Zpracování masa: trh, kde chybí lídr

05. října 2009, 12:36 - Petr Havel, autor je agrární analytik
05. října 2009, 12:36

Příliš malých podniků a nedostatečná specializace. To jsou podle odborníků největší problémy tuzemského průmyslu zpracování masa. Trhu chybí hlavní tahoun, potřebnou sílu prý nemá ani Agrofert Andreje Babiše.

Autor: Martin Siebert

Vedle mlékárenství je masozpracující průmysl v tuzemském potravinářství jediným oborem, v němž stále ještě nedošlo k potřebné koncentraci výrobních kapacit. Příliš mnoho výrobců nabízejících často velmi podobné produkty pak znamená obrovskou konkurenci a následně minimum zisků. Tento stav také obchodníkům umožňuje, aby kdykoli nahradili libovolného dodavatele jiným. Kvůli tomu jsou tuzemští výrobci masa a uzenin v nezáviděníhodné pozici, neboť jsou velmi snadno vydíratelní. A šetří, kde mohou, což se projevuje dovozem levnějšího masa ze zahraničí a snahou nahrazovat některé tradiční receptury používáním jiných, levnějších složek, zejména u uzenářských výrobků. „Chybí nám lídr trhu, jako je třeba v pivovarnictví Plzeňský Prazdroj,“ podotýká ředitel Českého svazu zpracovatelů masa Jan Katina. Takový lídr by podle jeho slov mohl pro všechny ostatní nastavit na trhu reálné podmínky a poskytl by i menším výrobcům jakýsi ochranný deštník.

Jenže lídr je zatím v nedohlednu. Nejblíže k této pozici má podle Katiny v současné době skupina masokombinátů ovládaná společností Agrofert podnikatele Andreje Babiše. Jedná se o Kostelecké uzeniny a Maso Planá. „Agrofert je u nás jedničkou, ale stále nemá tu potřebnou sílu. Včetně drůbežářství nečiní jeho podíl na domácím trhu ani dvacet procent,“ konstatuje Katina. Kromě toho zeje za Agrofertem celkem velká kapacitní mezera, podniky skupiny ZŘUD, Masokombinát Plzeň, Masokombinát Krásno nebo Masozávod Krahulčí patří mezi střední a na evropské úrovni spíše mezi malé zpracovatele masa. „Je jasné, že proces koncentrace zpracovatelů masa musí v České republice dále pokračovat,“ zdůrazňuje Katina. To si uvědomují i představitelé samotných podniků. „Pokračující specializace a koncentrace výroby je na našem malém trhu nezbytností. V současné době je zde stále relativně velký počet firem, které produkují vzájemně velmi podobné výrobky v relativně malých objemech. Výsledkem restrukturalizace by mělo být prostředí, kde bude působit jen malý počet firem s velkou průmyslovou kapacitou a s výrobou relativně úzkého sortimentu plošně dodávaného na celý domácí trh, společně s velkým počtem malých regionálních firem zajišťujících pestrost produkce výrobou řady regionálních specialit a tradičních výrobků,“ přitakává generální ředitel Masokombinátu Plzeň Eduard Koranda.

Na reklamu už nezbývá

Vyššímu odbytu masa a uzenin z tuzemské produkce také brání téměř neexistující marketing. Zejména osvěta spotřebitelů o tom, které výrobky by měli v obchodních sítích vyhledávat, je nedostatečná, byť se o to někteří výrobci snaží. Kvůli mizivým ziskům, daných již zmíněnou vysokou konkurencí na trhu, chybějí pak peníze na reklamu. Částečně sice supluje prezentaci domácích výrobků z masa projekt propagace kvalitních tuzemských potravin Klasa, to ale podle všeho nestačí. Svaz zpracovatelů masa si proto slibuje více od připravovaného projektu „Regio Klasa.“ Ten by měl systematicky prezentovat potravinářské speciality přímo spojené s určitým regionem i konkrétním výrobcem. Jak přitom nedávno potvrdil ministr zemědělství Jakub Šebesta, podporu regionálních specialit by mělo ministerstvo odstartovat ještě letos. S kvalitou oceňovaných a propagovaných výrobků by neměl být problém. „Kvalita tuzemského masa je prakticky srovnatelná se zahraničním,“ tvrdí Katina.

Roztříštěná jatka

Vedle omezené vyjednávací schopnosti masokombinátů při uplatnění jejich produkce na trhu je problém v přetrvávajícím spojení výroby masných produktů a jatek. V zahraničí je přitom běžné, že jatka působí odděleně. Tuzemská jatka jsou přitom stejně jako zpracovatelské firmy malá. „Například v Německu fungují jatka porážející denně 20 tisíc kusů prasat, u nás se ale poráží denně třeba jen tisíc kusů,“ konstatuje Katina. Specializovaná malá jatka nicméně mohou být dodavatelem suroviny pro konkrétní středně velký podnik, nejmenší porážky pak mohou být využity jako zdroj masa pro místní regionální speciality.

Řada domácích výrobců masa a uzenin nicméně jatka stále vlastní – a ekonomice podniků to příliš nepřidává. To přiznává i majitel masokombinátu v Tišnově u Brna Ladislav Steinhauser, podle nějž brzdí expanzi jeho podniku právě jatka. Situace se ale mění i u nás. Podle Korandy se již jatka od zpracovatelů také oddělila, na rozdíl od zahraničí ale „s tím rozdílem, že jatka byla vedle těchto již dnes čistě výrobních firem uzavřena“. Pokud totiž podle něj jatka nemají přímý odbyt do řetězců nebo do sítí řeznických prodejen a vyrábějí výhradně masné výrobky pro středně velké firmy, pak je jejich provoz jednoznačně nákladově zatěžujícím prvkem.

Krávy nikdo nechce,musí za hranice Ze tří základních druhů masa – hovězího, vepřového a drůbežího – je Česká republika v rámci Unie plně konkurenceschopná především v případě hovězího – a hlavně v produkci samotného masa. „Bohužel je hovězí tím typem masa, které kvůli ceně spotřebitelé nejméně konzumují,“ říká Katina. Každopádně ceny placené zemědělcům za hovězí jsou na rozdíl od vepřového jedny z nejnižších v celé EU, a i proto míří značná část dobytka do zahraničí. To ale zároveň znamená pro domácí trh opačný efekt v porovnání s vepřovým. Zatímco díky vyšší domácí ceně dovážejí zpracovatelé vepřové maso ze zahraničí a stavy prasat u nás vytrvale klesají, hovězí se z Česka do zahraničí vyváží – jenže v živém. To vše způsobuje stále nižší výtěžnost jatek a jejich ekonomické problémy.

Nejde ale zdaleka jen o konkurenceschopnost zemědělců. Podle náměstka ředitele Ústavu zemědělských a ekonomických informací Tomáše Douchy je postupný útlum tuzemské produkce masa do značné míry způsobem nekonkurenceschopností samotných zpracovatelů. Zpracovatelské kapacity nejsou podle jeho slov efektivně vytíženy. Na skutečnost, že tuzemští výrobci masa a uzenin nejsou schopni dodat do maloobchodu výrobky v dostatečném objemu ve standardizované kvalitě a za srovnatelnou cenu se zahraničím, poukázaly v minulosti několikrát i obchodní řetězce. I kvůli tomu jsou pak údajně nuceni dovážet část masných výrobků ze zahraničí.

„Bohužel, u většiny spotřebitelů hraje rozhodující význam při nákupu potravin jejich cena,“ konstatuje prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka. Obchodníci přitom podle jeho slov o tuzemskou potravinářskou produkci stojí. Na letošní výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích proto svaz zorganizoval odborný seminář „Český výrobek na českém trhu“, jehož smyslem bylo podpořit vyšší podíl tuzemské potravinářské, a tedy i masné produkce v tuzemských obchodech. Maloobchod je přitom ochoten obohatit nabídku svých produktů o již zmíněné regionální speciality, které by nemusely být dodávané plošně do celostátní sítě, ale jen do konkrétní prodejny v konkrétním regionu. To by mohla být jedna z šancí pro některé z menších domácích výrobců. Pro velké průmyslové podniky s ambicí plošného zásobování celého tuzemského trhu ale platí: K tomu, aby mohly odolávat zahraniční konkurenci a dosáhly rozumných cenových podmínek, musí se specializovat pouze na určitý sortiment zboží tak, aby plošné zásobování zvládly. A musí se zvětšit.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče