Enron a jeho děti - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Enron a jeho děti

, Robert Stuchlík,
Enron a jeho děti
Zdroj: Euro.cz

Prvotním smyslem podnikání není zisk

Umírá starý a vážený rabín. Kolem postele stojí celá rodina a všichni čekají na poslední slova, na nějakou nejvyšší moudrost, ke které za svůj život dospěl. Rabín však mlčí.
– Nemůžeš přece jen tak odejít, – naléhá manželka. – Řekni nám něco.
Starý muž však mlčí dál
– Prosím tě, tate…, – naklání se k němu dcera. Ale ani ta se nedočká odpovědi.
Teprve po dlouhém čekání rabín naznačí, aby k němu přistoupil nejstarší syn a všichni ostatní odešli.
Když se k němu syn skloní, ústa umírajícího se konečně pohnou.
– Všechno je jinak, – zašeptá rabín a umře.
A tak stojíme nad lůžkem Enronu, Xeroxu či Merku a doufáme, že polohlasně pronesou nějaké to moudro. A oni mlčí. O tom, jak se může přihodit, že manažeři vzdělaní, zkušení, slušně placení přivedou firmu „zu grunt“. O tom, co si počít v rámci prevence podobných jevů v Evropě. Zmiňované příběhy mají nejméně dvě roviny. Za prvé jde o rovinu „technologickou“. Technologický úhel pohledu zkoumá, kdo komu a kdy reportoval, všímá si dodržování kontrolních mechanismů, pátrá po tom jak se naložilo s písemnostmi z průběhu auditu a podobně. Prověřuje konkrétní odpovědnost konkrétních osob. Technologickou stránku věci prozkoumají vyšetřovatelé, soudy. Zajímavější je rovina druhá. Jako psychologové se ptáme: Co se to splašilo v mysli manažerů, že poslali své podniky ke dnu?
Odpověď nám může dát V. E. Fankl, významný psychiatr a psychoterapeut druhé poloviny minulého století, který přežil dva koncentrační tábory. Freud a Adler, Franklovi předchůdci, tvrdili, že člověku v zásadě jde o slast a o moc. Užít si a mít vliv. Audi, masáž, golf, night club, zbrojní pas a hodně kontaktů. Frankl říká, že to je fajn, že je to dobré. Neodsuzuje. Jen dodává, že slast a moc nestačí. Klíčový Franklův poznatek spočívá v tom, že člověk potřebuje především smysl. Cíl, hodnotu, směr, životní poslání. To je opakovanými výzkumy prokázaná skutečnost.
Frankl a jeho následovníci například empiricky jednoznačně prokázali zásadní význam prožívaného smyslu pro lidské zdraví a výkonnost. Ukázalo se, že životní smysluplnost významně koreluje s prožíváním duševní pohody. Dvacet procent neuróz (například úzkostné stavy, nespavosti, zažívací obtíže, sexuální poruchy, poruchy výkonnosti) má příčinu v pacientově existencionálním vakuu. Tedy ve stavu, kdy má pocit bezesmyslnosti, vnitřní prázdnoty. Chybí entuziasmus, zanícení pro úkol. Člověk nebo firma postižená existenciálním vakuem se proměňuje ve skládku toxické energie. Postupně onemocní uštvaností, demotivací, poklesem pracovního výkonu, snížením životní spokojenosti, nadužíváním alkoholu a léků, přikrádáním (Kdo nekrade okrádá rodinu), odbýváním svěřených úkolů, nezájmem.
V letech 1968 až 1991 proběhl výzkum 25 tisíc osob, který ukázal, že prožívaná nízká hodnota vlastní práce vede ke zvýšené úmrtnosti. Ten, kdo prožívá bezvýznamnost (nehodnotnost) vlastní práce má o 43-50 procent vyšší pravděpodobnost úmrtí během pěti až deseti let ve srovnání s lidmi, kteří mají vysoce stresovou práci a značnou odpovědnost, ale pokládají svou činnost za důležitou,smysluplnou (Psychologie dnes, č. 7-8, 2002). Stejné to je s firmami. Jakmile se zapráší po firemních hodnotách, hrozí úmrtí. V okamžiku ztráty smyslu mizí i zodpovědnost, loajalita, hrdost na své logo. A přesně to se, dle mého názoru, stalo například Enronu.
Abychom se domluvili. Firemní poslání není pár větiček, které visí v kanceláři na zdi. Ani to, co se na pečlivě zrežírovaných velkomeetincích prohlašuje na pódiu. Spíš se pozná na očích než ve výročních zprávách. A už slyším ctěné námitky! „My musíme dělat produkci… ideály jsou hezká věc, ale výplatu chce každý… lidé nestojí o řečičky, chtějí si slušně vydělat… platíme je za práci, a jestli se jim tu nelíbí, můžou jít…“ Ovšem, bez produkce to nejde. Bez výplaty taky ne. Ale beze smyslu, poslání či vize teprve ne. Peníze, zlaté padáky ani auta to nezachrání. Alespoň ne na dlouho. Častá námitka zní: „Ale lidé chtějí peníze, a všechno ostatní je jim ukradené.“ Ano, po určitou omezenou dobu mohou peníze tvořit životodárný smysl činnosti. V určitém okamžiku však musí „naskočit“ jiné mechanismy než finanční. Zisk je důležitým prostředkem k naplnění firemní vize. Je ale ošidné zaměňovat cíle a prostředky. V rámci naší poradenské práce opakovaně slýcháváme od mladých dynamických mužů: „Mám auto, dům, dvě stě tisíc měsíčně… tak mi řekni proč, proč bych měl jít dál?“ Ve skutečnosti je velmi nebezpečná větička: „Smyslem podnikání je zisk.“ Ukazuje na zásadní nepochopení myšlení moderních lidí. Smyslem podnikání je ponejprv vize, poslání. Finanční zisk je prostředkem k realizaci.
Lze nějak budovat hodnotovou strukturu ve firmě? Frankl říká, že smysl nelze druhému člověku jen tak předat, říct. Prostě nestačí novému zaměstnanci při nástupu dát brožurku s nápisem „firemní poslání, naše hodnoty“. Proces budování smyslu ve firmě je složitější. V rámci našich seminářů učíme celou metodiku řízení s důrazem na budování sdílených hodnot, vizí, plánů. S touto metodikou budou mít možnost se seznámit i čtenáři týdeníku EURO.
Pokud chcete být k sobě tvrdí, zkuste nyní pět minut volně hovořit o poslání vaší společnosti. Proč vlastně každé ráno vstáváte z postele?

Robert Stuchlík,
konzultant CDS CONSULTING & PARTNER
(stuchlik@cdsconsulting.cz)

Tomáš Baťa: Doprovod k mé poslední vůli

  • První podmínkou prospívání našeho závodu jest, abyste se nedomnívali, že závod je jen Váš, jen pro Vás. Závod náš nebyl k tomu účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům. Vyšší pohnutky to byly, které na nás působily, abychom potlačovali své vášně a choutky, pokud jsme je viděli závodu škodlivý.
  • Nebylo to jednou, co jsme byli odhodláni životy své obětovati ve prospěch závodu, a nejeden z naší rodiny jemu za oběť padl. To se nedělá jen proto, aby se zajistil majetek.
  • V rozvoji našeho závodu spatřovali jsme rozvoj a zajištění blahobytu celého našeho kraje.