Žofínský prales hraběte Buquoye

12. března 2011, 09:23 - Robert Šimek
12. března 2011, 09:23

Spolu s nedalekým pralesem Hojná Voda je nejstarší přírodní rezervací ve střední Evropě. Jeho ochranu vyhlásil majitel novohradského panství hrabě Jiří František August Buquoy už roku 1838.

Foto: wikipedia.cz a novohradky.info

Oblast Novohradských hor s těžko přístupnými lesy v minulosti lidi příliš nelákala. Ve středověku tudy procházely jen obchodní stezky, po kterých se přepravovala sůl mezi Prahou s Podunajím. Oživení regionu přišlo až po porážce českých stavů na Bílé hoře roku 1620. Novohradské panství získal původem francouzský rod Buquoyů, jehož členové ovlivňovali osud zdejšího kraje další tři století. Díky nim začalo válkou poničené a zanedbané panství rychle vzkvétat.

Jan Nepomuk Buquoy založil u Nových Hradů na popud manželky Terezie koncem 18. století romantický park Tereziino údolí. Jeho synovec Jiří František August pak zahájil v Jiříkově údolí výrobu ojedinělého skla zvaného hyalit a roku 1838 se zapsal i do dějin ekologie. Podnikl cestu do nejméně přístupné části panství, takzvaného Horního hvozdu, kde našel lesní partie téměř nedotčené civilizací. Projevila se jeho romantická povaha a ještě tentýž rok založil první přírodní rezervaci ve střední Evropě.

Romantický hrdina

Jiří František August Buquoy byl vskutku renesančním člověkem. Narodil se roku 1781 v belgickém Bruselu. Po působení na univerzitách ve Vídni a v Praze, kde studoval matematiku, přírodní vědy, filozofii a ekonomii, se od roku 1803 věnoval správě rodových panství v jižních Čechách.

Pro svou podivínskou povahu, zaujatost pro vědu a neúctu k tradičním hodnotám, byl tak trochu černou ovcí rodiny. Bezdětný strýc Jan Nepomuk dokonce váhal, zda mu odkázat majetek. Pro české vlastence poloviny 19. století se ale stal legendou. Přestože pocházel z cizího rodu, o kterém se všeobecně soudilo, že jeho členové ani neumí česky, odpovídal vlastenecko-romantickým vzorům té doby. Vědělo se o něm, že je velmi vzdělaný a učený. Přednášel na pařížské akademii, psal symbolistické básně a byl příznivcem české kultury.

V revolučním roce 1848 se projevil také jako sympatizant českého hnutí a Metternichův odpůrce, což mu mezi lidmi vyneslo značné sympatie. Policie ho dokonce považovala za kandidáta na český trůn, kdyby se revolucionářům podařilo svrhnout Habsburky. Byl proto brzy zatčen a uvězněn. Po několikatýdenní vazbě se sice dostal na svobodu, revoluce ale mezitím skončila a jeho popularita výrazně klesla.

Pečovat a chránit

Nejvýznamnějším počinem hraběte Buquoye tak zůstalo založení Žofínského pralesa. Jeho objevení popsal lesnímu inspektorovi Františku Železnému slovy: „Při své dnešní pochůzce v polesí lužickém našel jsem prales vzbuzující svým stavem obdiv a úctu. Přikazuji vám, aby v této části žádné dříví se nevybíralo, zkrátka aby vše ponecháno bylo v dnešním stavu.“ V tomto chráněném útvaru se 150 až 300 let starými jedlemi, smrky, buky, javory a jilmy měly být sledovány zákony přirozeného vývoje.

Ochránit les před vnějšími zásahy a těžbou dřeva ale nebylo v té době vůbec snadné. Málokdo chápal ušlechtilé a na tu dobu vizionářské argumenty hraběte: „Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovati zmíněnou lesní část jako památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody.“ Odpůrci ochrany Žofínského pralesa argumentovali stále klesající produkcí lesního hospodářství. Chybějící kubické metry vyčíslili částkou zhruba 30 tisíc zlatých. Běžným hospodařením v této rezervaci tak mohl být zachován provoz skláren Stříbrná huť a Skelná huť po dobu dalších šesti let. I přesto přišel roku 1882 úplný zákaz jakýchkoli zásahů do pralesa včetně sběru odpadového dříví, zpracování souší a vývratů.

Jiří František August Buquoy (1781—1851)

Narodil se 7. září 1781 v Bruselu, po studiích se ale natrvalo usadil v jižních Čechách. Zabýval se matematikou, mechanikou, chemií, filozofií, medicínou, poezií a literaturou. Na svém panství dal podle vlastních návrhů vyrobit dva originální dřevěné parní stroje. Zmodernizoval výrobu křišťálu a vynalezl i dva druhy hyalitového skla – černé a červené. Roku 1838 vyhlásil první dvě přírodní rezervace ve střední Evropě – Žofínský prales (172 hektarů) a Hojnou Vodu (9 hektarů). Zemřel 19. dubna 1851 v Praze.

Rezervace za plotem

Osud rezervace byl ovšem zpočátku nejistý. Po smrti hraběte Buquoye roku 1851 začal na panství hospodařit jeho syn Jiří, který rozlohu chráněného území zmenšil z původních 300 jiter (172 hektarů) na pouhou setinu. Ekologie ale nakonec zvítězila a ochrana se postupně znovu rozšířila až na současných 102 hektarů.

Žofínský prales, ležící v nadmořské výšce 735 až 825 metrů, tak zůstal zachován a je dnes vynikající ukázkou horských květnatých bučin a jedlobučin. Nejstaršími dřevinami jsou zde mohutné dožívající jedle a smrky, 300 až 400 let staré a 40 až

50 metrů vysoké. Nejvyšším stromem zde bývala takzvaná Žofínská královna jedlí, která se zlomila při prudkém větru v lednu 1975. Měřila 51 metrů a byla stará 425 let. Z rostlin zde převažuje mokřadní bylinná vegetace a živočichy zastupuje celkem

44 druhů ptáků. K nejvýznamnějším patří čáp černý, datlík tříprstý, holub doupňák, lejsek malý, kulíšek nejmenší a datel černý. Žije zde také 163 druhů brouků, z nichž nejcennější jsou střevlíci, tesaříci a drabčíci.

Prales je od roku 1991 oplocen proti nežádoucímu vstupu jelení zvěře a nepřístupný je také pro veřejnost. Lidé si ho tak mohou prohlédnout pouze z kolem vedoucí cyklostezky číslo 34.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče