Kam doletíme? - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Kam doletíme?

, Zbyněk Novotný,
Kam doletíme?
Zdroj: Euro.cz

Vláda zapomněla na využitelnost nakupovaných strojů

Při řešení tak zásadní otázky, jakou je vyzbrojení letectva, je na prvním místě třeba zhodnotit naši vojenskopolitickou orientaci a mezinárodní bezpečnostní situaci. Jsme členským státem NATO, podílíme se jako plnohodnotný člen na vojenských a bezpečnostních operacích. Z toho vyplývá, že integrace s vojsky NATO je pro naši armádu klíčová.

Nepochopitelné úvahy.

Česko vyrábí vojenské podzvukové letouny L-159. Česká armáda nedávno nakoupila 72 strojů tohoto typu. Loňská havárie jednoho z nich má na svědomí, že jich dnes armáda vlastní 71. Po nákupu Gripenů ale počítá s využitím jen s 24 z nich. To je zarážející. Vždyť nákup L-159 musel vycházet ze studie proveditelnosti a strategie ministerstva obrany. Z hlediska obranyschopnosti Česka jsou podle názorů některých odborníků plně dostačují právě podzvuková letadla. Vzhledem k rozloze vzdušného prostoru republiky (78 866 km2) totiž nedokážeme plně využít všech schopností nadzvukových letounů. S ohledem na současnou ekonomickou situaci a možnosti jednotlivých strojů je nákup jakýchkoli nadzvukových letadel minimálně nepochopitelný. Ministerstvo obrany se navíc rozhodlo, že pokud L-159 ze své výzbroje neprodá, proběhne jejich konzervace, a to za několik desítek milionů korun.

Zoceleni v bitvě.

S přihlédnutím k některým argumentům k vlastnictví nebo propůjčení alespoň malého počtu nadzvukových letounů pro naši armádu přichází na řadu další otázka – proč Gripeny? Proč se nerozhodnout pro všeobecně uznávané a mnoha státy využívané letouny F16 nebo F/A 18? Vždyť F16 splňují všechny požadavky na letectvo operující v rámci NATO, a navíc piloti vycvičení na L-159 mohou bezproblémově přejít na F16. Nedosáhla by vláda tímto krokem kýženého synergického efektu v „soužití“ nadzvukového letounu a L-159 a využila efektivně vynaložených financí do letecké výzbroje a podpory domácího zbrojního průmyslu?
Švédsko je neutrální země. Prvotní vývoj a výroba Gripenů sloužily výhradně potřebám Švédska, které mělo jiné podmínky než členové paktu. Právě proto se Česko nákupem švédské stíhačky může dostat do „technologické“ izolace, která v konečném důsledku může stát další finanční prostředky. Typ Gripen totiž nemá kompatibilní komunikační a identifikační prostředky s NATO. Nelze zapomenout na další kritérium, které musí při výběru letadel hrát svou roli, a to jsou bojové zkušenosti. Zatímco Gripenů bylo vyrobeno něco málo přes 140 kusů a fakticky se neúčastnily bojových akcí, stroje F16 jsou díky širokému zastoupení v armádách různých států, jako jsou USA, Belgie, Dánsko, Holandsko, Norsko a další (strojů tohoto typu bylo vyrobeno přes 4300 kusů), prověřeny ve válečném nasazení. Praktické zkušenosti s jednotlivými stíhačkami jsou podle mého názoru jedním z důležitých faktorů, který by měl výběr správného typu letounu pro naši armádu ovlivňovat. Jen tak se totiž můžeme vyhnout tomu, že se z médií budeme dozvídat, jaké potíže mají Gripeny při nočních letech nebo za snížené viditelnosti (o problémech švédské armády s Gripeny informovala světová média koncem letošního ledna).

Neprůhledná vláda.

Cílem není hodnotit schopnosti jednotlivých letounů, ale ptát se vlády, podle jakých parametrů nabídky hodnotila, a proč vybrala tak, jak vybrala. A to i s vědomím nedostatků uvedených letadel. Ačkoliv sama totiž kritizuje nejasná kritéria při zadávání a hodnocení veřejných zakázek, jeden z finančně náročných tenderů sama vypsala s více než neprůhlednými podmínkami. Vláda nikdy exaktně neoznámila, co vlastně očekává od nákupu nebo pronájmu nadzvukových letounů. Skoro to vypadá tak, že se kabinet omezil pouze na nabídku a zajímavost „offsetů“ a zcela zapomněl na vlastnosti a využitelnost nakupovaných letounů. Neprůhlednost mnohamiliardové soutěže kritizuje i česká pobočka světové organizace Transparency International.

Drahé rozhodnutí.

Jak to tak vypadá, Česko bude mít nové stíhačky JAS 39 – Gripen v dalších třech letech za celkově drobnou sumičku 21 miliard korun českých. Vycvičíme jednotku kvalitních pilotů, kteří dokážou přeletět naši zemi za pár minut, a dokonce uzpůsobíme systém řízení krizových situací tak, aby Gripen zvládl sestřelit teroristu nalétávajícího na Pražský hrad za pouhé dvě minuty.
Každý z nás, kterého napadne kacířská myšlenka o drahé srandě, nebude daleko od pravdy. Vždyť nejpozději v roce 2008 přistane na stůl návrh na odkoupení armádou používaných strojů i s návrhem na zakoupení dalších šestnácti stíhaček za výhodnou cenu „necelých 60 miliard“.
Vláda se prostě rozhodla realizovat největší českou armádní zakázku v novodobých dějinách, a když nevyšla ta první, tak vyjde alespoň varianta omezující možnost rozhodování další vlády.