Privátní kapitál vrátil Pobřeží slonoviny do čela Afriky

30. října, 10:20  -  Daniel Džmuráň
30. října, 10:20

Po dekádě naplněné politickou nestabilitou a občanskými konflikty se situace v Pobřeží slonoviny konečně stabilizovala a země začala sklízet ovoce míru. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) dosahuje ekonomický růst v někdejší francouzské kolonii tempa 8,5 procenta, což zemi po letech vrací do pozice premianta černého kontinentu. Hlavní roli přitom hrají zahraniční investice do infrastruktury a energetiky.

Zejména v kontrastu s ostatními zeměmi v regionu subsaharské Afriky, jejichž ekonomiky rostou v průměru tempem 3,5 procenta ročně, je výkonnost dvacetimilionového Pobřeží slonoviny dobře patrná. Většina států regionu totiž zažívá spíše ekonomickou deceleraci. Například Nigérie, největší ekonomika kontinentu z pohledu HDP, poroste letos podle výhledu MMF jen o 1,7 procenta. Jihoafrickou republiku a Angolu, jež zaujímají v žebříčku HDP třetí a šesté místo, čeká dokonce stagnace. Zatímco Jižní Afrika doplácí na nejistou politickou situaci, v případě Nigérie a Angoly je propad růstu způsobem zejména nízkými cenami komodit (v obou případech hlavně ropy), které tvoří rozhodující část jejich exportu.

Kakaový premiant

Pobřeží slonoviny se však netýká ani jedno. Politická situace v zemi je klidná a ekonomika mnohem více diverzifikovaná. Kromě vývozu kakaa, jež představuje čtvrtinu veškerého exportu (země je s náskokem největším producentem i vývozcem kakaa na světě), nepřesahuje žádná další položka 11 procent z celkových exportních příjmů. Země tak společně s Etiopií, Keňou a Senegalem patří mezi kvartet subsaharských zemí, jimž MMF pro rok 2016 projektuje růst přesahující 5 procent.

Kakaová velmoc však s letošními 8,5 procenty vyčnívá i mezi touto elitou. A podle MMF se na tom v příštích letech nic nezmění. Organizace předpovídá, že ekonomika Pobřeží slonoviny poroste průměrným tempem 7,4 procenta nejméně do roku 2020.

Struktura exportu Pobřeží slonoviny
Kakao 25 %
Zpracovaná ropa 11 %
Kakaová hmota 7 %
Guma 5,5 %
Ořechy (kokosové, brazilské, kešu) 5,2 %
Surová ropa 5 %
Zlato 5 %
Ostatní 36,3 %

Zdroj: Observatory of Economic Complexity

Odolnost vůči šokům na komoditních trzích a politická stabilita jsou dobrým základem, k dosažení téměř dvouciferného růstu však nestačí. Hnacím motorem hospodářského rozmachu v Pobřeží slonoviny se tak ukázaly být investice. Investice převážně zahraničních entit, opřené o fungující institucionální rámec a směřující primárně do dopravní infrastruktury a energetiky.

Životodárný bypass

Více než jen symbolickým krokem pro rozvoj státu při pobřeží Guinejského zálivu se ukázalo být navrácení hlavního sídla Africké rozvojové banky (ARB) do Abidžanu. Právě zde, v bývalém hlavním městě a dodnes ekonomickém a společenském centru země, sídlila banka od svého založení v roce 1964. Na počátku nového století však do té doby stabilní postkoloniální země upadla do občanské války a sídlo významné rozvojové instituce se z bezpečnostních důvodů přesunulo do Tunisu. Do svého původního působiště se tak ARB vrátila až před dvěma lety po tom, co se situace v Pobřeží slonoviny opět uklidnila.

„Od chvíle, co se země navrátila k míru a stabilitě a banka se přesunula zpět do Abidžanu, růstové příležitosti jsou obrovské,“ říká viceprezident ARB Frannie Leautier pro CNN. Instituce v posledních letech podpořila několik obřích infrastrukturních projektů, jako je například majestátní Most Henryho Konana Bedié, pojmenovaný po druhém prezidentovi země a klenoucí se přes lagunu Ébrié. Stavba za 250 milionů dolarů (6,2 miliardy korun), jež spojila do té doby oddělené rezidenční čtvrti na severu Abidžanu s obchodním a průmyslovým centrem na jihu, výrazně zjednodušila dopravní situaci, čímž přispěla k rozvoji pětimilionové aglomerace i celého regionu.

Voda, plyn a soukromý kapitál

Patrně ještě významnější přínos než dálniční megastavba v bijícím srdci země mají zahraniční investice v energetice. Zde je třeba pochválit politickou reprezentaci, jíž se podařilo v zemi vytvořit na africké poměry dobře rozvinuté regulatorní prostředí a zvláště pak jej udržet i v těžkých dobách občanských konfliktů v minulé dekádě. Přičtou-li se příznivé přírodní podmínky pro hydroenergetiku a surovinová základna v podobě rozsáhlých zásob zemního plynu, není divu, proč je zdejší energetický sektor atraktivním cílem také pro západní investory.

„Tradice privátního kapitálu v energetice je jednou z největších výhod zdejšího trhu,“ pochvaluje si výkonný ředitel Endeavor Energy Amadou Ba pro Financial Times. Společnost sídlící v texaském Houstonu se specializuje na rozvoj energetiky na africkém kontinentu, kde drží mnoho aktiv, a nedaleko Abidžanu letos zahájila stavbu tepelné elektrárny o výkonu 375 MW v hodnotě 500 milionů dolarů (12,4 miliardy korun).

Stejné důvody dovedly ke vstupu na místní trh také francouzský koncern Eranove, jenž v zemi vlastní energetické společnosti CIE a CIPREL a vodohospodářskou SODECI. „Poptávka po elektřině roste v posledních letech stabilním tempem 10 procent ročně,“ poodhaluje Ralph Olayé odpovědný za podnikový rozvoj holdingu jeden z důvodů, proč jen CIPREL investoval v posledních letech do energetické infrastruktury 560 milionů dolarů (13,8 miliardy korun).

Spolehlivý politický nástroj

Díky dostatku zdrojů a fungujícím institucím se tak Pobřeží slonoviny postupem času stalo pomyslnou 'elektrárnou regionu'. „Úroveň energetického sektoru je v zemi vynikající,“ říká Christophe Jacquin z britské společnosti Aggreko, jež provozuje nedaleko Abidžanu tepelnou elektrárnu o výkonu 200 MW a momentálně pracuje na navýšení její kapacity na dvojnásobek. Není divu, že vláda používá tuto výsadní pozici jako politický nástroj při vyjednávání s ostatními zeměmi západní Afriky.

Ne každý však sladké plody konjunktury skutečně sklízí. Přestože více než 80 procent populace má zdroj elektrické energie takříkajíc za rohem, jen polovina z nich má podle Olayého dráty zavedené až do domu. Důvod je prostý. Mnoho obyvatel si jednoduše nemůže dovolit koupi a instalaci elektroměru. Zatímco hospodářský výstup roste, téměř polovina obyvatel podle odhadů Světové banky stále žije pod hranicí chudoby (bráno z pohledu 'national poverty line', tedy empiricky odvozené hranice chudoby přizpůsobené specifikům daného státu a sociodemografickým faktorům).

Právě s tím se nyní snaží do jisté míry bojovat vládní program s názvem 'Electricité pour tours' (Elektřina pro všechny), jenž má lidem s fixními náklady na připojení k síti pomoci. „Očekáváme, že další růst v zemi bude více inkluzivní, a jeho benefity tak ponesou širší vrstvy populace,“ věří šéf mise MMF v Pobřeží slonoviny Dhaneshwar Ghura.

Dále čtěte:

Čtyři důvody, proč je Venezuela nejhorší světovou ekonomikou

Magistr hospodářského rozvoje

Podpořte růst, vyzývá důrazně MMF


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče