Radan Hubička: Nechci kreslit dvojplošníky

15. května, 08:00  -  Tomáš Jeník
15. května, 08:00

Do moderního města výškové budovy prostě patří, říká přední český architekt a autor pankráckého Véčka Radan Hubička.

Dům má být jako krásná žena. „Krásný zepředu, z boku i zezadu,“ říká architekt Radan Hubička, když mluví o V Tower, Prague, nejvyšší obytné budově v Česku, která se právě staví na Pankrácké pláni. Od prvního návrhu Véčka už uplynulo téměř jedenáct let, ale když se ho zeptáte, co by na něm dnes změnil, odpoví kategoricky: „Nic.“ A když potom v showroomu – jen pár desítek metrů od míst, kde už skutečná budova šplhá do dvanáctého patra – zálibně obchází model stavby, do níž by se na konci roku 2017 měli nastěhovat první obyvatelé, máte tendenci mu to věřit. „Ty dvě věže spolu jakoby tančí, tady si jedna druhou nakročuje, tady se rozpojují… Z různých pohledů vypadají pokaždé jinak. Slévají se a oddělují. Jin a jang,“ vysvětluje zapáleně.

Jak vznikl mrakodrap ve tvaru písmene V? Měl to být symbol?

Ne, v žádném případě jsme nenavrhovali nějaký symbol.

Tak jak jste přišli na Véčko? Podobně atypických mrakodrapů moc není.

Když tvoříte dům, začínáte kvádr s obdélníkovým půdorysem. Ten vám ale neumožní dosáhnout dokonalých proporcí, když se na něj díváte diagonálně, není to prostě ono. Správně vypadá jenom z jednoho směru – když se na něj díváte kolmo. Tomu jsem se chtěl vyhnout. Proto jsem to řešil skulpturálně.

Modeloval jste dům jako sochu?

Ano, přistoupil jsem k tomu domu jako k soše, která je z každého pohledu nějak zajímavá, trochu jiná. Má proporce, které jsou odevšad jiné a vždy zajímavé. Jako když se díváte na krásnou ženu. Je krásná zepředu, z boku, zezadu… pokaždé je krásná. To u toho kvádru prostě nejde. Z toho důvodu vzniklo Véčko.

To je v zásadě jednoduché, skoro technické vysvětlení…

Je to jednoduché. A má to ještě další vysvětlení. Každá parcela má dané metry, které můžete zastavět. Když je uplatníte na kvádr, tak to není žádná velká sláva. Proto nás napadlo ten kvádr roztrhnout, otevřít. Stejně tak má pragmatický důvod, proč se směrem nahoru rozšiřuje. Díky tomu máte úplně nahoře ty největší obytné plochy, protože se dům směrem nahoru otevírá. Zatímco u klasické pyramidy, například sanfranciské Transamerica Pyramid, je to přesně obráceně. Nejvíc metrů tam máte dole.

Slyšel jsem, že si statik postěžoval, že je dům konstrukčně hodně komplikovaný…

Komplikované je to pro všechny, protože každé patro je úplně jiné. Kvádr je úplně nejjednodušší, protože ho jenom x­krát zopakujete. Zatímco ve Véčku je každé patro originál. Zároveň je to ale zajímavé i pro klienty – vzniká téměř nekonečně možností, jedinečných prostorů. Žádné dva byty nebudou úplně stejné.

Bydlení ve V Tower, Prague má patřit k nejluxusnějším a také nejdražším. V čem podle vás trumfne třeba velkou vilu s pozemkem?

Úplně první, co asi každého napadne, jsou výhledy. Ty prostě z vily mít nebudete. Ani když si ji postavíte na kopci. Navíc je otázka kde. V Praze vhodné pozemky nejsou. Koupit nějakou starou historickou vilu, to také není bez problémů. A zbourat ji Nepřichází v úvahu, to není úplně správné. Pankrác je jedno z nejvýše položených míst v Praze. Když k tomu ještě načtete výšku domu, zvlášť v horních patrech, tak máte ojedinělé výhledy, které jinde nedostanete. Další důležitá úvaha je, že když máte dům, musíte se o něj taky starat. Musíte mít zahradníka. Každou chvíli je potřeba čistit okapy, na domě je pořád něco. To pak musíte mít majordoma, který se vám o všechno bude starat, což vám zase narušuje soukromí. Zatímco když budete mít byt ve Véčku, tak se nemusíte prakticky o nic starat, kromě nějakého běžného úklidu. A kromě toho máte možnost využívat všechny služby, které dům nabízí.

Ty mají být v podstatě na hotelové úrovni…

Ano. V domě bude bazén, fitcentrum, vířivka, sauna… Vše výhradně pro obyvatele domu. K tomu další služby concierge – pošta, praní, donáška jídla, hlídání dětí, květinový servis atd.

Tak mě napadá, když je celý dům prosklený, bude potřeba neustále mýt okna, ne? Na jedné straně se skončí a na druhé hned začne. Nebude tohle narušovat soukromí obyvatel?

Lodžie, které máme kolem dokola, mají dvojí funkci. Jednak architektonickou – proto, aby skleněná fasáda tolik neodrážela světlo a dům nevyvolával dojem skleněného monolitu. Tím, že jsou fasády hluboko zapuštěné, jsou vlastně ve stínu stropů a podlah. V některých místech je ten přesah až tři metry. A druhá funkce je ryze praktická – když máte terasu kolem dokola, je mytí oken velmi jednoduché…

Konzervativní památkáři se tomu strašně bránili. Ale vývoj jde dopředu, je nezastavitelný, říká Radan Hubinka.

Jenže musíte někoho pustit do bytu, aby okna umyl…

Ale to máte i ve vile. Tam taky musíte okna mýt. A osobně si myslím, že je snazší umýt okna v jakémkoli bytě než kompletně v celé vile.

Bude mytí oken také součástí služeb pro rezidenty V Tower, Prague?

Asi by to bylo dobré – zavolat, mám špinavá okna, přijďte mi je umýt. Ale zase tolik by se okna špinit neměla. Jsme relativně vysoko. První bytové patro začíná v pátém patře, nějakých deset metrů nad zemí. A nejvíc prachu je dole, nahoře by neměla být prachová zátěž. Málokdo si také uvědomuje, že jsme sice pořád ve městě, ale v jeho hodně zelené části. Sousedíme s ohromným Centrálním parkem, který přechází k nám na pozemek, který bude koncipovaný jako park o rozloze jednoho hektaru se spoustou stromů. Navíc alucobondové části fasády budou mít speciální povrchovou úpravu proti ukládání prachu a špíny.

Zvenčí působí Véčko na tak mohutnou budovu velmi subtilně a transparentně. Stejné principy jste přenesli i dovnitř, že?

To je to propojování interiéru s exteriérem. Když máte dům, tak chcete, aby co nejplynuleji přecházel v zahradu, a naopak. Stejný princip se dá uplatnit i na patrovou budovu, jen s tím rozdílem, že místo zahrady navazuje vzduch a výhled. Tohle ovšem není žádné novum. Říká se tomu volně plynoucí prostor, který používali už Le Corbusier a Mies van der Rohe ve 20. a 30. letech.

Když pominu obří horní penthousy, tak vlastně všechny byty budou dost velké. I nejmenší byt bude mít sedmdesát metrů čtverečních. Neriskujete trochu? Přece jen, menší byty se prodávají obvykle nejlépe.

Řeknu to takhle: V Tower, Prague chce nabídnout luxusní bydlení, to nejlepší široko daleko. A luxus je prostor. Luxus není to, kolik mám pokojů, kolik mám úložných prostorů. Ty jsou samozřejmě nutné, usnadňují život, ale nejluxusnější je mít velký prostor. Obývací pokoj, jídelna a kuchyně jsou jeden volně plynoucí prostor. Vzniká tak ideálně centrální prostor pro rodinu. Rodina tak spolu žije, komunikuje. Ale zároveň není problém mít v bytě soukromí – v hlavní ložnici s vlastní koupelnou, další pokoje s koupelnami, někdy i pracovnu. Takže když chcete být sám, prostě se zavřete do svého pokoje.

Dole budou menší byty a bude jích víc na patře?

Ano. To zase vyplývá z logiky věci. Dole jsou menší byty, a jak jdete nahoru, jsou byty větší a větší. A v momentě, kde se věže osamostatní, tak už jsou jen dva byty v každé věži.

Hodně zajímavé to tedy začne být nad „krčkem“? Tedy přibližně od 21. patra?

Každá pozice v domě má něco do sebe. Když máte třeba byt v tom krčku… Ten je transparentní, takže když se podívám na jednu stranu, vidím velký kus Prahy, pak se otočím a vidím Pražský hrad. To bude určitě strašně příjemné. Potom se to oddělí a jsou dva byty na patro. Pak je orientace bytu sever–jih–východ nebo sever–jih–západ, podle toho, ve které věži byt máte.

Ve kterém patře byste si pořídil byt vy?

To je těžké. Ať řeknu, co řeknu, nebude to znít dobře… Ale teď nedávno jsem se byl podívat v pátém patře, tedy prvním, kde už budou byty. A v západní věži se otevírají fantastické výhledy. Jste v nějakých deseti jedenácti metrech nad terénem, díváte se přes zeleň a vidíte nádherně na Vyšehrad.

Ale z protější věže to v téhle výšce asi taková sláva nebude, ne?

Jsme ve městě, na to nesmíme zapomínat. Ale odstupy okolních domů jsou dostatečně velké. K City Tower je to asi 70 metrů. Třeba na Vinohradech, ve starých obytných blocích, jsou odstupy nějakých šestnáct metrů. Například mrakodrapy na Manhattanu stojí u sebe tak blízko, že si lidé koukají přes ulici do talíře.

Právě na Manhattanu jsem v několika mrakodrapech byl a přiznám se, že pohled z nějakého 48. patra byl sice impozantní, ale zároveň trochu děsivý…

To je další věc, kterou jsme pečlivě rozmýšleli. Díky terasám, které se táhnou kolem dokola, nekončí byt svislou skleněnou stěnou. Můžete si otevřít dveře na balkon a máte propojený interiér s exteriérem. Díváte se přes terasu a zábradlí. To je takový psychologický efekt pro ty, kdo by s tímhle mohli mít problém. Toto zábradlí – je masivní a vysunuté směrem dovnitř a terasa pokračuje ještě kus, téměř půl metru za ním – vytváří jakýsi nos, takže se ani nemůžete podívat kolmo dolů. Než jsme Véčko navrhli, obešli jsme řadu výškových budov a mrakodrapů po celém světě. V Chicagu jsme byli v bytě v 60. patře, který měl takový miniaturní balkonek – vlastně jenom desku vysunutou ven, žbrdlinkové zábradlí s tenkou trubičkou nahoře. To byl opravdu nepříjemný pocit. Člověk, který nás tam provázel, radil: nesmíte koukat rovnou dolů, musíte se dívat do dálky. Proto jsme udělali takovéhle ochozy, abychom se tomu vyhnuli…

Zdá se mi, že by ty terasy mohly také zvyšovat soukromí obyvatel bytů, nebo se pletu?

Jasně. Podlahové a stropní desky hodně kryjí. Jste chráněni před pohledy zespodu z ulice a současně si užíváte výhledu na město. Vodorovně z protějšího domu do bytu uvidíte, ale zase – je to jen jeden směr a sedmdesát metrů, existují záclony, závěsy, žaluzie… Véčko je pořád solitérní budova s velkými odstupy od okolních budov. O moc větší soukromí se snad ani získat nedá. Určitě je to lepší než na sídlišti nebo ve staré zástavbě typu Vinohrad či Dejvic.

Každé patro je originál. Vzniká téměř nekonečně možností, jedinečných prostorů. Žádné dva byty nebudou úplně stejné.

Je něco, co byste na Véčku zpětně změnil?

Ne.

Skutečně absolutní spokojenost?

Zatím jo. (smích) Ale ještě to nestojí.

Je to vaše největší realizovaná stavba?

Zatím ano.

Soutěž proběhla v roce 2005. Takže s tím domem žijete už jedenáct let…

Užili jsme si s tím spoustu peripetií… Přišla krize, projekt změnil majitele…

A upravili jste oproti původním plánům něco zásadního?

Architektonicky zůstal dům v podstatě stejný. Výška se nezměnila. Co se změnilo – a to je určitě ku prospěchu – je vnitřní řešení. To je výsledkem spolupráce architekta, projektantů, a hlavně developera PSJ Invest. Nejvíc je to vidět na počtu bytů. Původně jich bylo přes 150, teď je jich sto třicet. Díky tomu jsme si mohli dovolit větší světlé výšky, což je určitě plus. Také jsme mohli udělat větší vstupní foyer, kde je teď šestimetrová výška. Mezitím neuvěřitelně pokročily technologie a v domě bude to, co je ve světě aktuálně nejmodernější.

To asi potvrzuje ekologická certižkace LEED Platinum…

Ekologická stránka věci je velice důležitá. K přírodě se musíme chovat ohleduplně. To je ostatně i jeden z důvodů, proč mám rád výškové budovy. Kdybychom tuhle samou hmotu vzali a položili na bok, zabereme strašné množství zeleně. Tím, že jdeme do výšky, zabíráme u země jen málo místa.

Patří vůbec tak vysoké domy do Prahy? Pokud vím, památkáři ani UNESCO neměli z Véčka vůbec radost…

Samozřejmě, konzervativní památkáři se tomu strašně bránili. Ale vývoj jde dopředu, je nezastavitelný. Pankrácký horizont je nedokončený. Véčko ho doplní, ale budou potřeba další budovy, aby se uzavřel. Ovšem v dohledné době to určitě nebude… Nicméně Pankráckou pláň už Josef Havlíček, slavný český architekt z 30. let minulého století, označil za místo, které je předurčené ke stavbě výškových budov. V Tower, Prague bude mít 104 metrů jako vedlejší Empiria. Když si vezmete nejvyšší budovy světa – a teď nemyslím Burdž Chalífa, která má 750 metrů –, tak třísetmetrové domy jsou celkem běžné. Ale je zároveň pravda, že tak vysoké stavby se do Prahy nehodí. Praha má svoji intimitu.

Už jsme mluvili o tom, že z Véčka bude krásný výhled. Ale co obráceně? Jak se bude vyjímat na horizontu Prahy?

Na to existují odlišné názory. Praha je velmi konzervativní; za pětadvacet let od Tančícíreport ho domu tu v podstatě nevznikla žádná významná moderní budova. Konzervativci by nejraději Prahu zakonzervovali, zastavili veškerý vývoj. Když už chtějí stavět, tak se sedlovými střechami, vikýři, v lepším případě jako za dob klasicismu… Vezměte si Trojský most, to je podařená současná architektura. A to je právě ono – když budete dneska navrhovat most, nikdo vás nebude nutit, abyste to dělal jako před sto lety. To byste byl za blba. Totéž platí pro auta a letadla. Tam vás taky nikdo nebude tlačit: udělej to jako kdysi. Nebudete přece dělat dvojplošníky s vrtulemi – to by byla blbost. U těchto technických věcí se bere jaksi automaticky, že materiály i design jsou současné. Pro architekturu to neplatí. Stavět v Praze současnou moderní architekturu odpovídající světovým trendům je skutečně velký problém. Ve výsledku se nestaví nic. Pětadvacet let.

Takže Véčko horizont rušit nebude?

Jasně že ne. Podívejte, jsou jenom dvě možnosti. Buď bude horizont úplně prázdný – bez rádia, bez Motokovu, bez Panoramy…

A ty už stojí…

Ano, ty už stojí. Nežijeme v žádném diktátorském režimu, že by to někdo koupil a zboural… Takže zbývá druhá možnost: horizont dotvořit. O tom už jsme se bavili na začátku. Véčko ho samozřejmě nedotvoří. Současnému horizontu se přezdívá „vykotlané zuby“ – Véčko je pomůže zacelit. Rušit to nebude, naopak se horizont zlepší. Ale vždycky se najdou lidé, kteří budou tvrdit, že je to špatně, že tam nic nemá být. Pokud chceme mít moderní město, chceme být metropolí, tak současná architektura musí vznikat a výškové budovy se musejí stavět. Na těch správných místech.

Co je, kromě výhledů, nejsilnější stránkou V Tower, Prague?

Je to nejmodernější bydlení, jaké je vůbec k mání. A to myslím ve světovém měřítku. Volný prostor, velké byty, skvělá lokalita, dobře napojené na hromadnou dopravu, v kontaktu se zelení. Budete mít krásný byt, v podstatě v tichu, už od pátého patra budete mít klid. A úplně nahoře jste v absolutním tichu. Když bude nízká oblačnost, vršek domu zmizí v mraku. Nebo naopak to bude jen vršek domu, který vystupuje nad ranní mlhu. To je také nevšední zážitek.

Dosavadním synonymem luxusního bydlení v Praze je asi Pařížská ulice. Čím chcete přesvědčit někoho, kdo má byt třeba v Pařížské, aby se nastěhoval do V Tower, Prague?

Nejlepší by bylo mít oba byty, co si budeme povídat. Pařížská nabízí jiné možnosti, ale má také hromadu nedostatků. A podle mě nedostatky bydlení ve staré zástavbě převyšují ty přínosy. Například: nezaparkujete, nebo zaparkujete, ale kde V garážích InterContinentalu. Prší – nepříjemnost. Nákupy – nepříjemnost. Návštěva – nepříjemnost. Zatímco tady si zajedete do svojí garáže a v pohodě, suchou nohou vejdete až do bytu.

Druhá věc – výhledy. Zatřetí do staré zástavby nikdy nedostanete takové technologie jako do novostavby. To se týká v podstatě všeho od shozu odpadu, vytápění přes klimatizaci. A pak také – chcete opravdu velký byt, tři sta metrů. Ve Véčku si ho koupíte. Když ho budete chtít ve staré zástavbě, ať už na Starém Městě, v Dejvicích nebo na Vinohradech, tak ho nepořídíte, protože už nejsou. Z hlediska efektivity využití prostoru také nelze srovnávat potřebnou velikost bytu ve staré a v této moderní zástavbě. A pak všechny ty služby, které budova nabízí. Concierge, bazén, posilovna… Nic z toho přímo v domě v Pařížské mít určitě nebudete.

RADAN HUBIČKA (55)

- V roce 1985 dokončil studium architektury na VUT.
- Po kole nastoupil jako architekt do Atelieru C 12.
- V roce 1989 odjel na stáž do pařížského studia CBC.
- V roce 1990 působil v architektonickém studiu Tadeusze Spychaly ve Vídni a poté pět let tamtéž ve studiu Borise Podreccy.
- V roce 1995 si založil vlastní kancelář – Architektonický ateliér Radan Hubička, který vede dodnes.
- Kromě V Tower, Prague (dříve City Epoque) je podepsaný například pod projektem tzv. Ledního medvěda na Vítězném náměstí, návrhem kanceláří pro Fidelise Schléeho, vilou Romana Janouška v Praze-Podolí nebo domem Zdeňka Bakaly na Modravě.

Mohlo by vás zajímat

 Václav Liška, Aukro.cz, CEO

Aukro zpět v českých rukou. Polovinu koupil zakladatel Liška

 Andrej Babiš se musí omluvit hejtmanovi Miroslavu Novákovi

Omlouvat se hejtmanovi za „tunel“ Babiš nehodlá. Plánuje odvolání

Budova bývalé Živnostenské banky v Praze, sídlo společnosti CEFC Investment (Europe)

Ztráta na úvod. Čínská CEFC loni v Evropě prodělala 120 milionů

Euro exkluzivně
Airbus A-319 vládní letky na ploše letiště v Praze-Ruzyni.

Servis „vládních“ airbusů za půl miliardy obstará firma Glomex MS

 Zdeněk Radil

Radil skončil v představenstvu Pivovarů Lobkowicz

 SUV Škoda Kodiaq

Škoda Kodiaq vs. 10 dalších SUV: Srovnání klíčových vlastností

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče