Mystifikace jménem Appian

14. října 2013, 00:00 - Matěj Štětka
14. října 2013, 00:00

Bývalého uhlobarona a nynějšího buddhistu Antonína Koláčka patrně čeká po čtvrtečním rozsudku ve Švýcarsku i role kriminálníka

Málokdo svým soukromým i profesionálním životem ukázal, čeho všeho bylo možné v divokých privatizačních letech dosáhnout a jak snadno to je možné ztratit, jako Antonín Koláček. Na jednu stranu špatný rétor, velmi nedůvěřivý a uzavřený člověk. Na druhou stranu geniální stratég, velkorysý a novým myšlenkám otevřený chlapík. Aspoň donedávna.

Jak si koupit oblibu Koláček se narodil v roce 1959 v Přílepech na Kroměřížsku a vyrůstal v Holešově. Absolvoval obor ekonomika a řízení na Vysoké škole chemicko-technologické a poté nastoupil jako personalista do holešovských čokoládoven. Ještě dnes má kolem sebe několik lidí z té doby a ti se těší jeho důvěře.

Koláčkův let mezi hvězdy českého byznysu však odstartovalo jiné angažmá. A to když v roce 1990 nastoupil do pozice vrchního ředitele pro personalistiku, řízení a organizaci v Komerční bance. Teprve v té době patrně dostala volný průchod jeho neskutečná pracovitost, kreativita i vizionářství. „Pracoval od šesti a domů odcházel po deváté,“ popisují Koláčkovo nasazení jeho tehdejší kolegové.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1992 vytvořil se souhlasem tehdejších nadřízených mzdovou reformu, která v tuzemském bankovním světě neměla obdoby. „Meziročně stouply platy v rozmezí o 60 až 80 procent,“ vzpomíná jeden z jeho spolupracovníků a dodává: „Zaměstnanci ho za to milovali, naproti tomu Václav Klaus v roli ministra financí s oblibou používal termín mzdový štváč Koláček.“ Jeho dalším počinem byl vznik Bankovního fondu penzijního nadlepšení, což bylo zájmové sdružení právnických osob tvořené většinou velkých bank. Jak uvádějí pamětníci, v mnohém předběhlo dobu. „Fond byl natolik úspěšný, že musel být zrušen a rozpuštěn do standardních komerčních fondů těchto bank,“ tvrdí jeden z nich.

Ze zachránce manažerem Koláčkova obliba v bance ho na podzim roku 1993 vynesla do dozorčí rady Komerční banky, kam ho zvolili zaměstnanci. A vydržel tam osm let. Už na začátku léta roku 1995 navíc přišel do Mostecké uhelné společnosti (MUS) na post ředitele pro strategický rozvoj a člena představenstva. Současně s ním se během několika málo let v představenstvu, dozorčí radě i na manažerských postech firmy objevila jména, o nichž je hodně slyšet ještě dnes: Oldřich Klimecký, Vasil Bobela, Luboš Měkota, Petr Pudil, Jiří Diviš, Jacques de Groote. A mezi několika tisíci zaměstnanci se krůček po krůčku začala vytvářet legenda jménem Antonín Koláček. Manažera, který zachrání hnědouhelné hornictví a Mosteckou uhelnou před drtivým kolapsem expresivně popsaným v řadě studií vzniklých buď v samotné MUS, anebo za její peníze. V srpnu roku 1998, zhruba dva měsíce před prvním číslem týdeníku Euro, se Koláček stal předsedou představenstva a v podstatě neomezeným pánem nad Mosteckou uhelnou. O soukromí Antonín Koláček tehdy nemluvil. Vědělo se jen, že je rozvedený a z manželství má dvě děti, syna a dceru.

Mostecká uhelná společnost měla sice tehdy ekonomickou sílu, ale společenský status jejího vedení nebyl příliš vysoký. A to navzdory skutečnosti, že Koláček i jeho lidé, které do těžební společnosti přivedl z Prahy, se to snažili změnit. MUS byla stále vnímána jako regionální firma ze severu. Příležitost přišla teprve s Appian Group a s ní i nová Koláčkova image. Ze „zachránce severních Čech“ se stal „manažer s nadnárodním přesahem“.

ČEZ na dosah Česká vláda v červenci roku 1999 rozhodla o prodeji zbylého státního podílu v Mostecké uhelné společnosti do rukou Appian Group za 650 milionů korun. Završila tím tříletý proces skupování akcií a přechodu MUS do Koláčkovy skupiny. Události okolo těžební firmy nabraly rychle obrátky.

Po dohodě se státem a za jeho peníze spustila MUS v roce 2000 projekt lukrativního zavření Kohinooru, posledního hnědouhelného dolu v zemi. Všeobecný vzájemný penzijní fond, který Mostecká uhelná získala před časem ze zkrachovalé Agrobanky na popud Antonína Koláčka, prodala britské pojišťovně Commercial Union. MUS se zbavila také s energetikou nesouvisející mostecké továrny na šunky Bilbo a hotelu Grandchant ve Svinčicích.

Appian byl tehdy vidět všude. Nakoupil teplárny, založil Vysokou školu finanční a správní, sponzoroval nejenom čistě regionální mostecký Hipodrom a fotbal, ale i Národní muzeum, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, připravoval partnerství s národním parkem České Švýcarsko. Sponzoroval i rekonstrukci Jeleního příkopu na Pražském hradě, za což mu Václav Havel veřejně poděkoval. Vznikl nadační fond Most naděje, který rozdával statisícové částky pro sociálně slabé. A Antonín Koláček poprvé začal veřejně prezentovat svůj zájem o duchovno, o Tibet i o buddhismus.

Vrchol přišel na podzim roku 2002. Po zhruba roční přípravě vláda souhlasila s tím, že Appianu, iluzi velkého amerického investora, prodá Škodu Plzeň tehdy řízenou budoucím šéfem elektrárenské společnosti ČEZ Martinem Romanem. Nikdo neměl pochybnosti.

„Určitě se to řešilo a zjišťovaly se poměry nabyvatele, ale byla to primárně věc ministra financí. Appian se tvářil jako mezinárodní investiční firma provázaná nějakým způsobem s Mosteckou uhelnou,“ vzpomíná nynější premiér v demisi a tehdejší ministr průmyslu Jiří Rusnok. Antonín Koláček však v tu chvíli udělal osudovou chybu. Jak později přiznal, měl skutečnou vlastnickou strukturu zveřejnit a možná by se věci odehrávaly jinak.

Koláček byl v dobách své největší slávy společně s Petrem Kellnerem v médiích přirovnáván k mecenášům a průmyslníkům první republiky.

V Appianu se připravovaly projekty a plány velkého holdingu. Pozornost se upínala k sousedním silnějším Severočeským dolům i k samotné elektrárenské společnosti ČEZ. Plánoval se odchod manažerů, kteří dosud byli utajovanými vlastníky Appianu, a jejich nahrazení profesionály jak ve Škodovce, tak v MUS.

Jenže něco se stalo. Najednou se začali objevovat lidé, kteří připomínali podivné okolnosti „koupě“ Mostecké uhelné a zpochybňovali lež jménem Appian. Manažerská transformace byla neúspěšná. Někteří nechtěli své pozice opustit, jiní chtěli nové posty získat. A akvizice Škodovky jim připadala jako dobrá příležitost.

Osudové Švýcarsko Smrtící ránu dostal Antonín Koláček a jeho Appian na podzim roku 2002. Ze statutárních orgánů musel chvatně zmizet Jacques de Groote, bývalý ředitel Světové banky a člověk, jenž dodával skupině největší nadnárodní lesk. Ve Švýcarsku se totiž začal na veřejnosti propírat spor týkající se de Groota a jeho obchodního partnera. Pracně budovaná pověst Appianu šla do kytek. V soutěži o Severočeské doly Appian pohořel a s ním shořela i vize nového ČEZ. Nenávratně skončila éra Appianu a Antonín Koláček a jeho blízcí začali tušit, že není daleko doba, kdy na ně dojde.

Série majetkových a finančních transakcí, která odtajnila staronové vlastníky a na jejichž konci byl zánik Mostecké uhelné, Appianu i odchod Antonína Koláčka ze všech funkcí, se rozběhla v roce 2003. Cíl: maximalizovat zisk pro všechny zúčastněné. Koláček se poté stáhl do ústraní, v tomto období se znovu oženil, aby se o pár let později podruhé rozvedl.

V roce 2006 založil duchovní centrum Maitrea, financoval zrod mateřské školky a věnoval se dalším sponzorským aktivitám. O dva roky později prodal svůj podíl v Mostecké uhelné. Miliardářovo impérium v průběhu několika málo let získal Pavel Tykač.

Švýcarská prokuratura na podzim roku 2011 obvinila Antonína Koláčka spolu s ostatními aktéry divoké privatizace MUS z praní špinavých peněz a dalších machinací. Ještě předtím nařídila zablokovat přibližně třináct miliard korun, které měla Koláčkova skupina na svých kontech ve švýcarských bankách. Na konci loňského roku majetek skupiny zablokovala i česká policie, ovšem na majetek Antonína Koláčka odhadovaný na osm až deset miliard korun nedosáhla. Nevlastní ho totiž přímo, ale prostřednictvím firem, jež ovládá. Letos v červenci švýcarští žalobci pro Antonína Koláčka a další bývalé manažery MUS navrhli pět let vězení, zabavení majetku na úhradu škod a zaplacení vysokých pokut. Minulý týden padl rozsudek. Za podvod, praní špinavých peněz a porušování povinnosti při správě cizího majetku poslal, zatím nepravomocně, Antonína Koláčka švýcarský soud do vězení na 52 měsíců. l

O autorovi| Matěj Štětka * stetka@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
5 věcí, které si pamatujte o dokumentárním akreditivu
Zdraží plyn v topné sezóně? Jaké faktory ovlivní jeho cenu?
Všude stejně: jak moc riskujete, když používáte univerzální hesla a pořád stejný PIN?
Kdy je vhodná doba pro přezutí a výměnu pneumatik
Volby 2017: kde volit, aneb jak najít volební místnost
Auta
Kia Stinger oficiálně přijela na český trh. Je to auto,…
Kam se poděl Natural 95 a běžná nafta? Nikam, teď se značí E5 a B7
Kolik může stát Škoda Karoq „v plné palbě“? Klidně přes milion
Jaguar zvažuje nástupce modelu XK. Použil by upravenou platformu z F-Typu
Volkswagen chce závodit s elektrickým prototypem. Zřejmě zkusí Pikes Peak
Technologie
Podle výrobců grafik ještě těžní mánie nekončí, vydrží prý minimálně do konce roku
Tip: Jak odložit instalaci Windows 10 Fall Creators Update na pozdější dobu?
HP představilo pracovní konvertibilní tablet pro lidi pracující s nástroji firmy Adobe
Levněji to ještě nebylo. Office 365 na celý rok jen za 599 Kč
Až do soboty zdarma. Stáhněte si tahovou strategii Civilization III
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít