Zpřísníme požadavky na obchodní rady

02. dubna 2007, 00:00 - JIŘÍ NĚMEČEK
02. dubna 2007, 00:00

NÁMĚSTEK MINISTRA ZAHRANIČÍ PRO EKONOMIKU DAVID GLADIŠ:Zavést jasná pravidla pro práci obchodních radů, vtáhnout obchodníky z praxe do diplomacie a neuhýbat politickému nátlaku. Tak by měly vypadat změny, které plánuje náměstek ministra zahraničí David Gladiš na podporu českých podnikatelských aktivit v cizině.

NÁMĚSTEK MINISTRA ZAHRANIČÍ PRO EKONOMIKU DAVID GLADIŠ:

Zavést jasná pravidla pro práci obchodních radů, vtáhnout obchodníky z praxe do diplomacie a neuhýbat politickému nátlaku. Tak by měly vypadat změny, které plánuje náměstek ministra zahraničí David Gladiš na podporu českých podnikatelských aktivit v cizině.

Při nástupu do funkce jste se přihlásil k myšlence spolupráce vašeho rezortu, ministerstva průmyslu a obchodu a podnikatelských komor. Na papíře vznikla už před čtyřmi měsíci Česká rada pro obchod a investice. Už zasedla?

Českou radu pro obchod a investice zamýšlí zřídit ministerstvo průmyslu a obchodu. Podle mých posledních informací se tento týden mají setkat oba ministři a dohodnout další postup. Pokud do Rady za nás bude nominován jeden člověk, bude to nejspíš ekonomický náměstek, tedy já.

I kdyby Rada fungovat nezačala, máte nějakou nezávislou představu, jak pomoci českým podnikům?

Je tu hlavní projekt, který chci prosadit. Jde o komplexní plánování práce zastupitelských úřadů. Zatím se vůbec nevyhodnocuje jejich práce, řekněme výkonnost. Situace je skutečně tristní. Proto připravujeme přechod na systém, který je založen na stanovení priorit. Každá ambasáda si musí stanovit konkrétní cíle, plán činnosti a potom ho plnit. A ekonomickou prioritou, kterou si musí uvědomit každý ambasador, obchodní rada a vlastně každý pracovník zastupitelství, je právě podpora českých podniků. Jde o přechod na manažerský systém, jaký funguje u soukromých firem. Práce musí přinést konkrétní výsledky.

Co to znamená konkrétně?

To je různé země od země. Činnost obchodních radů je skutečně pestrá. Když bych to měl zobecnit, jejich základní funkcí je otevírat dveře podnikatelům. To je důležité hlavně v zemích, kde je stále velký vliv státu a také státní zakázky jsou základem obchodu. Rada jako státní úředník má přece jen při dohodě jednání větší váhu než „neznámý“ podnikatel.

NA ZMĚNU ZATÍM NENÍ POLITICKÁ VŮLE

I neznámý podnikatel má větší šanci, když za ním stojí velká firma se značkou a historií. Můžete pomoci těm menším?

Můžeme je podpořit. Pokud se o nich vůbec dozvíme. Firmy nemají žádnou povinnost hlásit své obchodní aktivity ambasádám. Je pravda, že u velkých zakázek (třeba na výstavbu elektrárny nebo přehrady) má stát lepší politické páky a také informace. Aby se přitom nezapomnělo na drobné a střední podnikatele, byla vytvořena agentura CzechTrade.

Neuvažujete třeba o určitém spojení obchodních útvarů s kancelářemi Czech Trade, CzechInvestu, CzechTourismu, Hospodářské komory? Náklady by musely být nižší. Nájem kanceláří, sběr informací a podobně.

Ano, bylo by to výhodnější. Ale není k tomu politická vůle. Takže se snažíme alespoň vymezit jejich konkrétní činnost, aby nedělaly totéž za dvojnásobné náklady.

Kdo tedy má ekonomické zájmy našich podnikatelů konkrétně na starosti? Jsou obchodní radové na všech ambasádách?

Ne, máme 101 radů v 74 zemích. K tomu samozřejmě ještě několik desítek místních sil. Tito pracovníci ale často pracují i pro další zaměstnance ambasád. Není třeba mít obchodní rady všude, ale mít je tam, kde je jejich činnost smysluplná.

Kde tedy jejich činnost smysluplná není?

Tam, kde si naši podnikatelé poradí sami a nepotřebují záštitu státu. Jde o země, kde se naše firmy dostatečně orientují, mají obdobné obchodní zvyklosti a třeba neexistuje vážná jazyková bariéra. V podstatě sousední státy a země Evropské unie, jako jsou Nizozemsko, Itálie, Polsko a podobně.

Budete tedy jejich posty v těchto zemích rušit?

To už se děje. V této chvíli je už proškrtáno tucet obchodně-ekonomických úseků v Evropě. Což ale neznamená, že snížíme jejich počet. Jenom je přesuneme do regionů, kde budou pro firmy skutečným přínosem. Především do zemí, kde je i zvykem, aby se podnikatel mohl opřít o podporu státu. Třeba do Vietnamu, Číny, Indie, Mongolska.

To jen tak vezmete obchodního radu z Polska a pošlete ho letadlem třeba do Ulánbátaru? Tak jednoduché to samozřejmě není. V téhle chvíli je už ale vypsáno několik výběrových řízení na posty v zemích, o nichž jsem mluvil. Rada by měl mít také zmapované místní prostředí, aby firmám pomohl v orientaci. Může jít o jiné chápání zákonů, technické problémy, marketingovou pomoc, společenské zvyky a tak podobně. Už název obchodní rada napovídá, že by to měl být rádce. Má samozřejmě i jiné úkoly. Připravovat a organizovat obchodní mise, veletrhy, výstavy. Sledovat místní trh a jeho možnosti. A systematicky propagovat Českou republiku, vytvářet image českých výrobků. Image země bývá občas vnímána jako rozpor mezi diplomatickými a ekonomickými zájmy. Přístup k tomuto „pnutí“ je dnes už vyváženější. Dám příklad. Dospěli jsme k rozhodnutí, že už v květnu nebo červnu bychom uspořádali podnikatelskou misi do Iránu. A to přesto, že na politické úrovni s nimi zásadně nesouhlasíme. Máme výhrady třeba k jejich přístupu k jadernému programu, ale na ekonomické úrovni můžeme spolupracovat. Samozřejmě jen do chvíle, pokud by nezačaly platit nějaké sankce OSN. ČÍNŠTÍ OBCHODNÍCI BEROU BYZNYS RACIONÁLNĚ

Co Čína? To je klasický příklad schizofrenního soužití politiky a obchodu. Na tomto trhu se tak tři čtyři roky snažíme intenzivně prosadit, ale není to lehké. Číňané mají specifické uvažování. My sami jsme si na tomto trhu dost uškodili. Za poslední dva roky vlády Jiřího Paroubka jsme naše ekonomické cíle spojili s až přehnanou politickou vstřícností. V jejich očích jsme tím naopak klesli. Číňané to berou jako slabost a partnera si potom přestávají vážit. Vím, o čem mluvím, sám jsem dva roky podnikal v Pekingu. Dva roky si podnikatelské mise a politici na nejvyšší úrovni podávali dveře. Skutečný dopad na export to mělo ale velmi malý. V čem je problém? Myslím, že i když máme vůči Číně různé předsudky kvůli Tibetu nebo Tchaj-wanu, oni berou obchod racionálně. Důkaz? Přes veškeré politické neshody má Čína největší obchodní výměnu s Tchaj-wanem. Dvě třetiny firem v Číně dnes totiž tvoří soukromé podniky a obchody probíhají bez zásahu státu. Co byste tedy podnikatelům mířícím na čínský trh poradil?

Hlavně pochopit jejich mentalitu. Státní podpora není úplně nutná, rozdíly jsou skutečně spíš v kultuře, myšlení, zvyklostech. Přesto určitě pomůže, alespoň v začátcích, být součástí nějaké oficiální mise.

Jaké zboží má v Číně šanci na úspěch? Textilky se nejspíš ani nemusejí snažit. To se sice nabízí, ale zrovna nedávno jsem měl schůzku se zástupci Asociace textilního a kožedělného průmyslu, a oni mají plán, jak vyvážet do Číny výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Do Číny lze prostě vyvážet ledacos, je nutné ale počítat s tím, že je to prostředí velmi tvrdé a konkurenční. Konkurovat cenou je zde skutečně velmi těžké, výrobní náklady mají velmi nízké. Neměli bychom si to ale plést s tím, že čínské výrobky mají i nízkou kvalitu. Ta se rychle zvyšuje. Například výroba jejich obráběcích strojů pokročila tak, že už šlapou na paty našim tradičním výrobcům. Rychle se učí a jsou pracovití, na to je třeba myslet. A další země? Kam by podnikatelé měli zaměřit pozornost? Velký potenciál má samozřejmě Rusko, obchodní výměna stále roste. Na tomto trhu se ale lépe prosazují velké projekty. Rychle rostoucí ekonomikou je Indie, tam už dokonce vznikají české továrny. Ruský trh ale Češi historicky znají, dokonce se domluví. Nepatří mezi ty země, kde nejsou obchodní radové zbyteční? To určitě ne. V Rusku stále funguje „vlajka“ státní záštity. Naši ambasadoři i radové pořádají každý měsíc nějakou obchodní misi do určitého ruského regionu. Podnikatelé s velvyslancem navštíví guvernéra oblasti, významné úředníky, podniky. Protože je to oficiální, mohou se dostat k nejdůležitějším osobám a ty výsledky tomu odpovídají. V myšlení těch lidí stále přetrvává, že co má podporu státu, je lepší. Ocení Rusové, že se naši obchodníci domluví jejich jazykem? Zatím máme ještě dost lidí, kteří se rusky domluví. Je to ale spíš starší generace, nyní se objevuje mezi mladými obnovený zájem o tento jazyk. Sám se chci také ruštinu pořádně naučit. EVROPA SE UNIFIKACÍ PŘIPRAVUJE O JEDINEČNOST

Zpět k Číně: rektor vysoké školy ekonomické Richard Hindls prý eviduje zájem o výuku čínštiny. Nestačí katedra na Karlově univerzitě? Co vůbec po uchazečích na obchodní rady požadujete? Skupina ekonomů, kteří se domluví přímo čínsky by se jistě dobře uživila. Univerzita se přeci jen zaměřuje prioritně na jiné cíle než obchod. Obecně ale po zájemcích o funkci v zahraničí požadujeme dva světové jazyky (místní je samozřejmě výhodou). Dobrá je ovšem zkušenost s obchodem, ať už ze státní správy nebo soukromého podnikání. Pokud vybraný člověk nemá zkušenosti z diplomacie, musí ještě před nástupem projít školením u nás. A také absolvovat Exportní akademii, kterou má na starosti ministerstvo průmyslu a obchodu. Nevadí vám, že se Evropa proti USA nedomluví jedním jazykem? Byl byste pro zavedení povinného jednacího jazyka? Ani ne. Jsem prakticky proti jakémukoliv sjednocování, které přichází pokynem z Bruselu. Unifikací se Evropa hodně oslabuje o svou jedinečnost, která tkví i v její pestrosti. Radíte se při výběru obchodních radů se zástupci podnikatelů? Často od nich dostáváme tipy na vhodné uchazeče. Součástí výběrové komise ale komory nejsou. Já se tomu ale osobně nebráním. Problém je jinde. Lidé, kteří jsou podnikaví a umějí třeba i netradiční jazyk, netouží příliš pracovat pro státní správu. Spíš je odrazuje. Lépe se prostě uplatní v byznysu. Ty nejlepší stát prostě najmout a zaplatit nemůže, pokud sami nechtějí. Vy sám jste ale do státních služeb nastoupil. Já se do privátní sféry určitě vrátím. Tohle byla výzva a chtěl jsem to zkusit. Nebojíte se, že vás státní mašinérie „sešrotuje“? Je pravda, že úřednická mašinérie věci spíš brzdí a rozmělňuje. Pro mne je ale důležitější, jestli dostanu zelenou nejen pro podporu podnikatelů od nejvyššího vedení rezortu a vlády. Jestli změny neprosadím do léta, odejdu sám. |DAVID GLADIŠ**Narodil se v roce 1974 ve Frýdku-Místku. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze (obor mezinárodní politika) a London School of Public Relations. Precizně ovládá angličtinu a hodlá se pustit do studia ruštiny. Ministr zahraničí Alexandr Vondra ho jmenoval svým náměstkem pro ekonomiku a zahraniční prezentaci 28. září 2006. Gladiš působil ve státních službách již dříve jako ředitel České centrály cestovního ruchu, kterou zreorganizoval a přejmenoval na vládní agenturu pro podporu cestovního ruchu CzechTourism. Dva roky působil jako manažer v PR agentuře v Pekingu. Bydlí v Praze s manželkou Lucií a tříletou dcerou Karolínou. Jeho koníčkem je cestování, které dlouho propaguje i na portálu www.hedvabnastezka.cz, který sám založil. Jako státní úředník jeho provoz předal organizátorovi Cestovatelského festivalu Karlu Wolfovi.|

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče