Provozovat jakéhokoliv veterána je nádherný, ale také dosti záludný a většinou i velice nákladný koníček. Platí zde přímá úměra: čím starší dané auto je, o to hůře se na něj náhradní díly shánějí.
Své o tom vědí i majitelé slavného československého vozu Aero Minor Sport, který si v roce 1949 dojel na legendární čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans pro úspěch, na nějž se vzpomíná dodnes. Posádka Otto Krattner a František Sutnar totiž tehdy 24. června opanovala svoji kategorii a na základě výkonnového indexu skončila v absolutní kvalifikaci druhá za dvanáctiválcem Ferrari 166.
Navzdory svému věku tato ikonická československá „formule“ závodí dodnes – mimo jiné v rámci seriálu Le Mans Classic. A protože by současní majitelé ve svém úsilí rádi pokračovali i v budoucnu, rozhodli se neponechat nic náhodě a oslovili specialisty na 3D tisk z firmy ADMASYS CZ s žádostí o kompletní podrobné naskenování vozu, včetně jeho vnitřních částí.
„Cílem nebylo jen vytvořit model. Potřebovali jsme kompletní digitální dvojče vozu, které umožní rychlou výrobu náhradních dílů nebo opravy po poškození,“ vysvětluje Roman Gusejnov, CMO zmíněné společnosti, jež dodává technologická řešení 3D tisku v regionu střední a východní Evropy.
Že pravděpodobnost nehody je při závodech veteránů velká, není zřejmě potřeba nijak zvlášť zdůrazňovat. Tím spíš když se i tyto vysloužilé vozy po okruzích mnohdy prohánějí rychlostmi vysoko přes 200 kilometrů v hodině. Spolupráce s ADMASYSem navíc potvrdila, že teze o tom, jak moderní technologie mohou prodlužovat život – ať už je řeč o lidech, nebo třeba právě automobilových veteránech –, se rozhodně zakládá na pravdě. Specialistům ze zmíněné společnosti se totiž podařilo pomocí 3D tisku vyrobit zbrusu novou cívku startéru, která nahradila tu původní, již pomalu dosluhující.
O zcela přímočarý proces se každopádně nejednalo. Detailní zkoumání totiž odhalilo, že startér závodního speciálu byl na míru upravený, avšak úprava samotná, která spočívala v pootočení příruby na startéru, což mělo zamezit přehřívání cívky, se nedochovala: „Neřešili jsme jen kopii původního dílu. V digitálním modelu jsme upravili geometrii příruby tak, aby odpovídala reálnému provozu a odstranila problém s přehříváním.“
Technici tedy vzali sériovou přírubu, na kterou byl startér Minoru osazen, naskenovali ji a převedli do trojrozměrného parametrického modelu. V něm změnili pozici otvorů pro připevňovací šrouby do správných míst a následně upravený díl vytiskli na 3D tiskárně. „Dnes už se nebavíme o prototypech. Tenhle díl je v provozu více než rok a bez problémů zvládl i ostré závodní nasazení v Le Mans,“ dodává Gusejnov.
