Malí, ale fajnoví

29. července 2013, 00:00 - MIROSLAV ZÁME NÍK
29. července 2013, 00:00

Příběh českých ultralightů je příběhem o tom, že šikovní lidé si pomohou sami

Dobrých zpráv z Česka není nikdy dost. A čím déle se budeme „ráchat“ v politické a ekonomické chandře, tím budou příběhy o české kreativitě a zručnosti cennější. Jako ten o specializovaném klastru firem zaměřených na malá letadla se vzletovou hmotností do 450 kilogramů včetně posádky i paliva. Ve stavbě ultralightů totiž Česko patří mezi seriózní globální hráče.

Soubor desítek malých a středních firem, které se zabývají buď přímo výrobou ultralightů, nebo komponentů, zaměstnává něco přes 1500 lidí. A ti dohromady vytvářejí přes miliardu tržeb ročně, z 90 procent prostřednictvím exportu. Klein, aber fein, řekli by germánští sousedé a ti o Mittelstandu – malých a středních průmyslových firmách, na nichž německá prosperita stojí – něco vědí.

Ve statistice mezinárodního obchodu identifikujete takové „ostrovy konkurenceschopnosti a specializované technické kompetence“ prostřednictvím Balassova indexu odhalené komparativní výhody. Jmenuje se podle amerického ekonoma maďarského původu Bély Balassy, který s ním skoro před padesáti lety přišel. A v podstatě neříká nic jiného, než že země, která má v nějakém oboru komparativní výhodu, dosahuje v něm vysokého podílu na celkovém světovém exportu té které zbožové skupiny. Totéž platí pro služby, kde se komparativní výhody prosazují obdobně. Česko nemá oborů s vysokou hodnotou Balassova indexu nijak mnoho, zvláště když odečteme firmy v zahraničním vlastnictví (typicky automobilky a automobilové díly a příslušenství), ale ultralighty mezi ně patří. Rozkvět srovnatelný s obdobím těsně před rokem 2008 sice na dohled není, ale firmy a firmičky si vedou docela dobře.

Proč se o tom zmiňuji? Protože odolná a úspěšná ekonomika je na takových klastrech postavená. Typickým příkladem může být německé strojírenství s firmami, které nikoho neohromí velikostí, ale dosahují vysokých podílů na svém trhu a jako lídři mají odpovídající pozici v inovacích a v maržích.

Kdo by se pustil do fantazírování o ideálním českém průmyslovém „ekosystému“, nevyhnutelně by dospěl k této představě.

Krajina posetá velkým množstvím relativně malých, vysoce specializovaných oborů založených na kvalifikované práci, podepřených kreativitou, odborným školstvím a celou navazující infrastrukturou. Jednou z nejpůvabnějších věcí na takhle nastavené průmyslové struktuře s desítkami specializovaných hráčů v dodavatelském řetězci je, že se extrémně obtížně napodobuje. Zkrátka nejde to okopírovat ani ukrást, protože organismus vyrůstá postupně, často má kořeny staré desítky let a jako takový není jednoduše přenositelný.

Selským rozumem lze snadno odhadnout, o kolik je taková pestrá struktura stabilnější, když nejste závislí na pár cyklických oborech a několika klíčových odbytištích. Potíž je ovšem v tom, že je dost obtížné k tvorbě takového vysoce diverzi? kovaného ekosystému výrazně přispět „shora“, cílenou hospodářskou politikou. V Česku stejně jako jinde ve světě se místo trpělivé, ale málo politicky viditelné kultivace podnikatelského prostředí a péče o kvalitní školy dává přednost „velkým“ a viditelným investičním projektům, od nichž si politici slibují tvorbu pracovních příležitostí po stovkách, nejlépe po tisících, takříkajíc „jednou ranou“.

Jen málokdy ambice a obrovské peníze věnované na jejich realizaci přinesou trvalý ekonomický prospěch. Někdy však ani opuštění projektu před dokončením pro nezvladatelné investiční náklady neznamená, že by bylo veškeré vynaložené úsilí i finanční náklady na odpis. Když už jsme u leteckého průmyslu, často citovaným příkladem projektu, který se nakonec „okotil“, i když světlo světa spatřily pouhé dva létající prototypy, je svého času nesmírně náročný vývoj izraelské nadzvukové stíhačky „Lavi“ v 80. letech. Špičkoví experti i technologie v Izraeli zůstali a tamní avionika je od té doby na špičkové úrovni.

Koneckonců i zánik velkého producenta může být zárodkem nového začátku, byť v hodně pozměněné formě. Na pozůstatcích kunovického Letu a jeho pracovníků vznikla pěkná řádka firem. A to až do té míry, že lze o Česku mluvit jako o malém „Aviation Valley“.

Bylo by hezké, kdyby vládní politika dovedla další podobná údolí podpořit, ale příběh českých ultralightů je vlastně i příběhem o tom, že šikovní lidé si pomohou sami. Často stačí jim alespoň neškodit.

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Segwit2x se nekoná. Bitcoin se zatím štěpit nebude.
Rozdíly v placení zdravotního a sociálního pojištění pro OSVČ
Měli byste se bát, když nakupujete na českých e-shopech?
Když za škodu může sport...
O dědictví IV: Dědit, či darovat?
Auta
Retro: Kolik stála nová auta v listopadu 1989 a o kolik…
Kvíz: Víte, co se děje, když se na přístrojové desce rozsvítí tyto kontrolky?
Arrivo je systém, díky kterému pojede i Dacia Duster nebo Fabia 1.2 HTP 320 km/h
Škoda Superb 2.0 TSI 4×4 vs. BMW M760Li xDrive: Přesné porovnání neporovnatelného
Že je elektrická nákladní Tesla revoluční? Kdeže, elektrická Avia tu byla už dávno
Technologie
8 smartphonů do 10 000 Kč: kompakt, phablet, odolňák i vlajková loď [Vánoce 2017]
Robot Atlas je zase mrštnější. Podívejte, jak udělá salto (video)
Velký přehled slev na Černý pátek 2017 (průběžně aktualizováno)
Že je elektrická nákladní Tesla revoluční? Kdeže, elektrická Avia tu byla už dávno
Procesory ARM proráží už i v superpočítačích. Na ThunderX2 s jádry Vulcan sází sám Cray
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít