Zpráva OECD o Česku: Desetinka procenta sem, desetinka tam

20. března 2014, 12:00 - Miroslav Zámečník
20. března 2014, 12:00

Tento týden prezentovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) svůj Country Survey pro Českou republiku. V něm, mimo jiné, udělala záslužný výčet toho, jak se u nás zaváděla doporučení této organizace, která nemá k dispozici peníze, jimiž by váhu svých rad podepřela, tvrději řečeno vynucovala.

Navíc země, které nepotřebují peníze od mezinárodních finančních organizací, protože mají přístup na finanční trhy, je tak jako tak nemusejí poslouchat, takže jestli mají či nemají finanční páku, vyjde v podstatě nastejno (Brusel je v jiné pozici, může dávat sankce nebo omezit příliv peněz z kohezních fondů).

Takže zda je doporučení přijato, závisí v podstatě na reformním elánu dané země. Dopadli jsme tristně, více než půlku doporučení OECD jsme v letech 2010-2013 nezavedli vůbec a zbytek jen částečně. Minulý týden jsme v Euru rozebírali, proč se v Řecku dosud nedostavil efekt strukturálních reforem, ačkoli OECD konstatovala, že je Řekové ve skutečnosti přejímali nejdůsledněji. Srovnání Česka a Řecka naráží na odlišnou metodiku, nicméně níže přiložený graf je zarážející stejně jako překvapivý. Ruku na srdce, kdo by si troufnul odhadnout, že Řekové mají lepší „absorpční schopnost“ nežli Irové?

Další graf vpravo dole se bezprostředně týká Česka, a je také hodně překvapivý. Ne že by snad někdo při znalosti prostředí mohl trpět představou, že jsme nějaká ultraliberální země, ale že máme v regulovaných profesích nejvyšší byrokratické nároky na nejrůznější diplomy a potvrzení z hodnocených zemí. Kolik nás to stojí na ušlém růstu HDP, ukazuje graf dole vlevo. Navíc pozornému člověku neujde další zajímavost: třeba Švédsko vyžaduje málo papírů, ale kdyby se implementovala direktiva o službách, mělo by to velmi významný makroekonomický efekt, oproti Česku několikanásobný.

Liberalizace a snížení bariér vstupu na trh jsou nepochybně rezervoárem hospodářského růstu nejen ve službách. Zahodit tři čtvrtě procenta dodatečného impulsu pro růst potenciálního produktu v dnešních časech tedy není jen tak.

Co nás stojí odkládání nebo rozmělňování strukturálních reforem? Nic jiného než obětovaný hospodářský růst. Je opravdu velký rozdíl, kam se dostaneme, když porosteme průměrným tempem 1,5 procenta ročně, jak předpokláda OECD (tedy v podstatě jako Německo), anebo až o 1,25 porcentního bodu rychleji, když doporučované strukturální reformy uděláme. V prvním scénáři nedoženeme Německo nikdy, naopak absolutní rozdíl se bude stále prohlubovat (Němci rostou z mnohem vyššího základu stejným tempem). V druhém případě to sice bude za velmi dlouho, a alespoň je tu nějaká naděje.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Pěkný základ pomníku

Jak pomoci Ukrajině?

Kdyby aneb Co si přát s novou vládou

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče