Offshore aneb V ráji milionů za vodou

14. dubna, 18:44  -  Daniel Deyl
14. dubna, 18:44

Jak to udělat, aby vám nebylo vidět do karet aneb Průvodce po světě offshorových peněz na základě úniku dat z Panamy.

Lidé umějí být nesnesitelně zvědaví. Jen co v potu tváře přijdete k pár milionům dolarů, začne kdekdo šmejdit kolem a strkat vám nos do peněženky či sejfu – jednou jsou to voliči, jindy berňák, ještě jindy policie; nebo nedej bože dokonce manželka. Všichni tihle nenechavci se hrozně zajímají, kolik máte celkem peněz na účtu a kolik jste jich vydělali letos; dali by kdovíco, aby měli přehled o tom, jak jste k nim přišli, za co je utrácíte, a zajímá je dokonce i to, s kým se přitom dostanete do styku. To všechno má obvykle jediný cíl: zase vás o těch pár dolarů připravit.

Mossfon (Mossack Fonseca)
Panamští právníci Ramón Fonseca (prezidentův podržtaška, jenž po odchodu z politiky napsal bestseller o cestách moci) a Jürgen Mossack (v Bavorsku narozený syn čerstvě vysloužilého rottenführera Waffen-SS, jenž emigroval do Panamy a pracoval pro CIA) spojili síly v roce 1977.

Soustředili se na poskytování offshorových služeb „a vytvořili monstrum“, jak později řekl Fonseca. Z Brazílie musela firma utéci pro napomáhání daňovým únikům a v Nevadě se snažila zachránit z podobného průšvihu tvrzením, že její tamní pobočka vůbec nijak nesouvisí s panamskou centrálou.

Dnes má firma přes 500 zaměstnanců po celém světě a chlubí se tím, že za 40 let nestála ani jednou před soudem v roli obžalovaného. Razí názor, že za činy svých klientů nemůže o nic víc než automobilka, s jejímž autem někdo vykrade banku. Panama patří k „tvrdým“ daňovým rájům – má velmi nízké daňové sazby, jedny z nejtajnůstkářštějších zákonů o bankovnictví na světě a zvyk nespolupracovat při vyšetřování s dalšími zeměmi.

Prezident USA Barack Obama loni podepsal bilaterální dohodu o volném obchodu s Panamou, jež americkým úřadům ztěžuje ostrý postup v případě vyšetřování daňových úniků. Celá Panama má HDP ve výši 26 miliard dolarů, což odpovídá tržbám Googlu za 40 hodin.

Naštěstí je svět veliký a nabízí mnoho možností, jak zařídit, aby se vaše peníze (a stopy jejich původu i dalšího určení) relativně spolehlivě ocitly za vodou, anglicky off shore, kam zvědavé pohledy nedosáhnou. Těch možností je ažaž: podle různých odhadů se takto za vodou pohybuje 21 až 32 bilionů dolarů, což je hodnota odpovídající zhruba třetině světového HDP (tedy jako kdyby z české ekonomiky něco odválo 1,8 bilionu korun). Není důvodu, proč zrovna vy byste měli stát stranou; když už umíte peníze vydělat, není žádná hanba si je taky umět ochránit.

Něco o tom, jak to chodí, jsme se minulý týden dozvěděli ze zpráv o dokumentech, jež kdosi vynesl z panamské právnické firmy Mossack Fonseca (viz box Mossfon), obskurní, ale ve světě offshorových financí jedné z nejvýkonnějších na světě. Pro ty, kdo si jej snad ještě neosvojili sami, následuje stručný offshorový manuál.

Nevinná schovávaná

Nejlepší je, když máte v ruce deset milionů dolarů a více. To je zhruba hranice, od které jste zajímavý jako klient privátního bankovnictví, u něhož cesta peněz do offshorového ráje často začíná. Samo založení firmy za vodou u Mossfonu stojí pouhé dva tisíce dolarů, ale třeba dvojí síť vzájemně propojených firem s tím, čemu Mossfon říká „VIP servis“, už vyjde na třicetinásobek. Ne nadarmo je mezi klienty Mossfonu nejpočetnější skupina těch, kteří nakládají s deseti miliony dolarů a více.

Jak upozorňuje Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), jež dokumenty Mossfonu poskytlo stovce vybraných médií po celém světě, důvody k offshorovému hospodaření mohou být čisté jako lilium. Můžete chtít jen omezit riziko plynoucí z nestálých politických poměrů nebo prostě nesnášíte pozornost. Ale jste-li ochotni za anonymitu platit tisíce dolarů, dost možná k tomu máte důvody ještě naléhavější.

1. Banka

Zaprvé hotovost nikam nevozte. Pokud nemáte diplomatickou imunitu, je velmi pravděpodobné, že vás chytí. První vaší starostí je najít dobrou banku, tedy takovou, která nebude klást mnoho blbých otázek. S přituhující celosvětovou regulací je to stále obtížnější, ale platí, že čím víc peněz máte, tím víc vám banka vyjde vstříc (viz box Mossfon versus UBS).

Mossfon versus UBS
Po desetiletí udržovaly Mossfon a UBS „vzájemně výnosný vztah“, píše se v materiálech ICIJ. V roce 2010 však začalo jít do tuhého: UBS vyšetřovaly švýcarské i americké úřady kvůli napomáhání daňovým únikům.

UBS tvrdila, že Mossfon špatně prověřil klienty-delikventy; Mossfon se hájil tím, že mu je doporučila UBS, „a když je klient dost dobrý pro UBS, měl by být dobrý pro nás taky“. UBS dostala pokutu 2,6 miliardy dolarů, Mossfon vyvázl.

Když najdete, dobře; ale pozor – časy se mění. Pokud jste ve Švýcarsku, donedávna jste se mohli domnívat, že tím máte pokoj. I švýcarské banky se však musely pod tlakem okolností v posledních letech po finanční krizi zprůhlednit. Takže stačí, abyste měli trochu smůly, a váš účet přestane být tajný. Raději proto požádáte o další vrstvy utajení. Dobrý tip na banky, které na to slyší, je Lucembursko.

2. Právníci

Váš bankéř poté sedne k počítači a spojí se s nejvhodnější pobočkou Mossfonu. Požádá právníky o vytvoření offshorového byznysu; ti podle vašeho zadání zvolí optimální obchodní plán a domicil nové firmy, případně celé sítě firem. Chcete například hospodařit totálně inkognito díky anonymním akciím? To už je dnes vzácnost, zlatým dnům akcií na doručitele na Britských Panenských ostrovech odzvonilo – ale třeba Británie je za určitých podmínek stále povoluje. Jiný dobrý způsob je, že vám Mossfon sežene „nominovaného zástupce“, jenž za malou úplatu (plus minus 15 tisíc dolarů ročně) bude v orgánech nové firmy figurovat místo vás. I to však má svá rizika, o nichž ještě bude řeč.

Nejdůležitější samozřejmě je, jaké je vaše zadání, tedy co před kým skrýváte. Podle toho může váš zájem spadat do jedné či více následujících kategorií.

3. Daně, daně, daně

„Zhruba pětadevadesát procent toho, co děláme, je zakládání společností za účelem redukce daní,“ citují média e-mail jednoho z právníků Mossfonu. Pokud je tohoto rázu i váš problém, máte – jste-li korporace – k dispozici nepřeberné množství mechanismů. Údaje o firmách však zveřejní ICIJ až v průběhu května, věnujme se tedy soukromníkům. Do pokušení razantně si snížit čili „optimalizovat“ daně se dostanete nejsnadněji coby umělecká či sportovní celebrita.

Dáte-li si pozor, je to relativně jednoduché: zaplatíte si například konzultanta přes image, jenž pracuje pro firmu, kterou vlastní firma – a tak dále – než nakonec peníze skončí zpět u vás, ovšem už ne v Evropě, nýbrž na účtu na Niue nebo Britských Panenských ostrovech. Pokud se něco nezvrtne, je mizivá šance, že budete prozrazeni.

Jste-li však fotbalista, je pro vás asi jednodušší platit daně řádně (byť vám připadají vysoké) a nespoléhat se ve věci daňové kulišárny na úsudek vlastní, vašeho otce, nebo dokonce vašeho klubu. Přesvědčili se o tom nejlepší fotbalisté planety, Argentinec Lionel Messi a Brazilec Neymar, i jejich skromnější kolegové z klubu Real Sociedad San Sebastian (viz box Španělská vesnice).

Španělská vesnice
Argentinského fotbalového génia Lionela Messiho už loni vyšetřovaly katalánské úřady kvůli podezření, že spolu s otcem nezdanili 6,5 milionu dolarů za práva na prodej hráčovy podobizny. Messi junior se hájil tvrzením, že nevěděl, co činí, a za všechno může otec.

Teď vyšlo najevo, že den poté, co katalánské úřady spustily vyšetřování, založili oba muži pod vedením Mossfonu firmu Mega Star Enterprises, kam řečené peníze ulili. Vyšetřování pokračuje.

Někteří hráči Realu Sociedad San Sebastian zase dostávali od klubu téměř celou výplatu rovnou na offshorové účty; z kontraktu ve výši 1,4 milionu dolarů tak třeba zbylo ke zdanění jen 24 tisíc dolarů.

4. Legalizace čili pračka

Druhou významnou funkcí offshorového byznysu je praní peněz, tedy legalizace výnosů z čehosi, co sluníčkáři tohoto světa považují za nezákonné – prostituce, výpalného, prodeje zbraní či drog a takových věcí.

Za rok se podle odhadu Světové banky propere na celém světě 1,5 bilionu dolarů. Jeli vaše profese tohoto citlivého druhu, úzké hrdlo jejího provozu může být v prvním kroku, v bankovním vkladu. Jak už bylo řečeno, vozit pytle hotovosti přes hranice je podnik nanejvýš rizikový; milion dolarů v malých bankovkách umí údajně vážit přes metrák. Malé ryby si pomáhají použitím „šmoulů“, tedy lidí, kteří za všimné po malých částkách peníze ukládají na desítky vašich účtů, aby neupoutaly nežádoucí pozornost úřadů. Jste-li však ve své branži skutečně někdo, nedělali byste v takovou chvíli nic jiného, než strkali šmoulům balíčky bankovek.

I tady vám pomůže Mossfon: uložení peněz na vlastním podmíněném účtu (escrow account) a následné rozpuštění do nepřehledné firemní struktury zaručí, že se původu peněz nikdo nedohledá. Ztráty způsobené vypráním se v takovém případě pohybují v jednotkách procent; oproti klasickým 20 až 30 procentům je to luxusní. Autoři britské loupeže století by mohli vyprávět (viz box Loupež století).

Loupež století
V roce 1983 vyloupilo šest mužů sklad zlatých cihel a diamantů na londýnském letišti Heathrow. Kam se celkem 26 milionů liber podělo, nikdo neví – s výjimkou Jürgena Mossacka, který osobně vystupoval jako „nominovaný zástupce“ několika firem, o nichž vyšlo najevo, že pomáhaly peníze vyprat.

Když se o jednu z nich, vedenou pod názvem Feberion, začali zajímat vyšetřovatelé, a dokonce získali její anonymní akcie, Mossfon nechal okamžitě navýšit kapitál, aby podíl vyšetřovatelů znehodnotil a vyšetřování znemožnil.

5. Politik

Toto schéma je použitelné jen v případě, že vaše vysoké (byť zlegalizované) příjmy nebudou nápadné, jinými slovy, když už jste a priori etablovaný boháč. Pokud ještě bohatí nejste a na výši vašich legálních příjmů je vidět, ocitáte se ve svízelné pozici. A pokud zároveň vykonáváte politickou funkci, je zapotřebí si vážně dávat bacha. Buď musíte namísto sebe nastrčit někoho jiného, jak se předpokládá u Vladimira Putina (viz box Bohatí kamarádi), nebo musíte mít dost sebekázně, abyste nenosili na obou rukou hodinky za milion.

Bohatí kamarádi
Jestliže ve světě obvykle peníze kupují vliv, v Rusku naopak moc zařizuje peníze. Panamské dokumenty odhalují, že cellista a šéf petrohradské konzervatoře Sergej Roldugin vedl nejméně tři offshorové firmy (Sonnette Overseas, International Media Overseas a Raytar Limited); dvě z nich vytvořila Bank Rossija v čele s letitým přítelem prezidenta Vladimira Putina Jurijem Kovalčukem.

Rolduginovy firmy kromě jiného ovládly největšího výrobce nákladních automobilů Kamaz a Med Media Network, vlastníka největší ruské mediální agentury. Roldugin, kdo by to řekl, je kmotrem Putinovy nejstarší dcery. Má to ruský prezident štěstí na šikovné kamarády.

Role a modus operandi Mossfonu se ve vašem případě od standardu neodchyluje, ale tentokrát záleží hodně i na vás. Především je výhodné, když si zachováte zdravý rozum a nezjančíte jako islandský premiér Sigmundur Daví Gunnlaugsson nebo britský ministerský předseda David Cameron (viz box Panikáři).

Panikáři
Islandský premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson si nepěkně naběhl: nejprve v roce 2007 nakoupil za 500 milionů islandských korun (CZK = 5,22 ISK), jež zdědila jeho manželka, dluhopisy tří islandských bank, prostřednictvím offshorové firmy Wintris. V roce 2008 viděl, jak se jeho investice ztenčila na polovinu, když banky zkolabovaly.

V roce 2009 úspěšně kandidoval do parlamentu coby šéf sdružení InDefence, které brojilo proti bankovním věřitelům (většinou zahraničním). Poté prodal svoji polovinu Wintrisu manželce za jediný dolar. V roce 2014 se stal premiérem a uzavřel s věřiteli dohodu, kterou InDefence považovalo za příliš velkorysou; dostanou zhruba 35 centů za dolar investice namísto očekávaných 15 až 20. Poté to všechno Gunnlaugsson před médii zatloukal. Po zveřejnění panamských dokumentů vydržel ve funkci dva dny.

Britský ministerský předseda David Cameron zase ve funkci přes pět let brojí proti boháčům, kteří pěstují offshorové daňové úniky. Bylo přitom celou dobu známo, že právě tak fungoval jeho otec, burzián multimilionář. Když se minulý týden Camerona ptali novináři, jestli sám vlastní zděděné offshorové peníze, odpověděl jim politicky sebevražednou větou, že „je to soukromá věc“.

6. Obchazeč sankcí

Zvláštní odrůdou nezákonnosti je porušování sankcí uvalených na různé země; stejně tak zvláštní je v tom případě i vaše zadání pro Mossfon. Zjednodušeně řečeno, musíte svým právníkům přivodit selektivní slepotu, jak to dokázal například britský bankéř a obchodník Nigel Cowie, někdejší šéf první severokorejské mezinárodní banky Daedong Credit Bank (viz box Kimův muž).

Kimův muž
Britský bankéř Nigel Cowie se odstěhoval do Severní Koreje v roce 1995, když dostal nabídku vést tamní první mezinárodní banku Daedong Credit Bank (DCB). V roce 2006 zorganizoval skupinu investorů, kteří koupili 70 procent jeho ústavu, a nechal Mossfon založit pobočku DCB na Britských Panenských ostrovech.

Většinu té doby byla Severní Korea pod více či méně tvrdým sankčním režimem, ale Mossfon se brání: prý nevěděl, že Cowie bydlí v Pchjongjangu. Je to pozoruhodné; bankéř se svým tamním bydlištěm nijak netajil a pro Mossfon je také řádně uvedl.

7. Špion

V závislosti na barvitosti vaší podnikatelské kariéry je různou měrou pravděpodobné, že se stanete aktérem hry zpravodajských služeb. Pracujete-li pro špionážní agenturu, uděláte dobře, když nebudete věřit ani svým vlastním offshorovým právníkům a rovnou na ně vyrukujete s pseudonymem. Německému špionovi Werneru Maussovi to tak vyhovovalo – a koneckonců Mossfonu také (viz box Herr Bond).

Herr Bond
Werner Mauss, známý jako německý tajný agent číslo jedna, byl klientem Mossfonu třicet let – pod jménem Claus Mollner. Jeho firmy – s názvy jako Octopussy, Goldfinger, SkyFall či GoldenEye – vlastnily německé nemovitosti a „působily v oblasti humanitární pomoci“, jak říká dnes již penzionovaný německý Bond. O tom, že Claus Mollner je ve skutečnosti Werner Mauss, se Mossfon dozvěděl náhodou, při běžném pročítání internetu.

8. Manžel

Poslední kategorie našeho offshorového miniprůvodce, jehož protagonistou se můžete stát rychleji, než se nadějete, patří k těm, proti nimž je obrana nejsložitější. Protivník je obvykle dobře informovaný, protože na vás číhá doma – a pamatuje si leccos z toho, čím jste na něho dělali dojem v dobách před svatbou.

Rozvodové tahanice o rodinný majetek dostanou patřičný říz, když jde o desítky milionů dolarů. Tady hraje roli rychlost: převedení majetku na offshorovou firmu vám obvykle nepomůže, když jej neprovedete včas. Hrozí vám pak situace, že sice povedete offshorovou existenci, ale skutečně za vodou bude vaše exmanželka, jako se to přihodilo ruskému „králi hnojiv“ Dmitriji Rybolovlevovi (viz box Manžel).

Manžel
Ve skutečně prekérní situaci se ocitl ruský „král hnojiv“ Dmitrij Rybolovlev. V roce 1987 si vzal spolužačku z univerzity; jak šla léta, Dmitrij si vedl šikovně a pár bohatl; dnes je Rybolovlev veden jako čtrnáctý nejbohatší Rus. Jenže v roce 2008 si manželka Jelena vzpomněla, že už ji Dmitrij nebaví; protože žili ve Švýcarsku, podle tamních zákonů jí náležela polovina jeho majetku.

Zjistilo se však, že Dmitrij mezitím neváhal a leccos – byt v New Yorku za 88 milionů dolarů, Picassovy obrazy a jiné cennosti – nechal za asistence Mossfonu převést na Britské Panenské ostrovy. Soudce to ale prohlásil za účelové a přiřkl Jeleně 4,5 miliardy dolarů (později jiný soud částku snížil na 600 milionů).

„Čím kratší doba uplyne od takového převedení majetku k rozvodu, tím pravděpodobnější je, že se dotyčný majetek stane přesto předmětem sporu,“ komentovala to pro ICIJ advokátka z Washingtonu Sanford Ainová, která se na rozvody specializuje.

Z uvedeného je vidět, že offshorové hospodaření není pro každého, a už vůbec není prosto rizika. I když žádnou chybu neuděláte, stačí jeden únik dat z kanceláře vašeho právníka a průšvih je na světě.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče