Zvažte, co o sobě píšete na internetu

07. dubna 2008, 00:00 - Jan Němec
07. dubna 2008, 00:00

RIZIKA SOCIÁLNÍCH SÍTÍ - Miliony lidí po celém světě mají soukromé internetové deníčky či účty na takzvaných sociálních sítích, jako jsou MySpace nebo libimseti.cz. Často zde na sebe prozrazují velmi intimní věci. Anonymita na webu ale neexistuje – informace si vždy najdou cestu do nepovolaných rukou.

Sociální sítě jako MySpace nebo Facebook se staly fenoménem internetu posledních let. Kdekdo si na nich zakládá internetový blog či vlastní profil, připojuje k nim řadu osobních informací i fotografií a hledá na internetu nové známé.

Přístup k osobním údajům na těchto webech však nemají pouze kamarádi a přátelé; může se k nim dostat prakticky každý uživatel internetu. Například vaše fotografie v podroušeném stavu na oslavě mohou pobavit partu známých. Pokud však zrovna hledáte práci, může si je teoreticky prohlédnout i potenciální zaměstnavatel. A toho už rozjívené obličeje a rozlité kelímky s pivem okouzlit nemusí.

„Prolustrovat“ kandidáta na zaměstnání pomocí Googlu či jiného vyhledavače se u některých firem stává běžnou součástí práce personalisty. Internet totiž o člověku často prozradí více než ten nejdůmyslnější pohovor. Podobná situace ale hrozí i v jiných případech. Ani možného obchodního partnera vaší firmy totiž zřejmě nepřesvědčí o vhodnosti spolupráce fakt, že šéf firmy kdysi dokázal vypít půl sudu piva za večer.

Jiným rizikem sociálních sítí je internetové podsvětí. To ani tak nezajímají lechtivé fotografie či pikantnosti ze soukromého života. Mnohem lepším využitím je pro ně takzvaný data mining, tedy „těžení“ osobních dat. Hackeři mají zájem například o e-mailové adresy s relativně přesným popisem jejich majitele (věk, pohlaví, zájmy a podobně). Databáze těchto adres totiž mohou dále prodat. A spammeři pak s jejich využitím mohou lépe cílit nevyžádané nabídky.

Podle bezpečnostní firmy McAfee hackeři stále častěji zneužívají i nejrůznější doplňkové aplikace na těchto serverech. Na příklad služba Facebook umožňuje uživatelům posílat pozvánku na virtuální přípitek či virtuální narozeninové dary. Hackeři podle McAfee této možnosti zneužívají k tomu, aby získali přístup k velmi cenným a dobře prodejným osobním informacím. Vedle toho také občas touto cestou rozešlou viry či phishingové zprávy.

Některé věci nesmažete

„Nyní se dobře bavím, a až pro mě budou osobní údaje na webu nepohodlné, jednoduše své profily smažu,“ řeknete si. Jenže zde leží další problém: některé ze sociálních serverů úplné vymazání profilu neumožňují. Dají se deaktivovat, ale data dále zůstávají uložena na serveru a je možné je stále dohledat. Typickým příkladem je síť Facebook. Ta až donedávna možnost vymazání všech údajů nenabízela. Po deaktivaci profilu data schraňovala dále, čímž si vysloužila značnou kritiku. I v internetových diskuzích se hemžily dotazy zoufalých uživatelů, jak „nepohodlný“ profil smazat definitivně. Facebook nakonec tlaku ustoupil a letos na konci února politiku mazání účtů změnil. Uživatel má tak nyní možnost kontaktovat e-mailem Facebook přímo a zažádat o úplné odstranění svých údajům z webu.

Jak ale postupovat v případě, že vámi oblíbená sociální síť takto vstřícná není a smazání všech osobních dat neumožňuje? Podle Petra Otevřela z advokátní kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři je třeba rozlišovat mezi případy, kdy je služba provozována v Česku a v cizině. Obzvláště u zahraničních serverů je totiž podle něj jakékoliv vymáhání práv na ochranu osobních údajů velmi problematické. A to i když odhlédneme od astronomických částek, na které by soudní pře se zahraniční firmou vyšla. Portály se zpravidla řídí právem země, ve kterém sídlí jejich provozovatel. Není ovšem vyloučeno sjednání úplně jiného právního řádu v obchodních podmínkách konkrétního portálu.

Naopak v případě českých serverů je situace jiná. Podléhají zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Navíc je jasné, kdo web provozuje a nese za něj odpovědnost. Proto jsou podle Otevřela šance na úspěch mnohem vyšší. Mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana Štěpánková ale upozorňuje, že je velmi důležité věnovat pozornost provozním podmínkám. Jejich odsouhlasení naprostá většina sociálních sítí ještě před zřízením účtu žádá. Pokud totiž kliknutím odsouhlasíte, aby vaše osobní údaje byly archivovány v databázi, nemůžete si pak na tuto skutečnost stěžovat. Pokud se přímo neporušuje zákon.

Jiná situace podle Štěpánkové nastává v případě, že se i přes „podepsání“ souhlasu rozhodnete skončit s používáním služby. „Pro vymazání osobních údajů z takových databází je nutné provozovateli služby poslat písemnou žádost. Na jejím základě by měl vyhovět a všechna data i z archivu odstranit,“ vysvětluje Štěpánková. Pokud provozovatel tuto žádost neakceptuje, může se podle Štěpánkové uživatel obrátit se stížností k Úřadu pro ochranu osobních údajů. „Velmi důležitá je právě písemná forma žádosti. Jedině tak je totiž možné doložit, že jste ji podali a druhá strana ji odmítla akceptovat,“ dodává Štěpánková. Úřad pak podle ní postupuje podle zákona a situaci řeší přímo s provozovatelem služby.

CO JSOU SOCIÁLNÍ SÍTĚ

V původním významu je sociální síť propojená skupina lidí, kteří se navzájem ovlivňují. Přitom mohou a nemusejí být příbuzní. Síť se tvoří především na základě společenských zájmů, rodinných vazeb, ale i z jiných důvodů. Příkladem sociální sítě jsou portály Facebook a libimseti.cz, ale i některé diskuzní servery (z českých je zřejmě nejznámější projekt Okoun.cz). Na internetu fungují jako sociální sítě speciální webové stránky, na nichž je možné vytvořit si vlastní profil či identitu a jejím prostřednictvím komunikovat s ostatními registrovanými uživateli. Tyto služby často umožňují sdílet oblíbenou hudbu, poznávat nové lidi, virtuálně s nimi popíjet či jim posílat virtuální dary.

Na internetu se nic neutají

Zdaleka ne každý se ale vinou sociálních sítí dostane do problémů jako zmiňovaný čtenář Profitu. Podle Roberta Němce, který vlastní marketingovou firmu a má i profil na českém serveru libimseti.cz, totiž existence účtu v některé ze sociálních sítí sama o sobě uškodit nemůže. Důležité je především dobře zvážit, co na internetu zveřejnit, a co už příliš zasahuje do soukromí. „Hlavní je nemyslet si, že se na internetu něco utají. Není anonymní,“ varuje Němec. Podle něj musí člověk vždy počítat s tím, že informace zveřejněné na internetu se přesně podle zákona schválnosti dostanou právě do rukou, do nichž byste je vydali nejméně rádi.

Sociální sítě mohou podle Němce naopak při podnikání i pomoci. „Zhruba jednou do měsíce se mi přes libimseti.cz ozve nějaký člověk, který by měl zájem pracovat v mojí firmě,“ potvrzuje. „Sociální sítě ale mohou být i dvojsečnou zbraní,“ říká a dodává konkrétní historku: Do firmy přišel životopis zájemce o práci. Po přečtení Němec zjistil, že dotyčného člověka zná právě z internetové komunikace prostřednictvím sociálních sítí. „Když jsem poznal, o koho se jedná, věděl jsem, že ho rozhodně nezaměstnám,“ dodává Němec. Ve zdánlivě anonymním světě internetu se totiž každý chov
á uvolněně, bez obav z nějakého postihu. Jinými slovy – „odkope se“ a prozradí ze své nátury víc než při běžném osobním kontaktu. A pokud má smůlu, zjistí se to zrovna v tu nejnevhodnější chvíli.

Pokud tedy i vy holdujete internetovým debatám s přáteli v prostředí sociálních sítí, není důvod tuto zálibu zavrhnout. Stačí se zamyslet nad tím, co je vhodné na sebe prozradit a co by v budoucnu mohlo naopak uškodit. Spoléhat na to, že lze on-line identitu měnit jako ponožky vymazáním profilu, se totiž v některých případech může vymstít.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče