Zobali vrabci, zobali

18. listopadu 2002, 00:00 - Jakub Knězů, reportér ČT jakub.knezu@czech-tv.cz
18. listopadu 2002, 00:00

Špatný zákon, byrokracie a monopol - nic půvabného na nakládání s obaly Novým zákonem se mají od poloviny letošního roku řídit všichni, kteří mají co do činění s nakládáním s obaly. Podnikatelé, obce, ministerstva - téměř všichni si ale stěžují na jeho chyby. Praxe ukázala, že po pár měsících jeho existence je čas zákon změnit.

Špatný zákon, byrokracie a monopol - nic půvabného na nakládání s obaly

Novým zákonem se mají od poloviny letošního roku řídit všichni, kteří mají co do činění s nakládáním s obaly. Podnikatelé, obce, ministerstva - téměř všichni si ale stěžují na jeho chyby. Praxe ukázala, že po pár měsících jeho existence je čas zákon změnit.

Jestliže putuje jakýkoli výrobek na trh, musí být nějakým způsobem zajištěna likvidace jeho obalu. Možnosti jsou sice tři, ale nejčastěji odvádí výrobci obalu, takzvaní plniči (tedy ti, co dávají do obalu nějaký výrobek), dovozci nebo distributoři poplatek za každou tunu obalu jediné takzvané autorizované obalové společnosti, kterou je firma Ekokom. Pro představu, jestliže máte obal na jedno použití třeba z lepenky, zaplatíte za tunu 312 korun. Za tunu skleněných obalů, které se dají využít opakovaně, zaplatíte asi pětikorunu. Eko-kom pak peníze, které získá od firem, přerozděluje jednotlivým obcím a také jim za ně poskytuje poradenské služby a know-how. Další možností je postarat se o sběr a likvidaci obalů sám. To znamená mít rozvinutou síť sběren, což si mohou dovolit jen vyloženě velké firmy, které mají specifické výrobky a jsou ve svém oboru dominantní. Proč existuje pouze jedna firma, která má právo vybírat poplatky od firem? Marie Vorlíčková z odboru odpadů Ministerstva životního prostředí tvrdí, že zatím žádná jiná firma kromě Eko-komu nesplnila podmínky, které ministerstvo požaduje. Pak by prý takováto firma autorizaci dostala. S tím nesouhlasí technicko-obchodní manažer firmy ASRO CZ Andrej Hroza. „Podali jsme už dvě žádosti, ta první byla zamítnuta pro formální nedostatky, protože jsme měli jen jednoho akcionáře, a ten podnikal s odpady, což se podle zákona nesmí. Tak jsme změnili akcionářskou strukturu, přepracovali žádost a podali ji letos v dubnu. Pak ministerstvo chtělo ještě nějaká doplnění, jejich požadavky jsme splnili. Ministerstvo ale stále protahovalo celou akci, nedodržovalo lhůty dané správním řádem a v červenci nám poslalo zamítnutí žádosti,“ uvedl Andrej Hroza. ASRO CZ pak podalo rozklad proti rozhodnutí ministerstva a na definitivní rozhodnutí se stále čekalo. Ministerstvo použilo jako hlavní argument pro zamítnutí rozkladu to, že ASRO CZ nemá dostatečné zdroje peněz na celý projekt. Marie Vorlíčková z odboru odpadů MŽP suše namítá, že ASRO CZ prostě dosud nesplnilo podmínky dané ministerstvem, a tak mu autorizace vydána být nemohla. Perličkou je to, že správního řízení, které tato firma s Ministerstvem životního prostředí pověřeným výběrem autorizované společnosti vedla, se účastnil i Eko-kom. Dokázal totiž zdůvodnit, že je účastníkem správního řízení, a tak se paradoxně podílel na výběru svého potenciálního konkurenta. Systém Eko-komu a ASRO CZ je přitom zcela rozdílný. Eko-kom dává peníze obcím, ale ASRO CZ je chtělo dávat rovnou svozovým společnostem. Tak by se obce vůbec nemusely starat o odpady.

Monopol ne

Ani představitelé obcí nejsou nadšeni z toho, že Ekokom má exkluzivní postavení. Petr Šulc je ředitelem odboru infrastruktury Magistrátu hlavního města Prahy a má tak na starosti i nakládání s odpady. Od Eko-komu loni Praha dostala 23 miliony, celkově však musela vynaložit na likvidaci odpadů 90 milionů korun. Za tři čtvrtletí letošního roku už Praha dostala ty samé peníze jako za celý loňský rok. Petr Šulc je však přesvědčen, že kdyby existovala konkurence, dostala by Praha na likvidaci odpadů víc. „Ten systém samozřejmě přináší určité příjmy pro obce, pokud organizují tříděný sběr. Samozřejmě ta situace, kdy je jen jedna autorizovaná společnost, nahrává jejímu monopolnímu postavení na trhu. Kdyby ministerstvo udělilo víc autorizací, tak by ty příjmy obcí mohly být vyšší,“ říká Šulc. Podle něj sice smlouvu s Eko-komem Praha zvažovala, ale nakonec rozhodlo finanční kritérium a určité úpravy smlouvy, které Prahu nenutily do poskytování takového množství informací a zvyšování nákladů kvůli komplikované administrativě. V severočeských Teplicích šly výhrady proti Eko-komu ještě dál. Rada města se rozhodla smlouvu vypovědět. „My jsme měli s tou firmou prozatímní smlouvu do léta letošního roku. Eko-kom pak přišel s novou smlouvou, která se nám ale zdála být nepřijatelná, protože výtěžek z ní byl minimální, ale sankce za neposkytování údajů obrovské. O takovémto typu dat si navíc myslíme, že bychom je ani poskytovat neměli, protože jsou samozřejmě velmi cenná,“ tvrdí Jaroslav Kubera, primátor Teplic. Městu mělo plynout ze smlouvy podle Kubery ročně asi 150 000 korun, při půlmiliardovém rozpočtu Teplic však tato částka podle primátora zase tak velkou roli nehraje. Odmítnutí Eko-komu nijak svoz a likvidaci odpadů v Teplicích neovlivnilo. „Ta smlouva s Eko-komem nemá s tříděním odpadů nic společného, slouží jen k tomu, že od nás vytáhnou citlivá data, a pak na jejich základě vymáhají od velkých firem peníze,“ kritizuje Kubera. Primátor se také nezapomněl pochlubit, že v Teplicích se, na rozdíl od jiných měst, nevybírá od místních občanů žádný poplatek za svoz odpadu, což prý zamezilo vzniku dalších černých skládek. Řediteli Eko-komu Zbyňku Kozlovi se už několik obcí s protestem proti obsahu smluv ozvalo. Párkrát se mu dokonce už stalo, že městští právníci rozhodli, že pro obec je z hlediska zákonů natolik sporný, že jej představitelé obcí ani podepsat nemůžou. „Ty smlouvy musí být podle zákona jednotné pro obce a také typová smlouva, kterou si od nás vyžádalo ministerstvo životního prostředí, je u nich uložena. Obsahem smlouvy je jen evidence a administrativa, kterou od nás ministerstvo vyžaduje,“ říká Kozel z Ekokomu, jehož zakladateli jsou velké společnosti produkující značné množství především plastových obalů, jako je například Coca-Cola.

To nás zničí

Například Kostelecké uzeniny nakupují láhve a víčka a do nich pak dávají své výrobky. Když láhev doputuje do jejich firmy, tak ještě není obalem, stejně je to i s víčkem. Poplatek za obal pak distributoři nebo prodejci výrobků Kosteleckých uzenin samozřejmě platit nechtějí. Výrobci sklenic a víček se od poplatku také distancují, argumentují tím, že nebudou platit poplatek za obal, když ho ani nevyrábějí. Povinnost pak zůstane na Kosteleckých uzeninách. Ředitel Potravinářské komory Miroslav Koberna hodnotí systém bez lichotek: „Ten zákon je třeba přepracovat, aby byl v souladu se zájmy potravinářského průmyslu, aby byl v souladu s tím, co bude vyžadovat Evropská unie, aby byl ekonomicky únosný, a aby byl funkční.“ Potravinářům se například nelíbí to, že ručí za zdravotní nezávadnost obalů. To se jeví jako absurdní, když si například představíme, že někdo koupí plechovky z jedovatého plechu a naplní je. Podle zákona pak ponese veškerá rizika, výrobci obalů nic nehrozí. Dovozce luxusních parfémů Steve Rappaport si na zákon také stěžuje. „Každou malou lahvičku a papírový obal musíme zkoumat, z čeho je přesně vyroben, abychom odvedli poplatky správně. Náklady na takovouto akci samozřejmě naše výrobky zdražují, ale nejvíc mě štve ta byrokracie spojená s veškerou nesmyslnou evidencí,“ říká americký velkoobchodník, který musel vyčlenit jednoho ze svých pár zaměstnanců jen na všechny povinnosti spojené s obaly. „Už mě celá tahle nemyslná akce stála tak 100 000 korun,“ dodává Rappaport. V tvrdém konkurenčním boji však mnoho firem nechce zvyšovat ceny svých výrobků, pak se jim tedy snižuje zisk. Papežtější než papež asi chtěli být státní úředníci, kteří stanovili požadavky na administrativu. Firmy například musí rozdělovat jednotlivé typy obalů nejen na papír, sklo, plast a kovy - tak jak je to běžné ve většině zemí Evropské unie - ale navíc se musí například plast ještě rozdělovat na další jeho typy, PET, PE, PVC, PP, PS a jiné. Pak je také nutné rozlišit obaly na ty, které jsou vyrobeny v ČR, ty, které byly do ČR dovezeny a ty, které naopak někdo exportoval. T o zdražuje nejen evidenci pro jednotlivé firmy, ale i pro samotnou autorizovanou obalovou společnost. Na přísné podmínky pak paradoxně doplácí stát, protože obce dostanou od Eko-komu méně peněz. Ředitel Zbyněk Kozel potvrzuje, že řada klientů jeho firmy je znervózněna tím, že smlouvy vyžadují poměrně přesnou evidenci a vyžadují také právo auditu, což řadu klientů překvapuje. Brání se však, že tvůrcem podmínek je Ministerstvo životního prostředí. Každý rok by měl Eko-kom udělat audit tolika firem, aby zkontroloval 5 % vyrobených obalů. Tak by se teoreticky do dvaceti let mělo dostat na každou společnost, která se zapojila do systému Eko-komu. Doposud udělané audity našly sice některá pochybení, ale ta nebyla závažná. Pro malé firmy, které produkují jen minimum obalů, je zavedený systém pohromou. Proto existují úvahy o tom, že by firmy, které produkují malé množství obalů, platily jen určitý paušál a nemusely by vést složitou evidenci obalů.

Levá neví, co dělá pravá

Omylem je úsudek, že jednotlivá zainteresovaná ministerstva jednají v souladu. T a se totiž ostře přou o to, co je, a co není obalem. Vysvětlení, proč tomu tak je, může být velice prosté. Podle Marie V orlíčkové z ministerstva životního prostředí si jednotlivá ministerstva odlišně přeložila z angličtiny text popisující to, co je a co není obal. Hlavní slovo má v uznání „něčeho“ obalem ministerstvo průmyslu a obchodu. T o, jak se dá očekávat, vychází spíše vstříc průmyslníkům, tedy výrobcům například sklenic. Na rozdíl od MPO však třeba ministerstvo zemědělství preferuje potravináře. Protože jde o spoustu peněz, můžeme si dokázat představit, jak silné jsou kolem tahanic o pojem „obal“ lobbistické tlaky.

Jak jsme na tom?

Když se smíříme s tím, že některé evropské země recyklují i více než 160 procent vyrobeného papíru (trochu to sice odporuje zákonu o zachování hmoty, ale statistiky se jím asi neřídí), tak v míře recyklace obalů jsme na tom srovnatelně s ostatními evropskými zeměmi. Papíru se u nás recykluje asi 40 %, skla už ale přes padesát procent. V kompozitech je situace nejhorší - ani ne 5 procent z nich se vyhne skládce nebo spalovně. Celkově se v ČR zrecykluje asi 30 % obalů, což nás řadí k horšímu evropskému průměru. Systém sběru a třídění odpadů Eko-komu zasahuje asi 80 % české populace, na každého z této sumy připadá asi 19 kilogramů zrecyklovaného odpadu. Je to o 6 kilogramů více než v roce 2000.

Co je Eko-kom?

Velké, převážně nadnárodní firmy si uvědomily už v roce 1994, že do České republiky také jednou přijde povinnost odvádět poplatky za odpad. To byl impulz pro vznik Eko-komu, tehdy ještě Českého průmyslového sdružení pro obaly a životní prostředí. Mezi zakládající členy patřila Coca - Cola, Unilever, Henkel a například Tetrapak. Tyto firmy postupně do roku 2001 investovaly do rozvoje systému Eko-komu přes 300 milionů korun.

I úřad něco stojí

Eko-kom má docela výhodnou pozici. Marie Vorlíčková z Ministerstva životního prostředí říká, že ministerstvo kontroluje Eko-komu výroční zprávu a valnou hromadu. Kromě toho musí také Eko-kom pravidelně zasílat na ministerstvo evidenci veškerých obalů, stejně tak dělají i obce, takže ministerstvo má možnost určité kontroly jak Eko-komu, tak i obecních úředníků. Ministerstvo životního prostředí by však mělo v kontrole trochu přitlačit, jde o docela dost peněz - Eko-kom ročně vybere od firem asi 300 milionů korun a tato suma dál výrazně poroste. Podle oficiálních statistik si Eko-kom, například co se týká nákladů na vlastní provoz, nestojí špatně ve srovnání s podobnými společnostmi v Evropě. Francouzská společnost Eco-Emballage, která je v obdobném postavení jako Ekokom, spotřebuje na svůj pro voz přibližně 15% z příjmů. Eko-kom letos odhaduje, že 84% příjmů utratí na povinnosti, které vyplývají ze zákona a 16% příjmů ho bude stát evidence obalů a odpadů, její auditování a administrativa. Příští rok však chce Eko-kom stáhnout podíl administrativních nákladů na dvanáct pro cent a obcím vracet ať přímo v penězích, nebo například v poradenství už 88% svých příjmů.

Mezi zakladatele Eko-komu patří jeden z největších producentů PET odpadu, Coca-Cola.

FOTO: ČTK

Procentem zrecyklovaných obalů patříme k horšímu evropskému průměru.

FOTO: ČTK

Mluvčí ODS, Michaela Maláčová během protestu proti odpadovému zákonu.

FOTO: ČTK

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče