Zpětný pohled na katastrofu

07. září 2010, 16:35 - Luděk Bednář
07. září 2010, 16:35

K příčinám finanční krize patří politická nezodpovědnost a arogance Wall Streetu

V nejvypjatějších okamžicích září 2008 to vypadalo, že finanční systém USA zkolaboval a už se jej nikdy nepodaří obnovit. S podporou několika bilionů dolarů přímé i nepřímé finanční pomoci vlády USA se však americké banky vrátily ke své činnosti. Akcie J. P. Morgan Chase a Goldman Sachs jsou nyní téměř na stejné úrovni jako na vrcholu trhu s úvěry v polovině roku 2006. Banky, jež měly zkrachovat, vykazují zisky. A bankovní lobbisté se dokonce pokoušejí zmařit reformy, které se ještě nedávno zdály nevyhnutelné.

Leninova radost

Tyto skutečnosti činí název knihy The End of Wall Street (Konec Wall Streetu) bývalého redaktora deníku Wall Street Journal a dnes dopisovatele nedělní přílohy listu New York Times Rogera Lowensteina dva roky po krachu banky Lehman Brothers poněkud nadsazeným. Všechno se sice změnilo, nikoli však natolik, jak si mnoho lidí představovalo. Navzdory tomu je třeba se nad Lowensteinovým popisem problémů Wall Streetu vážně zamyslet. Provádí totiž složitými ekonomickými událostmi a výstižně líčí vývoj hypoteční krize.
Výrok spoluzakladatele společnosti Countrywide Financial Angela Mozila v projevu z roku 2003 zní ušlechtile: „Je naším posláním, aby se americký sen ve formě vlastního bydlení nadále šířil. Nejen kvůli prospěchu amerických korporací, ale především proto, aby se v naší zemi lépe žilo.“ Countrywide a další společnosti učinily hypotéky dostupné téměř pro každého Američana s pomocí Wall Streetu, který vytvořil trh pro hypoteční deriváty. V roce 2008 „nabízeli banky a investoři průměrnému Američanovi hypotéku za natolik nepředstavitelně rizikových podmínek, že to nakonec vyvolalo krizi nejen americké, ale i světové ekonomiky“. Dle Lowensteina nastal neskutečný paradox: „Necelou generaci po pádu berlínské zdi – v době, kdy převažoval názor, že volný trh se zvládne sám, a finanční regulace se považovaly v podstatě za zbytečné – musely USA zestátnit půjčky, hypotéky, a dokonce banky. V míře, která by udělala radost i Vladimíru Iljiči Leninovi.“

Neurotický manažer

Součástí Lowensteinova popisu, jak se v roce 2008 Wall Street a USA dostaly do finanční krize, jsou historky o neurotickém manažerovi investičního fondu First Pacific Advisors (FPA) Robertu L. Rodriguezovi. V úvodu knihy měl v roce 2006 sen, v němž je u soudu vyslýchán, proč jeho fond investoval do dvou státem dotovaných společností Fannie Mae a Freddie Mac, které, jak se mu zdálo, zbankrotovaly. Ve snu se ho prokurátor ptá: Četl jste jejich finanční audity, než jste do nich investoval? Věděl jste, že ani jedna z nich nic takového neprovedla? A víte, že obě právě zbankrotovaly? Rodriguez se probudil zpocený a vystrašený a vzal si ze snu ponaučení. V reálném světě sice ani jedna z nich v té době nezbankrotovala, ale FPA se rozhodl, že už nikdy do nich nebude investovat.
V závěru knihy se po zmapování a analýze všech finančních problémů ocitáme na konci roku 2009. Rodriguez se rozhodl načas opustit svůj byznys a věnovat se něčemu jinému. Začal závodit na okruhu v Le Mans, na němž se auta řítí rychlostí více než 240 kilometrů za hodinu. Ve srovnání se šoky, které zažíval na Wall Streetu během zhroucení finančních trhů, se mu tato činnost jevila v podstatě bez stresu. Lowenstein při sledování Rodriguezovy cesty bublajícím dluhopisovým trhem odhaluje příčiny finanční krize – neznalost vlády, politickou nezodpovědnost, aroganci Wall Streetu, nekompetentnost ratingových agentur a lakomství běžných lidí.

Absurdní hypoteční trh

Lowenstein se nevěnuje významným osobnostem, přestože v jeho příběhu vystupují generální ředitelé a finanční regulátoři, kteří dohlížejí na budoucnost globálních financí. Namísto toho mapuje každé stadium finanční krize z hlediska toho, jak reálný svět překvapil teoretiky, kvantitativní analytiky, ekonomické historiky i další údajné odborníky, z nichž mnoho zažilo, jak jejich nápady zničily události posledních let. A současně odhaluje hrubé chyby, jež oživují žalostně neveselou komedii plnou omylů. „Nechci, aby se z Fannie Mae a Freddie Mac staly další banky,“ prohlásil v roce 2003 člen Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu Barney Frank o dvou hypotečních institucích, které měly zajistit, aby Američané ze střední třídy vlastnili domy. „Nechci, aby se zaměřovaly na jejich finanční solidnost.“ Takovým dohledem se však vůbec nemusel trápit. Během jednoho roku počet půjček lidem, kteří neměli nejen žádný příjem, ale ani majetek, natolik narostl, že budoucí katastrofa byla téměř nevyhnutelná. Lowenstein v popisu excesů hypotečních ručitelů, jako byla společnost Countrywide Financial, uvádí absurdity na trhu s hypotékami. Vedoucí pracovníci, kteří věnovali větší pozornost podezřelým dlužníkům, byli za svou snahu káraní. Manažeři opomíjeli zásady správného bankovnictví. „Nelze se ubránit dojmu,“ píše Lowenstein o pravidlech společnosti pro půjčky, „že Countrywide dával přednost nezájmu.“

Falešná víra

Lowenstein například podrobně popisuje činnost jednoho z hlavních protagonistů finanční regulace, demokratického senátora za stát New York Charlese Schumera. Ten v létě 2007 odmítl snahu Ministerstva financí USA zkrotit společnosti Fannie Mae a Freddie Mac, jejichž účetnictví vykazovalo znepokojivou úroveň rizika. Představitelé ministerstva financí navštívili Schumera, aby mu sdělili své obavy, pokud jde o obě instituce. Lowenstein o jejich návštěvě píše: „Schumer nevzal jejich varování vážně a obvinil je z krajně pravicové předpojatosti, což tyto představitele popudilo.“ Pro Schumera byly totiž společnosti Fannie Mae a Freddie Mac hlavní hybnou silou demokratizace vlastnictví domů, a proto by se do jejich fungování nemělo zasahovat. Lowenstein dále líčí, že se jiným představitelům ministerstva financí nepodařilo domluvit ani setkání s členem kanceláře předsedy senátního výboru pro bankovnictví, demokrata Christophera Dodda.
Lowenstein se dále zaměřuje na roli americké centrální banky Fed a zjišťuje, že jí zcela pronikl zhoubný „greenspanismus“, který v ní zavedl její šéf v letech 1987 až 2006 Alan Greenspan. Spočíval ve víře v to, že se rychle rozvíjející trhy s cennými papíry a deriváty budou samy regulovat. Dle Lowensteina bylo hlavní chybou Fedu a dalších regulačních institucí, že „si neuvědomily, že relativní finanční stabilita po druhé světové válce byla do značné míry důsledkem regulačních opatření zavedených během programu New Deal (uskutečnil jej demokratický prezident Franklin Delano Roosevelt za velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století – pozn. red.) a krátce po něm“.

Skládanka

Lowenstein vytváří skládanku ze všech částí finanční krize – od nestandardních hypoték až po roli ratingových agentur, zajištěných dluhových obligací (CDO) a hlavních společností. U nich se zejména věnuje postojům, jež zaujaly a které je dostaly do chaosu. Krach nebo téměř zánik společností jako Lehman Brothers, Bear Stearns, American International Group (AIG) Citigroup či Fannie Mae a Freddie Mac tvoří základ knihy. Lowenstein nesoudí, zabývá se však i věcmi, které byly často přehlížené, například peněžními fondy. Pro Lowensteina znamená „konec“ Wall Streetu odstranění „greenspanismu“ – jeho intelektuálním původem se však v podstatě nezabývá. Komplikované vztahy dynamiky volného trhu a jeho širších účinků ho nijak zvlášť nezajímají.
Druhou polovinu knihy tvoří časový záznam finanční krize, zejména různých setkání výborů a konferencí. Mnohé z toho však již bylo publikováno v jiných knihách či delších článcích v novinách či časopisech.

Dojmy vítězí

Dle Lowensteina učinila krize z těch, kdo věřili v efektivní volný trh, hlupáky. Hlavní důvod, proč se volný trh nestal efektivním, však spočíval v nedostatečné transparentnosti a dohledu, což je v knize ukázáno na mnoha příkladech. Překvapuje, co regulátoři včetně „pochybně tolerantní“ americké Komise pro cenné papíry (SEC) nechali finanční instituce provádět. Lowenstein tvrdí, že se ve finančnictví zaměňují dojmy za realitu a všechny víc než únosně riskující finanční instituce na tom postavily svůj domeček z karet. A vysvětluje, proč taková situace nastala a proč mohly tuto činnost bez problémů vykonávat. V první polovině období vlády Baracka Obamy se stále zdá, že tyto dojmy hrají nejdůležitější roli.
Název Lowensteinovy knihy je sice slibný, ale existuje jen málo příkladů z reálného života, že finanční instituce začaly fungovat jinak. Proto by možná byla užitečnější kniha, která by kritičtěji a konkrétněji ukázala, co se dělalo špatně, a navrhla, jak se těmto chybám v budoucnu vyhnout.

Box:
THE END OF WALL STREET
(Konec Wall Streetu)
AUTOR
Roger Lowenstein
VYDAL
The Penguin Press New York 2010
ROZSAH
342 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče