Burani, burani duc - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Burani, burani duc

, Jan Schneider,
Burani, burani duc
Zdroj: Euro.cz

Bytostní provokatéři a brutální policisté bez sebe nemohou být

O technoparty a policejním zásahu proti ní se píše z překvapivě mnoha úhlů pohledu. Některé jsou zaujímány intuitivně, některé poněkud násilně, když je do nich předem roubována ideologie.

Charakteristika.

Celá letošní aféra vznikla nájezdem technařů na zakonspirovanou akci, kterou lze charakterizovat jako produkci nepřetržitého toku specificky strukturovaných zvuků o obrovské intenzitě, doprovázených v noci i efekty světelnými, a to téměř po stovku hodin. Tempo většiny produkce se pro rychlejší a účinnější psychosomatický efekt pohybuje kolem srdeční frekvence; její struktura se blíží brainwashingovým technikám. Slovní sdělení programově chybí. Ve své podstatě jde o jistou zábavní metodu, schopnou vygenerovat závislost na její konzumaci, zhusta doprovázenou užíváním dalších psychosomaticky účinných, více či méně opět návykových látek. Deklarovaným účelem je relaxace a společný prožitek zúčastněných. Tento výčet však vykazuje pozoruhodný nedostatek: nepostihuje skutečnost, že se takto odmítají bavit v liduprázdném prostoru (jde dejme tomu o takzvané „tvrdé jádro“, které odmítlo nabízené vojenské újezdy). To znamená, že součástí celého prožitku je i vnější efekt celé akce.
Advokátům technoprodukce pro plastičtější pochopení situace radím, aby si ve svém bytě (kuchyni, ložnici, v koupelně i na záchodě) po dobu několika dní nepřetržitě generovali nepříjemně strukturovaný hluk o intenzitě o něco málo nepřevyšující povolené hygienické normy. Potom ať apelují na toleranci lidí, žijících v okolí technoparty (mohou tak učinit i později z Bohnic).

Odbočka.

Akce se zúčastnilo mnoho různých lidí s různou motivací. Předem se omlouvám, cítil-li by se kdo mým pojednáním nepřípadně zahrnut do skupiny s jinou motivací. Nicméně je jisté, že tato množina osob obsahuje ono „tvrdé jádro“, o něž mi jde, což jsou téměř profesionální provokatéři, dobře připravení, dobře vycvičení, schopní a nesmírně motivovaní na prožití zřejmě vrcholných okamžiků jejich jinak nicotných životů. Obklopují se náhodně sešlými a náhodně v okolí bydlícími lidmi: to je jejich scéna a technologická podmínka jejich úspěchu. Schovat se do anonymity a týrat nezúčastněné. A škody způsobené nezúčastněným interpretovat jako svou újmu! Tato skrytá metoda patří mezi poznávací znaky terorismu: nejít přímo proti nepříteli (systému), ale nepřímo – vzít za rukojmí nezúčastněné a hrozit újmou na jejich životech či zdraví, pokud nepřítel (systém) nesplní požadavky.
Součástí této aféru spouštějící akce, odrážející do převážné míry životní styl, duchovní rozhled a intelektuální mohutnost zúčastněných, je provokace zčásti tolerovatelná (s vizuální stránkou svých tělesných schránek ať si skutečně nakládají dle libosti), zčásti však tolerovatelná stěží či vůbec (neúnosný a nevyhnutelný vliv na okolí).

Stereotypnost.

Na druhé straně stojící policie má za úkol chránit bezpečnost osob a majetku. Tomuto pořadí odpovídá i ustanovení o šetření života a zdraví lidí, předřazené ochraně majetku, při všelijakých policejních zásazích. Toto humánní ustanovení je v příkrém rozporu se zvolenou strategií akce, jejímž leitmotivem byla oficiálně ochrana materiálních (dříve socialistických, nyní kapitalistických) hodnot, ať to stojí, co to stojí, ať se stane, co se stane. Leccos naznačuje, že tato strategie odráží všeobecně se zvyšující zoufalý pocit potřeby militantnější reakce proti všemu nepochopitelnému. Nadto nadřízení zasahujících policistů zřejmě nechtěli promarnit šanci pro své hochy zatrénovat si „naostro“. Nedosti na tom: zvláštní kapitolou je struktura těchto policejních jednotek z hlediska psychologických typů. Najdeme tam slovutné profesionály, kteří chápou své nasazení jako extrémní variantu policejní práce (ti zřejmě měli v této prekérní situaci motivační problémy!); najdeme tam však i lehce vznětlivé primitivy (ti zřejmě žádný motivační problém neměli; ti ostatně většinou vůbec žádné problémy nemívají).
Dalším fatálním momentem je reagenční stereotypnost, vlastní státním byrokraciím, která vzbuzuje u lehkonohých tanečníků tolik veselí (alespoň zpočátku). Nelze se vyhnout dojmu, že s touto okolností technaři počítají. Vloni se spletli, letos jim část veřejnosti a opoziční politici policii neomylně nahnali tam, kde ji chtěli mít, aby se projevila tak, jak předpokládali. Hrálo se tedy dle stařičkého scénáře; neprosadila se myšlenka nepředpokládané a paradoxně uklidňující reakce, kdy by policie pouze regulovala dopravní situaci (ve smyslu plynulosti, nikoliv zastavení dopravy!) a víceméně zdálky prováděla nejnutnější servis. Nadto by si jistě někteří policisté šli rádi na louku zatrsat, mezi „mladý holky“.

Odbočka.

Na druhé straně stojí tedy navelení policisté. Za zády mají politiky, kteří jednou kritizují, že se nezasahuje, podruhé kritizují, že se zasahuje. Nad sebou mají vedení, které je samo bez názoru, bez odvahy, zmučené listopadem a týrané po listopadu (nejprve se teatrálně odřeknete minulosti, a pak po vás chtějí v podstatě to samé…). Navíc jde v podstatě o tytéž, stále stejnější lidi… Pracují v prostředí, kde stoupají ti z nich, kteří jsou opět schopni problémy řešit „třídně“ – a ti smělí, pracovití a rovní odcházejí, protože jsou neukáznění, až drzí a hubatí… V prostředí, které nepřeje tomu, aby se nějakým způsobem konečně usadilo (sebe)pochopení společenského postavení policie, čehož je (právě) hbitě politicky zneužíváno. Odvisle od toho tedy nejsou jasné společenské ani politické mantinely pro vypracování strategie, taktik a souvisejících metodik v oblasti ochrany veřejného pořádku policií.

Kalkulace.

Porovnáme-li odškodnění, které by musel stát – když by nekonal tuto monstrózní akci – zaplatit za majetkovou újmu majitelům pozemků, musíme nutně dojít k částkám řádově nižším, než kolik stály policejní manévry: a to mluvíme pouze o vyčíslitelných nákladech. O souvisejících škodách včetně prestiže policejního sboru se můžeme jen dohadovat. Neměl by zde rozhodně promluvit daňový poplatník?

Námitka.

Zazní zcela jistě, že policie musí zakročit při každém, opakuji každičkém, porušení zákona. Božská prostoto! Někteří služební funkcionáři by se museli praštit obuškem hned po ránu, jak by uviděli v zrcadle tvář člověka, pro něhož policejní uniforma je nejlepším krytím pro porušování zákona! Tato námitka je tedy ryzím pokrytectvím. Nicméně vede ke starému schizmatu, který by společnost opět mohla oprášit a prodiskutovat: mají „orgány činné v trestním řízení“ pouze „aplikovat právo“, nebo hledat spravedlnost? Král Šalomoun totiž neaplikoval právo (neměl pravomoc nařídit rozetnout nevinného), ale nalezl spravedlnost!
Policejní protiakce odráží stav většinové společnosti (stav policie je výsledkem „péče“, jakou této oblasti společnost věnuje), její převažující životní styl, duchovní rozhled a intelektuální mohutnost. Není prosta provokace zčásti tolerovatelné (s vizuální stránkou svých tělesných schránek si i tito skutečně nakládají podle libosti), zčásti však tolerovatelná stěží či vůbec (míra agrese a neskrývané projevy faktické nepostižitelnosti).

Závěry.

Chová-li se lehkooděný tanečník nepatřičně, neznamená to, že je těžkooděncův svět v pořádku. Ani opak neplatí. Stejně neplatí teze o tom, že svět napadeného lehko či těžkooděnce je lepší než onoho útočícího. Nejde totiž o střet idejí! Jde o válku buranů!
A tak se tam také sešli, skryti a rozptýleni mezi ostatními: bytostní provokatéři a jejich pokrevní bratři, brutální policisté. Jedni druhé v podstatě milují a nemohou bez sebe být (schválně: že si dají příští rok zase rande?). Existence jedněch jako by ospravedlňovala existenci druhých – a naopak! Dlouho-li ještě budeme baštit tento stereotyp – a co horšího, platit a doplácet na něj? Nemáme trochu úctyhodnější starosti než se spletí různých pololží a polopravd a hlavně zamlžování a dementního zjednodušování buď přímo účastnit tohoto cirkusu, nebo se ex post nechávat manipulovat do role zároveň sponzorů, současně však i rukojmích pár skupinek buranů, kteří se prostě chtějí prát?
Neměli bychom – zejména s ohledem na očekávané (dnes?) jmenování policejního prezidenta – požadovat, aby to byla osobnost kreativní, která by dovedla nalézt a realizovat opatření v podstatě paradoxní, vedoucí k izolaci ohnisek násilí, zmenšování intenzity konfliktů a omezování přítoku oleje do ohně? A propos, co takhle trochu ženské logiky?

Apendix.

V této souvislosti je nutné upozornit na jev, obecně označovaný jako jeden z rysů české povahy, totiž ochoty kohokoliv zkusit něco vytřískat z čehokoliv. Odhady škod postižených majitelů pozemků se v některých případech začínají šroubovat do zábavných výšek. Budou-li je však vážně uplatňovat, bude naprosto nezbytné, aby se policie na místo činu vrátila a řádně a nestranně prošetřila závažná podezření z trestného činu podvodu, a tak trochu vybalancovala svou pošramocenou reputaci.

Ohodnoťte tento článek
Diskuze