ZOH ve Vancouveru 2010

04. února 2010, 12:25 - David Kasl
04. února 2010, 12:25

Rozhovor s předsedou ČOV Milanem Jiráskem, marketingový potenciál olympijských medailí

(úvodní rozhovor)

Milan Jirásek
Solidarita především Komerci říkáme ano, ale nikoli jen za účelem byznysu, tvrdí předseda Českého olympijského výboru

EURO: Na zimní olympiádu do Vancouveru vysílá Český olympijský výbor (ČOV) rekordní počet účastníků. O čem účast 93 sportovců vypovídá? JIRÁSEK: Ohlédnu-li se zpět do roku 1994, tehdy první samostatná česká výprava nepřivezla z Lillehammeru žádnou medaili (čítala 65 sportovců – pozn. red.). Od té doby naši sportovci pronikají při mistrovstvích světa či světových pohárech na nejpřednější místa. Maximální možné počty stanoví mezinárodní sportovní federace s posvěcením Mezinárodního olympijského výboru (MOV) a kritéria účasti jsou tak vysoká, že jsme je pro domácí nominaci už nemuseli dále zpřísňovat. Z pohledu sportovce jede do Vancouveru každý, kdo si to zaslouží, byť nemá nutně ambice na úplnou špičku.

EURO: Opustíme-li přínos olympijské účasti pro jednotlivé sportovce… JIRÁSEK: Má význam i pro sportovní svazy. To, že mají ve výpravě své zástupce, se odrazí ve vstřícnějším jednání s partnery a sponzory. Zároveň se zvyšuje i zájem mládeže o sport či jeho disciplínu. Aby sportovní pole bylo úplné, chtějí v neposlední řadě i mezinárodní sportovní federace, jinak by hry nesplnily hledisko univerzálnosti. Širokou účastí tedy plníme také solidární povinnost vůči nim, a i proto jsme akceptovali například nominaci druhého čtyřbobu.

EURO: Jaký je potenciál účasti pro Českou republiku, která nese tři čtvrtiny z celkových nákladů na účast ve výši 36 milionů korun? JIRÁSEK: Sledovanost olympiády je nesmírná (organizátoři počítají se třemi miliardami televizních diváků – pozn. red.), a pokud se v každé disciplíně objeví Česká republika i s komentářem, je otázkou, zda lze hodnotu tohoto reklamního efektu vůbec vyčíslit. Náklady státu na vlastní olympijskou výpravu jsou poměrně nízké v porovnání s tím, kolik peněz plyne na přípravu sportovců dlouhodobě. Nevyužít vyvrcholení v podobě olympiády alespoň reklamně by byla škoda.

EURO: Projeví se vysoká účast i v příjmech Českého olympijského výboru od MOV? JIRÁSEK: Počet účastníků se odráží na našem podílu z obchodních a marketingových příjmů MOV, který pak můžeme čerpat v rámci programu Olympijské solidarity na různé projekty.

EURO: Finance, jež ČOV rozděluje jednotlivým sportovním svazům, jsou vázány na konkrétní olympijské naděje, nebo o jejich osudu rozhodují samy svazy? JIRÁSEK: Z vlastních zdrojů jsme svazům dali na olympijskou přípravu během čtyřletého cyklu 90 milionů korun. Jejich rozdělování probíhá v rámci Rozvojového olympijského programu. Základní příspěvek dostávají i ti, kteří třeba delší dobu nemají pronikavé výsledky. Pro medailisty z mistrovství světa nebo olympiády máme nadstandardní programy. Z Olympijské solidarity získáváme peníze třeba na sportovní olympijská stipendia, kde se vybírají reálné naděje, které by mohly mít zenit své výkonnosti třeba na příští olympiádě. Podporujeme i speciální projekty pro mládež, mládežnické trenéry a tréninkové kempy, rehabilitační či vědecko-metodické programy. Komise, která na základě požadavků svazů rozhoduje o přidělení prostředků, je přísně účelově vymezuje nikoli na provoz svazů, ale na skutečně konkrétní projekty.

EURO: Vloni v říjnu proběhl v Kodani poprvé po patnácti letech olympijský kongres. Má MOV vůli otevírat se novým sportům, nebo mu jde spíš o udržení tradičních disciplín? JIRÁSEK: Výsledným stanoviskem je udržet rozsah olympijských her a zkvalitňovat je.

EURO: Udržení se týká počtu účastníků, nebo i sportů? JIRÁSEK: Počtu účastníků, nákladů na hry a na sportoviště… Dle doporučení je třeba udržet takový rozsah her, aby možnost kandidatury měla i menší města. Mluví se také o nutnosti zavést systém permanentního přezkoumávání programu her v souvislosti s nástupem nových sportů a jejich popularitou. Zároveň se řeší hledisko rovnosti pro obě pohlaví. Zatím nelze přidávat, aniž by se něco ubíralo.

EURO: O redukci disciplín v některých sportech, jako je například plavání, kde se na stupních vítězů často objevují titíž medailisté, se neuvažuje? JIRÁSEK: Podobně to vypadalo v gymnastice. Jde však o klasické sporty, jež jsou na programu dlouhodobě. Snaha počet disciplín snížit tu byla, jenže jsou na druhé straně hodně sledované. Plavání je prostě jeden ze sportů, který diváky táhne. Zatím nevidím velkou šanci pro nové týmové sporty, jako je třeba florbal.

EURO: Z olympijských her se postupem času stal především velký byznys a stále více na sebe narážejí původní coubertinovské ideály a komerční zájmy. Kde vidíte největší výzvy olympijského hnutí v příštích letech? JIRÁSEK: Jsem staromilec a současná situace mně nesedí. Jedním ze základních postulátů v doporučeních kodaňského kongresu je udržení olympijských idejí navzdory komercializaci, což bude neustálý boj. V nedávné minulosti se stala jedna věc, kterou jsem kritizoval na každém kroku – zadání olympijské pochodně firmě Samsung. Tam už to podle mě jít nemělo. Na jedné straně jsme ale za komercializaci kritizováni, na druhé zároveň existuje poptávka po velikášských akcích a lidé je sledují a chtějí. Proto ta spirála hladu po stále větších výkonech, větší rychlosti. Olympismus se ocitl na křižovatce, kterou rozřešila éra Juana Antonia Samaranche (prezident MOV v letech 1980–2001 – pozn. red.). Kdyby se pokračovalo dál v původním pojetí her, finančně by zkrachovaly.

EURO: Proč? JIRÁSEK: Nešlo by je takto celosvětově organizovat a nebyla by zajištěna ani univerzálnost, která stojí velké prostředky právě z Olympijské solidarity. Velká část toho, co se na hrách vydělá, jde zpátky do olympijského hnutí a do sportu, což umožňuje jeho podporu i v rozvíjejících se zemích. Kdybychom komerci nepovolili, olympiáda by se stala retro podnikem. A firmy by se praly o práva organizovat celosvětově něco podobného. Naznačila to již krize kolem letních her v Moskvě v roce 1980 a v Los Angeles o čtyři roky později. Hned se organizovaly Hry dobré vůle, kde se platily velké peníze těm nejlepším sportovcům, ale ostatní z toho neměli nic. Vždy je levnější zaplatit pro disciplínu deset nejlepších než jich tam mít 80 a výtěžek solidárně rozdělovat. Jsem rád, že se udržel stav, kdy na vybavení a dresech sportovců ani na stadionech nesmí být při olympiádách reklama. Takže komerce ano, ale jde o to, aby se do sportovního prostředí nevstupovalo jen za účelem byznysu. Aby to, co se ve sportu získá, šlo zase v jeho prospěch.

EURO: Lze to dlouhodobě udržet? Ti nejlepší dosahují výsledků zejména díky dlouhodobé podpoře svých osobních sponzorů, kteří se ale dle pravidel olympijské charty nemohou s olympijským úspěchem přímo spojovat. JIRÁSEK: Myslím si, že je to správné a tato pravidla se určitě udrží, protože udělat z toho formuli 1, to už by Coubertin skutečně zaplakal.

EURO: Ve Vancouveru budete mít určitě příležitost k diplomatickým jednáním… JIRÁSEK: Nesmíme mít velké oči. Jednotlivé národní olympijské výbory akcentují disciplíny, kde mají své favority. Vezeme pozvání pro prezidenta MOV Jacquese Rogga na zimní Evropský festival olympijské mládeže, který proběhne příští rok v Libereckém kraji. Na stejnou událost je ve hře kandidatura Brna, za niž budeme lobbovat pro rok 2015.

EURO: Jste i nadále zastáncem myšlenky uspořádat olympiádu v Praze? JIRÁSEK: Podle mě je v nedohlednu. Myslím ale, že ani nebyl úplně pochopen záměr uchazečství, které mělo skutečně přinést zejména propagaci Prahy. Pokud by někdy mělo dojít k pozitivnímu posunu, musí se začít od politiky, kterou jsme podcenili. Hodně se kritizuje, že nás uchazečství stálo velké peníze (náklady společnosti Praha olympijská se odhadují na téměř 70 milionů korun – pozn. red.). Z kongresu v Kodani vyplynulo doporučení, aby se nekandidovalo jen proto, že jde o levnou propagaci města. MOV věděl, že uchazečství o olympiádu v roce 2016 bereme jako zahřívací kolo k získání zkušeností a k propagaci Prahy. Uchazečská fáze není tak nákladná, a přitom je po dva roky za vynaložené prostředky zajištěna reklama v zahraničních médiích. MOV si to spočítal a nyní se bojí, aby ostatní nepostupovali stejně.

* (druhý hlavní text)
Olympijské naděje
Jak zpeněžit medaili Případný úspěch ve Vancouveru má omezený marketingový potenciál Olympijské hry aneb vrchol sportovní kariéry – jedna z nejsledovanějších a nejobsazenějších sportovních událostí, konají se jen jednou za čtyři roky, Češi moc olympijských medailí nemají… Výjimečný úspěch může znamenat i mimořádnou příležitost, jak dosavadní sportovní dřinu marketingově využít a zpeněžit. Sám zisk olympijské medaile ale k zajištění živobytí rozhodně nestačí.
Zapomeňme na Aleše Valentu a jeho zlato z akrobatického můstku v Salt Lake City v roce 2002. Trojité salto s pěti vruty, které tehdy skočil jako první člověk na světě, mu vyneslo kromě medaile i několikamilionové kontrakty se sponzory. Valenta si totiž nemohl svůj výkon načasovat lépe: kromě dvou stříbrných Kateřiny Neumannové tehdy česká výprava žádnou jinou medaili nepřivezla. Zvítězil v netradičním sportu, ale hlavně v době, kdy byla česká ekonomika v kondici a firmy neřešily problémy s penězi. „Dnes se škrtají jako první výdaje na marketing a důraz je kladen na prodeje,“ konstatuje výkonný ředitel sportovněmarketingové společnosti Sport Invest David Trávníček. Mezi českými sportovci se přitom najde jen hrstka, jejichž tvář je schopna prodávat konkrétní produkty. ===== Šance nejen pro sportovce =====
„Ziskem olympijské medaile cena sportovce roste a dostane se na nejvyšší možnou úroveň. Medaile z mistrovství světa či Tour de Ski jsou skvělý úspěch, ale s olympiádou se nedají porovnávat,“ říká Martin Müller, jenž se stará o marketing běžce na lyžích Lukáše Bauera. Představa, že by se díky olympijskému zlatu začaly sportovcům sypat nabídky firem, je však mylná. Cesta bývá opačná. „Medaile má spíše vliv na to, že jste při jednáních s potenciálními partnery úspěšnější,“ podotýká šéf České sportovní Miroslav Černošek, který marketingově zajišťuje Český olympijský tým. Přínos dle něj bývá většinou fetišizovaný. „Když Roman Šebrle získal v Aténách zlato v desetiboji, představy jeho a mé se s představami těch, kdo dávali peníze, nepotkaly,“ uvádí příklad Černošek, který v té době Šebrleho zastupoval.
Podobně vnímají obchodní potenciál olympiády i další manažeři našich medailových nadějí. „Medaile z OH je pouze solidní předpoklad ke zpeněžení. Rozhoduje i jejich počet, o jaký sport se jedná a v neposlední řadě situace na trhu, jež není momentálně příliš příznivá,“ přitakává Trávníček ze Sport Investu. Největší vliv na sportovní odvětví by měl úspěch českých hokejistů – dle Černoška by podpořil mediální zájem, zvýšil by příliv financí i zájem mezi mladými. Podobně může zafungovat vítězství Šárky Záhrobské na alpské disciplíny. „Medaile pomůže i svazu, který by mohl bojovat o více peněz. Otázka je, kam půjdou. Sportovec jich většinou moc neuvidí,“ dodává Trávníček. U krasobruslení nebo rychlobruslení by tak měl úspěch vliv spíše jen na jednotlivce. ===== Omezené využití =====
Olympijská medaile většinou neznamená výraznější obměnu sponzorského poolu sportovce, protože zájmem manažerů jsou především dlouhodobé smlouvy. „Pro firmy, které se pohybují v outdoorových sportech jako alpské lyžování nebo snowboarding, jsou významné úspěchy na mistrovstvích světa nebo světových pohárech. Svědčí o celoroční výkonnosti a jsou ceněny více než nahodilý úspěch při olympiádě,“ domnívá se otec slalomářky Šárky Záhrobské a zároveň její manažer Petr Záhrobský. Za problém považuje, že přestože se osobní sponzoři podílejí na přípravě sportovce dlouhodobě, v případě úspěchu na OH se nemohou s olympijskými emocemi přímo spojovat.
Například u rychlobruslařky Martiny Sáblíkové se počítá minimálně s jednou zlatou, možné jsou dvě. „Bere se to jako samozřejmost, je dlouhodobě nejlepší, takže sponzoři nemají důvod platit víc,“ říká Trávníček ze Sport Investu, který Sáblíkovou marketingově zastupuje. A dodává: „Bonusy za OH samozřejmě jsou, i když je to absurdita, protože je sponzoři nemůžou marketingově využít.“ Například koncem loňského roku uzavřela Sáblíková partnerství se společností Phoenix-Zeppelin. „Kariéru Martiny jsme sledovali delší dobu. Nejen sportovní úspěchy, ale jakým způsobem se s nimi ,vypořádala‘. To je velmi blízké filozofii firmy,“ vysvětluje marketingová ředitelka společnosti Michaela Hanzlíková. Bez ohledu na olympijské výsledky počítá s využitím Sáblíkové při různých akcích pro klienty nebo v klientském časopise.
Omezení jsou daná olympijskou chartou a marketingoví partneři Českého olympijského týmu vyžadují za mnohamilionovou podporu exkluzivitu. „Osobní partneři to chápou a dohody s ČOV i MOV respektujeme. Omezení reklamních aktivit na jeden měsíc jednou za čtyři roky ale není tak hrozné,“ podotýká Müller. Dle něj jedná Bauer díky vítězství v Tour de Ski s několika dalšími partnery a rozhodnutí by mohlo padnout právě po Vancouveru. ===== Rozhoduje rychlost =====
Bonusem pro osobní partnery je tak v případě olympijského úspěchu především zvýšená publicita. Ta ale většinou netrvá dlouho, proto je třeba olympijskou medaili „prodat“ co nejrychleji. Rychlost zpeněžení přitom může ovlivnit i drobná pragmatická skutečnost: firmy většinou plánují rozpočty, včetně marketingových, na podzim. Lepší výchozí pozici pro jednání tak mají na základě aktuálních úspěchů olympionici letní.
Přestože si sportovní fanoušci přejí medailí co nejvíce, může mít následná mediální masáž dopad na komerční využití konkrétními sportovci, respektive jejich partnery spíše opačný – čím více jich česká výprava přiveze, tím bude mediální zájem roztříštěnější. A tím nákladnější může být pro sponzory jejich zviditelnění a spojení s medailistou. „Nejde jen o sportovní výkon. Když si někdo koupí reklamní spolupráci, musí jednou tolik vynaložit na propagaci spojení,“ vysvětluje Müller.
Pro většinu českých sportovců bude mít medaile z Vancouveru z finančního pohledu jediný okamžitý přínos. Bonus od ČOV, jenž se letos poprvé po čtrnácti letech zvýšil v případě zlata z milionu na milion a půl. Před zdaněním. Tedy spíše než základ klidného živobytí po skončení sportovní kariéry vítaný příspěvek na přípravu.
Bez osobních sponzorů je dnes cesta na sportovní vrchol v podstatě nemožná. Jenže sponzorské peníze jsou v republice jen jedny. Čím atraktivnější produkt budou mít sportovní manažeři v rukách, až 28. února zhasne ve Vancouveru olympijská pochodeň, tím snáze se jim bude o podíl na reklamním koláči bojovat. Výhodou našich sportovců je, že nemají příliš mnoho skandálů. Firmy totiž hledají spojení s něčím pozitivním. A kolik pozitivního v Česku vedle sportu najdeme?
*

(Marketingový potenciál českých medailových nadějí hodnotí výkonný ředitel společnosti Mather Activation a Mather Sport – Prague Marek Tesař.)

(k tomu popisky ke sportovcům)
(Martina Sáblíková)
Martina Sáblíková (rychlobruslení). Největší marketingový potenciál díky silnému, všeobecně známému příběhu. Má kolem sebe schopný marketingový tým, i v případě menšího úspěchu bude stále vnímána jako sportovní celebrita, přestože rychlobruslení u nás nemá tradici ani zázemí. Problém je, že Sáblíkovou již využívá mnoho společností, asociace s jakoukoli novou bude složitější. Potenciál tedy především pro partnery současné.

(Lukáš Bauer)
Lukáš Bauer (běh na lyžích). Přiveze-li cenný kov, má velkou šanci být zajímavým marketingovým artiklem především díky tomu, že závodí v populárním sportu. Zároveň je, snad kromě Martina Koukala, v tomto sportu naprosto sám, bez konkurence. Společnosti, jež tento sport zajímá, mají vlastně jedinou volbu. V případě zlata může vystoupit ze stínu Kateřiny Neumannové. Velmi dobrá je jeho profilace tatínka – „family man“ je v marketingu atraktivní a využívaná kategorie.

(Tomáš Kraus)
Tomáš Kraus (skikros). Značky, které se chtějí spojit s přívlastky mužský, cool či adrenalin, si přijdou na své. Potenciál má a nabízí se přirovnání k Aleši Valentovi. Skikros je takřka bez základny, má minimální podporu svazu lyžařů, ale Kraus je osobnost, s níž se dá pracovat. Podobně jako u Záhrobské je u něj asociace k jedné značce, Red Bullu, ale není tak silná.

(Šárka Záhrobská)
Šárka Záhrobská (alpské lyžování). Má za sebou silný příběh, který ale dostal trhlinu v podobě rozchodu s otcem. Píle, zarputilost a odhodlání, jež tato dvojice bez minimální podpory svazu lyžařů prokázala na cestě mezi špičku v nejpopulárnější lyžařské disciplíně, byla obdivuhodná. Může uspět i díky své tváři, podobně jako Lenka Šmídová. Těžce se ale bude bojovat s tím, že Záhrobská budí totální asociaci s Milkou. Na druhé straně je u ní asi největší šance na zájem globálních společností.

(Šárka Pančochová)
Šárka Pančochová (U-rampa). Pro širší veřejnost naprosto neznámá sportovkyně, její potenciál proto stojí a padá s výsledkem na olympiádě. Pro úzké publikum kolem snowboardingu je to určitě jméno, které se v komunikaci společností či značek z tohoto prostředí objeví. Kladem v případě úspěchu je, že nemá silného sponzora. Případný partner by si mohl úspěch „přivlastnit“.

* (samostatný box)
Rekordní odměny Případní medailisté na olympiádě ve Vancouveru dostanou od Českého olympijského výboru (ČOV) rekordní odměny: o půl milionu byla navýšena odměna za zlato, o sto tisíc za stříbro a bronz. Od roku 1996, kdy ČOV odměny poprvé oficiálně vypsal, jde o první navýšení.
Do letních her v Atlantě v roce 1996 dostávali medailisté pouze materiální odměny. Například za tři bronzové medaile rozdělil ČOV v roce 1992 po hrách v Albertville 28 automobilů Favorit: krasobruslaři Petru Barnovi, skokanům za medaili v závodu družstev a hokejistům. Favority dostali i medailisté letní olympiády v Barceloně téhož roku. Nejúspěšnějšímu českému běžci Emilu Zátopkovi například po olympiádě v Helsinkách v roce 1952, kde získal tři zlaté, poskytla armáda služební vůz. Skokan na lyžích Jiří Raška dostal za zlatou a stříbrnou z her v Grenoblu v roce 1968 deset tisíc korun. O čtyři roky později dostal například diskař Ludvík Daněk za zlato v Mnichově 30 tisíc korun.
Jak si cení olympijských medailí v jiných zemích? Pro Švýcary jsou vypsány bonusy v přepočtu ve výši 3,6 milionu korun za zlato, 3,24 milionu za stříbro a 2,7 milionu za bronz. Ještě osmý v pořadí dostane 54 tisíc korun. Japonským rychlobruslařům slíbil sponzor národního týmu za zlato prémii ve výši 20 milionů jenů (asi čtyři miliony korun), japonský olympijský výbor vypsal za zlato tři miliony jenů. Podruhé v historii budou odměny vyplácet i olympijské výbory v Kanadě a USA. Zlatí Kanaďané dostanou 20 tisíc dolarů, stříbrní patnáct a bronzoví deset tisíc dolarů, Američané 25, patnáct a deset tisíc dolarů. Ruský olympijský výbor oznámil odměny ve výši 135 tisíc dolarů za zlato, 81,5 tisíce za stříbro a 54,5 tisíce dolarů za bronz. Němečtí vítězové dostanou 25 tisíc eur. V Polsku dostávají olympijští vítězové od 35 let věku měsíční rentu tisíc eur. (tab)
Kolik stojí medaile Schválené odměny od Českého olympijského výboru (v milionech korun, před zdaněním) Počet sportovců*Zlato/osoba*Stříbro/osoba*Bronz/osoba
1*1,5*700*400
2*0,938*0,435*0,25
3*0,783*0,37*0,21
4*0,725*0,345*0,195
5*0,7*0,32*0,18
23*0,435*0,26*0,13 Poznámka: Realizační týmy medailistů obdrží 500 tisíc korun za zlato (respektive 600 tisíc v případě hokeje), 300 tisíc za stříbro (400) a 200 tisíc za bronz (300). (k tomu popisek medailí)
Originály. Žádné dvě medaile nejsou tvarem ani vzorem stejné. Všechny jsou součástí většího celku představujícího kosatku a havrana. Medaile jsou nejtěžší v historii, váží 500 až 576 gramů. (ankety – rozmístit kamkoliv)
(anketa 1)
Partneři českého týmu
Olympijské hry a my Odpovídá Martin Chalupský, tiskový mluvčí skupiny RWE 1. Jaké ekonomické efekty má pro vaši společnost partnerství v Českém olympijském týmu? Generuje nové podnikatelské příležitosti? Generální partnerství Českého olympijského týmu je pro nás především prestižní záležitostí. Stejně tak jsme hrdí na své generální partnerství Českého paralympijského týmu. Rádi přispíváme na dlouhodobou přípravu českých reprezentantů a pomáháme s ní. Z naší strany se jedná především o pomoc sportu v České republice. Generální partnerství vnímáme jako projev společenské odpovědnosti firmy a ekonomické efekty a přínosy, jež jsou spíše teoretické, nekalkulujeme. S olympijským hnutím jsou spojovány pozitivní hodnoty: kvalita, důvěryhodnost, schopnost překonávat překážky, dynamika a spolehlivost. Obdobné hodnoty vyznává i RWE, proto je propojení ČOT a RWE logické a přínosné pro image obou subjektů. 2. Je publicita vašeho partnerství uspokojivá? Vzhledem k tomu, že celý projekt vnímáme jako projev společenské odpovědnosti, tak i prezentaci partnerství lze označit za uspokojivou. Prioritně jde o pomoc, a ne o reklamu. S ČOT máme uzavřenou smlouvu o partnerství a očekáváme, že bude zajištěn rozsah reklamního plnění garantovaný touto smlouvou. Na rozdíl od roku 2008 a letní olympiády v Pekingu tentokrát neplánujeme během her ve Vancouveru žádnou doprovodnou kampaň. Partnerství využíváme aktivně v externí i interní komunikaci. Generální partnerství komunikujeme sami například na zákaznických tiskopisech, v zákaznických kancelářích, na webu nebo na outdoorových prvcích na našich budovách. Stejně tak využíváme motivů ČOT i na POS materiálech a v rámci akcí pro zaměstnance. Stejně jako jiné firmy provádíme průzkumy známosti a vnímání značky. V nich vykazuje podpora olympioniků pozitivní vliv na vnímání značky RWE. 3. Domníváte se, že se olympijskému hnutí podařilo Coubertinovy olympijské principy, jako jsou přátelství mezi soupeři, čest či nezištnost, prosadit jako normu ve světovém sportu? Jsou to principy, které je dobré prosazovat stále a dlouhodobě. Úvahy o jejich prosazení do současného světového sportu ponecháme na vás. (anketa 2)
Partneři českého týmu
Olympijské hry a my Odpovídá Markéta Alexanderová, ředitelka brand marketingu České pošty 1. Jaké ekonomické efekty má pro vaši společnost partnerství v Českém olympijském týmu? Generuje nové podnikatelské příležitosti? Od partnerství očekáváme zvýšení znalosti a zájmu o služby České pošty a zároveň zlepšení našeho vnímání ve společnosti. Vzhledem ke zvýšení znalosti služeb České pošty očekáváme i nové příležitosti. 2. Je publicita vašeho partnerství uspokojivá? Ano, odpovídá smluvnímu ujednání. 3. Domníváte se, že se olympijskému hnutí podařilo Coubertinovy olympijské principy, jako jsou přátelství mezi soupeři, čest či nezištnost, prosadit jako normu ve světovém sportu?**
Na tuto otázku nedokážu odpovědět, měla by cílit přímo na Český olympijský tým.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče