Havlíček: Nálada proti živnostníkům se vyostřuje

22. června, 06:31 - Tomáš Lemešani
22. června, 06:31

Daňový systém je nečitelný i pro daňové poradce, režim stavebních povolení je jeden z nejhorších na světě a elektronizace vztahu státní správy vůči podnikatelům je výsměch. Digitalizujeme, elektronizujeme, ale nad vším trávíme více času. Nesdílíme dokumenty, vše vyplňujeme znovu a znovu, jediný rozdíl je v tom, že to děláme myší a ne propiskou, stěžuje si Karel Havlíček, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

V Estonsku v současnosti připadá jeden start-up na 3600 obyvatelů. Jak je na tom Česko?

Je otázkou jak definovat start-up. V každém případě za minulý rok u nás vzniklo přibližně 26 tisíc nových společností, zejména „eseróček“. Pokud to vztáhneme k celkové populaci, pak je to jedna nová firma na necelé čtyři stovky obyvatel. Nepočítám OSVČ, ale je fakt, že klasické start-up firmy se dnes spíše zakládají jako obchodní společnosti.

Je aktuální číslo průměrem, nadprůměrem, nebo podprůměrem v rámci Evropy?

Z pohledu počtu podnikatelů na obyvatele jsme jednoznačně nad průměrem Evropy, z pohledu třeba technologických start-upů to číslo nemáme, ale bereme-li vše nové jako start-up, pak jsme na tom poměrně dobře.

Roste ve srovnání s předchozími lety v prostředí start-upů popularita a dynamika? Který rok lze označit za zlomový?

Naštěstí elán narůstá. Ne tedy nějak dramaticky, ale začíná se nám dařit přesvědčovat mladé lidi, že je lepší vyrábět krabice vlastní, než se stát výrobní krabicí pro velkou firmu. V rámci asociace jsme před pár lety vytvořili projekt Svou cestou a kobercovým náletem v regionech jsme se pustili do velké ofenzivy. Pořádáme stovky akcí pro mladé, jezdíme po školách, ukazujeme hmatatelné vzory a snažíme se odchytávat každou dravou a dobrodružnou duši, u které je předpoklad, že má touhu něco dosáhnout, vybudovat a někoho vést. Dva roky to šlo pomalu, ale poslední rok to jede a valná část z nich už je na našem břehu.

A co kuráž? Jak jsou na tom lidé s odvahou zkusit jít do vlastní živnosti?

Bohužel klesá chuť podnikat jako OSVČ, přesouvá se ale do obchodních společností. Není se ani co divit, nálada ve společnosti se zbytečně hrotí proti živnostníkům a mladí si uvědomují, že jít do plného rizika jako OSVČ, který ručí střechou nad hlavou, a ještě poslouchat kdejakého rozumbradu, jak že je ten systém nespravedlivý, vede logicky k tomu, že lidé raději zakládají eseróčko s kapitálem jedné koruny a daleko menším rizikem.

Mění se tedy tvář malého podnikání? Doposud byla jednoznačně nejpopulárnější formou podnikání živnost.

Dnes vede s.r.o. Je to dáno i změnou zákona, rychlostí zakládání, rizikem a relativně levným pořízením společnosti. U OSVČ klesá počet těch v hlavní činnosti a rapidně roste počet v činnosti vedlejší. Zatímco před sedmi lety byl poměr 70 ku 30 ve prospěch hlavní činnosti, dnes je to jen 55 ku 45, a jestli to půjde tímto tempem, během tří let bude více živností na vedlejšák. To je špatně.

Jaké máme v Česku podnikatelské prostředí? Jakým směrem se vyvíjí?

I přes všechnu kritiku, kterou nešetříme, není ve srovnání s jinými zeměmi zdejší prostředí úplně špatné. Například financování malých firem finančními domy je vysoce nadstandardní i vůči nejvyspělejším zemím. Ale my jsme mistři komplikovaných řešení, sankcí a zákazů. Administrativní režim, množství zákonů, novel a všech změn je u nás takové, že se v něm nevyznají ani ti, kdo je tvoří, natož malý podnikatel. Daňový systém je už nečitelný i pro daňové poradce, režim stavebních povolení je jeden z nejhorších na světě a elektronizace vztahu státní správy vůči podnikatelům je výsměch. Přitom právě digitalizace je nejúčinnější cesta, jak vše zjednodušit.

Digitalizace je pro rozvoj start upů zásadní. Je to v Česku opravdu tak špatné?

Potěmkin hadr. Digitalizujeme, elektronizujeme, ale nad vším trávíme více času. Každý rezort jede na jiné platformě, nic není provázané, chybí nám fundamentální data. Nesdílíme dokumenty, vše vyplňujeme znovu a znovu, jediný rozdíl je v tom, že to neděláme propiskou, ale myší. Datové schránky fungují na každém úřadě různě, někdo je vyžaduje, jiný ne, někdo k dokumentu přes datovku dokonce požaduje poslat vedle kolek.

Aby mohly start up firmy bujet, je nutné zpružnit také financování. Možnosti získat půjčky, investice a levně převádět peníze mezi různými účty. Je bankovní sektor českým firmám nakloněn?

Je třeba rozlišovat start-upy a běžnou firmu. Z pohledu financování zajetých firem je u nás jedno z nejlepších prostředí v Evropě. A říkám to s plnou odpovědností, navzdory všem populistickým výkřikům, že banky nefinancují malé firmy. Opak je pravdou, nabídka financování i mikrofirem je dnes větší než poptávka. Samozřejmě, že firmy, které nemají výsledky, moc nepochodí, ale to neznamená, že se nefinancuje. Sledujeme statistiku většiny důležitých bank vůči malým a středním podnikům a je to nejlepší v postkrizové době. Nemluvě o tom, že úrokové sazby jsou rekordně nízké – v tomto roce odhadujeme v průměru 2,1 procenta. Určitě to nebude trvat věčně, banky nepochybně v době útlumu zpřísní a úroky mohou jít taky nahoru, ale nyní je poměr nabídky peněz a jejich cena nejlepší od revoluce.

Sektor malých a středních firem si nemůže stěžovat na financování bankami. U dalších zdrojů je to ale horší, říká šéf AMSP Karel Havlíček.

A financování nových, nezajetých firem?

Tam to je pochopitelně jiné, bez historie nám nikdo moc peněz nepůjčí, ale to je všude na světě. Dokonce si myslím, že to je správné. Ten, kdo začíná, nemá obvykle dobře propočítanou návratnost, je trochu naivní a dát mu velký úvěr by mohl být danajský dar. Půjčit si mohu, vrátit musím. Pro někoho by to byl dluh na půl života. Start-up projekty by se měly financovat v kombinaci vlastních zdrojů a soukromých investorů, tedy na bázi rizikového kapitálu. Já sám se snažím podporovat řadu start-up projektů, a vidím-li zajímavý nápad a hlavně pracovité mladé lidi, rád do toho jdu. Pak je celá řada strukturálních zdrojů, ale banky bych v počátku nedoporučoval.

Kde hledají začínající podnikatelé nejčastěji investory nebo kapitál obecně?

U nás je řada nápadů, ale mladí moc neumějí investory přesvědčit. Za myšlenku nikdo nic nedá, ani za sebegeniálnější. Každý zkušený investor ví, že si kupuje především lidi a prověřuje si lídra týmu. Pokud jej lídr nepřesvědčí, že projektu obětuje vše, půjde do společného rizika a propracuje se k úspěchu, pak nedostane ani korunu. Naopak, pokud investor vidí, že nápad má mouchy, ale že před ním je extrémně pracovitý, houževnatý a důsledný jedinec, pak klidně investuje. Totéž platí o financování spin off u vědeckých projektů. Myšlenka je málo, ale je-li za ní někdo, kdo jí má šanci dotáhnout do koncovky a není to snílek, pak se dá investovat.

Je v Česku dostatek kapitálu pro hladový startupový trh? Má malému podnikateli kdo pomoct?

V Česku obecně chybí investiční prostředí. Fungují banky, které půjčují, ale to nenahradí podnikatelský hlad po investičních příležitostech. Chuť privátních společností investovat do malých projektů u nás sice je, ale to nestačí. Má-li někdo u nás volnou hotovost jakožto nepodnikatel, nemá příliš do čeho investovat. Obvykle si koupí nemovitost nebo starožitnost. Nemáme přehled o investování do firem, ty na to nejsou připravené, chybí vedlejší burza, obecně nežijeme kapitálovým trhem. V USA každý sleduje pohyby na burze, každá rodina má pár akcií různých společností a hrají investiční hru.

Z podnikatelského hlediska udává současné garnituře tón zdánlivě pravicové hnutí ANO. Je to cítit? Dějí se pro podnikatele pozitivní změny?

Daně se nezvýšily, což je podstatné. Negativní je naopak bobtnání administrativy. Obecně bych řekl, že současná vládní garnitura bude mít nejlepší výsledky z pohledu hospodaření státu, částečně díky dobrému ekonomickému klimatu, ale částečně i díky opatřením na výběr daní. Vytváří se férovější prostředí, ale chybí mi větší tah na chytání velkých gaunerů. Nahrazuje se to tlakem na malé, v mnoha případech poctiví dělají naháněče šmejdů. To je příklad jak kontrolního hlášení, tak režimu nespolehlivého plátce. Já bych vše překousl, ale vadí mi, že dokážeme excelentně trestat, na vše máme režim sankcí, ale motivovat neumíme. Co takhle vytvořit režim spolehlivého plátce?

Když už jsme u motivace, myslí na start-upy český kabinet? Estonská vláda má plán 1000 nových start-upů do roku 2020…

Že by naše vláda usínala a budila se s myšlenkou na start up, to tedy ne. Nám by stačilo, kdyby si alespoň racionálně uvědomila, že bez malých firem a živnostníků nebude fungovat obslužnost malých měst a obcí a že je nezbytné, aby ekonomika byla vyvážená ve smyslu podílu velkých a malých firem. Chceme-li si udržet nezávislost, sebevědomí, původnost a ruch venkova, není jiné cesty. Děláme vše proto, aby si to příslušní ministři uvědomili a budiž jim ke cti, že nad tím už přemýšlejí. Potkávám se s nimi takřka denně a bylo i hůře.

Kdyby si česká vláda určila jako jednu z priorit podporu malého a začínajícího podnikání, co by měla udělat jako první?

Vláda si to jako prioritu dává. Téměř každá, a to už zažívám asi desátou. To ale opravdu nestačí. Proto na nic nečekáme a vládě připravujeme jednoduché Desatero úkolů ve vztahu k malým a středním podnikům. Je to jednoduché, zapamatovatelné, na jednu stránku A4, žádné strategie, koncepce, ale věcné úkoly. Pochopí to opravdu každý. A kupodivu, toto funguje, vše si hlídáme a mám z toho dobrý pocit. Skoro mě štve, že jsme nedali Dvacatero. Samozřejmě ale vycházíme z dlouhodobé strategie, takzvané Small Business Act, což je kupodivu docela obstojná evropská koncepce podpory malého a středního podnikání a my ji aplikujeme na české prostředí.

V čem je podle vás hlavní rozdíl mezi přístupem Čechů a třeba právě zmíněných Estonců? Proč se na jednoduchý příklad nepodíváme do Pobaltí?

Je pravdou, že v Estonsku se vše zavádí trochu lépe, je to opravdu malá země. To je jako malá firma, oproti velké se může chovat pružněji, nepotřebuje robustní systémy a vše se dá udělat rychle. Ale líbí se mi na nich odvaha. Prostě se rozhodnou, vše rychle vysvětlí a jdou do toho. U nás se rozhodneme napůl, vše špatně vysvětlíme a ještě si z toho uděláme celonárodní diskusi, kdy opozice strhává vše už jen ze sportu. Výsledkem je, že nikdo nevěří nikomu, vše se zpochybňuje a táhne se roky. Příkladem je třeba EET. Koalice je pomalá, nejednotná, neakční, špatně vysvětluje a opozice v argumentaci zcela směšná. Výsledkem je celonárodní show, přitom jde o banální věc, která je všude na světě.

Myslíte, že si důležitost technologických start-upů, ale i malého podnikání vůbec uvědomí některá z příštích vlád?

To netuším, ale zase technologické start-upy nepřeceňujme. Jsme průmyslově laděnou ekonomikou, a i když je třeba podporovat nové myšlenky a technologie, bude nás stále ze třetiny živit průmysl, ze dvou třetin obchod a služby, pár procenty i zemědělství. Chci tím říci, že nesmíme propadnout mantře start-upů, ale racionálně podporovat jak stávající byznys, tak nové projekty. Musíme být nezávislou, sebevědomou ekonomikou a k tomu potřebujeme vyváženost malých a velkých firem, vyváženost podnikání ve městech a na venkově a vyváženost jednotlivých složek HDP, tedy spotřebu, investice i čistý export. Dobrá zpráva je, že se nám to docela daří a že jsme naštěstí dostatečně rozumní, že nepropadáme někdy trochu bizarním světovým trendům a udržujeme si zdravý nadhled.

Karel Havlíček
Vystudoval stavební fakultu ČVUT, dále PIBS při Manchester Metropolitan University, doktorské studium dokončil na podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde rovněž na fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.
Od devadesátých let hájí zájmy podnikatelů, zastává pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Je spolumajitelem skupiny SINDAT, podnikající od roku 1990 v oblastech středního průmyslu a nových technologií.
Mnoho let se angažuje v akademickém prostředí, na Vysoké škole finanční a správní je děkanem fakulty ekonomických studií.
Napsal pět odborných knih a publikoval v tuzemsku i zahraničí více než stovku článků.
Je členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace a Rady vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst. Hovoří anglicky, německy, rusky, španělsky, francouzsky a částečně čínsky.

Přečtěte si také:

Václav Muchna: Ajťáci se teď těžce přeplácejí

Mohlo by vás zajímat

 Jaroslav Strnad

Jak rozpálit pec. ZŤS nabírají dech

 Fotbalisté Liverpoolu

Liverpool vydělává na fotbalových přestupech nejvíce

Váňa se na Velké pardubické radoval poosmé

Josef Váňa: Za pravdou jdu tvrdě

Praha  Čínská restaurace po sečuánsku

Sečuánská restaurace na Národní: objevování čínských provincií

Suitest před rokem spustil ostrý start aplikace a usiluje o globální patent

Český Suitest bude na Bits & Pretzels v Mnichově hledat investory

 Náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová

Klára Dostálová: Čínské svatby lákají do Prahy

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a chci zakázat…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

  • Miroslav Bárta: Káhiru dobylo jenom pár set jezdců

Hry pro příležitostné hráče