13 let snadno a rychle - Euro.cz

Přihlášení

13 let snadno a rychle

, Petr Bušta,
13 let snadno a rychle
Zdroj: Euro.cz

Pro Václava Havla, mimozemšťany a začátečníky

Václav Havel se v televizním rozhovoru přiznal, že se učí ovládat mobilní telefon a nový textový editor a také že mu uteklo třináct let civilizačního vývoje. Sympatické na tom je, že se dal do práce s doháněním. Ti, kdo ho nemají rádi, by asi poznamenali, že se tím hned vyjasnila spousta věcí hlavně z posledních let prezidentování, jim bych ale pomáhat nechtěl. Naopak se mi chce pomoci Václavu Havlovi, asi jako by se mi chtělo pomáhat mimozemšťanovi, který by se ocitl na naší planetě bez patřičné průpravy, konexí a pohody pojištěnce.

Nejprve bych se pokusil lapidárně pojmenovat ony technologické úkazy, o kterých před osmi devíti lety drtivá většina z nás ani netušila a teď nás vedou k pošetilé hrdosti, že snad máme před panem exprezidentem náskok.
Mobilní telefon je zařízení, které nás přenáší o stovky, ba tisíce let do minulosti. (Povšimněte si dále, že to míním v dobrém.) Za časů orální kmenové či středověké společnosti nebylo těžké bezprostředně se dorozumět s kýmkoli, kdo hrál v denním lidském životě podstatnou roli. Kmenový člověk se zkrátka sebral a zašel za jiným kmenovým člověkem. Tak se v reálném čase sdílelo veškeré užitečné poznání a zajišťovala úplná koordinace. Časem se tento prostinký úkon stával čím dál nemožnější, dokonce i v éře telegrafu, telefonu a České pošty. Teprve trvale zapnutý mobilní telefon dovoluje totéž, a tedy zjednodušuje dorozumění.
Stroj jménem počítač není určen jen k vytváření textů (vzkaz pro dramatiky) a excelových tabulek (pro účetní), ale může být skutečnou extenzí lidské osobnosti – komponentou paměti, matematické kapacity mozku, urychlovačem jeho funkcí; nabízí aplikace, které jsou pro pořádkumilovné exprezidenty zdrojem utříděného přehledu, pro bordeláře (tytéž aplikace) zdrojem zajímavých překvapení.
Také alchymie internetu poskytuje blahodárný skok o staletí zpátky, kdy objem prakticky užitelného vědění býval natolik skromný, že se vešel do jediné mozkovny a kapacity ještě přebývalo na vymýšlení lotrovin. Přijmeme-li internet za součást extenze, o jaké uvažujeme u počítače, je ihned zřejmé, že také internet zjednodušuje náš svět. Rozšiřuje mentální kapacitu, co se týká dosažitelného objemu faktů. Myšlenka, že elektronické technologie učinily svět komplikovanějším, v tomto smyslu neobstojí, budeme-li srovnávat s dobou řekněme před sto lety, kdy suma užitečného poznání již dávno překročila kapacitu mozků, byť by kooperovaly, a internetu nebylo. Naopak ho učinily poněkud přehlednějším. Konečně, zdá se, došlo na McLuhana, který v šedesátých letech započal věštit návrat orální kmenové kultury a globální vesnici.
Námitku, že přeci jen došlo ke kvalitativní změně, protože zároveň s technologickým převratem došlo k bezpříkladné demokratizaci, bych na této malé ploše odmrštil srovnáním vědomostí středověkého měšťana o úmyslech panovníkových a vědomostí obyvatele globální vesnice o technologickém know-how a ekonomických analýzách nadnárodní korporace.

Zadruhé bych pro zbloudilého mimozemšťana přičinil asi tři poznámky o sociální struktuře. V tomto zjednodušeném světě přece došlo ke zřetelné proměně – povstaly nové bytosti. První z nich jsou počítačoví experti, programátoři, správci sítí či webmasteři, jejichž specializované vědomosti, ale zejména způsoby uvažování jsou běžnému člověku nedostupné podobně jako u jiných specializovaných profesí. Jenže tyhle potřebujeme k tomu, aby ony úžasné vynálezy, na nichž brzy získáme docela slušnou fyziologickou závislost, udržovali v provozu. Jsou to vlastně naši drogoví dealeři. Je dobré se s nimi pokusit lidsky dohovořit a spoléhat, že ještě docela nezvlčili. To bývá obtížné, protože hovoří docela jiným jazykem. Tu řeč je třeba se naučit alespoň pasivně, jako se člověk, který míní delší čas pobývat řekněme ve Francii, musí naučit francouzsky. Respektive nemusí, ale jistě to pak poškodí kvalitu jeho života. (Z tohoto závěru mimo jiné vyplývá, že planeta už se nedělí na země a kontinenty, podle jazyků a barvy pleti, nýbrž podle míry zvládnutí komunikačních technologií a přístupu k nim. Pochyby nad touto tezí nechť rozptýlí první minuta rozhovoru s příslušným ajťákem.)
Některé z těchto zvláštních bytostí na sebe vzaly institucionální podobu a jmenují se Microsoft, Orange nebo Hewlett-Packard. Historická a zeměpisná paralela velí přirovnat je k Imperiu Romanu a je třeba je držet pod kontrolou, protože s těmi se jako jedinec už nedomluvíte, a to ani mobilním telefonem. Kontrolovat je ovšem patří k čím dál těžším kouskům a i v časech akčních slev je dobře to nikdy nepustit ze zřetele. Někdy disponují i podporou politiků a neomylně se poznají podle toho, že kupříkladu v souvislosti s internetem hovoří především o informacích, tedy o jednosměrném toku informací řízeném z centra, a holedbají se, že své programátory zvládají na principu trhu práce.
To přivádí k záchvatům zuřivosti pomyslné barbary, kteří nebývají o mnoho méně kvalifikovaní, ale soudí, že internet není především síť k distribuci informací, ale nástroj komunikace mezi lidmi a velké korporace a politické struktury ho začínají okupovat za účelem manipulace s veřejností. Vzápětí barbaři vypouštějí z úst a klávesnic nesrozumitelné kletby jako linux, pull-systém či weblog, organizují bojkoty mobilních operátorů a vcelku sympaticky se chys-tají vytvořit jakousi paralelní sociální občinu, ne nepodobnou občanské společnosti. Obyčejně na to nemají moc času ani vytvořené profesionální a ekonomické mechanismy, takže zatím v boji s tichými spojenci kybersaurů, totiž běžnými občany, kteří taky propásli třináct let civilizačního vývoje, i když nemuseli, prohrávají.

To ostatní se nezměnilo, konformisté, prosťáčci boží a svině jsou jak bývali, jenom se kryptují pomocí celkového zrychlení, k němuž přirozeně muselo dojít. Všichni jsme zrychlovali a to pan exprezident nepropásl, například jeho novoroční projevy byly rok co rok čím dál kratší. Mezi léty 1990 a 1996 se pohybovaly mezi 17 a 24 tisíci znaky rukopisu, zatímco v posledních letech už jen mezi 8 a 12 tisíci znaky. Dobrá zpráva ale je, že ty nejlepší věci na světě se pořád ještě musejí dělat pomalu a dlouho. Jako třeba demokracie, léky, láska, víno a užitečné počítačové programy, že 😉
(Ten poslední znak ale patří už na planetu, kde se to dělá rychle a krátce.)

Diskuze