Milenky ze železa (i plastu) - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Milenky ze železa (i plastu)

, David Kasl,
Milenky ze železa (i plastu)
Zdroj: Euro.cz

A také milenci. Revolvery kupují spíš ženy, muži jsou na pistole.

Když běží v kinech James Bond, prodáváme víc waltherů, popisuje Jaroslav Ondra ze Střeleckého servisu vliv hollywoodské produkce na poptávku. „Jindy k nám přišel majitel walthera, že viděl ve filmu, jak někdo střílí ze dvou najednou. Tak že by si rád jednoho půjčil a také si to vyzkoušel.“ V Matrixu se zase střílí desert eaglem, berettou, browningem a sig sauerem. Díky, pánové. Obchody pokvetou.

Nejprodávanější a nejpoužívanější krátkou palnou zbraní na světě je rakouský glock. „Jsou to spolehlivé pistole, lehké, hodně vydrží. Navíc je k nim k dostání nejširší nabídka dalšího příslušenství, jako jsou dalekohledy, světla a podobně,“ říká Jaroslav Ondra. Nevýhodou je ale design – značný podíl na konstrukci mají plasty a pistole jsou pro fajnšmekry nevzhledné. „Ony ty glocky fungují, jsou dotažené, ale je to technologie pastičky na myši, je to takové hamburgrovité,“ krčí rameny Jan Pospíšil ze střelnice Magnum. Podobný názor sdílí většina střeleckých fandů.
Jenže jej používá více než polovina amerických ozbrojených složek (například FBI, newyorská policie); výrobce uvádí 2,5 milionu prodaných kusů ve více než stovce zemí. A v neposlední řadě se objevuje ve filmech, televizních seriálech i knihách. Střílela jím Sandra Bullock ve filmu Slečna drsňák, používá jej Semir z dálniční policie v německém seriálu Kobra 11.

Jedna paní povídala
Z chatu na internetové stránce slipups.com o závěrečné přestřelce mezi agentem Smithem a hlavním hrdinou Neem v prvním dílu filmového Matrixu:
Jesse Baumann: Agent používá .357 Magnum. Ta pistole je na 9 nábojů, ale agent po Neovi vystřelí desetkrát!
DrKevorkian: V zásobníku je devět ran, ale jeden náboj mohl mít už připravený v komoře. 9 + 1 = 10!
Defroth: Počítal jsem to sedmadvacetkrát. Vystřelil třináct kulek!
HP2 Cuda: Mám jinou otázku: Jak to, že když z toho desert eaglu vystřelil naposledy, tak mu nezůstal otevřený závěr? … Neovi i agentu Smithovi nakonec došly náboje ve stejnou chvíli, i když Neova Beretta 92 FS 9 mm má zasobník na 17 ran.

Ocel a dřevo minulostí

Výrobci zbraní jsou konzervativní – v podstatě se na trhu neobjevují žádné převratné novinky, co se týká mechanismů a technologií. Vynalézat vynalezené se nevyplatí. Vybírat je ale možné u jednoho modelu z několika ráží či velikostí, od sportovních přes standardní a kompaktní po subkompaktní (zkracuje se pažba a hlaveň).
Přes onu konzervativnost jsme ale právě nyní svědky prokazatelného trendu. Zbraně určené pro osobní obranu směřují k maximálnímu odlehčení. Výrobci používají materiál od různých plastů až po ultralehký titan (revolver Smith & Wesson model model 337 PD v ráži .38 Speciál +P váží 306 gramů). Pro střelbu na terč jsou však vhodnější zbraně těžší – lépe absorbují zpětný ráz, bývají přesnější.

Jedna paní povídala
Nejvýkonnější náboj do ruční palné zbraně je ráže 700 Nitro Express (N.E.). Jeden stojí dva tisíce korun, zbraň hodně přes milion. Tento kulový náboj má ohromný zastavovací účinek (střela je rychlá a má velký průměr) a používá se na dravou zvěř. Jistý Rakušan investoval okolo milionu šilinků do výroby vlastního revolveru speciálně pro trochu slabší náboj 600 N.E. Z revolveru si vystřelil jen jednou. Když se rozptýlil hustý dým z mohutné exploze, stál v křeči od hlavy až k patě, jak se snažil ustát zpětný ráz zbraně.

Pistole, nebo revolver?

Střelci říkají, že svět je rozdělen půl na půl. Jedni uznávají jen pistole, druzí nedají dopustit na bubínkovou klasiku. Někde uprostřed jsou nadšenci, kteří mají rádi všechno. „Podle mé zkušenosti je poměr spíš 70:30 ve prospěch pistolí,“ říká Jaroslav Ondra ze Střeleckého servisu. „Revolvery kupují více ženy a lidé, kteří jsou k držení zbraně pro vlastní ochranu donuceni.“
„Rozhodně neexistuje nic univerzálního. Ze všeho nejdřív je třeba si rozmyslet, na co zbraň chci nebo potřebuji,“ doporučuje Jan Pospíšil. „Pouze pro osobní obranu je vhodný revolver zhruba v ráži .38, krátký dvoupalcový. Kdo chce něco v soutěžním duchu, tomu doporučuji pistole služebního typu.“
Před konečným rozhodnutím se vyplatí zajít několikrát na střelnici a vyzkoušet více druhů a typů zbraní. Navíc je dobré si udělat představu o tom, jaké ráži dát přednost. Nejen že se zbraně různých ráží různě chovají – více či méně „kopou“, takže se liší v přesnosti střelby. Od ráže se odvíjí i druh střeliva a jeho cena. Například náboj .22 LR pořídí zákazník už od jedné koruny, za 7,65 Browning zaplatí přes pět korun a za .357 Magnum více než sedm. Prodávají se po stovce kusů a na střelnici si ani nevšimnete, že už je krabička prázdná.

Jeden polda povídal
Podsvětí se s dilematem pistole nebo revolver vyrovnává po svém. Policisté říkají, že při ozbrojených přepadeních benzinových pump používají lupiči většinou revolvery, kdežto v bankách míří na pokladní častěji pistolemi, případně samopaly. Náhoda? Možná, ale jeden důvod se nabízí: základní výhodou pistole je akčnější střelba – vystřelí rychleji za sebou a má k dispozici více nábojů. Těch lidí v bankovních halách…

Když se řekne tuning

Nová zbraň je de facto připravená k použití a není nutné na ní nic upravovat. Zkušení střelci ji ale doporučují „zastřílet“. Je to stejné jako u nového auta.
Tím paralela s automobilem nekončí. „Když udělám řidičák a koupím si vůz, neznamená to, že jsem hned profík. Aby se člověk se zbraní sžil a přestal se jí bát, měl by začít intenzivně trénovat,“ doporučuje Jaroslav Ondra. Základní návyky získá začátečník po půlroce a zhruba tisícovce až dvou vystřílených ran. Potom je třeba návyky udržovat, což představuje ročně zhruba 300 až 1500 nábojů.
A automobil do třetice: „Spousta zákazníků touží po odlišení, sériový vzhled zbraně je neuspokojí. Vymění pažbičku, nechají si udělat povrchovou úpravu nebo zdobení,“ popisuje Jaroslav Ondra. „Případně přijdou znovu za měsíc a dokoupí další příslušenství (pouzdro, čistidla, zaměřovač, baterku, kufřík na zbraň) pomalu v ceně původní zbraně.“ Zdobení je typické pro bohatší klienty z řad podnikatelů, sportovní střelce většinou odpuzuje. „U nich takzvaný tuning znamená spíš zásahy praktické než estetické – od mířidel přes výměnu hlavně až po spoušťové mechanismy. Výsledkem může být v podstatě nová zbraň,“ doplňuje Jan Pospíšil. „Ale především amatérské zásahy do mechanismů vřele nedoporučuji, protože to většinou dopadne špatně,“ varuje. Uvnitř se dějí věci, o nichž laik ani netuší, a malá závada může při výstřelu vést i k roztržení zbraně.
Individualizaci na přání zákazníka často nabízejí přímo výrobci. Například u americké firmy Smith & Wesson se tuningu věnuje speciální oddělení; zbraň na míru podle individuálních požadavků postaví i v Uherském Brodě.

Jeden polda povídal
„Do té doby jsem to viděl jen ve filmu,“ vypráví. „Jeden náš kolega je velký maniak do zbraní. Kamarád na něj namířil pistoli a on mu ji během několika málo vteřin v podstatě rozebral v ruce. Jenže v reálu je času méně, a pokud na vás někdo zblízka míří a bude vás chtít zabít, nemáte v podstatě šanci.“ „Když se to nacvičí s berettou, lze ji rozebrat skoro pod vteřinu,“ uvádí Jan Pospíšil.

Schovat a mlčet

„Se zbraní se to má jako s milenkou, o té by také raději neměl nikdo vědět,“ míní Jaroslav Ondra. Na rozdíl od milenky ale při správné a pravidelné údržbě vydrží pistole či revolver padesát, šedesát let. „Chlubit se zbrojním průkazem a ukazovat pistoli kamarádům v hospodě není radno. Navíc zbraň na veřejnosti ani vyndavat nesmíte. A nedej bože s ní vyhrožovat. Když pak na vás vezme vrchní sekyru, máte smůlu.“
Zákon říká: zbraň se nosí skrytě a lze ji použít jen v případě nutné obrany a v krajní nouzi. Každý případ použití je pak posuzován individuálně, stejné okolnosti se hodnotí jinak, dojde-li k nim ve dne, kdy se lépe zhodnocují možná rizika, nebo v noci (hůř se kupříkladu pozná, zda útočník nemá jen plastovou napodobeninu pistole).
Jak na ulici, tak doma platí hlavní pravidlo – držitel zbraně je povinen zamezit komukoliv jinému, aby k ní měl přístup. Což platí i o dětech, partnerech, nota bene domácích návštěvách.

Jedna paní povídala
Vyprávěla vzpomínku z dětství. Jednou, když v létě seděli celá rodina v restauraci:
„Tatínku, proč si nesundáš sako? Vždyť se strašně potíš!“ „Dejte mi pokoj, kdybych mohl, dávno to udělám!“

Krátké kulové zbraně
Jednoranné pistole – užívají se převážně pro sportovní střelbu. Většinou se nabíjejí sklopením hlavně a vsunutím náboje, nábojnice se po výstřelu vyndavá.
Derringery – v současnosti spíš sběratelská záležitost. Mají dvě a více jednoranné hlavně ve svazku, jsou velmi malé.
Revolvery – v otočném válci mívají většinou pět až šest nábojů, nabíjejí se zezadu do válcových komor, po vystřílení se nábojnice vysypávají.
Samonabíjecí pistole – zásobník s náboji je nejčastěji v rukojeti zbraně. Po výstřelu je nábojnice vyhozena z komory a zasune se nový náboj.
Samočinné zbraně – malé samopaly, střílejí jednotlivými ranami nebo dávkou (například izraelský UZI; český Škorpion SA 61 a Heckler Koch jsou celosvětově nejpoužívanějšími zbraněmi teroristů).

Revolver versus pistole
revolver:
+ okamžitě připravený ke střelbě (není třeba nejprve natažením dostat náboj do komory), spolehlivá funkčnost, nenáročnost obsluhy, ideální tvar a sklon rukojeti (možná výměna pažby), ideální těžiště
hmotnost a velikost, pomalejší rychlost střelby, malá kapacita zásobníku (u větších ráží 5-6 ran, malé a střední i 8-9 ran), zdlouhavé nabíjení, u malých zbraní je většinou nutné upravit pažbu
pistole:
+ nízká hmotnost, plochý tvar, vysoká rychlost střelby, velká kapacita zásobníku (malé a střední 6-8 ran, větší 10-12, ale mohou mít i 18 ran), rychlá výměna zásobníku
relativně komplikovaná obsluha, menší funkční jistota (může dojít k zaseknutí náboje v komoře), horší držení zbraně

Ráže a náboje
Označování ráže je poměrně složité a nejednotné. Ráže de facto označuje vnější průměr střely. U pistolí se uvádí většinou v milimetrech (7,65 mm), u revolverů ve zlomcích palců (.38). Anglické náboje se zpravidla označují tříciferně, americké dvouciferně. Obecně lze říci, že čím větší ráže, tím větší rána, ale záleží na konstrukci konkrétního náboje. S ráží ale také obvykle roste zpětný ráz, tedy jak zbraň při výstřelu „kope“. Škála ráží se pohybuje od malých .22 LR, .22 WMR, 6,35 Browning přes střední .38 Speciál, 7,65 a 9 mm Browning či Makarov až po silné 9 mm Luger, .45 ACP, .357 Magnum nebo .40 SW. Pro začátečníka na střelnici je nejvhodnější ráže .22 (5,76 mm) – má malý ráz, je přesná, náboje jsou levné (již od jedné koruny za kus). Obecně platí, že čím vyšší ráže, tím vyšší cena za střelivo.
V metrických rážích je nejběžnější konstrukcí nábojů Browning – méně výkonný – a Luger (nebo Para) – vysoce výkonný. U palcových patří mezi výkonné například Magnum.
Olověné střely jsou vhodnější na trénink než obranu, hodně znečišťují zbraň. Celoplášťové střely (Full Metal Jacket) lehce proletí skrz překážku – mají velkou průbojnost, při nárazu se nebortí. Poloplášťové jsou nejvhodnější pro obranu – střela po dopadu zvětší svůj průměr, má větší šokový efekt a neproletí skrz, takže nehrozí například zasažení dalších lidí. Expanzní střely mají vysoký zastavovací efekt (neproletí útočníkem, ale po nárazu se jakoby srolují dozadu, zvětší svůj objem ještě víc než poloplášťové), ale u nás nejsou pro sebeobranu povoleny.

Zpátky v roce 1996
Novelou zákona o střelných zbraních a střelivu (platnou od 1. ledna 2003) byl do zákona vrácen statut povolení k nákupu zbraně. Co znamená? Příklad: držitel zbrojního průkazu skupiny E si chce koupit revolver pro osobní ochranu. Přijde do obchodu, vybere si konkrétní zbraň a opíše výrobní číslo. Pak dojde na příslušné policejní oddělení, kde požádá o vydání průkazu k této zbrani, a až po jeho vydání si ji může vyzvednout. „Je to nepříjemné i pro obchodníky – například vybíráme zálohu a dva měsíce necháme zbraň rezervovanou, takže nám zboží leží na skladě. A vlastně to reálně počet zbraní mezi lidmi neomezuje, protože se ještě nestalo, že by někomu odmítli žádost schválit. Držitel zbrojního průkazu má na její schválení ze zákona nárok,“ říká zkušební komisař Jaroslav Ondra.

Kategorie zbraní:
A – zakázané (např. vojenské, samočinné, s pevně vestavěnými tlumiči hluku nebo laserovými zaměřovači)
B – podléhající povolení (např. krátké či dlouhé opakovací nebo samonabíjecí)
C – podléhající ohlášení (např. plynové, u nichž je kinetická energie střely na ústí hlavně vyšší než 16 J)
D – ostatní zbraně (např. historické)

Skupiny zbrojních průkazů:
A – ke sběratelským účelům
B – ke sportovním účelům
C – k loveckým účelům
D – k výkonu zaměstnání nebo povolání
E – k ochraně života, zdraví nebo majetku

Zbrojní průkaz skupiny E
Podmínky pro získání: Místem pobytu žadatele je území ČR, dosáhl věku 21 let, je způsobilý k právním úkonům, je zdravotně (posuzuje praktický lékař) a odborně způsobilý (teoretická a praktická zkouška u zkušebního komisaře), je bezúhonný a spolehlivý.
Oprávnění držitele: Může si koupit, držet, případně nosit zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení, nebo zbraň kategorie C. Nosit smí nejvýš dvě zbraně, ale tak, aby nebyly vidět. Pokud se nejedná o ochranu života, zdraví nebo majetku, smí ze zbraně střílet jen na místech, kde k tomu má ze zákona oprávnění, nebo na střelnici.
Povinnosti držitele: Musí dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní a střelivem, zabezpečit zbraň, střelivo, zbrojní průkaz i průkaz zbraně proti zneužití, ztrátě nebo odcizení, pokud má u sebe zbraň, mít také zbrojní průkaz a průkaz zbraně. Nesmí zbraň nosit nebo s ní manipulovat, pokud je pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, nesmí nosit zbraň, na kterou mu nebyl vydán průkaz zbraně.

(Pramen: Zákon o střelných zbraních a střelivu)

Tak šel čas
Pistole se začínají objevovat v armádách od 16. století jako doplněk pušek a ostatních zbraní. Tehdejší pistole se nabíjely předem (naplnily střelným prachem a střelou) po každém výstřelu. I když byly některé vybaveny dvěma hlavněmi, jejich použití bylo velmi omezené.
Do konce 17. století byly pistole vybaveny kolečkovým zámkem, od začátku 19. století zámkem křesadlovým. Podstatné změny umožnil až perkusní zámek, zaváděný v první polovině 19. století.
Tehdy začal příběh Američana Samuela Colta (1814-1862). Na námořní lodi Corvo, kde se plavil jako námořník, ho upoutal princip lodního vrátku: buben otáčející se kolem osy s otvory po obvodu k zajištění polohy. Princip bubínku, který sloužil jako otáčející se zásobník nábojů, dal vzniknout i názvu zbraně – revolver. Colt si jej nechal v roce 1835 patentovat. U prvních revolverů, pěti- nebo šestiranných, bylo nutno vždy před výstřelem bubínek ručně pootočit. Později Colt vymyslel jednoduchý mechanický systém, který při natažení úderníku palcem pootočil bubínkem a nastavil další náboj k odpálení. V roce 1836 založil Colt svoji první továrnu a ve 22 letech se stal jejím obchodním šéfem.
Dominantním výrobcem revolverů byl Colt do vypršení patentu v roce 1857. V té době vyrobili dva další Američané, Horace Smith (1808-1893) a Daniel B. Wesson (1825-1906), první revolver používající nábojnice. To byl velký pokrok – střelný prach, střela i zápalka střely utvořily jeden celek, který se zezadu vkládal do bubínku. Čas na znovunabití revolveru se tak výrazně zkrátil.
V roce 1872 vypršel i Smithův a Wessonův patent, což umožnilo vznik nových řešení jak v Americe, tak Evropě. Mezi nejdůležitější patřilo vyhazování prázdných nábojnic a takzvaný dvojčinný mechanismus, který umožňoval střelbu pouhým stiskem spouště.
Definitivní tvar získal revolver koncem 19. století. Americká armáda je používala do roku 1911, britští důstojníci až do 2. světové války.
V 1. polovině 20. století dominoval návrh Johna M. Browninga (1855-1926) – měl mimo jiné zásobník nábojů umístěn v rukojeti. Tento vzor, M 1911, byl v americké armádě nahrazen až v roce 1987. Jeho nástupcem se stala italská 9mm Beretta s 15 ranami.

(Za spolupráci děkujeme: M.P.I. Trading, www.mpi.cz • Střelecký servis, www.streleckyservis.cz • Střelnice Magnum, www.magnumpraha.cz • Anděl přebíjecí centrum Jaroslava Soukupa)