Zůstaňte doma. Vláda nefunguje

03. října 2013, 12:00 - Miroslav Zámečník, Euro
03. října 2013, 12:00

Vždycky můžeme spoléhat na to, že Američani nakonec zvolí správné řešení. Až vyčerpají všechny špatné možnosti

České vládnutí ještě ani zdaleka nevyčerpalo všechny možnosti, jak znepříjemnit život daňovým poplatníkům. Amerika totiž opět jednou objevila kouzlo „shutdownu“, tedy uzavření dostatečného množství vládních úřadů na to, aby každý pocítil, že se politici nedokázali dohodnout. Naposledy se tak stalo před 17 lety, ještě za první vlády Billa Clintona. Tehdy to mohl na vlastní kůži zažít autor těchto řádků, protože i na místě tak vzdáleném od Washingtonu, jako je ostrov Sanibel u západního pobřeží Floridy, se pro návštěvníky zavřely brány proslulé ptačí přírodní rezervace spravované stejně jako národní parky federálním ministerstvem vnitra. A bylo po ptákách.

Tehdy stejně jako teď z toho relativně více Američanů (46 procent) viní Republikány, kteří dělají obstrukce se schvalováním nemandatorních položek federálního rozpočtu. „Jenom“ 36 procent klade vinu prezidentovi. Tentokrát se pokusili Republikáni ovládající dolní komoru Kongresu provázat financování federální vlády s odložením některých klíčových ustanovení Obamovy zdravotnické reformy (uzákoněné již v roce 2010), jejímž cílem je rozšířit zdravotní pojištění na v podstatě všechny Američany. Republikáni zdravotní reformu opravdu upřímně nenávidí. Odklad o rok se měl týkat povinnosti pojistit se pod hrozbou pokuty a spuštění elektronických tržišť počínaje 1. říjnem, přičemž Američané si mohli vybrat z nabídky soukromých pojistek.

Dlouhý a složitý proces

Ponechme stranou, že všechny ostatní vyspělé země povinné zdravotní pojištění mají, anebo mají národní zdravotní službu. Obamova reforma je neskutečně složitý a časově roztahaný proces. Už nějakou dobu například platí zákaz pojišťoven odmítnout pojistit člověka z toho důvodu, že je nemocný. Tuhle část stejně jako rozšíření platnosti rodinné pojistky i na děti do 26 let nicméně Republikáni chtěli ponechat v platnosti. Trnem v oku Republikánů je především zvláštní daň ze zdravotnické techniky používané v ordinacích a nemocnicích (od kardiostimulátorů po CT scannery) se sazbou 2,3 procenta.

Logika zavedení daně byla zhruba následující: vzhledem ke zvýšení počtu pojištěnců bude techniky zapotřebí víc, takže by se její dodavatelé měli o náklady reformy podělit ze svých zisků. Výroba zdravotnických přístrojů a zařízení je v USA významný obor s ročním obratem 130 miliard dolarů a zaměstnává asi 400 tisíc lidí, často ve volebních okrscích Demokratů. Připočtěte k tomu fakt, že na lobbing za zrušení daně vynaložily postižené firmy odhadem 150 milionů dolarů, a je jasné, že Republikáni byli v pokušení to letos znovu zkusit.

Jenomže rozebírání reformy na neoblíbené kousky může snadno vyústit v to, že reformě nepůjdou naproti žádné dodatečné příjmy, ale její náklady velmi rychle porostou. Příklad: pakliže nepřinutíte zdravé a relativně mladé Američany, aby se pojistili, ale zároveň přinutíte pojišťovny, aby pojistily kohokoli bez ohledu na jeho předchozí zdravotní problémy, nemůže být výsledkem nic jiného než další prodražení systému. A ten americký je už dnes s velkou rezervou nejdražší na světě. Pokud Obama nechce zanechat reformu ve finančním rozvalu, musí neúprosně tlačit na to, aby platila jako celek včetně nepříjemných a nepopulárních součástí, a to i za cenu konfrontace vyúsťující ve věci typu „shutdownu“.

Čekání na upachtěný kompromis

Tohle pozadí umožňuje pochopit, proč Demokraty kontrolovaný Senát odmítl na hru přistoupit a vrátil návrh zpátky do dolní komory bez omezujících podmínek. Tam ovšem nesrazili patky pro změnu Republikáni. Výsledkem nejsou jen zavřené národní parky, muzea na washingtonském Mallu nebo tamní zoo, ale také 800 tisíc federálních zaměstnanců na neplaceném volnu, tedy bez výplat, zato řádně roztrpčených.

Teď se za vzniklou situaci bude svalovat odpovědnost z jedné strany na druhou, ale dřív nebo později bude přijat nějaký upachtěný kompromis (posledně to trvalo, tuším, tři týdny). Škody na ekonomice budou makroekonomicky snesitelné, i když zřejmě větší než před 17 lety, kdy byla ekonomika ve vztlaku a sílící konjunkturu to nemohlo vážně ohrozit.
Za dva týdny však americká politická „věrchuška“ bude stát před podstatně riskantnějším rozhodnutím. A to v případě, že před 17. říjnem nezvedne limit na federální dluh, čímž by se USA dostaly do technické neschopnosti jej splácet novými emisemi vládních cenných papírů. Když vezmeme v potaz, že federální dluh představuje skoro dvanáct bilionů dolarů a drží ho ve svých portfoliích kdekdo, není to žádná legrace. Důsledky by mohly být nedozírné.

Že jsou tyhle hry znakem vážné a chronické politické krize? Že to vážně oslabuje důvěru voličů v celý systém vládnutí? „You bet,“ říkají Američani. Je ovšem třeba být stejným optimistou jako svého času Winston Churchill, když pravil: „Vždycky můžeme spoléhat na to, že Američani nakonec zvolí správné řešení. Až vyčerpají všechny špatné možnosti.“


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Před volbami je třeba zapnout mozek

Dobré a špatné zprávy

Co s přebytkem kapacit?


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče