Zřetelná nespravedlnost

27. května 2008, 13:34 - Pavel Smutný
27. května 2008, 13:34

Formální pozitivistická aplikace poškozuje rovnováhu konfliktních zájmů

V záplavě konfliktních událostí a senzačních zpráv není snadné rozlišit, co je okrajové a co znamená hlubší trend, který má pro směřování české společnosti zásadní význam. Byli jsme svědky volby prezidenta republiky, zavedení poplatků u lékaře, rozhodování Ústavního soudu o Zákoníku práce a o reformních zákonech. To jsou témata, která plnila a plní první stránky novin.
V ČR však probíhá pozvolna, ale zřetelně proces - momentálně spíše bitva -, který je stranou pozornosti širší veřejnosti a jenž zásadně ovlivní naše chování. A je zcela srovnatelný s ekonomickými reformami na začátku devadesátých let. Po mnoha letech se pozornost veřejnosti znovu obrací k výkonu práva a konečně se začínají, i když konfliktně a nejednoznačně, uplatňovat nové postupy - téměř by se chtělo říct postaru „nové myšlení“ - při soudním rozhodování sporů.

Přehnaný formalismus

Pro názornost uvedu tři zdánlivě nesouvisející právní případy: evangelického kněze Jana Šimsy, konkurz na majetek zkrachovalé cestovní agentury Václava Fischera a státního podniku Čepro. V prvním a třetím případě hraje kladnou roli Ústavní soud, v posledních dvou tragickou Nejvyšší soud. Všechny tyto případy mají jedno společné. Formální aplikací práva nejméně jednou soudní instancí nastala zřetelná nespravedlnost. V důsledku přehnaného formalismu obecné soudy v prvním případě znemožňovaly - i v době politické svobody - spravedlivou soudní rehabilitaci (Šimsa). Ve druhém případě byli vážně poškozeni věřitelé (Václav Fischer), a ve třetím byl dokonce fakticky podpořen trestný čin (Čepro).

Šimsa, Fischer a Čepro

Farář Šimsa v sedmdesátých letech při domovní prohlídce strčil do příslušníka StB. Toto provinění proti společenským mravům tehdejší soudy kvalifikovaly jako násilný útok proti veřejnému činiteli a přísně potrestaly. Šimsa se nemohl domoci soudní rehabilitace ani u porevolučních soudů a až téměř po dvaceti letech ho rehabilitoval Ústavní soud. S tím, že věc měla politický a mravní kontext.
Dlužník Václav Fischer je nepochybně v hlubokém úpadku, konstatovaly dvě příslušné soudní instance pravomocným rozhodnutím. Nejvyšší soud v dovolacím řízení tyto rozsudky z formálních důvodů zpochybnil a zrušil, což fakticky znamená rozhodnutí o věci. A to způsobem, který Občanský soudní řád ve svých základních ustanoveních výslovně odmítá, protože klade důraz na spravedlivou ochranu práv a čestné plnění povinností. Toto rozhodnutí podává nehezké svědectví o roli Nejvyššího soudu, právě pokud jde o formální aplikaci práva.
Čepro bylo odsouzeno „v nepřítomnosti“ k miliardovým plněním, a to všemi instancemi obecných soudů, protože jeho zaměstnanec v podatelně ukradl předvolání k soudu. Z hlediska formálního práva byla situace tohoto státního podniku zcela beznadějná. Až Ústavní soud zjednal nápravu. Odsoudil rozhodování, jež nese „znaky přehnaného formalismu s prvky libovůle“, a vyzval soudce, aby posuzovali takové věci s přihlédnutím k okolnostem případu.

Pozitivismus versus duch a principy

Pozitivismus je slovo, které tyto a četná další rozhodnutí soudů historicky spojuje. V naší zemi v srdci kontinentu je od osvícenských reforem císařovny Marie Terezie právo chápáno pozitivisticky. To znamená, že rozhodovací praxe soudů se nesmí odchýlit od doslovné litery zákona. Pozitivistické chápání zákonů vede k přehnanému důrazu na slovní formu právní normy, tedy k formalismu. Tento archaický model byl bez výhrad převzat v letech 1948 až 1989. Zakořenil v myslích generací právníků 19. a 20. století a zásadně jej změnit dosud nebylo v programu naší demokratické justice. Respektování ducha zákonů (l’Esprit des lois) a smyslu právních norem, rovnovážné zachovávání všech principů práva a hluboké promýšlení otázky spravedlnosti - tyto požadavky u nás zůstávaly a stále zůstávají okrajovými záležitostmi, jež jsou dobré jen pro diskuse akademiků na právnické, či dokonce filozofické fakultě. Reforma soudnictví se po roce 1989 především soustředila na zakotvení nedotknutelnosti a nezávislosti soudců, aniž k těmto institutům přiřadila povinnost a výzvu spravedlnost promýšlet.
Současná společnost je velmi komplikovaný organismus v neustálém pohybu. A jeho úkolem je nalézat rozumnou a spravedlivou rovnováhu konfliktních zájmů všech jedinců. Formální pozitivistická aplikace práva škodí této rovnováze, protože klade důraz na nepodstatný detail slovních formulací právních norem, potlačuje racionální analýzu společenských vztahů a širších souvislostí právních případů. Je nefunkční, alibistická a ve svém důsledku nespravedlivá. Spravedlnost v dobré společnosti musí být široce přijatelná, srozumitelná a také rychlá a dostupná. Na tento problém je důležité stále poukazovat a povzbuzovat všechny soudce, aby zákony nejen aplikovali, ale také se zásadně a vždy řídili principy a smyslem zákonů. A aby dobře studovali zákony z hlediska jejich ducha, diskutovali o svých stanoviskách a zejména je pečlivě promýšleli.

Soudy a morální standardy společnosti

Právnická fakulta Karlovy univerzity nedávno uspořádala obsáhlou a velice zdařilou konferenci o nových jevech v právu. Věřím, že jde o nový trend. Česká právnická komunita se totiž - na rozdíl od ekonomické - dosud nenaučila připravovat zásadní reformy transformačního procesu na základě důkladné a odborné diskuse. Převratná norma - nový Občanský zákoník - vzniká v šeru profesorského kabinetu, přičemž diskuse o něm by měla být věcí celé veřejnosti. Dle Občanského zákoníku má společnost žít desítky a stovky let. Diskuse o české národní povaze často zdůrazňují naše různé záporné vlastnosti. Určitě máme co zlepšovat. Zákony a posléze jejich soudní aplikace mohou pozvolna, ale zásadně zkvalitňovat chování všech občanů. Soudy jsou přece jen poslední lidskou rozhodovací instancí. A proto není jedno, jak rozhodují. Dávají příklad a spoluurčují normy chování lidí. Čestnost se musí vyplatit, podraz nemůže být honorován a tolerován. Soudci, řada je na vás.

Trendy

Pozitivistické chápání zákonů vede k přehnanému důrazu na slovní formu právní normy, tedy k formalismu.
Respektování ducha zákonů a smyslu právních norem, rovnovážné zachovávání všech principů práva a hluboké promýšlení otázky spravedlnosti u nás stále zůstávají okrajovými záležitostmi.
Reforma soudnictví se po roce 1989 soustředila na zakotvení nedotknutelnosti a nezávislosti soudců.
Nepřiřadila k těmto institutům povinnost a výzvu spravedlnost promýšlet.
Je třeba povzbuzovat soudce, aby zákony nejen aplikovali, ale také se řídili principy a smyslem zákonů.
Soudy dávají příklad a spoluurčují normy chování lidí.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Konec vesnických prodejen? Vyřeší jejich ztrátovost dotace?
"Bude to dobrý rok," banky a stavební spořitelny počítají výsledky v polovině roku 2017
Papíry jsme jim nevytiskli aneb o reálném založení chovné stanice
Připojištění na dovolenou? Nutnost, nebo zbytečnost?
Poroste rychleji USA nebo eurozóna? MMF upravil předpovědi
Auta
První autonomní Kamaz bude nasazen během fotbalového…
Po Francii chce prodej aut se spalovacím motorem zakázat také Velká Británie
Galerie na středu: Na tyto tříválce vám nestačí ani půl milionu
Německo chce neupraveným autům z aféry Dieselgate odebrat registraci
Patentové skici odhalují malý dvoumístný sporťák značky Honda
Technologie
Aukro chystá změny. Na konci měsíce začne migrace a služba bude desítky hodin nedostupná
AMD se díky kryptotěžařům a Ryzenu dostalo v druhém čtvrtletí do zisku – tedy skoro
Objevily se výsledky Radeonů RX Vega v 3DMarku. Start prodejů přesně za dva týdny?
Skype 5.4 pro Linux přidává podporu pro skupinové videohovory
Nvidia už má Tesly s čipy Volta, rozdala první karty výzkumníkům umělé inteligence
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít