čokoládová poleva byla dobrým partnerem mdlému trochu, dle mého, banánovému projevu. Závěje šlehačky, nebývale dobré a pevné, podtrhly konečný účet a vyladily skóre do příznivých hodnot.
Tři sta a čtyřicet dvě koruny – na tuto částku zněl účet – není moc peněz. Ovšem nemohu nezmínit svůj pocit, že jsem za ně dostal jen málo muziky. Ono prvoplánově bylo všechno v pořádku, i ta v dobrém neohrabaná liknavost číšnice. Ovšem postrádal jsem konec, který u etnických kuchyní bývá častý a toužený. Totiž finále. Jídla potěšila, zachutnala, ale nenadchla. Neodnesla mne, spolu s atmosférou, hudbou a jazykem, na křídlech snění ani na sebekratší návštěvu za Pyreneje. A vůbec už ne pod Jižní kříž.

Value for Money: 5/10
+ monstrózní, úctu budící a nejvíce originality nabízející těleso baru
– do válečků stočené, nepožitelné a paseku v ústech dělající slupky uvolněné z měsíčků rajčat v polévce

La casa Blů
Kozí 15, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 224 818 270, reservé SMS +420 723 446 002
e-mail: info@lacasablu.cz, www.lacasablu.cz

  • Otevírací doba: Po-Ne 11.00-24.00
  • Počet míst: restaurace 150
  • Druh kuchyně: iberská a latinskoamerická
  • Přijímané platební karty: žádné
  • Jídelní lístek: čeština, angličtina
  • Jazyková vybavenost personálu: angličtina, francouzština, italština, španělština
  • Země původu nabízených vín: Argentina, ČR, Španělsko, Chile

Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 6 bodů z 10
Chování personálu 7 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 17 bodů z 20

Celkem: 44 body ze 60

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku:
Polévka „Soupe du Jour“ 0,25 l polévka dne, podáváme s toastem 32 Kč
Kukuřičné lupínky s guacamole 98 Kč
Tomatová tortilla plněná kuřecím masem, ledovým salátem, okurkou, rajčatem
a jemnou majonézou. Podáváme se se salsou, smetanou, kukuřičné lupínky
a zeleninou oblohou. Váha masa 100 gr. 148 Kč
Kukuřičné lupínky zapečené se sýrem, olivy, fazolová salsa, kysaná smetana,
salsa picante, jalapeňos. Kuřecí pro jednoho 138 Kč
Grilovaná tortilla se sýrem. Podáváme se salsou, kysanou smetanou, olivami,
kukuřičnými lupínky a zeleninou. Váha masa 100 gr. 120 Kč
Devět kousků pečených křidýlek. Podáváme s pikantní omáčkou, zeleninou a opečeným chlebem 88 Kč
Kakaový řez se šlehačkou 32 Kč

Výběr z vinného lístku:
Martini Brut 0,7l 399 Kč
Müller 0,7 l 125 Kč
Morandé Chardonnay 0,7 l – Chile 259 Kč
Frankovka 0,7 l 125 Kč
Sunrise Carmenére 0,75 l – Chile 345 Kč
Trivento Chiraz 0,7 l – Argentina 269 Kč
Sangre de Toro Cabernet Sauvignon 0,7 l – Španělsko 399 Kč