Dlouhý kouř

14. října 2013, 00:00 - Blahoslav Hruška
14. října 2013, 00:00

Boj o tabákovou směrnici ukázal, jak lehce se lanaří europoslanci Povolání pohřebního řečníka platilo kdysi za sice opomíjenou, ale často velmi ceněnou profesi. Smuteční rétor musel na malé ploše vykreslit nebožtíkovy přednosti a zásluhy, byť měl informací poskrovnu a zesnulého vůbec neznal. Během přednesu chvalozpěvu potom často pozoroval lehké cukání koutků mnoha příbuzných, kterým se taková óda vůbec nezdála a mysleli si raději své.

Na řečníky z povolání si zahráli minulý týden i mnozí europoslanci. Při schvalování takzvané tabákové směrnice, jež předepisuje větší varovné nápisy na krabičkách cigaret a nařizuje konec mentolek, se vzájemně ubíjeli argumenty, které obdrželi jen z jediného zdroje. Pravicově ladění zástupci eurosněmovny řečnili na téma svobody podnikání a hrozili argumenty, že o práci přijdou tisíce dělníků ve fabrikách, rozmůže se černý trh s pašovanými cigaretami a erár utrpí miliardové ztráty. Ti, kdož se počítají k levici, zase měli na srdci ochranu zdraví a blaho spotřebitelů. Obojí je samozřejmě stejně přitažené za vlasy jako řeč nad drahým zesnulým, kterého rétorovi vykreslí pouze jediná strana.

Jobovy zvěsti o zavírání a propouštění jsou dodané centrálami tabákového průmyslu -zvláště se v tomto ohledu činí Philip Morris, který do Bruselu vyslal armádu svých lobbistů. Jejich varovné reporty obsahovaly zhusta ty samé věty, které zaznívaly v plénu europarlamentu. Jenže úplně korektně se nechovala ani protistrana. Pomineme-li fakt, zda je vůbec přípustné řešit ochranu zdraví formou směrnice, ani dobře zaplacené studie Evropské komise nedokázaly, že by mezi většími nápisy na krabičce a chutí přestat nebo raději vůbec nezačínat kouřit byla nějaká souvislost. To už je mnohem logičtější i tolik vysmívaný zákaz žárovek.

Ono nakonec nejde ani tak o cigarety nebo žárovky, jako spíš o způsob práce Evropského parlamentu. Tomu po přijetí Lisabonské smlouvy narostl hřebínek a stal se z přehlíženého tělesa hýčkaným přežvýkavcem nejrůznějších norem - ať už je předkládají lobbisté, neziskové organizace nebo úředníci Evropské komise. Nemusí vždy jít o korupci a není třeba pochybovat o tom, že to mnoho europoslanců myslí opravdu upřímně. Třeba takový někdejší „taťka odborářů“ Richard Falbr. Zatímco jeho stranický šéf Bohuslav Sobotka by na krabičky rovnou dal hrůzostrašné obrázky po vzoru Austrálie, matador ČSSD v Bruselu je proti další regulaci kouření.

Chudáci lobbisté tak nevědí, kam dřív skočit a poslance se jim nedaří sešikovat. Na druhou stranu se mohou pochlubit tím, že v případě Česka se jim podařil husarský kousek. Zatímco hlavy států většiny zemí EU vystupují v otázce tabáku svorně jako „eurohujeři“, hned tři čeští prezidenti po sobě měli k cigaretám až otcovský vztah. Od vyléčeného vášnivého kuřáka Václava Havla, přes kárajícího tatíčka a obhájce kouření Václava Klause až po „popelníčky“ Miloše Zemana. V žádné jiné zemi se jim nestalo, že by jedna hlava státu továrnu na cigarety otevírala, zatímco její nástupce za tutéž fabriku lobboval přímo v Bruselu.

Představa, že by Klaus nebo Zeman za své pochvalné výroky pobírali deputáty z kutnohorské fabriky, je samozřejmě směšná. Problém spočívá v tom, že všemi řečmi o svobodě a omezování podnikání působí nakonec úplně stejně zaujatě jako ti, kdo se pro změnu ohánějí materiály nejrůznějších neziskovek a protikuřáckých kampaní založených na relikvii moderní doby - průzkumech veřejného mínění. I tato „eurofederalistická“ linka stále sílí. A jestli se současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz stane příštím šéfem Evropské komise, jak chtějí socialisté, bude subordinace dokonána.

Zachovat si v oboustranných tlacích bystrý úsudek je téměř nadlidský úkol. Jenže právě v tom by měla spočívat práce europoslanců. Zatím to však vypadá tak, že se dělali důležitými a dlouho vyčkávali, zda je do své party zlanaří Evropská komise, nebo nějaký ten tabákový lobbista při sklence v michelinské restauraci. Mimochodem, za ty utratil Philip Morris včetně cestovních nákladů 1,25 milionu eur. To i Pancová s Kottem dostali víc - a v úhledných balíčcích. Europoslancům, kteří rozhodovali o miliardovém byznysu, stačí opravdu málo. A lobbisté i Evropská komise je mají na háku.

Jakže to zpívá kapela Chinaski? Dlouhej kouř a pohoda jazz.

Jobovy zvěsti o zavírání a propouštění jsou dodané centrálami tabákového průmyslu.

O autorovi| Blahoslav Hruška * hruskab@mf.cz


Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Jak může absolvent vysoké školy přijít o titul
Komentář: Václav Klaus mladší - angry bird ODS
Kdy (ne)potřebujete stavební povolení?
Na hypotečním trhu se rozhořívá souboj o tržní podíly
Divoši v SUV z pohledu pojištění
Auta
Tramvaj je postrach zmatených řidičů. Kdy nemá přednost a…
Mobily lze na dálku sledovat i bez vědomí uživatele. Není třeba ani GPS
Škoda Kodiaq GT se ukazuje na prvních fotkách. Zatím neoficiálně
Video: Range Rover Sport SVR zajel v Goodwoodu rekord na dvou kolech
The Beast vs. Cortege: Putinova limuzína je větší, hezčí a modernější než Trumpův speciál
Technologie
Netflix má již 124 milionů předplapitelů, ale růst zpomalil
Na Androidu se více stahuje, na iOS více utrácí, ukazuje nový průzkum
Intel a Micron končí se spoluprací na vývoji pamětí 3D XPoint. Vznikne konkurence?
Kapesné? Jak nakládat s penězi by se děti měly naučit co nejdříve
Instapaper se po dvou letech odtrhl od Pinterestu. V EU stále nefunguje
Hry pro příležitostné hráče