EVROPSKÁ NIRVÁNA - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

EVROPSKÁ NIRVÁNA

, Václav Šmejkal,
EVROPSKÁ NIRVÁNA
Zdroj: Euro.cz

V á c l a v     Š m e j k a l

Reprezentativní průzkum v zemích Evropské unie provedený mezi malými a středními podniky ukázal, že 61 procent z nich očekává v nejbližších dvaceti letech úbytek počtu firem své kategorie. Téměř dvanáct procent si přitom myslí, že budou pohlceny jinými, a necelá čtyři procenta očekávají svůj konec. Přežití malého a středního podniku bude podle 42,4 procenta odpovědí záležet na kvalitě jejich produkce, největší negativní vliv – 16,5 procenta – bude mít obyčejná smůla.

Mnoho českých podnikatelů by vzhledem k současným problémům možná považovalo otázku „Jak bude vypadat váš podnik za dvacet let? za černě humornou nebo provokativní. Dvacet let nerušeného vývoje u nás navíc podnikatelé ve 20. století sotva zažili a cokoli plánovat na dlouho dopředu se proto příčí jejich historické zkušenosti. Nepřímo to potvrzují ankety, hledající odpověď na příbuznou otázku, co očekávají čeští malí a střední podnikatelé od členství v EU, tedy od jedné z největších změn nadcházejícího desetiletí. Výsledky dotazování svědčí o tom, že dobrá polovina z nich se problémem ani nezabývala a neví, co má očekávat. Ti, kteří podle vlastního vyjádření znají odpověď, většinou neumějí vyčíslit své náklady nebo přizpůsobit výzvám jednotného trhu svou firemní strategii.

Statistiky operující s empirickými daty a ne se subjektivními dojmy přitom dokládají, že nebýt levné pracovní síly, konkurenční výhoda nemůže být a ani po roce 2000 nebude na naší straně. Prameny ministerstva průmyslu a obchodu citované v denním tisku uvádějí, že ve zpracovatelském průmyslu je konkurenčním tlakům schopna čelit jen skupina firem pod zahraniční kontrolou. Málokdo věří v opak, vždyť průměrná produktivita práce je v ČR až o 48 procent nižší než v sousední SRN a tempa jejího růstu v posledních letech klesají. Podpory poskytované malým a středním podnikům jsou v ČR třetinové oproti například Nizozemsku.

Naší „malí a střední (to je do 250 zaměstnanců) nejenže trpí všemi neduhy svého stavu: hůře získávají informace i kapitál, nedostává se jim poradenských služeb všeho druhu, o přístupu k výsledkům vědy a výzkumu nemluvě. Oproti svým západoevropským konkurentům navíc strádají i nejistotami našeho právně a eticky zanedbaného podnikatelského prostředí, neznají zatím výhody paušální daně nebo zjednodušeného účetnictví, těžko dosahují na peníze z podpůrných programů a o bankovních úvěrech si mohou nechat jenom zdát. Typický český malopodnikatel, namísto aby inovoval, investoval a expandoval, se po deseti letech transformace stává stále ohroženějším druhem. Náklady spojené s přípravou na výzvy EU musí nutně vnímat jako další utažení již tak zaříznuté smyčky…

Zkušenosti západoevropských firem nejsou vždy zcela přenosné do našeho prostředí, o jednom však hovoří jasně. Jednotný trh EU bez vnitřních hranic je účinnou medicínou, která kurýruje neduhy zaostávání konkurenční schopnosti a nedostatečného využívání zdrojů i podnikatelských příležitostí. Rychle a ochotně se jí chápou velké firmy, kterým nabízí možnosti zahraniční expanze a kooperace. Malým a středním podnikům je však nutné tuto medicínu přislazovat a dávkovat, má-li je posílit, a nikoli zahubit.

Tato výchozí skutečnost je významná nejen pro náš stát, který asistenční programy formuluje. Každý podnikatel by si měl uvědomit, že „může být i hůř , ačkoli se mu to ve světle dnešních zkušeností zdá nepravděpodobné. Tabulka „záporných změn , tedy skutečných výzev, které zkomplikují situaci průměrného českého malopodnikatele v období bezprostředně před a po vstupu do EU, je dostatečně výmluvná:

* Vyčerpání cenové konkurenční schopnosti způsobené především zvýšením cen vstupů (práce, energie) a v některých případech také volným přílivem laciného zboží ze zemí třetího světa, s nimiž má EU preferenční dohody.

* Vysoká, ničím neomezovaná konkurence kvalitou, inovací, účinným marketingem a servisem pro zákazníka, těžící navíc z lepšího přístupu ke kapitálu, z mezinárodních zkušeností, ze známé značky a podobně.

* Zvýšení nároků na management, k jehož nutným znalostem přibude mezinárodní rozhled a zběhlost, znalost pravidel podnikání v EU a v neposlední řadě i více etiky a etikety v podnikání.

* Nutnost investic do pochopení a přizpůsobení se novému správnímu prostředí, nové nároky na komunikaci s domácími i bruselskými institucemi, na monitoring probíhajících změn na velkém trhu.

* Nové a náročnější pracovněprávní a bezpečnostní předpisy a větší nároky na kvalitu vztahů na pracovišti.

* Vyspělá ochrana spotřebitele a životního prostředí a vysoké nároky silného spotřebitelského a ekologického hnutí.

* Nutnost přizpůsobení podnikatelské strategie výše uvedeným okolnostem.

Tato tabulka zjevně mísí hrušky a jablka a nestará se o individualizaci dopadů podle stavu podniku a typu podnikání. Její hodnota tkví v tom, že obecně říká podniku, jaký by měl být, chce-li v podmínkách jednotného trhu obstát. Pro malé a střední české firmy to znamená samozřejmosti, jako investovat do lidí a technologií, ale také prioritně posílit strategické vedení a marketing a vybavit se certifikáty kvality, ekologické a softwarové čistoty a podobně.

Šanci na přežití a prosperitu má, hrubě řečeno, ten malý a střední podnik, který projde nutnou vnitřní modernizací na evropský způsob a dokáže reagovat na potřeby trhu. To jinými slovy znamená zařadit se do dodavatelských řetězců velkých firem, nebo zapojit se do výrobní a obchodní sítě malých podniků svého a příbuzných oborů. Jedinou alternativou k nutnému „zařetězení a zasíťování malého podniku se dle současných zkušeností jeví pouze vlastnictví unikátního a tradičního, na místní podmínky vázaného receptu či technologie, s nimiž se lze při jisté podnikatelské zdatnosti na trhu udržet i jako sólista.

Podniky splňující výše naznačená kritéria prosperity se mohou těšit na seznam výhod členství v EU, který je – což není nepodstatné – ještě delší než seznam opačný:

* Stabilní podnikatelské prostředí s vysokou ochranou práv akcionářů, věřitelů, duševního vlastnictví a podobně, které se navíc pod dohledem EU zpřehledňuje a zjednodušuje.

* Volný přístup na velký trh zboží a služeb bez tarifních a netarifních překážek, bez hraničních kontrol, fiskálních hranic a hrozby antidumpingu a z něj vyplývající jednodušší a levnější celní, technická a daňová administrativa.

* Volná a vyšší mobilita a nabídka profesí, služeb a pracovních sil.

* Snazší přístup k bankovním službám, kapitálu a investicím.

* Snazší podnikání v zahraničí a kooperace se zahraničními subjekty v rámci EU.

* Existence jednotné měny se všemi výhodami: cenová transparentnost, nulové náklady na směnu a zajištění kursového rizika v zóně euro, účty v jedné měně a tak dále.

* Vyspělá ochrana hospodářské soutěže, lepší přístup k veřejným zakázkám v celé EU.

* Snazší obrana a prezentace zájmů v rámci EU formou účasti v celoevropských profesních a lobbistických sdruženích.

* Možnost účasti v programech EU pro malé a střední podniky, možnost účasti na regionálních projektech podporovaných ze strukturálních fondů EU.

* Transparentnost trhu a dokonalá tržní statistika.

* Sjednávání obchodních podmínek se třetími zeměmi pod vlajkou EU a renomé značky „Made in EU .

Zbývá odpovědět na otázku „jak? . Jak se z dnešního temna dostat do evropské nirvány, když výchozí podmínky vůbec neslibují snadné dosažení vytouženého cíle? V oblasti finanční i nefinanční podpory malého a středního podnikání musí sehrát svou roli stát za přispění podnikatelských organizací, zejména hospodářských komor. I sebevětší dotace neznalému podnikateli však bude jen marným pokusem rozsvítit noc. Největší kus práce, především v oblasti sebevzdělávání, čeká na každého uchazeče o budoucí prosperitu. Najít čas a prostředky na zvyšování manažerské kvalifikace a informovanosti je momentálně obtížné a krátkodobě někdy i ztrátové, pro blízkou budoucnost však naprosto zásadní. Teoreticky banální závěr, avšak prakticky těžko překonatelný problém.