Znovu hlavou proti zdi?

27. března 2006, 00:00 - FILIP ČERNOCH
27. března 2006, 00:00

PRACOVNÍ DOBA Rakousko oprašuje plán na revizi směrnice o pracovní době. Problém je ve výjimce, která umožňuje zaměstnancům pracovat déle než 48 hodin týdně. Nový návrh zpřísňující udělování výjimek by měl být představen v červnu.

PRACOVNÍ DOBA Rakousko oprašuje plán na revizi směrnice o pracovní době. Problém je ve výjimce, která umožňuje zaměstnancům pracovat déle než 48 hodin týdně. Nový návrh zpřísňující udělování výjimek by měl být představen v červnu. Více než deset let stará a mnohokrát dolaďovaná směrnice 93/104/EC upravuje základní aspekty pracovní doby. Určuje přestávky v práci, minimální dobu týdenního odpočinku, minimální dobu dovolené za kalendářní rok, dotýká se práce v noci. Co však pění krev hlavně evropským odborům, je způsob, jakým určuje maximální délku týdenní pracovní doby. Ta je podle ní sice stanovena na 48 hodin včetně přesčasů, neplatí to ale absolutně. Velká Británie před třinácti lety do textu vsunula výjimku, která po dohodě se zaměstnancem umožňuje toto omezení překročit. Dochází tak například k situacím, kdy britští bankovní úředníci pracují až 80 hodin týdně. K rozšíření britské výjimky (opt-out) na další státy přispěl svým dílem i Evropský soudní dvůr (ESD). Ten totiž rozhodl, že doba, kterou je zaměstnanec na pracovišti k dispozici zaměstnavateli, i když během ní nepracuje, musí být považována za pracovní dobu. To vyvolalo obavy hlavně ve zdravotnictví, pro které by takto formulované pravidlo znamenalo daleko větší výdaje na zaměstnance. Řešením tedy byla dohoda se zdravotním personálem a tedy uplatnění britského opt-out. NELZE VYHOVĚT VŠEM ||
Revize, kterou předloni předložila Evropská komise, představovala jen omezenou úpravu stávající praxe. Výjimky ze 48hodinového pracovního týdne zůstávaly, zpřísnit se ale mělo jejich udělování. Souhlas zaměstnance by nesměl být nadále vyžadován už při sepisování pracovní smlouvy, mohl by být kdykoliv odvolán a nesměl by být uplatňován ve zkušební době. Objevil se i nepřekročitelný limit 65 hodin práce týdně. Návrh se ale snažil vyjít vstříc i zaměstnavatelům. Podle originální směrnice se totiž 48hodinový týden počítá jako průměr za čtyřměsíční referenční období. Nově se uvažovalo o období až jeden rok, v závislosti na rozhodnutí jednotlivých států. Zaměstnavatelé by tak mohli pružněji reagovat na požadavky odběratelů a měnící se objem zakázek. Konečně návrh upravoval i režim pracovní pohotovosti. Do pracovní doby by se počítala jen ta její část, kdy zaměstnanec opravdu pracuje a náhradní volno by muselo být přiděleno do 72 hodin. Předložený návrh ale vzbudil bouři nevole ze všech stran. Unie průmyslových a zaměstnavatelských svazů UNICE poukázala na fakt, že už dnes pracují evropští zaměstnanci průměrně o 230 hodin méně než v Japonsku a o 160 než v USA, přičemž rozdíl není kompenzován vyšší produktivitou. Philippe de Buck, generální tajemník UNICE k návrhu dodal: „Evropští politici by měli zabránit snahám o další krácení pracovní doby nebo snižování flexibility práce. Pružnost pracovní doby je klíčová pro konkurenceschopnost podniků a je také v zájmu zaměstnanců.“ Ještě podstatně chladněji byl návrh přijat Konfederací evropských odborových svazů ETUC. Odsoudila jej jako „neakceptovatelný“ a její tajemník John Monk k ní podotkl: „Jde zjevně o následek tlaku některých států a zaměstnavatelské lobby. Komise podlehla ofenzivě zaměstnavatelů a vzhledem k jejímu selhání ETUC očekává, že Evropský parlament dodrží svůj dřívější postoj a ochrání evropské zaměstnance před stále se prodlužující pracovní dobou.“ Z technické otázky se následně stal neřešitelný problém rozdělující státy, které výjimku využívají, a sociálně zaměřenou koalici nesouhlasící s návrhem. Na jedné straně tedy stála Velká Británie, Slovensko, Polsko, Malta a pobaltské země, proti nim Francie, Švédsko, Španělsko či Portugalsko. Smířlivý postoj zaujala Česká republika, Lucembursko nebo Irsko. Česká vláda podpořila kompromisní návrh Komise na zpřísnění výjimek.
VYŘEŠÍ VÍDEŇ NEŘEŠITELNÉ?**

Na další problém spojený s fungováním směrnice o pracovní době ukázal i případ z poloviny tohoto měsíce řešený před ESD, kdy byla třem britským pracovníkům namísto odměny za placenou dovolenou pouze zvýšena hodinová mzda. Nelze se tedy divit, že revize zmiňované směrnice je jednou z priorit rakouského předsednictví.

Vídeň v těchto dnech začíná vyvíjet opatrnou diplomatickou aktivitu a jedná se státy Unie o návrhu, který má v plánu představit na zasedání Rady pro zaměstnanost a sociální záležitosti během dvou měsíců. Už teď ale naráží na hluboké rozpory mezi jednotlivými státy pětadvacítky. Zásadním problémem je opět otázka postupného zrušení opt-out, což je cílem zejména Švédska a Francie.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče