Zvyšování daní problémy nevyřeší

02. června 2003, 00:00 - Martin Schmarcz
02. června 2003, 00:00

"Vláda přišla s poměrně dlouhým seznamem věcí, které je potřeba reformovat a kde je možno ušetřit a zvýšit efektivnost, což tu dříve nebylo.

V Čechách platí: mám-li přijít o králíka, nejdřív zařízněte sousedovi krávu

To, že ty kroky jsou pouze decentní, opatrné a nebo jsou plánované do budoucna, kdy v podstatě si vláda sama není jistá, zda ona sama je bude uplatňovat, to už je věc druhá“, říká Dan Münich, člen týmu, který se podílel na přípravě reformy na ministerstvu financí.

* Znamená to, že vláda počítá s tím, že to nakonec nebude ona, kdo bude muset sklízet dopady reformy, protože už tu nebude?

Ta nejnepříjemnější opatření mají přijít až v letech 2005, 2006, případně později. Ale tam samozřejmě politické cítění nesahá.

* Jaká opatření? Myslíte hlavně v důchodové oblasti?

Tak to nejdůležitější opatření, ač stále decentní, je prodlužování věku odchodu do důchodu až na 63 let. Tady padlo významné tabu, protože sociální demokraté před volbami slibovali opak. Příští vláda ovšem bude muset prodloužit věk odchodu do důchodu na 65 let. Tento krok je nezbytný a bude to vlastně relativně jednoduchý způsob, jak vyřešit problém českého penzijního systému.

* Jaká je váha penzijní reformy v celém reformním balíku?

Nerovnováha penzijního systému je primárním zdrojem problémů, tam se generují deficity desítek miliard. Penzijní reformu bych ocenil pochvalou, protože zvýšení věku odchodu do důchodu nebylo jistě jednoduché a ani jednoduché nebude. Ale je to malý krok. Česká populace (jako i jinde v Evropě) rychle stárne. Je potřeba zavést taková opatření, která zvýší zaměstnanost, a to jak dalším zvyšováním věku odchodu do důchodu, tak odstraňováním pracovních bariér pro tyto starší lidi.

* Častá námitka ale zní, že zvýšením věku odchodu do důchodu nezaměstnanost naopak vzroste.

Je to standardní námitka, která vychází z pozorování, že lidé, kteří se blíží k penzijnímu věku, mají skutečně větší problémy najít práci. Ale to je dáno tím, že máme dneska jasně daný horizont 61 let a vy nemáte jak přesvědčit zaměstnavatele, že ještě nechcete odejít do důchodu, že se nijak nesníží kvalita vaší práce. V podstatě to všichni vnímají tak, že úderem 61 roku se změníte z normálního člověka na penzistu. Když se tento negativní signál odstraní, motivace lidí pracovat a firem zaměstnávat je se zvýší.

* Také se ale říká, že staří ubírají místa mladým.

To je nesmysl, který vychází z fyzikálního zákona o zachování hmoty a energie. To ale neplatí o pracovních místech, jejichž počet není fixně daný. Když bude člověk místo penze pracovat, tak nejenže ho nemusíme živit, ale i zaplatí daně, ze kterých se může pak zvýšit penze ještě starším kolegům.

* Když jsme u práce, není její zdanění diskriminačně vysoké?

Vždyť ze mzdy deset tisíc hrubého se musí pět tisíc odvést státu na tzv. sociální a zdravotní pojištění. Ano, ten demotivační efekt je velký.

* Vláda ale vůbec neuvažuje o snížení odvodů z mezd zaměstnanců, naopak chce dosáhnout toho, aby podnikatelé platili více.

Tohle zvýšení odvodů u drobných podnikatelů je nešťastný krok, který je motivován snahou vlády vyjít vstříc odborům, které podle pravidla „mám-li přijít o králíka, nejdřív zařízněte sousedovi krávu“, vyžadují zbytečné oběti na straně podnikatelů ve jménu jakési rovnoprávnosti. Podnikatel je však znevýhodněn v mnoha ohledech. Oproti zaměstnanci má malou šanci získat půjčku od banky, ani nedostává takové sociální dávky. Takže argument o zrovnoprávnění je založen na vodě. Já to považuji za zcela obyčejné zvýšení daní, které bude mít důsledek ten, že někteří lidé podnikání opustí, někteří odejdou do šedého sektoru a přestanou platit daně.

* Vláda, pokud chce snížit rozpočtový deficit, ovšem musí hledat peníze zvyšováním daní, protože navrhované úspory samy o sobě nejsou dostatečné.

Ty úspory určitě nejsou dostatečné a je zcela zřejmé, že aby stát získal čas alespoň k nabrání dechu, musí zároveň zvýšit daně, ale v podstatě tato opatření na obou stranách jsou spíše časem k nadechnutí, k získání času, ale neřeší ten problém.

* Není to tím, že sociální demokraté před volbami slibovali spíše povolení, než utahování opasků?

Realita je taková, že ty sliby politiků přinesly svoje plody, oni se dostali k moci a dělají hlediska vlastních zájmů, co mají. Problém je v tom, že jejich zájem je v současné situaci v rozporu s dlouhodobým zájmem celé země.

* Byl jste členem reformního týmu ministra Sobotky, než byl rozpuštěn. V čem jsou hlavní rozdíly mezi připravovanou reformou a tím, co vláda nakonec přijala?

V tomto týmu bylo nutné připravit dlouhý seznam oblastí, ve kterých je vhodné něco reformovat. V konečné podobě reformy řada věcí zůstala, ale mnoho jich také chybí. Vláda například úplně pominula reformu zdravotnictví. Není mnoho jiných kapitol, kde by se dalo ušetřit tolik peněz, jako právě zde, kde se jich ztrácí obrovské množství. A to brzy začnou přicházet do penze silné generace starých lidí. Když se podíváte na zdravotnické výdaje na osobu, uvidíte, že po šedesátém roku věku prudce rostou. Myslím si, že tyto zvýšené výdaje na zdravotní péči vůbec nejsou zahrnuty ve výhledech, se kterými pracuje ministerstvo financí.

* Ještě na něco vláda zapomněla?

Školství, mám na mysli zejména financování vysokých škol. Víme, že tam chybí velké množství peněz a poptávka po vysokoškolském vzdělání je obrovská. Ale vláda vůbec neuvažovala o reformě, která by přinesla dodatečné peníze ze soukromých zdrojů, z půjček atd. Je to škoda. Tohle je však další tabu, které ještě nepadlo: pro ČSSD je vzdělání veřejný statek, který musí zajišťovat výhradně stát, i kdyby na to neměl.

* Další problematickou oblastí jsou sociální dávky. Vládou navrhované změny sice zpřísňují jejich vyplácení, ale příliš nemění parametry systému.

Parametrická změna je především v minimalizaci tempa valorizací, vláda se shodla na tom, že nikdo nebude prosazovat vyšší, než zákonem dané zvyšování. Co ovšem vůbec není jasné, je implementace některých opatření. Ministerstvo práce na nich pracuje a nikdo neví, zda přinesou efektivní dopady.

* Jaká opatření konkrétně myslíte?

Já jsem připravoval celý seznam týkající se nezaměstnaných. Je třeba ty lidi více otravovat, aby byli nuceni chodit na úřady práce a aby nepracovali načerno. Spousta lidí, kteří při krizi před šesti lety poprvé spadli do sociálního systému, zjistili, že se v něm dá příjemně houpat bez větších problémů a naučili to i své známé. Nyní stále více lidí pobírá dávky a přitom pracuje načerno a neplatí daně.

* Ministr práce Škromach se s tímto návrhem ztotožňuje?

Navrhuje zpřísnění, ale jak říkám, bude dost záležet na reálné implementaci, zda nakonec nepůjde jen o neúčinné gesto. Vláda je závislá na síti svých úředníků. Mizerně placených, tzn. jsou tam lidé, kteří nemají nikde jinde šanci a možná by jinak byli sami bez práce, a ti pak samozřejmě mají pocit, že jsou s nezaměstnanými na jedné lodi.

* Na státním přerozdělování se vůbec živí hodně lidí v mnoha úřadech.

Výběr peněz by se měl sjednotit pod jednu střechu. Dneska vybírají peníze tři různé instituce - finanční úřady, zdravotní pojišťovny a úřady správy sociálního zabezpečení. Každý má svůj formulář, svůj informační systém, své ředitele, své pobočky, a to stojí obrovské peníze. Navíc zpětná kontrola a vymáhání peněz jsou strašně náročné a nedokonalé a stát v širokém měřítku přichází o peníze.

* ODS tuto reformu tvrdě kritizuje. Sama za své vlády řešila problém veřejných financí tzv. balíčky. Dají se tyto dvě sady opatření nějak srovnat?

Problém balíčků byl, že to byla plošná rychlá opatření, která se nedívala dále do budoucnosti. Čas pro balíčky vypršel, prostě balíčky už nefungují. Druhá věc je ta, že ODS se přimlouvá za mnohem razantnější reformy, na druhou stranu nikdy neměla propracovaný detailní plán jednotlivých kroků. Kdyby se dneska ODS dostala do vlády, poměrně dlouhou dobu by trvalo, než by vytvořila nějaký reformní balík. Což si myslím, že tato reforma je dobrým základem, pokud se „vyštelují potenciometry“ mnohem víc, než to hodlá dělat současná vláda.

* To by ale znamenalo, že by politici, ať už pravicoví či levicoví, museli začít jednat jinak, než jste uvedl. Tedy podle potřeb celé země a ne podle svých krátkodobých zájmů. Kdy k tomu může dojít?

Až se zájem politiků ztotožní se zájmem lidí a bude jasné, že jsme krok od propasti, jak politici, tak jejich voliči..

* To není moc optimistická předpověď.

Není, ale pokud nevyjde, bude jenom dobře.

Dan Münich (1965)

Učí a provádí ekonomicky výzkum v CERGE-EI, společném pracovišti Karlovy univerzity a Akademie věd. Specializuje se na trh práce, lidský kapitál, vzdělávání a sociální programy. Vystudoval elektrofakultu ČVUT a získal doktorský titul PhD v ekonomii na CERGE. Absolovoval dva roční studijně výzkumné pobyty na University of Michigan (1997) a Pittsburgh University (1994). Byl externím poradcem v obecných ekonomických otázkách ministrů školství a financí, spolupracoval na studiích MMF a Světové banky. Podílel se na práci sboru externích poradců ministra financí ve věci reformy veřejných financí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče