Komora je tu pro velké i malé kanceláře

20. listopadu 2017, 00:00 - Václav Drchal
20. listopadu 2017, 00:00

Se staronovým předsedou České advokátní komory Vladimírem Jirouskem o elektronizaci advokacie, pohledu lidí na právníky, básníku Kainarovi a záhadě ztracené boty

* Zrovna jsem listoval 150 let starými Humoristickými listy a našel spoustu vtipů o advokátech. Většinou z nich vycházíte jako chamtivci, kterým jde hlavně o palmáre. Mám dojem, že tento stereotyp stále do jisté míry přežívá. Jak to změnit?

Nerad bych šel až tak daleko do historie, ale dělali jsme si průzkum, jak byli advokáti prezentováni po roce 1918, a možná byste se divil: V letech 1930 až 1945 vystupoval advokát ve 38 filmech a ve 37 z nich byl pojímán jako pozitivní postava a představitel intelektuální elity.

* Já tu studii znám, ale existuje také prvorepublikový výzkum veřejného mínění, ze kterého advokát vyšel – hned po knězi – jako druhé nejzbytečnější povolání ze všech. Pravda byla asi někde uprostřed.

Kdo je v nesnázích a advokáta potřebuje, pochopí jeho poslání okamžitě. V médiích je však často prezentován – ne zrovna spravedlivý – stereotypní

pohled. Je nás, včetně koncipientů, 16 tisíc, jenže co zajímá média? Skandál. Stačí, když nějaký vyrobí deset lidí, tedy méně než jedno promile, a přesto jsme poté prezentováni prizmatem tohoto skandálu a nikoho už nezajímají tisíce poctivých advokátů. Tak zle na tom ale ve skutečnosti nejsme. Společnost EPRAVO. CZ nedávno provedla průzkum a vyšli jsme z něj překvapivě dobře. Vůbec netvrdím, že si někteří advokáti špatnou pověst nezaslouží, ovšem zároveň říkám, že drtivá většina z nás je úplně jiná. A když už jsme u vtipů, my si legraci sami ze sebe děláme velice rádi. Podívejte se někdy na kresby Lubomíra Lichého v Bulletinu advokacie.

* Přestanu provokovat. Proč jste se po osmi letech rozhodl vrátit do čela České advokátní komory (ČAK)?

Já se docela dlouho bránil…

* Byl jste tedy přesvědčen?

No, přesvědčen. Já jsem se od komory nikdy úplně neodloučil a celou dobu jsem se o dění v ní zajímal.

Koneckonců porodil jsem tady několik „dětí“ a byl jsem zvědavý, jak se jim daří. Navíc jsem přesvědčen, že mám v hlavě řadu vizí, které by bylo dobré realizovat, a docela si v tom věřím. Návrat jsem nijak soustavně neplánoval, ale po rozmluvě s bohužel nedávno zemřelým doktorem Karlem Čermákem (první polistopadový předseda ČAK a někdejší ministr spravedlnosti – pozn. red.) přišel zvrat. Jak už jsem napsal do Bulletinu advokacie – nejdřív mě přemluví a pak si klidně umře. Kladl jsem si ale podmínky. Tou první bylo, že můj předchůdce doktor Vychopeň nebude chtít v čele komory pokračovat, a tou druhou, že do toho se mnou půjdou někteří lidé. A oni šli.

* Koho jste si vyžádal?

Mám jmenovat? Víte, já jsem už léta nedělal „trest“, a kdybych měl jít dnes k výslechu do vazby, dostal bych z toho dva dny předem osypky.

* Takže Tomáše Sokola.

Ano, stanovil jsem si podmínku, že doktor Sokol bude místopředsedou komory. Sice se bránil, ale já mu říkal: Buď do toho se mnou půjdeš a pak já taky, nebo nepůjdeš a potom do toho nepůjdu ani já.

Takových požadavků jsem měl víc, ale moji pražští kolegové mi je všechny splnili.

* Když už jsme u pražských kolegů. Díval jsem se na tu „jedenáctku“, která bude „hrát“ za představenstvo, a hned pět z nich jsou zástupci velkých pražských advokátních kanceláří.

To není úplně přesný pohled. Jde opravdu o zástupce pěti velkých kanceláří, ale není to svým zaměřením nijak homogenní skupina. Někteří jsou z velkých nadnárodních kanceláří, které se zabývají hlavně korporátním právem, ale například zmíněný doktor Sokol sice přichází z velké kanceláře, ta je ale zaměřena spíše klasicky: na trestní právo, autorské právo či ochranu osobnostních práv.

* Máte pravdu, ale přesto – bude to pro komoru přínos?

Musí. Už během prvních šesti let, kdy jsem stál v čele komory, jsem o to velmi usiloval. Advokacie se po roce 1989 rozdělila do několika větví, ale všichni stále vycházíme ze stejných základních předpokladů: nezávislosti, povinnosti mlčenlivosti a důvěrnosti ve vztahu ke klientovi. Komora tu musí být pro velké, střední i malé kanceláře a stejně tak i pro samostatné advokáty. Někdy je třeba nalézat kompromisy, ale to jde jen tehdy, když slyšíte odezvu ze všech stran – a velké kanceláře jako by o komoře v minulosti ani nevěděly. Už dříve jsem se je snažil zapojit, pořádal pro zástupce velkých kanceláří večeře a přesvědčoval je, že jejich vstup do orgánů komory je absolutně nezbytný. A podívejte se dnes: V představenstvu sedí Robert Němec z PRK Partners, Monika Novotná z Rödl & Partner nebo Martin Maisner z ROWAN LEGAL.

* Mluvil jste o tom, že máte řadu vizí.

Které to jsou?

Většinou se bezprostředně týkají chodu komory. Třeba právě kvůli onomu zmiňovanému náhledu na advokáty, abychom dokázali, že nejsme takové potvory, které myslí jen na peníze.

Samozřejmě tu existuje elita, která zaslouženě – opakuji zaslouženě – vydělává velké peníze, jenže to je jen špička ledovce a my se musíme podívat také na jeho střed a na dno. A tam je realita naprosto jiná. Vždycky si vzpomenu, jak někdejší ombudsman doktor Motejl sháněl zastoupení pro Romy, kteří se dostali do sporu se starostou Vsetína Jiřím Čunkem a – mezi čtyřmi záchvaty kašle – mi říkal: Ty, Vladimíre, představ si, že jsem pro ně úplně bez problémů našel zastoupení, vzala to za pětitisícový paušál jedna advokátka z Prostějova. Strašně ho to překvapilo, ale já mu povídal: Co se divíš, přesně tak řada advokátů žije.

* Hodně se v poslední době mluvilo o narušení důvěrnosti vztahu advokát–klient ze strany státu a o odposleších advokátů. Co v tom chcete podniknout?

Něco takového je totálně nepřípustné a my budeme pokračovat v tom, co už komora udělala.

Ostatně právě ona spolu s Unií obhájců tuto věc rozvířila. Bez medializace a trestního oznámení by se tím Poslanecká sněmovna a její komise nikdy nezabývaly. V obecné rovině pak mám představu, že by se portfolio Unie obhájců rozšířilo a v rámci tohoto spolku by vznikly různé „podspolky“ pro věci trestní, civilní, veřejnoprávní, rodinné… Myslím, že pro futuro je spolupráce mezi komorou a podobným spolkem naprosto nezbytná. A to z toho důvodu, že komora je orgánem veřejné správy, což ji na rozdíl od spolku v některých ohledech limituje.

* Když člověk na internetu hledá nějakou jednodušší právní radu, velmi často dřív než na advokáta narazí na různé specializované weby. Co s tím?

Jsme si toho vědomi, a proto jsme také do programu naší společné kandidátky zařadili kapitolu elektronizace advokacie. Internet opravdu vytvořil netušený prostor pro vinkláře, tedy pro podvodníky, kteří poskytují právní služby bez náležitého oprávnění, bez kárné odpovědnosti, bez pojištění, a když to „zvrtají“, tak lidé přijdou za námi. Nedávno jsem mimochodem řešil takový případ. Babičku mých známých přejelo auto a ona zemřela. Hned večer k nim domů dorazil zástupce jedné opavské firmy a sliboval, že za ně všechno vyřídí. Úplně zadarmo, a teprve až bude vše zaplaceno, tak si prý strhnou nějaké procento, bylo to 20 procent. S něčím takovým bych já v Ostravě absolutně neobstál. Pokud mám odměnu z výsledku, beru si pět a jen ve výjimečných případech až deset procent. Etický kodex nám sice vyšší procento umožňuje, ale v konkurenčním prostředí si to prostě nemůžeme dovolit.

* Dovedete si představit, že by se jednodušší právní rady odbývaly výhradně online a advokát by klienta třeba ani neviděl?

Úplně k srdci mi tato představa nepřirostla, ale je to nezbytné. Proto také chceme zřídit online advokátní platformu. Jsem přesvědčen, že internet má sloužit primárně ke komunikaci, a nikoli k řešení obchodních případů, jsme si ale vědomi toho, že nemůžeme zůstat pozadu a musíme našim klientům nabídnout konkurenční výhodu. Šlo by třeba o webový formulář příkazní smlouvy, na kterém by bylo jasně uvedeno, jak je dotyčný advokát pojištěn a že jde o licencovaného poskytovatele právních služeb.

Čeká nás kvůli tomu řada úkolů. Musíme spustit samotnou online platformu, vymezit podmínky poskytování služeb v kyberprostoru a vytvořit standardy, které by byly pro klienta naprosto důvěryhodné z hlediska advokátní mlčenlivosti a zároveň vyhověly „šíleným“ požadavkům směrnice o ochraně osobních údajů. Musíme na internetu sledovat vinkláře, musíme vytvořit jejich „blacklist“ a podněty předávat ministerstvu. Je to výzva a jsem velmi rád, že byl do představenstva zvolen již zmíněný doktor Maisner.

* Na co se chcete soustředit v legislativě?

Musíme jít například cestou prosazování advokátního procesu. To je naprosto nezbytné, byť u politiků často narazíte na nepochopení. Ano, přinese nám to větší „kus chleba“, ale hlavně jde o to, aby se zjednodušilo řízení před soudem. A některé spory by advokátní proces k soudu vůbec nepustil.

Lidé mnohdy podávají nesmyslné žaloby, a kdyby se předtím poradili s advokátem, který by jim řekl „do tohoto s vámi nejdu“, rozmysleli by si to.

* Povinné zastupování by mělo být před všemi soudy?

Před všemi soudy, ale jen v určitých typech řízení. Šlo by třeba o – a berte to jen jako výběrový výčet – škodní problematiku, opatrovnickou problematiku, některé otázky týkající se nemovitostí, spory o služebnosti a o řadu dalších oblastí, které jsou relativně nebo fakticky složité, úzce vázané na judikaturu, různé komentáře a člověka bez zastoupení hned na vstupu objektivně znevýhodňují.

* Co advokátní tarif, který vám nedávno ministerstvo spravedlnosti – alespoň tedy co se vymáhání drobných pohledávek týče – snížilo?

Zase to evokuje ten pohled na advokáty, o kterém jsme mluvili na začátku: chtějí stále víc. Pokud si ale uvědomíte, že advokátní tarif je z roku 1996, odpovídá tehdejším ekonomickým podmínkám, a v roce 2002 byl navíc kvůli povodním snížen – prý dočasně, ale má se to s tou dočasností asi jako s pobytem sovětských vojsk u nás – je jasné, že na tomto poli budeme chtít bojovat.

* Co budete dál prosazovat?

Jestli existuje nějaká věc, kterou minulému vedení komory trošku vyčítám, pak je to zrušení jednoho z mých „dětí“ – konference právniček Femina Iuris. Bylo to něco, co nikde v Evropě nemělo obdobu a co se mohlo stát akcí mezinárodního formátu. Ještě tři roky po zrušení jsem měl telefonáty, proč už Femina Iuris není, a tak bych si ji samozřejmě přál obnovit. Nehledě na to, že se to některým genderově

nervózním kolegům zrovna nelíbí. Vždycky jim ale říkám: Hergot, vždyť na mistrovství světa ve fotbale advokátů jezdíte zase jen vy chlapi.

Musíme také upravit náš etický kodex a zaměřit se třeba na dumping…

* Jinak řečeno chcete zamezit „podstřelování“ zakázek na právní služby?

To bychom velmi rádi. Problém ale bude, jak se k tomu postaví Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Nejvyšší správní soud. Konečné rozhodnutí bude právě na nich.

* Hrajete ještě za fotbalový klub FC Jirousek?

Ze zdravotních důvodů jsem bohužel musel určitých sportů nechat. Nejenže nehraju fotbal, ale neúčastním se už ani každoročního Prezidentského poháru v tenise, který přitom bývá tak krásný a jezdí na něj do Ostravy „půl republiky“. Za FC Jirousek hrála spousta skvělých fotbalistů, třeba svého času nejlepší střelec Evropy Václav Daněk nebo olympijský vítěz Verner Lička, ale to neustálé „mlácení“ po zemi moje páteř nevydržela.

* Proč jste se stal advokátem?

Protože přišli Rusáci. Víte, já pocházím z herecké rodiny. Můj otec byl ředitelem brněnské operety a režisérem činohry, a když dnes o Vánocích dávají U pokladny stál, vždycky vnukům říkáme: Podívejte se na pradědečka. On se tam mihne asi na deset vteřin. Matka byla taky herečka, i když toho musela později nechat, a s otcem to už od mého narození neměla úplně jednoduché. Mohl za to i můj kmotr Kainar…

* Básník Kainar?

Básník Josef Kainar. On sice v 50. letech vyváděl různé věci, ale spravil to pak Kuřetem v hodinkách. No a když jsem se narodil, otec oslavoval s Kainarem a domů se vrátil až po týdnu. Otec byl velký bonviván. Matka byla naštvaná, ale on jí přinesl italské boty. V krabici, taková krásná stuha na ní byla. Jenže když ji pak otevřel, byla v ní bota jen jedna.

Tak v takové rodině jsem se narodil a vyrostl.

I bratr hrál – v ostravském divadle Waterloo a já uvažoval o JAMU; měl jsem za sebou dva filmy, psal jsem. Jenže pak přišli Rusáci a matka se mě zeptala, jestli chci do konce života hrát Timura a jeho partu. Přesvědčila mě a já si podal přihlášku na práva, o kterých jsem do té doby upřímně řečeno moc nic nevěděl. V Praze jsem s Petrem Novotným, Milanem Gargulou a Honzou Rosákem začínal v divadle Škleble, ovšem hned po prvním představení nám ho zavřeli. Já už potom jen studoval a poznal jsem, že právničina připravuje také mnohá jeviště.

Když přišli Rusáci, matka se mě zeptala, jestli chci do konce života hrát Timura a jeho partu, a já se přihlásil na práva.

O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Čtěte také

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
6 zásadních rozdílů mezi předčasným důchodem a předdůchodem
Kolik peněz si vyděláte, až odjedete na dovolenou?
Co je dobré vědět o operativním leasingu?
4 věci, co nás naučila tento týden poradna
V oblíbených destinacích je litr benzínu dražší až o 9 korun. Kde natankovat na cestě k moři?
Auta
1000 km s Jaguarem XJR575: Nürburgring, Race Taxi a…
Retro: BMW M1 po 40 letech stále marně čeká na duchovního nástupce
15 věcí, které o Facebooku možná nevíte, ale Zuckerberg o vás ano
BMW řady 8 má digitální kokpit, pohon všech kol a karbonovou konstrukci
Proč auta používají dvě hlavní světla? A proč se nechytlo ani řešení z Tatry 603?
Technologie
Steam Link přichází na Android TV. Streamuje hry ve 4K při 60 snímcích
Nekompatibilita na socketu AM4: z některých desek zmizí podpora starších procesorů
Nvidia začala s výrobci karet chystat vydání nové generace GeForce. Možná umí HDMI 2.1
Osm hodin spánku nestačí. Lidé by si měli zdřímnout i v práci
NZXT H200: elegantní mITX skříň (uživatelská recenze)
Hry pro příležitostné hráče