Menu Zavřít

Alternativa pod Smrkem

16. 2. 2005
Autor: Euro.cz

Svérázný jindřichovický starosta chce prorazit do sněmovny

Ve Frýdlantském výběžku se stal skoro legendou. Petr Pávek (41) našel jako starosta šestisethlavých Jindřichovic pod Smrkem recept, jak resuscitovat umírající pohraniční obec. Ze zanedbaného místa schovaného za hřebenem Jizerských hor vytvořil soběstačnou oázu nevšedních nápadů, turistiky a k přírodě šetrné energetiky. Jenže Jindřichovice jsou už jeho plánům malé: loni se Pávek na kandidátce Strany pro otevřenou společnost (SOS) pokusil - vzhledem k dohodě ODS s ČSSD neúspěšně - ovládnout liberecké hejtmanství, teď si bere větší sousto. Začátkem února (sedmého) vstoupil do SOS, v dubnu by se chtěl stát jejím lídrem a za rok plánuje dobytí Poslanecké sněmovny.

Politický profesionál.

Pávek má zatím image exota, který opakovaně zakazuje byrokratům vstup do obce, hádá se s frýdlantským finančním úřadem o 600 korun za porušení této vyhlášky, bojuje s ČEZ o prospěšnost větrných elektráren (EURO 5, 7/2005) a jako první v republice zařídil všem svým vesničanům zdarma připojení k internetu. Nesedí na radnici, ale s vlasy staženými do culíku a oděn do koženého motorkářského obleku křižuje Jindřichovice v poloterénním Subaru. Návštěvy přijímá v roubeném infocentru přímo pod vrtulemi obecních větrných elektráren.
Pávkova dosavadní kariéra je však příběhem profesionála. Má vizi, peníze, kontakty i zkušenosti z nejvyšší politiky, umí si vyrobit publicitu. Rodák z pražské Letné v roce 1982 emigroval přes Rakousko do Německa. Když se jako úspěšný podnikatel v roce 1990 vrátil do Prahy, rozjel řadu firem od počítačů po stavebnictví. Pak ale ze dne na den skončil. „V roce 1994 jsem dospěl k závěru, že mě podnikání nebaví. Že se sice dají dál vydělávat peníze, ale nepřispívá to už k osobnostnímu růstu,“ vzpomíná Pávek. Část podílů ve firmách přenechal společníkům, nejdéle si nechával Karlštejnské golfové hřiště, jehož byl zakladatelem. Sedl na motorku a natrvalo odjel do svého jindřichovického mlýna. Ten už v roce 1990 v rámci hromadného skupování nemovitostí koupila jedna z Pávkových firem, ale teprve v roce 1991 si jej majitel všiml v účetní uzávěrce, zajel se na mlýn podívat a zahájil rekonstrukci. „Fascinovala mě ta hromada kamení a hlavně to prostředí tady,“ říká.

Večerek seděl naproti.

Aby si vytvořil kontakt s novým okolím, jezdil bohatý přistěhovalec externě učit maturanty do Frýdlantu. V polovině roku 1996 v Kanadě dokončil postgraduální studium a šest měsíců se toulal po Spojených státech. „Před silvestrem 1996 jsem se vrátil a řekl jsem si: půjdu do politiky. Objednal jsem si programy všech stran od sládkovců až po komunisty,“ vypráví Pávek. Okouzlila ho ODA a v lednu 1997 vstoupil do liberecké odbočky. Kariéru udělal bleskovou: už v květnu se stal mluvčím partaje. Začal znovu dojíždět do Prahy a pracoval pro předsedu Michaela Žantovského. „Pochopil jsem, že tiskový mluvčí je z devětadevadesáti procent od toho, aby mlčel. Vždycky je to takové balancování mezi tím, jak nic neříct, nenaštvat novináře a pak pronést nějakou idiotskou naučenou větu,“ říká s nezvyklou, příjemnou otevřeností.
V kanceláři Senátu prý proti němu u stolu tehdy seděl Jan Večerek, jeden z hlavních aktérů současné korupční aféry Kořistka, tehdejší Žantovského asistent. „Musím říct, že mě to nepřekvapuje,“ komentuje Pávek hořce Večerkovu účast ve skandálu. „Rok 1997 byl velmi pohnutý, koaliční snídaně a Žantovský versus Kalousek ve sporu o tanky a o nákup letadel, pak Sarajevo. Umožnilo mi to udělat si velmi přesný obrázek, co politika v Praze obnáší. A dodneška zvracím, když si na to vzpomenu,“ svěřuje se.

Neplaceným starostou.

U politiky už však Pávek zůstal. Když v březnu 1998 prohrál v boji o předsednické křeslo ODA s Danielem Kroupou, vsadil na komunál. Na podzim 1998 se stal poprvé starostou Jindřichovic. „Byli jsme dva hlavní kandidáti, třetí byl jazýčkem na vahách. Dal se na moji stranu mimo jiné proto, že jsem se vzdal starostovského platu v jeho prospěch, stal se mým placeným místostarostou,“ odkrývá Pávek své strategické umění. Odhaduje, že výkon starostovské funkce ho měsíčně stojí kolem šedesáti tisíc korun, investice však nelituje. Jindřichovice jsou jeho vizitkou: sehnal od Státního fondu životního prostředí dotaci 28 milionů na stavbu elektráren (1200 kW, celkem 62 milionů korun, peníze z prodeje elektřiny jdou zčásti do obecní kasy), místo drahým uhlím topí obec biomasou, obecní knihovna získala ocenění Knihovna roku 2003, počet obyvatel se zvýšil z 582 na 653. „Řada z nich už splňuje kritéria lidí, o které mám zájem. Přišli z měst, mají vzdělání a hlavně se dokážou uživit,“ vyzdvihuje starosta vlastnost, která v kdysi zcela postátněném pohraničí docela zakrněla.
Když si Pávek usmyslel, že z Jindřichovic udělá univerzitní město, zdálo se to být utopií. Dnes má projekt konkrétní obrysy: v první etapě má Technická univerzita Liberec v obci umístit výuku dvou oborů, enviromentálních modelů a nano vláken. V městečku se ubytuje 35 odborníků.

Dělá to pro sebe.

Pávkovy experimenty zdaleka nemají jen příznivce. „Udělal hodně práce, ale je v tom hodně populismu, jeho postupy jsou jinde nepoužitelné,“ tvrdí například frýdlantský starosta Jindřich Wurm (ODS). „Myslím, že to dělá hlavně kvůli sobě. Kdyby každý dostával ty dotace, jaké on si umí a má čas získat, kam by stát přišel? Na jedné straně na stát a na úředníky nadává, na druhé je svým způsobem zneužívá. Jde mu hlavně o to, aby byl v čele, má asi vyšší ambice,“ myslí si Wurm.
Pávek přiznává, že potřetí už starostou být nechce. Nástupce prý ještě nemá, ale věří, že důstojný pokračovatel v univerzitním projektu se najde. Proč ho loni zlákalo křeslo v libereckém zastupitelstvu? „Pochopil jsem, že když jako představitel obce odešlu dopis na kraj, je dobré, když ho tam i převezmu, jinak ho někdo hodí do koše,“ říká.
I když dnes jezdí dvakrát týdně do Prahy, o stěhování z Jindřichovic nechce Pávek ani slyšet. „Žiji tady. Jsem zemědělec, jezdím s traktorem, jsem opravdový vesničan,“ říká a ukazuje na protější stráň, kde se pasou krávy a ovce z jeho farmy. Znovu rozjeté podnikání se mu stalo i novým zdrojem peněz.

BRAND24

S výsledky v zádech.

Že v Liberci nakonec vznikla koalice ODS/ČSSD, Pávka nepřekvapilo. „Ta dohoda byla uzavřena už v září, dávno před volbami. Dohodly se dvě velké stavební firmy, z nichž jedna Liberecko ovládá a druhá by chtěla - každá je napojena na jednu z velkých politických stran,“ soudí. Zděšení z partajničení je také důvodem, proč se o vánocích rozhodl usilovat o křeslo ve sněmovně. „Chci nabídnout voličům jedinou reálnou alternativu. Vždyť nebýt dnes několika málo nezávislých senátorů, hrozí v Senátu dvoutřetinová většina jediné strany. A kde nastoupí jedna strana, je do pěti let totáč. Nechci znovu emigrovat,“ obává se novopečený člen SOS. Na rozdíl od jiných politiků nestojí za tímto politikem jen sliby, ale pozoruhodně zaktivizovaná ekovesnice.
Petr Pávek je rozvedený, žije s přítelkyní. Širokou škálu svých dovedností nechce nazývat koníčky, vše prý dělá doopravdy, ne pro zábavu.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).